Článek
V roce 2017 chodil bývalý hokejista s mikrofonem v ruce za hráči Banské Bystrice a ptal se jich po zápasech, jak se jim hraje po operaci očí. Dušan Pašek mladší rok předtím ukončil kariéru a stal se manažerem oční kliniky, která hokejistům operovala zrak. Dostal na starost i videorozhovory na sociální sítě, a tak se z něj nečekaně stal sportovní novinář. „Je velmi zajímavé stát na druhé straně barikády. Doposud jsem já dlouhá léta dával rozhovory novinářům a nyní kladu otázky já,“ řekl tehdy deníku Nový Čas. Na nepříjemné otázky byl zvyklý odmalička. Novináři se ho na ně ptali od jeho třinácti let, kdy zemřel jeho otec, slavný Dušan Pašek, mistr světa, kapitán československé reprezentace a předseda slovenského hokejového svazu.
Ceco, banán!
Starší Dušan Pašek se narodil 7. září 1960 v Bratislavě a začínal jako gymnasta. Obratnost z tělocvičny si přenesl na led a v šestnácti letech si ho legendární trenér Ladislav Horský vytáhl na pár zápasů do áčka Slovanu. V sezoně 1978/79 už s ním slavil historicky první federální titul pro slovenský klub. Bratislavský stadion pak celá osmdesátá léta skandoval „Ceco, banán!“ a ta přezdívka mu zůstala navždy. Odkud se vzala, nevěděl jistě ani jeho syn.
„Existují dvě verze a přiznám se, že dodnes nevím, která z nich je pravdivá. Jednou z nich je, že otcova maminka, moje babička Irmuška Pašeková, byla velmi starostlivá, a proto ho spoluhráči začali přezdívat mamkin cecok,“ vysvětloval. Podle druhé verze měli dva kamarádi přezdívky Cecil a Vasiľ, které se přenesly na otce a jeho spoluhráče, a z Cecila se stal Ceco.
V národním týmu debutoval v roce 1981. V roce 1984 v Sarajevu vstřelil v utkání s Norskem vůbec první gól československého týmu na olympijském turnaji a odvezl si stříbro. Rok nato přišel vrchol. Na mistrovství světa v Praze 1985 hrál v týmu, který slavil titul před domácím publikem, a dodnes na to rádi vzpomínají i jeho čeští spoluhráči. „Dušan? Super kluk, kamarád. A výtečný hokejista,“ řekl o něm Vladimír Růžička. „Vyhráli jsme mistra světa, Pašek hrál tehdy velmi dobře.“ Za Československo nastoupil ve 196 zápasech a dal 69 gólů, mezi slovenskými střelci federální reprezentace je před ním jen Jozef Golonka a Vincent Lukáč. Má i dvě stříbra a jeden bronz z mistrovství světa.
Titul v roce, kdy se narodil syn
Rok 1985 byl pro Paška výjimečný i doma. V lednu se mu z prvního manželství narodil syn, kterého pojmenoval po sobě. Dcera Alexandra tak dostala bratra. O pár měsíců později už byl otec mistrem světa. Po šampionátu si odbyl vojnu v Dukle Jihlava a v roce 1988 odešel do zámořské NHL, kam ho už o šest let dřív draftovala Minnesota North Stars. Za ni odehrál 48 zápasů a dal čtyři góly. Kariéru potom dohrával ve švýcarském Luganu a Ambrì-Piottě, v Itálii a ve finském Kuopiu a skončil v roce 1993. K jeho hráčské minulosti patří i stín, o kterém se mluvilo až po letech. Podle registračních protokolů Státní bezpečnosti byl v letech 1982 až 1989 veden jako agent s krycím jménem Hokejista.
Po návratu domů zůstal u hokeje. Dělal manažera Slovanu, od roku 1993 i slovenské reprezentace a v prosinci 1997 se ve svých sedmatřiceti letech stal předsedou Slovenského svazu ledního hokeje. Mezitím se podruhé oženil a s manželkou Ľubicou měli v roce 1996 syna Dominika. Nová funkce ho čekala v nejhorší možné chvíli. V únoru 1998 jel jako šéf svazu do japonského Nagana, kde Češi vyhráli takzvaný turnaj století, zatímco Slovensko vypadlo už v základní skupině. Doma se hledal viník a část kritiky padala i na svaz.
V sobotu 14. března 1998, necelý měsíc po Naganu, se Paškovi chystali na ples. Dušan se dlouho nevracel a jeho žena začala mít strach. „Byla to nejdelší noc v mém životě,“ vzpomínala Ľubica Pašeková po dvaceti letech v rozhovoru pro Nový Čas. Té noci se dozvěděla, že ho našli mrtvého v jeho pracovně nedaleko zimního stadionu. Na stole nechal dopisy na rozloučenou a policie případ uzavřela jako sebevraždu. Když se to jeho žena dozvěděla, nechtěla tomu uvěřit a lékaři jí museli dát injekci na uklidnění. Kritiku po olympiádě jako důvod nikdy nepřijala. „Dušan byl ve funkci jen tři měsíce, jsem přesvědčena, že kvůli tomu by se nezabil,“ řekla.
