Článek
Slavnostní oběd u rodiny jeho tehdejší přítelkyně měl být okamžikem, kdy se čerstvému absolventovi Vysoké školy ekonomické otevře pohodlný život. Jiří Štrébl si nabídku pamatoval přesně: „Nabízeli mi služebního Renaulta a nástupní plat osm a půl tisíce v době, kdy naši brali po mnoha letech dva tisíce dvě stě.“ K tomu patřily cesty do zahraničí.
Otec jeho partnerky pracoval v zahraničním obchodě a po uvolnění vysokého místa synovi své známosti připravil pozici, kterou by podle Štrébla většina jeho spolužáků okamžitě přijala. Místo v prosperujícím oboru, vysoký nástupní plat a automobil však proti sobě měly jednu podstatnou nevýhodu: Štrébl už dva roky hrál divadlo a nechtěl s ním skončit.
Když rodina čekala odpověď, vysokoškolák oznámil, že zůstane ve Studiu Rubín za 800 korun měsíčně. Všichni byli v šoku. Později říkal, že lidé, s nimiž tehdy dělal divadlo, pro něj byli podstatnější než peníze.
Reakce rodiny byla tvrdá. Vztah s dívkou pokračoval, její otec však se Štréblem přerušil kontakt. Herec vzpomínal: „Její tatínek se mnou už nikdy nepromluvil. A maminka mě oslovovala Herr Schauspieler, což česky znamená pan herec.“ Do domu pak nesměl, za přítelkyní proto chodil tajně přes zahradu a jednou se před jejím otcem téměř hodinu skrýval za křeslem.
Byl to podivuhodný konec cesty, která původně neměla vést ani na vysokou školu, natož k herectví. Muž, který odmítl plat několikanásobně převyšující příjem jeho rodičů, totiž jen několik let předtím stál za pultem Bílé labutě. A na střední školu se původně nedostal proto, že si jako čtrnáctiletý kluk udělal legraci z branného cvičení.
Třídní nepřítel, který se stal nejlepším prodavačem
Jiří Štrébl se narodil 11. listopadu 1958 v Praze. Jeho životní zádrhel přišel už na základní škole. Nebyl potomkem politického disidenta ani organizátorem protirežimní akce. Sám příhodu popsal mnohem prozaičtěji: „V osmé třídě, ve čtrnácti letech, jsem si v rámci své puberty dělal legraci z branného cvičení.“ Následky byly podstatně vážnější než samotný čin.
S kamarády měli při cvičení běhat, místo toho šli, na rohových praporcích fotbalového hřiště nechávali kusy oblečení a některé úkoly plnili schválně nesmyslně. Štrébl sám později připouštěl, že jejich humor nebyl nijak úchvatný. Ředitel školy jej však vyhodnotil jako projev špatného vztahu k socialistickému zřízení. Štrébl dostal dvojku z chování a kritický posudek.
Do doporučení mu škola napsala, že se v žádném případě nedoporučuje jeho přijetí na střední školu. Nepomohlo ani to, že devátou třídu dokončil s vyznamenáním. Třídní učitelka se za něj pokoušela bojovat a obrátila se až na ministerstvo školství. Štrébl později vzpomínal, že kvůli tomu přišla o místo ve škole. Když se s ní po desetiletích znovu setkal, bylo jí kolem devadesáti.
V září už byl výběr učebních oborů malý, a tak skončil jako prodavač. Nastoupil do pražského obchodního domu Bílá labuť, kde pracoval v oddělení hraček, papíru, dárků a sportovního zboží. Později ho přeřadili k hudebním nástrojům, což pro něj byla komplikace: zákazníci často znali prodávané nástroje lépe než on. Právě za pultem však přišel další životní paradox.
Štrébl se přihlásil do soutěže prodavačů a nezůstal jen u pražského kola. „Co v Praze, byl jsem vítězem celostátním, nejlepším prodavačem v Československé socialistické republice!“ připomínal po letech. Soutěžící jezdili po obchodních domech v několika městech, skládali zkoušky ze zbožíznalství a komise je bez jejich vědomí hodnotila přímo při práci se zákazníky.
Za pultem přitom nevydržel věčně. Přes den chodil do školy a odpoledne do Bílé labutě, kde se pracovalo až do večera a také v sobotu. Zatímco spolužáci měli prázdniny, on měl čtrnáct dní dovolené. Nakonec z obchodního domu odešel a vystřídal práci uklízeče, zahradníka nebo lisaře starého papíru. Střední školu si mezitím dokončil po večerech.
Právě vyučení mu v tehdejším systému paradoxně pomohlo. Z chlapce označeného školním posudkem za politicky nespolehlivého se stal dělnický kádr, což mu při přijímání na vysokou školu přineslo body navíc. Dostal se na Vysokou školu ekonomickou v Praze a vystudoval ji s titulem inženýra. Zákaz dalšího studia tak ve výsledku nezastavil ani jeho maturitu, ani univerzitní vzdělání.
