Článek
Bylo jí sedmadvacet a ležela na porodním sále, když poprvé poznala, jak vypadá opravdové zoufalství. Její první dítě se přestalo hýbat. Lékaři museli vyvolat porod, přestože věděla, že už je konec. Novorozená holčička se nenadechla.
Den, kdy měla poprvé slyšet dětský pláč, se proměnil v nejhorší noční můru. Později přiznala, že ten datum na dlouho vymazala z kalendáře. Léta o tom nedokázala mluvit a bolest v sobě nosila jako tajemství.
Pohádkové dětství
Přitom začátek života měla jako z pohádky. Eva Hrušková se narodila 27. března 1952 v malém městečku Česká Skalice, kraji známém z díla Boženy Němcové. Do svých sedmi let vyrůstala u milované babičky.
„Dostala jsem úžasný dar – pohádkové dětství. Babi na mě měla vždycky čas a trousila staromódní rady,“ vzpomíná herečka po letech. Právě od babičky si odnesla úctu k hodnotám a laskavý pohled na svět, který jí později pomohl překonávat těžké časy.
Rodina se brzy přestěhovala z idylky Babiččina údolí do nedalekého Hradce Králové. Eva byla talentované, činorodé dítě. V jedenácti letech vyhrála konkurz do televizního pořadu pro děti a poprvé stanula před kamerou.
Nestyděla se zazpívat před celým národem – a publikum si ji okamžitě oblíbilo. Pár let nato stála doma před zrcadlem a zkoušela si plesové šaty z maminčiny skříně. Netušila, že zanedlouho se z ní skutečně stane princezna.
Popelka z obrazovky
Psal se rok 1969 a režisérka Vlasta Janečková hledala představitelku Popelky do nové televizní pohádky. Sedmnáctiletá Eva Hrušková působila nevinně, křehce – přesně jako odvážná chudá dívka z příběhu.
Nabídku přijala a po boku princů Jiřího Štědroně a Jana Třísky natočila svůj životní film. Černobílá Popelka měla premiéru těsně po sovětské invazi a pro zneklidněnou zemi představovala něžné pohlazení. Eva se rázem stala slavnou. Dětské diváky okouzlila její velká očka i bezelstný úsměv – byla ztělesněním naděje v nelehké době.
Herečka Eva Hrušková ,,Popelka,,
Posted by Michal Pazourek on Wednesday, November 20, 2024
Za kamerou ale prožívala těžké chvíle. Při romantičtějších scénách se neubránila studu. „Tehdy mi to nebylo úplně příjemné. Byla jsem ještě nepolíbená a jediný, kdo mě do té doby objímal nebo bral do náručí, byl můj tatínek,“ přiznává po letech.
Hereckému partnerovi Štědroňovi nedala nic znát, ale každý dotek ji v nitru zraňoval ostychem. Musela si pomoci trikem: představovala si, že hladí svého kocoura, aby překonala ostych při scéně, kdy pohladí prince. Ve filmu to nakonec není znát – její Popelka působí něžně a přirozeně.
Úspěch snímku byl obrovský. Eva Hrušková ovšem stála na prahu normalizace, která pohádkám nepřála. Když v roce 1977 emigroval Jan Tříska, jenž v Popelce hrál a zpíval, úřady film stáhly z televizního vysílání. Další velké herecké příležitosti nepřicházely.
Z plaché dívky se nestala filmová hvězda, jak všichni čekali. S odstupem vnímá více důvodů: nevyhledávala známosti, chyběla jí průbojnost a navíc – sama se sobě přestala líbit. Po dvacítce trochu přibrala a najednou už nebyla prototypem éterické princezny, jakou si režiséři vysnili.
Místo toho objevila jiný obor, který ji chytil za srdce. Na DAMU nevystudovala činohru, ale loutkoherectví. Zamilovala si vůni dřeva, drobné loutky i dětské publikum. Po škole působila v královéhradeckém divadle DRAK a učila děti dramatickému kroužku. Ve volném čase studovala divadelní dramaturgii a začala psát vlastní hry.
Kruté ztráty za normalizace
Na prahu dospělosti tak Eva žila střídmě a pracovně, daleko od pozlátka Prahy. Jenže osud měl pro ni připravené těžké zkoušky. Po roce 1968 se její rodina ocitla v nemilosti režimu: milovaný tatínek přišel o místo ředitele kulturního domu a těžce to nesl. Z usměvavého tátu se plíživě stal člověk, který hledal útěchu v alkoholu.
