Článek
Edward Allen Harris se narodil 28. listopadu 1950 v Englewoodu ve státě New Jersey do tvrdě pracující rodiny ze střední třídy. Jeho otec zpíval ve sboru a pracoval v knihkupectví, zatímco matka pracovala jako cestovní agentka. Mladý Ed vyrůstal v drsném prostředí předměstských sportovních hřišť. Od dětství byl posedlý fyzickou silou, disciplínou a vítězstvím.
Na střední škole se stal hvězdou amerického fotbalu. Byl rychlý, tvrdý a neuhýbal před žádným nárazem. Získal prestižní sportovní stipendium na slavné Columbia University v New Yorku.
Zdálo se, že jeho budoucnost je nalinkovaná v profesionální sportovní lize. V roce 1971 však přišlo těžké zranění kolene a ramene. Sportovní kariéra se ze dne na den zhroutila.
Mladý Harris odmítl zůstat na prestižní newyorské univerzitě mezi uhlazenými studenty z bohatých rodin. Sbalil starý kufr a odjel do Oklahomy, kde se zapsal na tamní státní univerzitu. Aby měl na jídlo a nájem, sekal v horku trávu na univerzitním kampusu a sbíral odpadky.
Právě tam poprvé vstoupil do univerzitního divadla. Když stál na jevišti v záři reflektorů, pochopil, že našel novou arénu pro svůj vnitřní vztek a nezměrnou energii. Přestěhoval se do Los Angeles, žil v laciných pronájmech a brousil své herecké řemeslo s fanatickou posedlostí.
Ledový pohled z oceli
Hollywood si brzy všiml muže s nezvykle ostře řezanou tváří, ustupujícími vlasy a pronikavýma, ledově modrýma očima. Ed Harris nepůsobil jako hezounek z módních časopisů. Vyzařovala z něj syrová autorita, nebezpečí a vnitřní napětí, které hrozilo každou vteřinou explodovat.
První zásadní průlom přišel v roce 1983 v historickém velkofilmu režiséra Philipa Kaufmana Správná posádka. Film mapoval počátky amerického vesmírného programu a závod o dobytí oběžné dráhy.
Harris získal klíčovou roli legendárního astronauta Johna Glenna, prvního Američana, který obletěl Zemi. Do přípravy se vrhl po hlavě. Podstupoval náročný fyzický trénink, studoval technické manuály NASA a trávil hodiny v trenažérech přetížení.
Jeho John Glenn byl dokonalou kombinací neochvějné odvahy a chladného soustředění. Harris ztvárnil muže, který sedí na vrcholu rakety plné výbušného paliva a bez mrknutí oka čeká na zážeh motorů. Snímek získal čtyři Oscary a z neznámého divadelního dříče se přes noc stala vyhledávaná charakterní hvězda.
Nikdo v té chvíli netušil, že jeho další velký filmový projekt ho přivede na samou hranici fyzického přežití.
Na konci osmdesátých let připravoval vizionářský režisér James Cameron monumentální sci-fi thriller Propast. Cameron byl známý svou bezohlednou posedlostí technickou dokonalostí a neváhal hnát herce do situací hraničících se šikanou a hazardem se životem.
Jako natáčecí lokaci si vybral nedostavěnou jadernou elektrárnu Cherokee v Jižní Karolíně. Masivní reaktorovou nádrž nechal napustit sedmadvaceti miliony litrů vody. Vznikla největší podvodní filmová scéna v historii kinematografie.
Herci a štáb trávili pod vodou deset až dvanáct hodin denně v hloubce přes deset metrů. Natáčení se okamžitě proměnilo v psychické a fyzické mučení. Voda byla studená, chemikálie ničily hercům kůži i vlasy a v obrovské nádrži panovala neproniknutelná tma.
Ed Harris hrál předáka podmořské těžební stanice Buda Brigmana. Odmítal dubléry a většinu nejnebezpečnějších scén absolvoval sám v těžkém skafandru. Filmový oblek byl těžkopádný a vážil desítky kilogramů.
Tlak pod hladinou a neustálé vyčerpání ničily morálku celého štábu. Cameron navíc nutil herce opakovat náročné podvodní scény do naprostého vyčerpání. Voda v nádrži páchla chlórem a tlakové změny způsobovaly hercům chronické bolesti uší a závratě. Pak přišel den, kdy se rutina proměnila v boj o holý život.
Rána pěstí
Byl pozdní večer během natáčení klíčové scény v hloubce deseti metrů pod hladinou. Ed Harris měl na sobě speciální potápěčskou helmu s vnitřním osvětlením, aby mu kamera viděla do tváře. Scéna simuluje dýchání experimentální tekutiny fluorokarbonu, ale ve skutečnosti je helma naplněná obyčejnou vodou a herec musí zadržovat dech. Harris dokončí záběr a dává bezpečnostnímu potápěči signál, že potřebuje vzduch.
