Článek
V roce 1988 si Monica Vitti mohla v novinách přečíst, že je mrtvá. Nebyla. Prestižní francouzský list Le Monde tehdy omylem zveřejnil zprávu, že slavná italská herečka spáchala sebevraždu. Vypadalo to jako krutý konec filmové hvězdy, která kdysi okouzlila Evropu.
Jenže Monica žila. A zareagovala po svém. S humorem. Poděkovala novinám, že jí prodloužily život. To k ní sedělo.
Monica Vitti nebyla žena, která by se dala snadno zavřít do jedné škatulky. Na plakátech vypadala jako záhadná blondýna ze starého evropského filmu. Měla velké oči, rozcuchané světlé vlasy a hlas, který člověk poznal hned. Byl chraplavý, trochu nakřáplý, zvláštní.
Filmoví znalci si ji pamatují jako múzu Michelangela Antonioniho. Jenže ona sama chtěla hrát hlavně komedie.
Zrození krásky
Narodila se 3. listopadu 1931 v Římě jako Maria Luisa Ceciarelli. Jméno Monica Vitti přišlo až později, když už bylo jasné, že obyčejné jméno z matriky se do světa filmu moc nehodí.
Dětství neměla úplně klidné. Část života prožila na Sicílii, v Messině. Byla zimomřivá, nosila na sobě několik vrstev oblečení a doma jí kvůli tomu říkali „sedm spodniček“. Později si z toho udělala název svých pamětí.
Už to o ní něco říká. Jiná herečka by se možná takové dětské přezdívky zbavila. Ona ji vzala a udělala z ní součást svého příběhu. Pak přišla válka.
Nálety, strach, kryty, nervózní dospělí a děti, které měly příliš brzy pochopit, že svět není bezpečné místo. Monica se k divadlu dostala právě tam. Během války, totiž rodina žila mimo jiné i v Neapoli, kde hrála s bratrem v protileteckých krytech loutkové divadlo. Aby lidé aspoň na chvíli mysleli na něco jiného.
Po válce se vrátila do Říma a vystudovala herectví na Národní akademii dramatického umění v Římě. Diplom získala v roce 1953. A změnila si jméno. Příjmení Vitti vzala z matčina rodného jména Vittiglia. Jméno Monica si prý vybrala jednoduše proto, že ho zrovna četla v knize a líbilo se jí.
Pak potkala Michelangela Antonioniho. Tohle setkání jí změnilo život. Profesně i osobně. Antonioni nebyl režisér pro lidi, kteří chtějí jednoduché příběhy, jasné odpovědi a šťastný konec. Jeho filmy byly pomalé, tiché, zvláštní. Postavy v nich často nevěděly, co vlastně chtějí. Mluvily spolu, ale jako by se neslyšely.
A Monica do toho světa zapadla dokonale. V roce 1960 přišlo Dobrodružství. Film začíná skoro jako záhada. Během výletu na ostrov zmizí mladá žena. Jenže místo aby se celý film řešilo, kam se poděla, začne se pozornost pomalu přesouvat jinam. Na prázdnotu mezi lidmi. Na vztahy, které se rozpadají. Na pocity, které nikdo neumí říct nahlas. V Cannes se při premiéře ozýval pískot a smích.
Diváci nebyli připravení na film, nebyl takový, jaký čekali. Jenže pak se něco otočilo. Kritici a filmaři se filmu zastali. Porota v Cannes mu udělila cenu. A z Antonioniho se stal režisér, o kterém se mluvilo po celém světě. A z Monicy Vitti byla najednou hvězda.
Žena, na kterou se člověk dívá a není si jistý, jestli je smutná, znuděná, zraněná, nebo všechno najednou. Pak přišla Noc. Pak Zatmění. Pak Červená pustina. Čtyři filmy, které z ní udělaly tvář Antonioniho filmu. Psalo se o ní jako o múze nekomunikace. To zní vědecky, skoro až nepříjemně. Ale jednoduše řečeno: hrála ženy, které jsou obklopené lidmi, a přesto se cítí samy.
A lidé jí to věřili. Měla v sobě takový zvláštní smutek. Ne plačtivý, ani přehrávaný. Jenže tahle škatulka jí začala být malá. Monica nechtěla být celý život jen žena, která mlčí v krásně natočeném filmu. Chtěla hrát i něco živějšího. Něco hlučnějšího. Něco, kde se může smát, běhat, zuřit, milovat a působit trochu legračně. Jinými slovy: chtěla komedii.
Chtěla bavit lidi
Po rozchodu s Antonionim se jí tyto možnosti otevřely. V roce 1968 natočila Dívku s pistolí. Hrála mladou Sicilanku Assuntu Patanè, která se vydá do Anglie hledat muže, jenž ji zneuctil. Chce ho zastřelit, aby zachránila svou čest. Už samotná zápletka zní jako směs tragédie, frašky a bláznivé cesty přes půl Evropy.
A přesně to Monica potřebovala. Najednou nebyla jen chladná kráska z uměleckého filmu. Byla komička. Prudká, živá, směšná, půvabná a lidská. Italské publikum ji milovalo.
