Článek
Rodina Boothových patřila k nejznámějším hereckým rodinám Ameriky devatenáctého století. Jejím patriarchou byl Junius Brutus Booth, slavný anglický shakespearovský herec, který se usadil ve Spojených státech. Byl mimořádně talentovaný, ale také výbušný, nevyzpytatelný a těžce bojoval s alkoholem.
Tři jeho synové se vydali stejnou cestou: nejstarší Junius Brutus Booth mladší, prostřední Edwin Thomas Booth, narozený 13. listopadu 1833, a nejmladší John Wilkes Booth, narozený 10. května 1838.
Edwin už jako dospívající doprovázel otce na turné. Nejen jako začínající herec, ale také jako člověk, který měl na starosti jeho stav, nálady a často i bezpečí. Místo klidného studia poznával divadlo ze zákulisí, z hotelových pokojů, šaten a chaotických cest mezi městy.
Po otcově smrti se postupně stal jedním z nejuznávanějších amerických herců své doby. Jeho životní rolí byl Hamlet. Hrál ho tak často a s takovým úspěchem, že mnozí diváci i kritici začali jméno Edwin Booth spojovat s princem dánským téměř automaticky.
John Wilkes byl také úspěšný herec, ale Edwinova sláva byla větší a trvalejší. Mezi oběma bratry navíc rostl zásadní politický rozpor. Edwin podporoval Unii a Abrahama Lincolna. John Wilkes byl fanatickým stoupencem Konfederace, obhájcem otroctví a Lincolna považoval za tyrana.
Edwin později vzpomínal, že když Johnovi řekl, že hlasoval pro Lincolna, mladší bratr reagoval s hlubokým odporem. Ani tehdy však Edwin netušil, kam až může Johnova posedlost politikou dojít.
Náhoda na nástupišti v Jersey City
Přesné datum incidentu není jisté. Robert Todd Lincoln, nejstarší syn prezidenta, ho později umisťoval do roku 1863 nebo 1864. Tehdy ještě studoval na Harvardu a cestoval přes nádraží v Jersey City v New Jersey.
Bylo pozdě večer. Cestující stáli na nástupišti u dveří lůžkového vozu a kupovali si místa od průvodčího. Prostor mezi hranou nástupiště a bokem vagonu byl úzký. V davu začalo docházet k tlačenici.
Robert Lincoln se ocitl přitisknutý k boku vagonu. Vlak se dal do pohybu, byť jen na krátký okamžik, a mladíka to vytočilo z rovnováhy. Sjel nohama napřed do mezery mezi nástupištěm a vlakem a nemohl se sám zachytit.
V roce 1909 popsal okamžik v dopise editorovi Richardu Watsonu Gilderovi. „Byl jsem osobně bezmocný,“ napsal. V té chvíli mu někdo prudce sevřel límec kabátu a vytáhl ho zpět na pevnou zem.
Když se Robert otočil, poznal svého zachránce okamžitě. Byl to Edwin Booth, tehdy už slavný herec, jehož obličej znal prakticky každý, kdo se zajímal o divadlo.
Robert mu poděkoval a oslovil ho jménem. Edwin ale netušil, koho právě vytáhl. Neznal prezidentova syna osobně a v davu ho nedokázal poznat.
Později Robert upřesnil, že vlak popojel jen o několik stop. Nešlo tedy o to, že ho Booth na poslední vteřinu vytáhl z kolejí před rozjetou lokomotivou. Pořád šlo ale o nebezpečnou situaci.
O několik měsíců později, už v roce 1865, vstoupil Robert Lincoln do armády a sloužil ve štábu generála Ulyssese S. Granta. Právě tam vyprávěl svůj zážitek plukovníku Adamu Badeauovi, který se znal s Edwinem Boothem.
Badeau pak Boothovi napsal dopis a poděkoval mu za pomoc. Teprve tehdy Edwin zjistil, že mladíkem z nástupiště byl syn prezidenta.
Dne 25. listopadu 1864, tedy pět měsíců před atentátem na Lincolna, se na jevišti newyorského Winter Garden Theatre sešli všichni tři herečtí bratři Boothové.
Bylo to jejich jediné společné vystoupení. Hráli v benefičním představení Shakespearovy tragédie Julius Caesar. Výtěžek měl pomoci financovat sochu Williama Shakespeara v Central Parku.
Rozdělení rolí dnes působí až nepříjemně symbolicky.
- Edwin Booth hrál Bruta, jednoho z Caesarových vrahů.
- Junius Booth mladší ztvárnil Cassia.
- John Wilkes Booth hrál Marka Antonia.
Tři bratři stáli v dramatu o vraždě politického vůdce. Edwin hrál muže, který Caesara zabije ve jménu republiky. John Wilkes o několik měsíců později skutečně zastřelí amerického prezidenta.
