Článek
Měl pohled šelmy, z něhož mrazilo, a hluboký, barytonový hlas připomínající valící se kamení, kterému nedokázalo odolat žádné hlediště na světě. Když promluvil, lidé v sálech na Broadwayi i v londýnském West Endu tajili dech.
Pro filmové producenty představoval magnet na miliony dolarů, pro ženy neodolatelného svůdníka a pro filmové historiky jednoho z největších shakespearovských interpretů dvacátého století. Přesto si v sobě Richard Burton po celý život nesl hlubokou ránu chlapce z chudého velšského údolí, kde vzduch páchl uhelným prachem a dospělí muži hledali útěchu na dně půllitru.
Životní pouť dvanáctého ze třinácti dětí horníka, který prožil dětství ve skromných poměrech a díky jedinému obětavému učiteli dosáhl až na hollywoodský trůn, je fascinujícím dramatem. Dramatem o obrovském talentu, osudové lásce k Elizabeth Taylorové a nekonečném sebedestruktivním boji s alkoholem, který znal už z otcova života a který později zachvátil i jeho samotného. Richard Burton zemřel v osmapadesáti letech na masivní krvácení do mozku.
Havířův syn
Když se 10. listopadu 1925 v chudé hornické vesničce Pontrhydyfen v jižním Walesu narodil malý Richard Walter Jenkins mladší, nikdo by mu nepředpovídal jiný osud než dřinu v podzemních šachtách. Narodil se do rodiny, kde bída byla každodenní realitou. Jeho otec, Richard Walter Jenkins starší, byl havířem tělem i duší. Říkalo se mu „Dic Bach“ a patřil k mužům, kteří dokázali vypít obrovské množství alkoholu. Sám Burton ho později popisoval jako člověka, který zvládl dvanáct piv denně a někdy mizel na dlouhé tahy.
Matka Edith Maudeová byla pilířem početné rodiny. Když byly Richardovi necelé dva roky, přivedla na svět třinácté dítě, chlapce jménem Graham. Šest dní po porodu však zemřela na sepsi. Bylo jí čtyřiačtyřicet let. Pro rodinu to byla naprostá katastrofa. Otcovo pití se po její smrti ještě zhoršilo a péče o mladší děti přešla na starší sourozence a příbuzné.
Dvouletého Richarda se ujala jeho nejstarší sestra Cecilia, které všichni říkali Cis, a její manžel Elfed James, rovněž horník. Odvezli si ho do Taibachu na předměstí Port Talbotu. Cis se pro malého Richieho stala skutečnou matkou. Přestože žili ve skromných dělnických poměrech, vytvořila mu bezpečný domov. S biologickým otcem Richard vyrůstal jen v omezeném kontaktu a jejich vztah zůstal složitý. Alkohol přitom nezačal nenávidět tak, aby se mu sám vyhýbal – pít a kouřit začal už jako dospívající chlapec.
Richard byl bystré, vnímavé dítě, ale hornické prostředí nabízelo jen málo perspektiv. V jedenácti letech získal stipendium na Port Talbot Secondary School a stal se prvním členem rodiny, který se dostal na gymnaziální typ školy. Měl rád knihy, sport a disponoval fenomenální pamětí. Rodinná finanční situace ho však v roce 1941 donutila školu opustit. Nastoupil do pánského oddělení místního družstevního obchodu jako prodavač oděvů.
V tu chvíli však do jeho života zasáhl muž, který zcela přepsal jeho osud. Jmenoval se Philip Burton. Byl to učitel angličtiny a literatury na místní škole, vedoucí dramatického kroužku a rozhlasový autor. Philip Burton si už dříve všiml mimořádného chlapce s podmanivým hlasem a pronikavýma očima. Později mu pomohl vrátit se ke vzdělávání a systematicky rozvíjel jeho herecké nadání.