Zpočátku si Eva a její mladší sestra změny nevšimly – tatínek se doma choval pořád laskavě a starostlivě. Maminka se snažila dcerám nic neukázat, přestože sama prožívala s manželem bouřlivé období. Navenek rodina působila stále dobře, ale ve skrytu rostl problém, který nešlo udržet pod pokličkou. Alkohol si brzy vybral svou daň na tátově psychice.
Začal pronášet chmurné věty o odchodu za kamarádem, který už nežil. Zoufalá maminka se mu to snažila vymluvit a dokonce prosila lékaře, aby tátu přijali na léčení. Bez jeho souhlasu to nešlo.
Krátce nato přišla nejhorší rána: jednoho dne se otec oběsil na půdě rodinného domu. Alkohol připravil rodinu o to nejcennější – milovaného manžela a tátu. „Mám s ním dvojnásobnou, velice smutnou zkušenost,“ řekla Eva Hrušková později, „dvacet let s tím válčil, ale zvítězit nedokázal.“
Ve stejné době procházela Eva i vlastními vztahovými kotrmelci. Poprvé se vdala už v době studií na DAMU. Jejím prvním mužem byl sympatický kytarista, její první láska. Vzali se mladí, v 70. letech tehdy nebylo zvykem jen tak spolu žít „na hromádce“.
Eva s úsměvem poznamenala, že to manželství sotva trvalo dva roky: „To první bych ani nepočítala. Brali jsme se na škole, byl to první kluk, se kterým jsem chodila. Kdyby nedošlo ke svatbě, měla bych o čárku míň.“ Manželství skončilo tiše a v dobrém, jako by spolu ti dva jen chodili a pak se rozešli. První deziluze ale mladou ženu zabolela: pohádka to nebyla.
Její druhý manžel Zdeněk Rohlíček byl pohledný, charismatický muž. Seznámili se netradičně: on pracoval jako vrchní číšník v jedné restauraci, byl zadaný a zpočátku o Evu nejevil zájem.
Přesto se do něj zamilovala. Jiskra postupně přeskočila na obou stranách a Zdeněk se kvůli ní rozvedl, aby spolu mohli začít nový život.
Krátce poté se Eva těšila na úplně jinou roli – roli maminky. V roce 1979 čekala své první dítě. Byla znovu provdaná a plná nadějí. Jenže ve třetím trimestru přišlo to mrazivé ticho na porodním sále, které už známe z úvodu. Sedmý měsíc těhotenství, dítě přestalo kopat.
Lékaři potvrdili nejhorší: srdíčko už netlouklo. Musela podstoupit vyvolaný porod a dítě přivést na svět přirozenou cestou, i když věděla, že se nedočká křiku ani úsměvu. „Bylo mi hrozně smutno,“ líčí Eva chvíli, kdy jí do náruče položili nehýbající se tělíčko.
Chybou sestřičky se navíc dozvěděla, že to byla holčička – sestra na sále se druhé mimoděk zeptala, kolik holčička vážila. Hrušková tehdy dlouho nedokázala tu tragédii přijmout. Nechtěla znát ani přesnou příčinu, nikdy si nevyzvedla výsledky pitvy. Jediné, co věděla, bylo, že už nikdy nechce podobnou bolest zažít.
Po smrti miminka se snažila jít dál kvůli práci i rodině. Vrhla se znovu do hraní pohádek pro děti, které milovala. Na jevišti dokázala na chvíli zapomenout. Když sklízela dětský smích a potlesk, říkala si v duchu, že možná proto tu je – aby dělala radost jiným, i když sama uvnitř pláče.
Démon alkoholu v rodině
Když se Evě Hruškové narodili v 80. letech dva synové, věřila, že teď už ji čeká šťastnější kapitola. Brzy se jim narodil syn Zdeněk a o pár let později Vojtěch. Pro okolí vypadali jako spokojená rodina. Eva však po otcově tragédii zpozorněla pokaždé, když ucítila doma alkohol. A nemýlila se – historie se začala opakovat.
Zdeněk měl sklon zapíjet starosti skleničkou. Zprvu pil nenápadně, „trošku“, jak říkal. Eva si to dlouho nechtěla připustit. Démon alkoholu se ale vkrádal do jejich vztahu čím dál dravěji. Manželovy dávky se zvyšovaly a on nezvládal ani svou práci. Přišla napomenutí, výčitky přátel, které zamilovaná Eva odmítala slyšet.
