Frank Malina: syn českých emigrantů pomohl USA sestrojit první rakety. Přitom byl nadšený komunista

Bylo mu šestnáct, když se z okna hotelového pokoje v Rožnově pod Radhoštěm díval na alej kostelních lip. Do rodné země jeho rodičů se společně s nimi vrátil krátce po první světové válce. Narodil se roku 1912 v texaském Brenhamu českým emigrantům, kteří byli hudebníky – matka Karolína hrála na klavír v místním německém kostele a otec František, hornista, řídil taneční orchestr.

Touha po rodném kraji je však v roce 1920 přivedla zpět do Československa. Malý Frank navštěvoval základní školu ve Valašském Meziříčí a hrál na křídlovku v městském orchestru. Šlo o radostnou, ale i náročnou dobu: rodina provozovala hotel, peníze mizely a místní je přijímali s nedůvěr. Když se roku 1925 znovu nalodili na loď do Texasu, přibalil si Frank z Moravy lásku k příběhům Julesa Verna a klíčovou otázku: jak postavit stroje, které mohou doletět ke hvězdám?

Studium na Texas A&M zaplatil díky svému hudebnímu talentu – hrál na školních slavnostech a dalších příležitostech, aby mohl navštěvovat přednášky z mechanického inženýrství. V knihovně pak hltal „De la Terre à la Lune“, což ho inspirovalo k představě, že „ke hvězdám se musí člověk doslova propracovat“.

Po přestěhování do Kalifornie pokračoval na Caltechu, kde potkal maďarského teoretika Theodora von Kármána. Ten prohlásil, že je možné spojit matematiku a inženýrství a přeměnit experimentální aerodynamiku v ucelenou vědu. Malina s ním souhlasil a v roce 1936 ho přesvědčil, aby mu dovolil zkoumat rakety, i když byly považovány za kuriozitu.

V laboratoři GALCIT pak spolu s volnomyšlenkářem Jackem Parsonsem a dalším technikem Johnem Foremanem zapalovali motory z prášků, které často vybuchovaly. Kolegové jim přezdívali „sebevrazi“, protože opakovaně odpalovali rakety až daleko za hranice kampusu.

Kromě raket přinesl do skupiny i ideály. Byl přesvědčený, že kapitalismus selhal a že svět potřebuje spojení vědy a sociální spravedlnosti. Ve 30. letech se stal členem Komunistické strany USA a v dopise rodičům psal, že by „obrátil celý systém a nahradil ho farmářsko-dělnickou republikou“.

Vedl školní skupinu solidarity se španělskými republikány, bojoval proti rasové segregaci a obhajoval černošské spolužáky. Přes tyto angažované postoje zůstával vědcem. Spolu s von Kármánem vyvinul roku 1940 motor se stálým tahem, který umožňoval dlouhodobý provoz raket.

Založil firmu Aerojet General a s přáteli položil základ Jet Propulsion Laboratory - laboratoř tryskových pohonů, organizace která dodnes spolupracuje s NASA.

Při testování WAC Corporal v White Sands v říjnu 1945 si zapsal, že raketa dosáhla výšky přes 230 000 až 240 000 stop a let trval 450 sekund. Podle Maliny šlo o první americký stroj, který prorazil hranici vesmíru.

V době druhé světové války se podílel na tajném vládním projektu zaměřeném na raketové motory. Plodem jeho práce byla první generace amerických raket označená jako Private-A.

Sláva raketových experimentů přitáhla pozornost amerických úřadů. Malina otevřeně odsuzoval fašismus a spolu s kolegy posílal finanční podporu španělským obráncům; také sympatizoval s čínským kolegou Qian Xuesenem. V poválečných letech se však klima změnilo.

FBI sledovala jeho korespondenci, informátor jej obvinil, že prý „dělal příliš mnoho experimentů a výpočtů, místo aby jen stavěl a střílel rakety“. V roce 1946 byl předvolán před Výbor pro neamerickou činnost a obviněn z členství v Komunistické straně.

Malina přiznal, že byl členem levicového kroužku, ale popřel špionáž. Přesto mu bylo odebráno povolení pracovat na projektech s utajovanými informacemi, a tak v prosinci 1946 rezignoval na post ředitele JPL.

Odchod z raketového výzkumu byl spojen s morálním dilematem: „nechtěl jsem, aby věda sloužila vraždění,“ poznamenal později. Přijal nabídku Juliana Huxleyho a odešel do Paříže, kde v rámci UNESCO vedl oddělení vědeckého výzkumu. Tam se setkal se svou druhou manželkou Marjorie Duckworth, britskou válečnou veteránkou, která vstoupila do UNESCO poté, co slyšela Huxleyho promlouvat o budoucnosti globální spolupráce.

