Desetiměsíční dcera mu zemřela během natáčení. Trintignant se musel druhý den vrátit před kameru

Jean-Louis Trintignant se narodil 11. prosince 1930 v jihofrancouzském Piolencu jako syn průmyslníka a starosty města Pont-Saint-Esprit Raoula Trintignanta. Rodinu poznamenala válka hluboko a komplikovaně.

Raoul Trintignant byl zapojený do odboje. Když skončila německá okupace, Jean-Louisova matka byla veřejně ostříhána dohola, ponižujícím způsobem, jakým ve Francii trestali ženy podezřelé ze vztahů s německými vojáky. Jean-Louisovi bylo čtrnáct let.

Později vzpomínal, že mu otec vyčítal, jak mohl dopustit, aby se to stalo. Byl přitom jen chlapec, který neměl moc ani možnost matku ochránit. Pocit nespravedlivé viny si nesl po zbytek života a mnozí životopisci ho spojují s jeho pozdějšími postavami: mlčenlivými, rozpolcenými muži, kteří pod klidným povrchem skrývají strach, stud nebo pocit selhání.

Se jménem Trintignant je spojená i automobilová tradice. Jean-Louisův strýc Maurice Trintignant byl slavný jezdec Formule 1, dvojnásobný vítěz Grand Prix Monaka a vítěz závodu 24 hodin Le Mans z roku 1954. Další příbuzný, automobilový závodník Louis Trintignant, zahynul při tréninku v roce 1933.

Jean-Louis vyrůstal obklopený světem motorů a rychlosti. Později se sám věnoval rallye jako amatérský závodník. Právě jeho skutečný vztah k automobilům patřil k důvodům, proč mu role závodníka ve filmu Muž a žena sedla tak přirozeně.

Po střední škole začal studovat práva na univerzitě v Aix-en-Provence. Vydržel tam jen asi rok a půl. Definitivně ho přitáhlo divadlo.

Odešel do Paříže a na jevišti debutoval v roce 1951. K filmu se dostal o pět let později, když si ho režisér Roger Vadim vybral do snímku …a Bůh stvořil ženu. Po jeho boku hrála Brigitte Bardotová.

Film z Bardotové udělal mezinárodní sexsymbol a Trintignanta zviditelnil jako jejího zdrženlivého, zadumaného partnera. Mimo plátno mezi nimi vznikl vztah, který jen posílil jeho pověst muže, kterému propadaly nejkrásnější ženy své doby.

Nejdřív byl krátce ženatý s herečkou Stéphane Audranovou. Jejich manželství trvalo od roku 1954 do roku 1956. V roce 1960 se oženil s režisérkou, scenáristkou a spisovatelkou Nadine Marquandovou, známou později jako Nadine Trintignantová.

Nadine ho obsazovala i do vlastních filmů, například Má lásko, má lásko nebo Zloděj zločinců. Manželům se narodily tři děti: Marie v roce 1962, Pauline v roce 1969 a Vincent v roce 1973.

O otcovství Trintignant později mluvil jako o něčem, co jeho život změnilo. Ve chvíli, kdy se mu narodila Marie, mu mnoho jiných ambicí připadalo najednou méně důležitých.

Mezinárodní slávu získal v roce 1966 rolí ovdovělého automobilového závodníka Jean-Louise Duroca ve filmu Muž a žena režiséra Claudea Lelouche, kde hrál po boku Anouk Aiméeové.

V druhé polovině šedesátých let se jeho herecký obraz výrazně proměnil. Z romantického hrdiny se stával představitelem komplikovanějších a temnějších mužů: samotářů, cyniků, lidí s nejasnými motivy.

V roce 1968 získal na Berlínském festivalu Stříbrného medvěda za roli ve snímku Muž, který lže Alaina Robbe-Grilleta. Ve stejném období si zahrál také ve westernu Velké ticho Sergia Corbucciho a ve filmu Laně Claudea Chabrola.

Rok 1969 patřil k nejplodnějším, ale také nejtragičtějším v celé Trintignantově kariéře.

V Cannes získal cenu pro nejlepšího herce za politický thriller Z režiséra Costy-Gavrase. Film reagoval na skutečnou vraždu řeckého levicového politika Grigorise Lambrakise, stal se mezinárodním hitem a Trintignanta proslavil daleko za hranicemi Francie.

Ve stejném roce ztvárnil hluboce věřícího inženýra ve snímku Moje noc s Maud režiséra Érica Rohmera. A na podzim začal v Římě natáčet Konformistu italského režiséra Bernarda Bertolucciho, adaptaci románu Alberta Moravii.

Hrál v něm fašistického přisluhovače Marcella Clericiho, muže, který touží za každou cenu zapadnout do společnosti, i kdyby za to měl zaplatit vlastním svědomím. Trintignant tuto roli později označoval za jednu z nejbližších své herecké představě.

S Nadine si během natáčení pronajali byt v Římě nedaleko Španělských schodů. Měli s sebou malou Pauline. Jean-Louis s ní chodil na procházky a vozil ji v kočárku ulicemi města. Pak přišlo ráno, které zničilo všechno.