Oficiální verzi nevěřila ani jeho matka Irma. „Se synem jsem se potkala naposledy čtyři hodiny před jeho smrtí. Na sto procent bych na něm poznala, kdyby něco nebylo v pořádku,“ řekla. S jeho smrtí se nesmířila nikdy. „S jeho odchodem odešla i část mě. S něčím takovým se rodič nikdy nesmíří,“ svěřila se po letech. O tom, co se stalo, se pak na Slovensku mluvilo léta. Psalo se o hazardu a dluzích, o kontaktech na podsvětí, které ve druhé polovině devadesátých let zažívalo zlatou éru, a o posudcích, které prý zpochybňovaly, že to Pašek mohl udělat sám. Nic z toho se nepotvrdilo a závěr vyšetřování se nikdy nezměnil.
Ľubica Pašeková si ale z toho období pamatuje dvě věci, o kterých mluví dodnes. V manželově kufříku našla svou fotku ve stříbrném rámečku a ten rámeček byl začerněný, jako by mu tím někdo vyhrožoval. A když se kvůli tomu sešla s tehdejším ministrem vnitra, slyšela od něj podle svých slov tohle: „Máte krásného syna, žijte pro něj a zapomeňte na to. Dám vám dobrou radu – nerýpejte se v tom, nechte to tak.“
Na svém přesvědčení nic nezměnila ani po dvaadvaceti letech, kdy by manžel slavil šedesátiny. „Nic se nezměnilo. Stále jsem přesvědčená, že to nebyla sebevražda. Nejen my jako rodina, ale nikdo, kdo ho dobře znal, tomu nevěří,“ řekla tehdy. Žít ale musela dál. „Musela jsem se ale sebrat a žít hlavně kvůli našemu synovi Dominikovi. Ten mě nejvíc potřeboval,“ řekla o mnoho let později. Malému Dominikovi tehdy nebyly ani dva roky. Z otce mu zůstala hlavně fotka z 8. března 1998, šest dní před jeho smrtí, na které se šéf hokejového svazu se svým typickým úsměvem baví s malým synem. Matka mu vyprávěla, že ho otec každé ráno brával do náruče a tancovali spolu. Od hokeje ho později odradila a on jí za to po letech dal za pravdu, protože prý jako dospělý pochopil, jací lidé tenhle sport tehdy řídili. Místo hokejky vzal do ruky raketu a tenis je jeho vášní dodnes.
Mladý Ceco
Starší syn Dušan přišel o otce ve třinácti. Zdědil po něm nejen jméno, ale i post centra a přezdívku, a fanoušci mu brzy začali říkat Mladý Ceco. V áčku Slovanu debutoval v sezoně 2003/04 a hned v další, během slavné výluky v NHL, slavil ve dvaceti letech titul. Potom přestoupil do Skalice, kde nastupoval v jednom útoku se Žigmundem Pálffym, a od roku 2010 hrál za Košice, odvěkého rivala Slovanu. Část bratislavských fanoušků to brala jako provokaci, on tam ale vyhrál další dva tituly. V extralize odehrál 657 zápasů a nasbíral přes tři sta bodů. Do reprezentace se ale podíval jen ve čtyřech utkáních.
O srovnávání s otcem mluvil s nadhledem. „O tom, že dosáhl víc než já, se ani nemusíme bavit. Vždyť byl mistr světa a hrál i v NHL. Myslím si ale, že jsem po něm zdědil výbušnost a vůli. Když jsem už nemohl, pořád jsem se snažil dělat něco navíc, trénovat navíc, takže v tomhle jsem byl po něm nezlomný,“ řekl v rozhovoru pro TABLET.TV. Slavné jméno mu prý v něčem pomohlo, jiní se ho ale kvůli němu naopak snažili srazit.
Kariéru mu nakonec ukončila záda, protože po operaci ploténky už nemohl trénovat jako dřív a hrál s prášky proti bolesti. V únoru 2016 se rozhodl skončit a rozloučil se zápasem v Košicích. „Když se člověk párkrát v noci probudí s tím, že necítí celou nohu, protože má zničené ploténky, je to velmi nepříjemný pocit a tehdy si uvědomíte, že jsou i důležitější věci než hokej,“ napsal fanouškům. S hokejem se ale nerozloučil úplně. V roce 2018 si ještě zahrál tři zápasy za Hodonín ve třetí české lize a dal v nich tři góly.
