Článek
Herec Viktor Maurer ztvárnil za svou kariéru více než sto padesát rolí ve filmu, televizi i na divadle. Přesto prožil jeden z nejsmutnějších konců v dějinách českého showbyznysu. Když na sklonku roku 2010 v pražské nemocnici po dlouhé nemoci zemřel, jeho tělo bylo zpopelněno bez obřadu a někteří někdejší slavní kolegové novinářům přiznali, že si ho už téměř nedokážou vybavit.
Nepostradatelný elegán
Československá kinematografie měla štěstí na herce velkých, monumentálních rolí, ale její skutečnou páteř a kouzlo tvořili ti, kterým se v branži říká mistři malých rolí. A právě mezi nimi zářil Viktor Maurer jako naprostý unikát. Měl ostře řezanou, přísnou tvář, pronikavé oči, štíhlou postavu a především neuvěřitelný poker face – schopnost zachovat ledový klid a naprostou vážnost i v těch nejabsurdnějších a nejvtipnějších momentech.
Tento talent z něj udělal jednoho z nejobsazovanějších epizodkářů šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých let. Režiséři po něm často sahali, když potřebovali ztělesnit noblesního šviháka, přísného úředníka, úlisného podvodníka, gangstera v paruce nebo chladnokrevného intrikána.
Vrcholem jeho filmové kariéry se stala hudební komedie Zdeňka Podskalského Světáci (1969). Když trojice venkovských fasádníků v podání Jiřího Sováka, Vlastimila Brodského a Jana Libíčka vyrazí v doprovodu lehkých dam do vyhlášeného Diplomat Grillu, je to právě Maurer jako vrchní číšník, kdo jejich společenskou hru sleduje s povytaženým obočím.
Jeho úsporná mimika, dokonalé držení těla a způsob, jakým servíruje vybrané pokrmy, dodaly scéně neopakovatelný šarm. Stejně nezapomenutelný byl jako dr. James Porter v parodii Čtyři vraždy stačí, drahoušku nebo v desítkách televizních inscenací, detektivek a pohádek.
A pak tu byl fenomén Felix Holzmann. Legendární komik s tralaláčkem a kulatými brýličkami byl pověstný precizním načasováním svých výstupů a potřeboval vedle sebe partnera, který dokázal jeho absurdní dialogy odehrát s naprostou vážností. V Maurerovi našel ideální protipól. Ve slavných scénkách jako Statistika nebo Skleróza hrál Maurer seriózní pány, kteří se s naprostou vážností a trpělivostí snaží rozluštit Holzmannovy absurdní slovní hříčky. Diváci řvali smíchy, zatímco Maurerovi necukl v obličeji jediný sval.
Muž od elektrických kabelů
Kdo byl muž, který se stal tváří tolika slavných děl, a přitom jeho civilní život zůstával zahalen tajemstvím? Viktor Maurer se narodil 6. dubna 1932 v Praze a vyrůstal na Spořilově. Přestože ho divadlo lákalo od dětství, jeho cesta na jeviště nebyla přímočará. Původně vystudoval vyšší elektrotechnickou průmyslovku a stal se energetikem v Elektrických podnicích hlavního města Prahy.
Práce s kabely a schématy ho však nenaplňovala. Jeho skutečnou vášní bylo ochotnické divadlo. Už jako chlapec začínal ve spořilovské sokolovně a později ve vršovickém spolku Bozděch nejen hrál, ale i režíroval. Láska k dramatickému umění byla tak silná, že se rozhodl zahodit jistotu technické profese.
Odešel do Divadla D 34 E. F. Buriana, kde nejprve přijal místo jevištního osvětlovače. Chtěl být jednoduše nablízku velkému umění. Po čase se svěřil E. F. Burianovi, že by se chtěl stát profesionálním hercem. Burian ho přijal do svého divadelního Studia, jehož studenti později pokračovali na DAMU. Maurer zároveň dál v divadle svítil a herectví na DAMU absolvoval v roce 1961, kdy mu táhlo na třicet let – na tehdejší poměry začínal jako zralý muž.
Prošel Divadlem Semafor, kde hrál v úspěšných představeních Zuzana je zase sama doma nebo Taková ztráta krve po boku svého někdejšího spolužáka ze Spořilova Jiřího Suchého. Po jediné sezoně odešel do Slováckého divadla v Uherském Hradišti, odkud zamířil do Kladna. V Divadle Jaroslava Průchy působil v letech 1963 až 1967, následovalo angažmá v Divadle Jiřího Wolkera a později návrat do Kladna a Městská divadla pražská. V roce 1985 dokonce hostoval na scéně Národního divadla v Brechtově hře Život Galileiho.