14. dubna 1865
V pátek 14. dubna 1865 byl Edwin Booth v Bostonu, kde vystupoval v divadle. John Wilkes mezitím ve Washingtonu provedl čin, který plánoval po měsíce.
Večer vstoupil do prezidentské lóže Fordova divadla. Abraham Lincoln sledoval komedii Our American Cousin. John Wilkes Booth prezidenta střelil zezadu do hlavy, seskočil z lóže na jeviště a uprchl.
Lincoln zemřel následujícího rána, 15. dubna 1865, v domě naproti Fordovu divadlu.
John Wilkes Booth prchal s komplicem Davidem Heroldem dvanáct dní. Dne 26. dubna 1865 jej vojáci obklíčili ve stodole ve Virginii. Odmítl se vzdát a byl smrtelně postřelen.
Čtyři odsouzení spiklenci byli později popraveni oběšením. Další účastníci atentátu dostali dlouhé tresty vězení.
Pro Edwina Bootha byl atentát osobní katastrofou. V jediné noci přišel o bratra, o klid, o pověst i o jistotu, že se ještě někdy bude moci postavit před publikum. V dopise příteli napsal, že všechny jeho plány jsou „zničeny“. V jiném vyjádřil zděšení nad tím, že „dobrý muž a spravedlivě ctěný vlastenecký vládce padl rukou vraha“.
Po atentátu se Edwin stáhl z veřejného života. Lidé mu posílali výhrůžky. Některé noviny útočily na všechny jménem Booth a objevovaly se názory, že žádný příslušník rodiny by už neměl vystoupit na americkém jevišti.
Edwin se bál vycházet ve dne. Přátelé se obávali, že se psychicky zhroutí nebo znovu propadne alkoholu, kterého se v předchozích letech snažil vzdát.Vydal prohlášení, v němž psal, že bude žít v ústraní s „těžkým srdcem, utlačovanou vzpomínkou a zraněným jménem“.
Dne 3. ledna 1866 se Edwin Booth vrátil na scénu Winter Garden Theatre. Zvolil si Hamleta, roli, s níž byl nejvíc spojený.
Před divadlem stála policie. Kolovaly zvěsti, že by mohl být při vystoupení napaden nebo zastřelen. Část tisku jeho návrat napadala jako nevkusný. Edwin ale vyšel na jeviště.
Když ho publikum v druhé scéně prvního jednání poznalo, hlediště vybuchlo potleskem. Lidé vstávali, mávali kapesníky, volali a házeli na jeviště květiny. Podle dobových popisů se představení několik minut nemohlo rozběhnout.
New York Times tehdy napsaly, že potlesk sahal od přízemí až ke kopuli divadla a že v sále nebyl jediný hlas proti přijetí, které si zaslouží každý slušný člověk.
Edwinova kariéra pak pokračovala další desetiletí. V letech 1868 a 1869 nechal v New Yorku vybudovat vlastní Booth’s Theatre, jedno z technicky nejambicióznějších divadel své doby. Finančně ho ale podnik později zničil a v roce 1874 o budovu přišel.
V roce 1888 pomohl založit klub The Players, místo určené pro herce, spisovatele a další umělce. Chtěl, aby lidé divadla měli důstojné zázemí a nebyli považováni jen za podivné atrakce pro veřejnost.
Následky atentátu dopadly na celou rodinu. Nejstarší bratr Junius Booth mladší měl v době atentátu pevné alibi. Vystupoval v Cincinnati. Přesto byl zatčen a několik týdnů vězněn ve washingtonské Old Capitol Prison spolu s lidmi podezřelými ze spiknutí.
Později přiznal, že by si přál, aby John zemřel dřív, než atentát spáchal, protože by tím rodině ušetřil hanbu. Po propuštění dál pracoval v divadle a pomáhal Edwinovi spravovat jeho podniky.
Sestra Asia Booth Clarková měla k Johnovi Wilkesovi mimořádně blízko. Po jeho smrti sepsala vzpomínky, v nichž se pokoušela pochopit jeho život i radikalizaci. Text dlouho zůstal neveřejný a vyšel až mnoho let po její smrti.
Edwin sám o Johnovi později téměř nemluvil. Podle vzpomínek přátel nechal spálit část bratrových věcí.
Zdroje:
https://guides.loc.gov/chronicling-america-edwin-booth
https://www.historynet.com/edwin-booth-saved-robert-todd-lincolns-life-2/
https://www.snopes.com/fact-check/john-wilkes-booth-brother-abraham-lincoln-son/
https://www.nps.gov/foth/learn/historyculture/faq-the-assassin.htm
https://fords.org/lincolns-assassination/
https://www.ebsco.com/research-starters/history/edwin-booth
https://theplayersnyc.org/history