Jeho plíce pálí nedostatkem kyslíku. Bezpečnostní potápěč připlave k herci a v panice mu podá dýchací regulátor s kyslíkem. Jenže regulátor je otočený vzhůru nohama a v hadici je zachycený sloupec vody.
Harris se zhluboka nadechne. Místo vzduchu mu do průdušek vtrhne ledová chlorovaná voda. Herec začne v hloubce deseti metrů prudce kašlat a topit se. Nemůže se sám zbavit těžké helmy ani vyplavat na hladinu, protože by mu hrozila těžká dekompresní nemoc a embolie. Zoufale mává rukama a polyká další litry vody. Kyslíkový dluh v mozku dosahuje kritické hranice a jeho zorné pole začíná černat.
V té chvíli k němu připlave hlavní kaskadér a zkušený potápěč Al Giddings. Giddings okamžitě pochopí situaci, odtrhne zmateného záchranáře, vytrhne vadný náustek, profoukne rezervní regulátor a vrazí ho Harrisovi do úst. Harris v křečích vdechne čistý kyslík. Žije.
Když ho vytáhnou na suchou platformu nad nádrží, panuje naprosté ticho. Harris klečí na ocelové mříži, vykašlává litry vody a zvrací. V té chvíli k němu přichází režisér James Cameron a s ledovým klidem komentuje, že záběr byl technicky skvělý, ale bude ho potřeba zopakovat.
Harris v záchvatu nepříčetného vzteku vstane. Napřáhne svou svalnatou pravici a vší silou udeří Camerona pěstí přímo do obličeje. Režisér se poroučí k zemi.
Herec v tichosti opouští natáčecí halu. Sedne do svého auta a vyrazí po dálnici směrem k hotelu. Uprostřed cesty musí zastavit u krajnice. Vystoupí z vozu a v naprosté tmě na okraji silnice propuká v nekontrolovatelný, hysterický pláč. O natáčení Propasti odmítal dlouhé roky poskytnout jakýkoli rozhovor.
Generál z Alcatrazu i génius v bílé vestě
Incident v jaderné elektrárně jeho kariéru nezničil. Naopak ho zocelil. V devadesátých letech se stal králem dramatických rolí a specialistou na muže zahnané do morálního kouta.
V roce 1995 exceloval ve velkofilmu Rona Howarda Apollo 13. Ztvárnil legendárního letového ředitele Genea Kranze, který v bílé vestě řídí záchranu tří ztracených astronautů ve vesmíru. Jeho legendární hláška „Failure is not an option“ neboli „Neúspěch nepřipadá v úvahu“ se stala nesmrtelnou součástí americké popkultury. Role mu vynesla jeho první nominaci na Oscara.
O rok později přišel další triumf v akčním megahitu Michaela Baye Skála. Harris hrál zneuznaného brigádního generála Francise X. Hummela, který obsadí věznici Alcatraz s raketami plnými nervového plynu VX.
Zatímco většina akčních padouchů v hollywoodských filmech působila jako ploché karikatury, Harris vdechl své postavě tragickou hloubku a vojenskou čest. Diváci s jeho postavou soucítili, přestože ohrožoval miliony nevinných lidí.
Následovala role chladného televizního ředitele Christofa v satirickém dramatu Truman Show z roku 1998. Harris režíroval život nic netušícího Jima Carreyho z řídícího centra. Výkon mu vynesl Zlatý glóbus a další oscarovou nominaci.
V roce 1983 exceloval v divadelní hře slavného dramatika Sama Sheparda Láskou posedlí v newyorském divadle Circle Repertory. Jeho jevištní výkon byl tak brutální a fyzicky divoký, že si během představení přímo před očima diváků zlomil palec na ruce a rozbil hlavu o zeď kulisy. Ránu si nechal ošetřit až po děkovačce.
Svou čtvrtou oscarovou nominaci si vysloužil v roce 2002 v psychologickém dramatu Stephena Daldryho Hodiny. Ztvárnil básníka Richarda Browna umírajícího v pokročilém stádiu nemoci AIDS. Harris předvedl další drastickou tělesnou proměnu. Zhubnul patnáct kilogramů, nechal si namaskovat vpadlé tváře a jeho scéna skoku z okna před zraky Meryl Streepové patří k nejemotivnějším momentům moderní kinematografie.
Všechny tyto úspěchy však byly pouhým předkrmem před projektem, který ho málem připravil o rozum.
Deset let posedlosti
V polovině osmdesátých let dostal Ed Harris od svého otce knižní biografii slavného amerického abstraktního malíře Jacksona Pollocka. Když se herec podíval na fotografii umělce na obálce knihy, byl v šoku. Podoba byla téměř dokonalá: stejné ostře řezané rysy, pronikavý pohled i ustupující kštice. Z pouhé zvědavosti se stala ničivá desetiletá obsese.
Jackson Pollock byl génius, ale také těžký alkoholik, maniodepresivní samotář a agresivní podivín, který v padesátých letech změnil svět umění svou technikou lití a kapání barvy na rozvinuté plátno. Harris byl rozhodnutý, že o malíři natočí celovečerní film a ztvární hlavní roli.