Až jednoho dne ji probudil krutý moment pravdy: při návštěvě pedagogicko-psychologické poradny se starším synkem psycholožce nevinně prozradil, že „tatínek trošku pije“. Hruškovou zamrazilo. Došlo jí, že už nemůže dál zavírat oči.
Doma ji poté čekal obraz, na který nikdy nezapomene. „Nedovedla jsem se smířit s tím, že by ho kluci viděli, jak si opilý stele v předsíni na koberci,“ vysvětlovala později herečka. Té noci se v ní něco zlomilo – pohled na malé syny, kteří se snažili probrat opilého tátu ležícího na zemi, byl poslední kapkou.
Rozhodla se manžela opustit, i když věděla, že tím rozbije rodinu. Kvůli dětem ale musela. Následoval rozvod. Zdeněk s tím pochopitelně nesouhlasil, ale Eva byla odhodlaná ochránit syny před opakovaným peklem. S bývalým mužem se nakonec dokázala dohodnout: směl chlapce vídat, ale jen střízlivý. Po odloučení zmizely zbytečné hádky a třenice. Paradoxně spolu komunikovali lépe než v posledních letech manželství.
Zdeněk se však svých démonů nezbavil. Pil dál a zdravotně upadal. Krutý osud ho dostihl v 56 letech. Jednoho dne vyrazil podnapilý vyzvednout mladšího syna z pěveckého sboru. Cestou domů nešťastně upadl. Utrpěl vážné zranění hlavy – krvácení do mozku – a o několik dnů později v nemocnici zemřel.
Eva se to dozvěděla od lékařů. Přestože už spolu dávno nebyli, hluboce ji to zasáhlo. Zůstala sama se dvěma dospívajícími dětmi a starostí, jestli mohla udělat víc. „Zkušenost s alkoholikem okolí nesmírně zasáhne, připadáte si, že jste něco zanedbali. Ale nemohli jste udělat víc,“ říká smutně. Dodnes na Zdeňka vzpomíná s lítostí: „Dodnes je mi po něm smutno.“
Během těch let plných dramat přitom Eva Hrušková stále vystupovala před dětmi jako usměvavá pohádková bytost. Psaní a hraní pro malé publikum se pro ni stalo terapií. Srdcem byla především mámou – a všechny životní pády se snažila ustát kvůli svým synům. Právě kluci jí dodávali sílu bojovat se životem, jak sama říká.
Ještě jednou se pokusila najít pro ně i pro sebe úplnou rodinu: potřetí se provdala za divadelního kritika Jiřího Petrů Kříže a porodila třetího syna Pavla. Ani tento vztah však neměl dlouhého trvání. Možná to oba uspěchali, možná Eva stále v hloubi srdce čekala na něco jiného. Na někoho jiného.
Popelka nachází svého prince
Toho pověstného prince na bílém koni našla Popelka až ve zralém věku – a docela blízko. Jan Přeučil, herec s nezaměnitelným hlasem a šarmem staré školy, bydlel v Praze ve stejném domě, jen o patro výš. Potkávali se na chodbě, na schodišti, u poštovních schránek. Vždy ji galantně pozdravil a prohodil vlídné slovo.
Bylo jí devětačtyřicet, když v něm rozpoznala životní lásku. Jan byl starší o generaci a sám si nesl těžký kříž minulosti. Jeho předchozí manželka, známá televizní moderátorka Štěpánka Haničincová, také propadla pití a po dlouhém boji s alkoholem zemřela. Dva lidské osudy poznamenané stejnou bolestí se potkaly – a zapadly do sebe jako dvě části jedné mozaiky.
Jan Přeučil se zamiloval do pohádkové princezny, kterou jako kluk vídával v televizi. Neodradilo ho ani, že Eva už má tři děti. Jednou se romanticky vyjádřil: „Mám veliké štěstí, že je má žena pohádková.“ Když se rozhodl požádat ji o ruku, Eva se pousmála a s dojetím mu řekla: „Jeníčku, sedni si, já se tě na něco zeptám… Mám tři děti, víš, do čeho jdeš?“
Jan ani na vteřinu nezaváhal. „Vím,“ odpověděl tiše. Vzal si Evu se vším všudy – i s jejími třemi syny, které dodnes bere jako vlastní.