V roce 1943 se Philip Burton stal Richardovým zákonným poručníkem. Formální adopci komplikoval příliš malý věkový rozdíl mezi oběma muži, Richard proto zůstal jeho svěřencem. V listopadu téhož roku si úředně změnil příjmení z Jenkins na Burton. Nové jméno mu zároveň usnadnilo cestu do prostředí, které bylo od hornického Port Talbotu vzdálené téměř světelné roky.
Následovaly měsíce tvrdého drilu. Philip vodil Richarda na vrchol Margam Mountain, kde chlapec musel v prudkém větru recitovat pasáže ze Shakespeara tak, aby mu učitel stojící daleko od něj rozuměl každé slovo. Naučil ho správně dýchat, modulovat hlas, ovládat intonaci a otevřel mu dveře do světa světové literatury. Právě tady vznikl Burtonův hlas.
V roce 1944 získal Richard možnost strávit šest měsíců na Exeter College v Oxfordu v rámci zvláštního válečného programu pro budoucí příslušníky RAF. Nešlo o klasické několikaleté univerzitní studium. Ještě před Oxfordem už navíc v listopadu 1943 profesionálně debutoval v inscenaci The Druid's Rest, která se později přesunula i na londýnský West End. Z chudého hornického synka se zrodil mladý profesionální herec.
Raketový vzestup a stín na dně sklenky
Po oxfordském kurzu nastoupil Richard k Britskému královskému letectvu. Kvůli zraku se nestal pilotem, prošel přípravou pro navigátory, ale nakonec sloužil v RAF především v administrativní roli. Po demobilizaci v roce 1947 se okamžitě vrátil k divadlu.
Na začátku padesátých let už ohromoval diváky v Shakespearově pamětním divadle ve Stratfordu nad Avonou. V roce 1951 zaujal Kennetha Tynana jako princ Hal. Ještě větší triumf přišel v roce 1955, kdy se Burton v Old Vic vrátil k Jindřichu V. Právě tehdy o něm Tynan mluvil jako o přirozeném nástupci Laurence Oliviera. Burtonův hlas měl neuvěřitelnou hloubku a magnetismus.
Brzy se ozval Hollywood. V roce 1952 natočil Moji sestřenici Rachel a hned za ni získal svou první nominaci na Oscara a Zlatý glóbus pro nový herecký objev. O rok později přišel historický velkofilm Roucho, první celovečerní snímek uvedený v technologii CinemaScope, který z něj udělal celosvětovou celebritu první kategorie a vynesl mu další oscarovou nominaci. Filmová studia se předháněla v nabídkách a honoráře stoupaly do astronomických výšin.
Jenže s rostoucí slávou, obrovským tlakem veřejnosti a neustálým očekáváním dokonalosti se začal opakovat rodinný vzorec, který znal z otcova života. Richard Burton trpěl nespavostí, obdobími hluboké nejistoty a stále častěji pil. Alkohol byl součástí jeho života už od mládí, v prostředí londýnských a hollywoodských herců však postupně přestal být pouhým společenským rituálem a proměnil se ve vážnou závislost.
V roce 1949 se oženil s mladou velšskou herečkou Sybil Williamsovou, která mu vytvořila stabilní zázemí a porodila dvě dcery, Kate a Jessicu. Sybil byla trpělivá, inteligentní a dlouhé roky snášela jeho nevěry i narůstající pití. Richard ji měl rád a vážil si jí, ale jeho vnitřní neklid a alkohol už tehdy začínaly nahlodávat rodinný život. Skutečná smršť však měla teprve přijít.
Tornádo jménem Taylorová
Psal se rok 1962, když Richard Burton v Římě natáčel velkolepý historický epos Kleopatra. Měl hrát Marka Antonia po boku nejkrásnější, nejslavnější a nejlépe placené ženy tehdejšího filmového světa – Elizabeth Taylorové. Oba byli zadaní. Burton měl Sybil, Taylorová byla vdaná za zpěváka Eddieho Fishera.