Příprava na roli hraničila s psychickým šílenstvím. Harris odmítl, aby v detailních záběrech na plátno maloval profesionální umělec. Chtěl zvládnout Pollockovu techniku sám do absolutní dokonalosti.
Na své zahradě v kalifornském Malibu nechal postavit věrnou repliku Pollockova dřevěného stodolového ateliéru. Celé měsíce trávil zavřený v této dílně. Chodil po rozprostřených plátnech v zakrvácených a barvou potřísněných botách a lil barvu z plechovek na zem. Naučil se napodobit každý tah, švih zápěstím i rytmus těla legendárního malíře. Všechny obrazy, které diváci ve filmu Pollock vidí, namaloval Ed Harris vlastníma rukama.
Aby do sebe nasál malířovu sebedestruktivní energii, začal kouřit krabičky silných cigaret Camel bez filtru a přibral přes patnáct kilogramů tuku.
Projekt se ukázal být nadlidským úkolem. Harris film nejen produkoval a hrál hlavní roli, ale po odchodu původního režiséra se rozhodl film sám režírovat.
Natáčení začalo v roce 1999 a rozpočet byl napjatý na hranici možností. Harris spal dvě až tři hodiny denně. Ráno stál před kamerou jako zmatený a opilý malíř, odpoledne řídil desítky členů štábu a po nocích stříhal natočený materiál a sháněl peníze na další den natáčení. Jeho tělo i mysl to nevydržely.
Uprostřed natáčení klíčových scén došlo k nevyhnutelnému. Ed Harris se v ateliéru zhroutil na zem v těžkém záchvatu fyzického a nervového vyčerpání. Jeho srdce nevydrželo kombinaci stresu, nikotinu a nadváhy.
Sanitka ho v kritickém stavu odvezla do nemocnice. Lékaři okamžitě nařídili absolutní klid na lůžku a varovali ho, že pokračování v tomto tempu ho spolehlivě zabije. Natáčení muselo být na několik týdnů kompletně zastaveno.
Herec byl na dně. V nemocničním pokoji přemýšlel, zda nezničil celý svůj život i finance rodiny. Znovu se však projevila jeho buldočí nátura z fotbalových hřišť. Jakmile mu lékaři dovolili vstát, vrátil se na plac, dokončil film a poslal ho do střižny.
Výsledek byl triumfální. Film Pollock z roku 2000 sklidil nadšené recenze po celém světě. Marcia Gay Hardenová získala Oscara za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli a sám Ed Harris byl nominován na Oscara za nejlepší hlavní roli. Dokázal nemožné a vzdal hold svému celoživotnímu idolu, i když za to zaplatil vlastním zdravím.
Navzdory čtyřem nominacím na Cenu Akademie zůstává Ed Harris jedním z největších hollywoodských velikánů, kteří zlatou sošku Oscara nikdy nezískali. Nikdy ho to však netrápilo. Pohrdal hollywoodskou smetánkou, večírky i okázalým luxusem.
V soukromém životě představuje v divokém světě šoubyznysu naprostou anomálii. V roce 1983 se při divadelní hře seznámil s talentovanou herečkou Amy Madiganovou.
Při natáčení filmu Místa v srdci v roce 1984 režisér Robert Benton netušil, že mezi Harrisem a Amy Madiganovou přeskočila jiskra už během divadelních zkoušek v Los Angeles. Vzali se tajně v malé soudní síni v Texasu během volného natáčecího odpoledne. Místo svatební hostiny si dali hamburger u benzínové pumpy a druhý den ráno stáli znovu před filmovou kamerou.
Jejich manželství trvá bez jediného skandálu nebo nevěry neuvěřitelných čtyřicet let. Společně vychovali dceru Lily a žijí v klidu mimo dosah bulvárních fotografů.
V novém tisíciletí našel další kultovní roli. V temném sci-fi seriálu stanice HBO Westworld ztvárnil záhadného a bezcitného Muže v černém. V černém klobouku a s revolverem u pasu předvedl další koncert chladné krutosti a stal se slavným pro novou generaci diváků.
Zdroje:
https://www.theguardian.com/film/2001/nov/12/londonfilmfestival2001.londonfilmfestival
https://www.theguardian.com/film/2001/nov/12/londonfilmfestival2001.londonfilmfestival1
https://www.theguardian.com/culture/2001/nov/21/artsfeatures
https://www.theguardian.com/film/2001/feb/25/features.awardsandprizes
https://www.latimes.com/entertainment-arts/movies/story/2023-09-29/james-cameron-the-abyss-titanic-avatar-ai-beyond-fest
https://www.washingtonpost.com/archive/lifestyle/style/2001/02/18/for-ed-harris-lightning-strokes/2726f415-30f1-4e32-ad2a-5bd25e4f47cc/
https://www.salon.com/2001/03/23/ed_harris_2/