Pak se stejně jako kdysi otec vrhl na funkcionářskou dráhu. Stal se viceprezidentem a generálním manažerem nového klubu Bratislava Capitals, který hrál rakouskou nadnárodní ligu. Hráči o něm říkali, že jeho slovo vždycky platilo a že mu mohli zavolat kdykoli, i s věcmi, které s hokejem neměly nic společného. Brankář Samuel Baroš vzpomínal, jak se mu ozývali slovenští hokejisté, kterým se v klubu nedařilo, a on jim radil, ať to hodí za hlavu, vyrazí si večer do města a ono to přejde. A novinářům, se kterými kdysi sám stál na druhé straně, nikdy neodmítl rozhovor. Ještě na jaře 2021 seděl v televizním studiu a komentoval zápasy Slováků na mistrovství světa v Rize.
Tenis s bratrem
Dva synové Dušana Paška o sobě dlouhé roky věděli hlavně z novin. Rodiny se nestýkaly a Dominik viděl svou nevlastní sestru Alexandru jen jednou, když byl malý. Se starším bratrem se poprvé pořádně sešel až v roce 2020, kdy si spolu šli zahrát tenis. „Myslím si, že na to, jak krátkou dobu to bylo, jsme si velmi rozuměli,“ řekl později Dominik. Dušan fandil Realu Madrid, Dominik Barceloně, a tak se jejich hovory často točily kolem fotbalu. Smáli se a plánovali, a jednou si chtěli promluvit i o tom, proč k sobě nenašli cestu dřív.
K tomu už nedošlo, protože na konci října 2021 se v rakouském Dornbirnu během zápasu zhroutil na ledě čtyřiadvacetiletý útočník Capitals Boris Sádecký a 3. listopadu v nemocnici zemřel. Zprávu o jeho smrti oznamoval veřejnosti právě Pašek. Ve čtvrtek zrušil páteční ranní rozhovor v televizi JOJ, kam ho pozvali, aby o Sádeckém mluvil. V pátek 5. listopadu 2021 ho našli mrtvého v lese na bratislavské Kolibě, dva dny po smrti svého hráče. Bylo mu šestatřicet, tedy o rok méně než otci, a podle policie si vzal život.
Proč, se dodnes jen spekuluje. Někteří mluvili o výčitkách kvůli Sádeckému, jiní o dluzích jeho firem. Jeden z bývalých spoluhráčů, který ho potkal pár dní předtím na kávě, tvrdil, že se trápil už déle. Klub po dvou tragédiích během jediného týdne sezonu ukončil a na pohřeb přišli i Miroslav Šatan a Žigmund Pálffy. Sportovní novinář Tomáš Prokop, který s ním ještě nedávno vtipkoval mezi třetinami na zápase Slovanu, napsal: „Těžko se mi to píše, Ceco byl správný chlapík. Vždycky s ním byla sranda.“
Dominika zpráva zastihla nepřipraveného. „Byl to jeden z nejoptimističtějších a nejpozitivnějších lidí, jaké jsem znal,“ řekl o bratrovi. Na otázku, jestli v jejich rodině nehraje roli něco víc než náhoda, odpověděl jasně. V sebevraždu otce nevěří a v nějaké rodové předurčení také ne. Pod střechou bratislavského stadionu Ondreje Nepely dodnes visí dres Dušana Paška a fanoušci Slovanu si oba Cecy pamatují. Dominik má pro sebe, když mluví o otci, jednoduché předsevzetí: „Vždycky se budu snažit být takovým mužem, jako byl on.“
Zdroje:
https://sport.aktualne.cz/hokej/hokejova-reprezentace/nebyla-to-sebevrazda-vdova-promluvila-o-zahadne-smrti-ceskos/r~8d5eda1af28111ea9d74ac1f6b220ee8/
https://sport.aktualne.cz/hokej/sest-dopisu-na-rozloucenou-a-strela-do-cela-hokejista-pasek/r~7528fb14f0e311ea95caac1f6b220ee8/
https://tn.nova.cz/sport/clanek/367643-dvacet-let-od-smrti-paska-vdova-neveri-ze-se-zastrelil-a-ma-dukaz
https://tn.nova.cz/sport/clanek/346631-jeste-loni-v-extralize-letos-na-druhe-strane-tohle-ted-dela-pasek
https://cnn.iprima.cz/byvaly-spoluhrac-potkal-paska-par-dni-pred-smrti-klepali-se-mu-ruce-nebyl-ve-sve-kuzi-50763
https://www.pravda.sk/sportweb/hokej/ostatne/clanok/606137-dusan-pasek-ml-spachal-samovrazdu
https://www.denniksport.sk/hokej/c/styri-roky-smrt-dusan-pasek-ml
https://www.noviny.sk/krimi/641490-dalsia-tragedia-v-slovenskom-hokeji-dusan-pasek-mladsi-zomrel