Jednoho rána rodiče našli Pauline v postýlce mrtvou. Bylo jí přibližně deset měsíců. Podle pozdějších rodinných výpovědí šlo nejspíš o udušení po regurgitaci mléka, tedy po návratu potravy do dýchacích cest.

Pauline prospívala, smála se a nic nenasvědčovalo tomu, že by měla zemřít. Rodiče se proto museli vyrovnat nejen se ztrátou dítěte, ale i s otázkou, na kterou nikdy nedostali uspokojivou odpověď.

Mrtvou sestřičku našla Marie. Bylo jí sedm let. Po šoku se stáhla do sebe a podle rodinných vzpomínek dlouho téměř nemluvila.

Jean-Louis tehdy Nadine řekl, že jim zbývají dvě možnosti: buď se nechat zničit, nebo žít pro Marii. Rozhodli se pro to druhé. Jean-Louis jí předčítal, chodil s ní na procházky a trávil s ní všechen čas, který mu práce dovolila.

Do římského bytu, kde Pauline zemřela, se už rodiče nevrátili. Nechali tam věci, které po sobě měli, protože se nedokázali přinutit projít znovu dveřmi místa, kde se jejich život rozdělil na předtím a potom.

Natáčení Konformisty se ale nezastavilo. Trintignant se po krátké době musel vrátit před kamery a dokončit roli Marcella Clericiho.

Trintignant pokračoval v kariéře, která nakonec zahrnula přes 130 filmových a televizních rolí. Dokázal hrát chladnokrevné padouchy i zranitelné muže, politické thrillery i intimní dramata.

V sedmdesátých letech natočil politický thriller Atentát s Yvesem Boissetem a film Flic Story, v němž tvořil výrazný kontrast po boku Alaina Delona. V osmdesátých letech se objevil v americkém filmu Under Fire, ve snímku Rychle, v neděli! Françoise Truffauta nebo v adaptaci Highsmithové Hluboké vody Michela Devilla.

Několikrát se vrátil i k filmům Nadine Trintignantové. Jejich manželství sice skončilo rozvodem, zůstali však propojeni dětmi, společnou minulostí i uměleckou prací.

V roce 1994 vytvořil jednu ze svých nejslavnějších pozdních rolí v Kieślowského filmu Tři barvy: Červená. Zahrál osamělého bývalého soudce, který odposlouchává telefonní hovory svých sousedů a skrývá za cynismem hluboké zranění.

Objevil se také ve snímku Město ztracených dětí. Na Césara za nejlepší mužský herecký výkon byl nominován několikrát, ale vyhrál až v roce 2013 za roli stárnoucího manžela ve filmu Láska Michaela Hanekeho.

Právě Láska se stala mimořádně silným návratem. Trintignant v ní hrál muže, který pečuje o těžce nemocnou manželku. Téma odcházení a ztráty milovaného člověka pro něj nebylo jen hereckým úkolem.

Naposledy se na plátně objevil v roce 2019 ve filmu Nejlepší léta jednoho života. Po více než půl století se zde znovu setkal s Anouk Aiméeovou a Claudem Lelouchem, tedy s tvůrci, kteří stáli u jeho mezinárodního průlomu ve filmu Muž a žena.

Osud si pro Trintignanta připravil ještě jednu zkoušku. Jeho dcera Marie, která jako dítě našla mrtvou sestřičku, se stala uznávanou herečkou. Dne 26. července 2003 byla v litevském Vilniusu během hádky vážně napadena svým partnerem, zpěvákem skupiny Noir Désir Bertrandem Cantatem.

Marie byla v Litvě kvůli natáčení televizního filmu Colette, une femme libre, který režírovala její matka Nadine. Po útoku utrpěla těžké poranění hlavy, byla převezena do Francie a 1. srpna 2003 zemřela ve věku jednačtyřiceti let.

Cantat byl v Litvě odsouzen k osmi letům vězení za násilný čin, který způsobil smrt Marie Trintignantové. Ve vězení nakonec strávil přibližně čtyři roky a v roce 2007 byl podmínečně propuštěn. Trintignant o smrti dcery později řekl:

„Zemřel jsem prvního srpna 2003.“

Marie byla jeho nejbližším člověkem. Hrál s ní, spolupracoval na divadle a otevřeně říkal, že v ní viděl nejen dceru, ale i přítelkyni. Její smrt ho zlomila tak hluboce, že po ní na několik let prakticky opustil film i veřejný život.

Jean-Louis Trintignant zemřel 17. června 2022 ve věku jednadevadesáti let ve svém domě v jižní Francii. Jeho smrt oznámila manželka Marianne Hoepfnerová, bývalá automobilová závodnice, s níž se oženil v roce 2000.

Zdroje:

https://www.lemonde.fr/en/summer-reads/article/2022/08/14/amour-theater-family-jean-louis-trintignant-s-last-breaths_5993546_183.html

https://www.reuters.com/world/europe/french-cinema-legend-jean-louis-trintignant-dies-age-91-2022-06-18/

https://www.theguardian.com/film/2022/jun/17/jean-louis-trintignant-obituary

https://www.festival-cannes.com/en/p/jean-louis-trintignant/

https://www.academie-cinema.org/personnes/178618/

https://www.motorsportmemorial.org/LWFWIW/focusLWFWIW.php?db=ms&db2=LWF&n=2698