Jejich dům v Boulogne-Billancourt se stal salónem, v němž se střetávali vědci, umělci a diplomaté; právě zde se v 60. letech zrodil nápad na časopis Leonardo, který měl být fórem pro dialog mezi uměním a vědou.

Když se Malina v Paříži částečně vzdal vědy, nenápadně se vrátil k milované kresbě. Svůj první portrét vytvořil roku 1951 pastelem na karton. Brzy mu přestaly stačit klasické materiály a začal experimentovat s drátěnými sítky, šňůrami a provazem, aby vytvořil optické iluze.

Snil o „metodě, která by umožnila plynulý kontakt světla a pohybu“, a výsledkem byl jeho vlastní mechanický systém lumidyne. V dřevěné skříni o hloubce dvaceti centimetrů instaloval světelné kabely a malé motory, které otáčely průhlednými disky s barevnými skvrnami; světlo procházející přes rotory a statory se míchalo, měnilo barvy a rytmicky pulsovalo na matném skle.

Jeho syn Roger ve vzpomínkách uvedl, že Malina „vkládal do svých světelných maleb znalosti astronomie, fyziky a dalších věd“, aby vyjádřil „permanentní pohyb a změnu reality“. Malina se inspiroval moaré efektem, psychologií vnímání i vánočním řetězem blikajících světel.

Heureka moment prý přišel u štědrovečerního stromku, odkud si půjčil blikačku do díla. V polovině padesátých let se jeho kinetické obrazy objevily na výstavách v Paříži a později i v rodné Praze. V roce 1966 vytvořil monumentální instalaci „Cosmos“ pro londýnské nakladatelství Pergamon Press.

Plátno zdobily planety, hvězdokupy a mlhoviny; mechanika uvnitř soustavy vytvářela tichou choreografii světla a tmy. Malina v předmluvě uvedl, že chtěl vyjádřit „pokojný vesmír“, který však zároveň připomíná katastrofické výbuchy supernov.

Navzdory tomu, že byl v Evropě, nepřestal sledovat vývoj v americkém kosmickém výzkumu. Předsedal Výboru mezinárodní akademie astronautiky pro lunární laboratoř a podporoval myšlenku společného mezinárodního výzkumu měsíce.

Během studené války mu vadilo, že nacističtí inženýři z V-2 byli v USA slavní, zatímco domácí pionýři jako on upadli v zapomnění. V Praze mu roku 2007 připravilo Museum Kampa retrospektivu. Syn Roger připomněl, že otec byl „idealistický pragmatik“, který věřil, že „umění, věda a technologie mohou vést ke světovému míru a sociální spravedlnosti“.

Jeho osobní život ovlivnilo také několik bolestných rozchodů. S první manželkou Liljan Darcourtovou se rozvedli po válce; setkali se v Paříži v roce 1937, když Malina psal filmový scénář o marxistické revoluci v letectví. Liljan však nepřijala jeho politickou angažovanost ani pozdější exil.

O mnoho let později zemřel jejich syn na meningitidu, což Malinu hluboce zasáhlo. S druhou ženou Marjorie vychovali dva syny – Rogera a Alana. Marjorie v rozhovoru vzpomínala, že jejich domov byl plný diskusí o matematice, literatuře a hudbě a že Frank byl mimořádně něžný otec.

Poslední léta strávil v ateliéru v Bologni-Billancourt, kde si ráno nasazoval laboratorní plášť a pracoval na světelných malbách, stejně jako kdysi prototypech raket. „Věci, které konstruujeme, nás přesahují,“ řekl kdysi. „Je na nás, zda budou sloužit krásným nebo hrozným účelům.“

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Frank_Malina

https://www.frankmalina.com/en/brief-history-of-the-family.html

https://www.galcit.caltech.edu/about/legends-of-galcit/frank-malina

https://jacobin.com/2019/07/space-exploration-socialists-frank-malina

https://leonardo.info/about-frank-malina

https://www.chrisjennings.net/archive/cosmos/fjmalina.html

https://www.centauri-dreams.org/2017/06/12/frank-malina-texas-rocket-grandmaster/

https://www.sciencefocus.com/space/nazis-magic-and-mccarthyism-the-dark-history-of-early-american-space-exploration

https://spectrum.ieee.org/frank-malina-americas-forgotten-rocketeer

https://www.patrickmccray.com/leaping-robot/2015/09/20/frank-malinas-cosmos

https://www.jpl.nasa.gov/who-we-are/faces-of-leadership-the-directors-of-jpl/dr-frank-j-malina-1912-1981/

https://www.idnes.cz/technet/vesmir/prvni-raketa-cechoamerican-frank-malina.A121002_144553_tec_vesmir_vse

https://nasregion.cz/raketovemu-inzenyrovi-ceskeho-puvodu-zkazilo-karieru-podezreni-ze-spionaze-ve-prospech-sssr-mohlo-ho-ale-stat-i-zivot-130816/