Svatbu měli v roce 2004. Evě bylo 52 let a poprvé cítila klid. „Byla velká výhoda, že jsme se poznali ve zralém věku, podle mě ideálním pro manželství,“ říká. Oproti bouřlivým vztahům mládí si oba užili dostatek času vyzrát, poznat své chyby a vědí, čemu se vyhnout.
Jejich soužití je harmonické a láskyplné, téměř se nehádají. Jan je kliďas a optimista, Eva trpělivá a chápavá. „Hořící vášně jsou podle mě nepřítelem manželství, my máme rádi klid,“ vysvětluje Eva Hrušková. S Honzíkem, jak manželovi láskyplně říká, si vzájemně přizpůsobili život tak, aby se oba cítili dobře.
Drobné neshody řeší s humorem. „My ženy, zvláště v mém věku, máme dojem, že máme pořád pravdu. Tak my ji máme, o tom žádná, ale nemusíme na ní trvat,“ směje se. Naučila se raději zasmát nedorozuměním, než je hrotit.
Jan a Eva jsou dnes považováni za jeden z nejstabilnějších párů české umělecké scény. Společně založili loutkové divadlo a objíždějí školy s pohádkovými představeními, v nichž rozdávají radost novým generacím dětí. Eva Hrušková to považuje za své životní poslání – přibližovat dětem kouzlo příběhů, pěstovat v nich vztah k jazyku a kultuře.
Za tuto práci dokonce převzala vyznamenání Řád Elišky Přemyslovny pro ženy, které se výrazně prosadily ve veřejném životě. Hrušková je dnes respektovaná umělkyně, byť ne každý ví, že ta energická drobná dáma byla kdysi slavnou Popelkou z televize.
V soukromí si s Janem pečlivě střeží svůj obyčejný domácí klid. Oba milují tradice a rituály. Každé ráno spolu posnídají čaj, který si Jan už večer nachystá do konvice. Vánoce tráví trochu netradičně – místo smažení kapra vyrážejí do oblíbené restaurace na šneky a ústřice. Hlavně, že jsou spolu.
Řídí se prostou filozofií: umění života spočívá v tom, uvědomovat si krásu všedního dne. Každý den si prý s Evou dokážou něčím zpestřit. „Láska se musí pěstovat. Honzík říká, že vztah má být tvůrčí. Třeba si necháváme po bytě různé vzkazy. Například: ‚Tady je pusa pro mého Eváčka‘ – a u toho je namalovaná pusinka. Ty vzkazy si ukládám, je to milé,“ prozradila Eva Hrušková s dětskou radostí v hlase.
Po dvou desetiletích manželství si tihle dva stále připadají jako novomanželé. Často je vídají ruku v ruce na procházce po pražských Vinohradech, kam chodí Jan každý den svižně trénovat nordic walking.
Popelka tak nakonec našla své štěstí – ne na zámku s princem, ale na obyčejném pavlačovém schodišti činžovního domu.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Eva_Hru%C5%A1kov%C3%A1
https://www.tanecnimagazin.cz/2020/04/03/rozhovor-s-hereckou-evou-hruskovou/
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-eva-hruskova-starnuti-opravdu-prinasi-svobodu-236819
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/334339/bolest-popelky-evy-hruskove-musela-jsem-porodit-mrtvou-dceru.html
https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/106361/trauma-popelky-hruskove-porodila-mrtve-dite.html
https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/74485/preucilova-zena-eva-hruskova-promluvila-o-zivote-s-alkoholikem.html
https://www.dotyk.cz/magazin/vanoce-evy-hruskove-a-jana-preucila-sneci/
https://www.extra.cz/jan-preucil-je-pred-devadesatkou-ve-skvele-forme-za-vse-muze-laska-k-popelce-tvrdi-7658d
https://hradec.rozhlas.cz/legendarni-manzele-eva-hruskova-a-jan-preucil-vztah-je-tvurci-proces-a-musi-se-o-8654914
https://www.lifee.cz/ze-sveta-vip/eva-hruskova-a-jan-preucil-jsou-spolu-uz-21-let-jaky-netradicni-recept-maji-na-stastne-manzelstvi_301790.html
https://www.extra.cz/zpoved-prvni-filmove-popelky-doteky-prince-ji-byly-proti-srsti-a-kolik-si-vydelala