Lež o věku a osm stovek místo Renaultu
Herectví přišlo na vysoké škole úplnou náhodou. Štrébl čekal na kamaráda Zdeňka Pecháčka, který zkoušel amatérské divadlo, protože spolu měli oslavit narozeniny. Jeden z herců měsíc před premiérou odešel: jeho manželce vadilo, že kvůli víkendovým zkouškám a následným návštěvám hospody není doma s malými dětmi. Soubor náhle potřeboval náhradu.
Štrébl se bez předchozí ambice přihlásil. Jeho první postavou byl kat a na jevišti měl pouhé čtyři věty. Přesto na první vystoupení nezapomněl: „Měla krásné čtyři věty a dodnes si vybavuji tu strašlivou trému, při které mi málem vyskočila duše z těla.“ Navíc hrál v kápi, takže ho publikum prakticky nevidělo. Právě tahle krátká zkušenost však rozhodla, že u divadla zůstal.
Asi o rok později šel na konkurz do souboru A Studia Rubín, který vedli Eva Salzmannová a Ondřej Pavelka. Narazil přitom na problém: věková hranice konkurzu byla kolem devatenácti let, jenže jemu už bylo třiadvacet. Štrébl tedy jednoduše zalhal, že je mladší. Skutečný věk přiznal přibližně po půl roce, když už měl pocit, že ho kvůli tomu ze souboru nevyhodí.
Právě v Rubínu ho zastihla nabídka od otce tehdejší partnerky. Po jeho vysokoškolské promoci se v zahraničním obchodě uvolnil vysoký post a muž s vlivem v podniku ho pro Štrébla zajistil. Nástupní plat 8500 korun, služební Renault a zahraniční cesty znamenaly proti osmi stovkám v divadle téměř absurdní rozdíl. Štrébl přesto zvolil Rubín a později říkal, že rozhodnutí nikdy nelitoval.
Finanční důsledky nebyly symbolické. Lidé kolem A Studia hledali brigády, kterými by divadlo vůbec umožnili. Ondřej Pavelka, jeden z tehdejších vedoucích souboru, si vzpomněl: „Raději brigádně myli baráky, aby mohli dělat divadlo.“ Štrébl a Pecháček byli vysokoškoláci, kteří se mohli živit svým vystudovaným oborem, přesto si vybrali existenčně nejistý divadelní provoz.
Rubín pro něj nebyl romantickou skrýší, kde by člověk žil jen z potlesku. Peněz bylo skutečně málo a Štrébl poznal, co znamená být hercem bez finanční rezervy. Zároveň ale právě tam získal zkušenost, kterou neměl z DAMU ani JAMU, protože herectví nikdy formálně nestudoval. Učil se přímo při zkoušení a hraní, mezi lidmi, kteří spojovali divadlo s dalšími zaměstnáními.
Vedle toho fotografoval. Fotografii se začal věnovat ještě před vztahem s Vandou Hybnerovou (později spolu hráli partnery i v televizním seriálu), která měla vystudovanou fotografii na grafické škole a naučila ho technickou práci v temné komoře. Štrébl se pak fotografováním přibližně deset let také živil, především portréty a divadelními snímky. Později zůstala fotografie jeho výrazným koníčkem.
Herec bez DAMU, který se stal oporou Komedie
Po listopadu 1989 se jeho herecká práce profesionalizovala naplno. Spolupracoval s Divadelním spolkem Kašpar, později přešel s režisérem Michalem Dočekalem do Divadla Komedie. V různých etapách tam strávil dohromady přibližně osmnáct sezon. Když Dočekal odešel do Národního divadla, Štrébl prošel obdobím bez stálého angažmá a hostoval na řadě scén.
Právě v Divadle Komedie vytvořil jednu ze svých nejvýraznějších rolí. V inscenaci Hrdinové jako my podle Thomase Brussiga hrál Klause Uhltzschta, groteskního příslušníka východoněmecké Stasi. Osmdesátiminutová inscenace stála převážně na jeho výkonu. Kritik Roman Sikora napsal, že „hlavní osobností inscenace je však vynikající Jiří Štrébl, který dokáže pronášet vyprávění o životě své postavy v nesčetných polohách.“
Štrébl tak nebyl hercem, kterého by objevila až televize. Dlouho před masovou popularitou měl za sebou rozsáhlou práci na scéně, zejména v divadlech založených na výrazné režijní koncepci a současné dramatice. V Komedii hrál také v Petrolejových lampách, Lvíčeti, Lulu, Víře, lásce, naději, Srdci temnoty a dalších inscenacích Pražského komorního divadla.
Od sezony 2019/2020 se stal členem souboru Městských divadel pražských. Hrál například Charleyho ve Smrti obchodního cestujícího, účinkoval v Romeovi a Julii, Slávě a pádu krále Otakara, Marat + Sade nebo v projektu Zítra swing bude zníti všude. Jeho divadelní kariéra tedy nevedla přes jednu stálou scénu, ale přes dlouhou řadu různě koncipovaných souborů.