A hlavně zjistilo, že se umí měřit s mužskými hvězdami italské komedie. V době, kdy v komedii vládli hlavně muži, si dokázala říct o svoje místo. A také o svoje peníze.
Italská komedie byla plná velkých jmen. Alberto Sordi, Ugo Tognazzi, Vittorio Gassman, Nino Manfredi, Marcello Mastroianni. A mezi nimi Monica Vitti.
V sedmdesátých letech šla z role do role. Hrála s Albertem Sordim, Marcelem Mastroiannim i dalšími hvězdami. Točila populární filmy, které neměly vždycky úroveň Antonioniho snímků, ale měly něco jiného. Publikum.
Mezitím se změnil i její soukromý život. Po Antonionim byl jejím partnerem kameraman a režisér Carlo Di Palma. Právě on stál za kamerou u Červené pustiny a později ji obsadil do několika filmů.
Byl to další muž z filmového světa. Další vztah, kde se práce a soukromí prolínaly tak těsně, že se to snad ani nedalo oddělit. O svém soukromí mluvila málo. Uměla být slavná, ale ne úplně dostupná. Měla svůj svět. A do něj nepouštěla každého.
Zahraniční režiséři o ni také stáli. Objevila se v Modesty Blaise s Terencem Stampem a Dirkem Bogardem. Hrála u Luise Buñuela v Přízraku svobody. Jenže její největší sláva zůstala doma, v Itálii. Tam jí rozuměli nejlépe.
Na začátku osmdesátých let se její cesta ještě jednou protnula s Antonionim. Natočili Tajemství Oberwaldu. Nebyl to návrat staré slávy, spíš zvláštní dovětek k jejich dávnému příběhu. Pak přišel film Flirt.
Režíroval ho Roberto Russo, muž o šestnáct let mladší. Monica za roli získala ocenění na Berlinale. A s Russem nakonec spojila i svůj osobní život. Brali se až v roce 2000, po dlouhém vztahu.
Někdo si z nich utahoval. Starší slavná herečka a mladší muž, to bývá pro okolí vždycky lákavé sousto. Jenže jejich vztah vydržel věci, které by mnoho jiných párů rozdělily. Russo s ní zůstal.I když přišla vážná nemoc.
Ještě předtím se ale Monica stihla rozloučit s filmem pro kina po svém. V roce 1989 natočila a v roce 1990 uvedla Scandalo segreto, svůj režijní debut. Sama si v něm také zahrála. V roce 1995 dostala na festivalu v Benátkách Zlatého lva za celoživotní dílo.
V roce 2002 se naposledy objevila na veřejnosti. Potom už skoro nic. Žádné nové filmy. Žádné rozhovory. A začaly dohady. Když slavný člověk zmizí, veřejnost si prázdné místo rychle zaplní sama. Psalo se, že je v léčebně. Že je ve Švýcarsku. Že je na tom špatně. Že už nevnímá svět kolem sebe.
Její manžel Roberto Russo to odmítal. Opakoval, že Monica žije doma v Římě a že je o ni postaráno. Ve skutečnosti bojovala s těžkou degenerativní nemocí. Dlouho se psalo o Alzheimerově chorobě či demenci. Pozdější italské zdroje podle Roberta Russa uváděly demenci s Lewyho tělísky.
Člověku mizí paměť, jistota, řeč, pozornost i schopnost pohybu. Svět, který znal, se rozpadá po malých kouscích. A u herečky to působí obzvlášť bolestně. Monica Vitti strávila posledních zhruba dvacet let zavřená doma.
S mužem, který ji chránil před světem, jenž ji kdysi tolik miloval. Zní to smutně. A smutné to je. Monica Vitti zemřela 2. února 2022 v Římě. Bylo jí devadesát let. Itálie se loučila s jednou ze svých největších filmových tváří. Říkalo se jí královna italského filmu.
Zdroje:
https://www.britannica.com/biography/Monica-Vitti
https://www.theguardian.com/film/2022/feb/02/monica-vitti-obituary
https://www.theguardian.com/film/2022/feb/02/monica-vitti-queen-of-italian-cinema-dies-aged-90
https://goldenglobes.com/articles/remembering-monica-vitti-1931-2022/
https://www.europeanfilmacademy.org/in-memoriam-monica-vitti/
https://www.berlinale.de/en/archive/awards-juries/awards.html/y=1984/o=desc/p=1/rp=40
https://goldenglobes.com/articles/lavventura-1960-antonionis-scandalous-masterpiece-turns-60/
https://tg24.sky.it/spettacolo/2018/01/17/monica-vitti-ricovero-fake-news
https://www.corriere.it/spettacoli/20_novembre_04/monica-vitti-compie-89-anni-verita-malattia-marito-ci-capiamo-gli-occhi-6aebdaba-1c60-11eb-a718-cfe9e36fab58.shtml
https://www.clickorlando.com/entertainment/2022/02/02/italian-movie-star-monica-vitti-dies-at-age-90-in-rome/