Elizabeth později vzpomínala, že při jednom z prvních společných natáčecích dnů dorazil Burton s těžkou kocovinou a třásly se mu ruce natolik, že nedokázal klidně udržet šálek kávy. Pomohla mu se napít. Sama se později smála, že možná trochu přehrával, protože věděl, že na ni taková bezmocnost zapůsobí. Právě během natáčení mezi nimi začal vztah, který záhy přerostl v celosvětový skandál.
Jejich milostný poměr v Římě propukl s vulkanickou silou. Byla to vášeň, kterou postupně nedokázali skrývat. Skandál zaplnil titulní strany novin po celém světě. Vatikánský tisk jejich vztah odsoudil jako „erotické tuláctví“ a v americkém Kongresu se skutečně ozvaly hlasy požadující, aby Taylorová a Burton nebyli vpuštěni zpět do Spojených států. Manželství obou se zhroutila. Burton se se Sybil rozvedl a v březnu 1964 se v Montrealu s Elizabeth oženil.
Tím začala éra „Liz a Dicka“, nejfotografovanějšího, nejbohatšího a nejbouřlivějšího páru planety. Žili život, který se vymykal jakékoli realitě. Cestovali po světě, plavili se na luxusní jachtě Kalizma a Richard zasypával Elizabeth drahokamy. Koupil jí slavný 69karátový diamant Taylor-Burton i historickou perlu La Peregrina. Jenže tento luxusní život byl zároveň stále silněji zalitý alkoholem.
Společně vytvořili geniální herecké partnerství, které vyvrcholilo v roce 1966 ve filmové adaptaci dramatu Edwarda Albeeho Kdo se bojí Virginie Woolfové?. V roli alkoholem prostoupeného manželského páru George a Marthy předvedli mrazivý koncert vzájemného ponižování, agrese a lásky. Taylorová za roli získala Oscara, Burton další nominaci. Jejich skutečné manželství bylo rovněž bouřlivé, plné pití, prudkých hádek i následných usmiřování.
Tři láhve tvrdého alkoholu denně
Burtonova závislost v sedmdesátých letech dosáhla děsivých rozměrů. Z kdysi atletického, urostlého muže s jiskrnýma očima se stávala třesoucí se troska s oteklým obličejem a zarudlýma očima. Sám později v rozhovoru přiznal, že v nejhorším období dokázal vypít přibližně dvě a půl až tři láhve tvrdého alkoholu denně. Pití začínalo prakticky bez ohledu na denní dobu a často téměř nejedl.
Alkohol začal vážně ohrožovat i jeho práci. Nejhorší stav přišel během natáčení filmu The Klansman v roce 1974. Burton byl opakovaně tak opilý a fyzicky zesláblý, že řadu scén odehrál vsedě nebo vleže. Později přiznal, že si natáčení téměř nepamatuje. Po dokončení filmu skončil na několik týdnů v nemocnici v Santa Monice, kde se léčil mimo jiné z následků alkoholismu, chřipky a tracheobronchitidy.
Elizabeth Taylorová měla vlastní problémy s alkoholem a léky na předpis, ale soužití se postupně rozpadalo. V červnu 1974 se po deseti letech manželství rozvedli. Jenže jeden bez druhého nedokázali dlouho existovat. V říjnu 1975 se v Botswaně vzali znovu. Druhé manželství však vydrželo necelý rok. V červenci 1976 následoval druhý a definitivní rozvod.
Burton se pokoušel začít znovu. V srpnu 1976 se oženil s bývalou modelkou Suzy Huntovou, která byla rozvedenou bývalou manželkou závodníka Formule 1 Jamese Hunta. James Hunt byl v té době naživu a právě v roce 1976 získal titul mistra světa. Suzy se snažila Burtonovi pomoci omezit pití a nějakou dobu skutečně abstinoval. V roce 1977 zazářil ve filmovém dramatu Equus, za které získal svou sedmou a poslední nominaci na Oscara. Ani jednu nikdy neproměnil.