Tichý samotář s kamerou v ruce
V soukromém životě byl Viktor Maurer pravým opakem svých filmových postav. Zatímco na plátně představoval sebevědomé hochštaplery, v civilu byl skromný a svůj soukromý život držel mimo pozornost médií. Jeho největší celoživotní vášní se stala amatérská filmová kamera, kterou si pořídil už v roce 1947.
Když odešel do důchodu, pořídil si videokameru a celé dny trávil toulkami po vlastech českých. Vytvořil unikátní desetidílný cyklus amatérských dokumentů nazvaný Čechy krásné, Čechy mé a ještě před ním natočil téměř dvouhodinové putování podél toku řeky Vltavy – od šumavských pramenů přes hrady, zámky, přehradní hráze až po soutok s Labem u Mělníka.
Své snímky sám připravoval, opatřoval hudbou a komentářem. Kopie na videokazetách a později na DVD rozdával přátelům. Jeho film o Vltavě se opakovaně promítal v archivu na pražském Chodovci a mezi diváky byli také krajané, které záběry staré vlasti dojímaly.
Pečlivě zdokumentoval i svou vlastní hereckou činnost. Hluboce si vážil toho, že mohl stát po boku takových velikánů, jako byli Jan Pivec, Václav Voska, Dana Medřická, Martin Růžek či Karel Höger. Žil dál v Praze, obklopen svými materiály, filmy a vzpomínkami, a ani poté, co dostal kardiostimulátor, se své dokumentaristické činnosti nevzdal.
Zdravotní problémy ho provázely už před odchodem do důchodu a prodělal také operaci žaludku. Na sklonku života vážně onemocněl a nakonec byl hospitalizován v pražské Thomayerově nemocnici v Krči.
Viktor Maurer vydechl naposledy 27. prosince 2010 ve věku sedmdesáti osmi let. A právě v okamžiku jeho odchodu se ukázala neúprosná pomíjivost herecké slávy. Skutečný šok přinesly reakce některých jeho někdejších kolegů, které novináři oslovili s žádostí o krátkou vzpomínku.
„Už jsem asi sklerotická, ale vůbec si ho nedokážu vybavit,“ reagovala tehdy pro deník Aha! herečka Iva Janžurová, která s Maurerem sdílela plac ve Světácích, Čtyřech vraždách stačí, drahoušku i v komedii Drahé tety a já. Lubomír Lipský si na něj vzpomněl jako na poctivého herce, zároveň ale přiznal, že se prakticky neznali.
Jeden z těch, kdo na Maurera vzpomínali s opravdovou úctou a vděčností, byl režisér Zdeněk Zelenka. „Viktora je velká škoda, hodně jsem ho obsazoval,“ uvedl tehdy režisér. „On byl mistr malých rolí, podobně jako se to říkalo o Františku Filipovském. Viktor moc dobře věděl, že je mnohem lepší výborně zahrát menší postavu než mít velkou a zcela zapomenutelnou roli.“
Definitivní a mrazivou tečkou za jeho životem se stalo poslední rozloučení. Pro herce, který bavil národ po celá desetiletí, se nekonal žádný veřejný smuteční obřad v divadle, nezněly potlesky vestoje ani dojemné projevy kolegů. Ve čtvrtek 6. ledna 2011, na svátek Tří králů, proběhla ve strašnickém krematoriu kremace bez obřadu. Odešel tiše, nepozorovaně a bez fanfár.
Zdroje:
https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/78076/viktor-maurer
https://www.fdb.cz/osobnost/4999-viktor-maurer
https://www.fdb.cz/lidi-zivotopis-biografie/23036-viktor-maurer.html
https://www.kinobox.cz/osobnosti/23036-viktor-maurer
https://www.novinky.cz/clanek/kultura-zemrel-herec-viktor-maurer-ve-veku-78-let-73267
https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/53384/banker-ze-ctyri-vrazdy-staci-drahousku-kolegove-na-nej-zapomneli.html
https://www.blesk.cz/clanek/bijak-filmove-hvezdy/146858/zemrel-cisnik-ze-svetaku-herec-viktor-maurer-78.html
https://archiv.hn.cz/c1-49043530-zemrel-herec-viktor-maurer
https://app.divadlo.cz/archiv/divadelni_noviny/2011/3.pdf
https://patrikjonas.cz/kdo-byl-viktor-maurer/