Před filmovou kamerou se poprvé objevil v Bony a klid z roku 1987 jako jeden z veksláků. V následujících letech přibývaly hlavně menší a charakterové role. Výrazněji se připomněl jako Martinec v Radimem Špačkem natočených Poutech, ruský důstojník v Aloisi Nebelovi, Kaiser ve Místech nebo Zdeněk Poláček v hororu Polednice.
Později hrál producenta Ericha von Neussera v Lídě Baarové, Josefa Nestávala v Miladě, otce hlavního hrdiny ve Zlatém podrazu nebo manažera Aleše v Modeláři. Objevoval se i v televizních kriminálkách a minisériích, například v Případech 1. oddělení, Detektivech od Nejsvětější Trojice, Vzteklině, Bez vědomí, Kukačkách nebo Extraktořích.
Miloš Knobloch
Do Ulice vstoupil jako Miloš Knobloch v roce 2013. Miloš se objevil jako nový partner Evy Toužimské, kterou hraje Vanda Hybnerová. Následující rok se postavy vzaly a narodil se jim syn Milošek. Štréblův hlučný, přímočarý zedník s odzbrojujícími názory se postupně stal jednou z dlouhodobých figur seriálu. Role se pro něj změnila v největší zdroj televizní známosti.
K nabídce přistoupil mnohem pragmatičtěji než kdysi k práci v zahraničním obchodě. V rozhovoru přiznal: „Tenkrát jsem se rozhodl, protože jsme měli doma malé děti a neměli jsme peníze.“ Postava si ho ale postupně získala a snažil se do ní dostávat víc vlastního humoru. Seriál mu zároveň otevřel dveře k dalším televizním projektům, které po nástupu do Ulice výrazně přibyly.
Při natáčení navíc nebyl uvázán ke každé slabice scénáře. Když se ho diváci ptali, zda musí repliky dodržovat přesně, Jiří Štrébl odpověděl: „Není nutné se striktně držet scénáře, stačí se držet tématu. Mám velký prostor k improvizaci.“ Právě civilní improvizační poloha dobře sedla Milošovi, který mohl působit méně jako napsaná seriálová figura a více jako hlučný člověk od vedle.
Ironií bylo i obsazení jeho seriálové manželky. Vanda Hybnerová byla desítky let před Ulicí Štréblovou skutečnou životní partnerkou. Herec to později komentoval s tím, že tvůrci, kteří je společně obsazovali, o jejich dávném vztahu často ani nevěděli. V soukromí se rozešli už dávno, profesně se však opakovaně potkávali v divadle i před kamerou a zůstali přáteli.
Jeho vlastní rodinný život měl k Milošovu televiznímu chaosu daleko. Štrébl má dvě děti, Eduarda a Ester, a když byly malé, strávil přibližně rok na rodičovské dovolené. Na toto období vzpomínal jako na jedno z nejhezčích v životě. Byl už starším otcem, večírky mu nechyběly a možnost být každý den s dětmi podle něj převážila nad omezením práce.
Jednu část péče ale zvládal mimořádně těžce. Má velmi citlivý čich a první měsíce se mu při přebalování dělalo fyzicky zle. Štrébl to popsal bez příkras: „Měl jsem totiž extrémně vyvinutý čich a u každého přebalování jsem zvracel.“ Trvalo několik měsíců, než si na pach zvykl.
Později žily děti část dětství ve Vídni a dlouhá léta v Izraeli. Štrébl připouštěl, že tím o kus jejich každodenního vyrůstání přišel. Vídali se o prázdninách, Vánocích a během společných cest, on však cítil rozdíl mezi návštěvami a obyčejným každodenním soužitím.
Zdroje:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/rozhovory-mit-hlad-jako-herec-vim-o-cem-to-je-jiri-strebl-o-zvratech-v-kariere-183339
https://read.skylink.cz/cz-15-2022/rozhovor-s-jirim-streblem
https://www.novinky.cz/clanek/kultura-herec-jiri-strebl-moje-vysnena-role-cert-z-pohadky-40418869
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-jiri-strebl-nejhezci-obdobi-zivota-rok-na-rodicovske-40356382
https://art.ceskatelevize.cz/inside/jak-se-mi-zije-v-izolaci-jiri-strebl-LJi1D
https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/2939/jiri-strebl
https://vltava.rozhlas.cz/jiri-strebl-zazaril-jako-hrdina-5163843
https://tv.nova.cz/osobnosti/10626-jiri-strebl
https://tv.nova.cz/porad/ulice/video-bonus/8091-milos-knobloch-jiri-strebl
https://www.vlasta.cz/rozhovory/jiri-strebl-vanda-hybnerova-ulice-serial-rozhovor/
https://www.vlasta.cz/rozhovory/jiri-strebl-serial-ulice-deti-divadlo/
https://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-rozhovory/522251/jiri-strebl-v-ulici-hraje-se-svou-temer-manzelkou.html
https://www.i-divadlo.cz/blogy/jiri-koula/oni-ne-my
https://www.amactorsmanagement.com/jiri-strebl