Tělo vystavené desetiletím alkoholu a silného kouření však začalo vypovídat službu. Už v roce 1970 ho lékaři varovali před zvětšenými játry a v roce 1981 mu byla diagnostikována cirhóza a onemocnění ledvin. Trpěl také vážnými problémy s krční páteří a prodělal krvácivý žaludeční vřed. V roce 1982 se se Suzy rozešel a jejich rozvod byl dokončen na začátku následujícího roku.
Náhlý konec v Ženevě
V roce 1983 se oženil popáté, tentokrát se svou čtvrtou ženou. Sally Hayová pracovala jako produkční asistentka a continuity supervisor a s Burtonem se seznámila během natáčení televizního projektu Wagner. Vzali se 3. července 1983 v Las Vegas. Sally mu vytvořila klidnější zázemí a Burton se dál pokoušel držet své pití pod větší kontrolou, jeho zdraví však už bylo těžce poškozené.
V témže roce se Richard ještě jednou spojil se svou osudovou ženou Elizabeth Taylorovou. Společně nastoupili na Broadwayi do inscenace hry Noëla Cowarda Soukromé životy. Jejich návrat na jedno jeviště vyvolal obrovský komerční zájem, samotná inscenace však sklidila převážně rozpačité až špatné kritiky. Burton už působil unaveně a fyzicky zchátrale, přesto mezi ním a Elizabeth stále fungovala přitažlivost, kvůli níž na ně publikum přicházelo.
Jeho poslední filmovou rolí se stala postava O'Briena v adaptaci románu George Orwella 1984, kterou režíroval Michael Radford. Burton byl během natáčení v Londýně fyzicky vyčerpaný a trpěl silnými bolestmi krku a páteře, ale podal mimořádně úsporný výkon. Nebyla to však jeho úplně poslední práce před kamerou – poté ještě dokončil roli senátora Ogdena v televizní minisérii Ellis Island, kde hrál také se svou dcerou Kate.
Pouhé dva týdny po dokončení práce na Ellis Island přišel konec. Časně ráno 5. srpna 1984 našla Sally Burtona v jejich domě v Céligny v bezvědomí a s těžkým dýcháním. Lékař ho nechal převézt nejprve do nemocnice v Nyonu a odtud do kantonální nemocnice v Ženevě. Lékaři se ještě pokusili operací snížit tlak v mozku, ale bez úspěchu. Richard Burton zemřel na masivní mozkové krvácení. Bylo mu pouhých osmapadesát let.
Elizabeth Taylorová na pohřeb nepřijela. Rodina a především Sally se obávaly, že by její přítomnost přitáhla obrovský mediální cirkus. O několik dní později Taylorová do Céligny skutečně dorazila. První pokus dostat se k hrobu jí překazili fotografové, kteří odmítli odejít. Následujícího rána před svítáním se vrátila a u Burtonova hrobu strávila přibližně patnáct minut.
Zdroje:
https://time.com/3877380/cleopatra-rare-photos-of-liz-taylor-richard-burton-on-set-in-1962/
https://time.com/archive/6735675/when-love-was-the-adventure/
https://www.theguardian.com/lifeandstyle/2001/jul/15/foodanddrink.features10
https://www.theguardian.com/books/2012/nov/29/richard-burton-diaries-chris-williams-review
https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1984/08/06/acclaimed-actor-richard-burton-dies-in-geneva-at-age-58/b272b059-07cf-4238-9cae-e1a9782f4e51/
https://www.independent.co.uk/travel/uk/walk-of-the-month-welsh-whispers-on-the-burton-trail-8517815.html
https://www.bfi.org.uk/news/december-2025-programme-bfi-southbank-bfi-imax-james-cameron-melodrama-richard-burton-more
