Článek
Bylo mu pětatřicet, když ho v poutech odvlekli do jáchymovského uranového dolu. Štiplavý prach se mu lepil na kůži a do plic - každý nádech pálil.
V hlubinách lágru „L“ – likvidačního tábora, kde vězni drtili radioaktivní rudu holýma rukama – si František Ferda připadal na konci všeho. Nikdo by neuhodl, že tento tichý farář jednou vyjde na světlo jako léčitel, k němuž budou s nadějí vzhlížet desetitisíce lidí.
Ve své farnosti v Nechvalicích u Sedlčan měl pověst dobrosrdečného duchovního. Pomáhal všem, jak jen dovedl. Když za okupace chyběly léky, vařil farníkům bylinkové čaje, doporučoval obklady z přesličky nebo koupele z dubové kůry.
Už tehdy studoval staré herbáře a věřil, že „Hospodin dal ze země vyrůst léčivým bylinám a rozumný člověk jimi nepohrdá“ – tímhle veršem z Písma často argumentoval.
Po válce ale přišlo nové bezbožné pořádky. 16. února 1951 vtrhla na faru Státní bezpečnost a zatkla pátera Ferdu jako údajného vlastizrádce. Důvod? Poctivě četl pastýřský list arcibiskupa, který kritizoval kolaboranty s režimem, a znali ho i jiní pronásledovaní kněží. To stačilo. Proces byl rychlý a vykonstruovaný – čtrnáct let žaláře za pokus rozvracet republiku.
Tak začalo devět let pekla za mřížemi. Prošel ostravskou a opavskou věznicí, pevností Mírov i nechvalně proslulou „Věží smrti“ v Jáchymově, kde vězni bez ochrany drtili uran pro Sovětský svaz.
Když byl v květnu 1960 propuštěn na amnestii, hořce poznamenal: „Oni si myslí, že nám udělali kdoví jakou milost, když nás propustili. Ale pustit nás museli, protože je Pán Bůh přinutil. Stejně tak je brzy přinutí, aby vůbec odtáhli z moci.“ Páter Ferda vyšel z vězení se zlomeným zdravím, ale nikoliv duchem.
Nový život začal v ústraní. Bez státního souhlasu nesměl působit jako kněz, a tak pracoval v plzeňském pivovaru. Denně dřel manuálně mezi dělníky a právě tam prý poprvé objevil svoje léčitelské schopnosti.
„Náhle jsem ucítil, že se se mnou točí svět, zdálo se mi, jako bych se kamsi propadal, už jsem ani tělo necítil, ale mysl byla jasná. Pojednou jsem přesně věděl, že pacientka trpí ledvinovými kameny a rozpoznal jsem jejich počet i umístění,“ popsal Ferda překvapeně svůj první údajný jasnovidný zážitek.
Zprávy o tomto nadání se šířily potichu, šeptem od člověka k člověku. V polovině 60. let už František Ferda dokázal pomáhat nemocným nejen radou, ale prý i velmi přesnou diagnózou.
Lékaři často nevěřili, když za nimi lidé chodili s „diagnózou“ od farářa Ferdy. O jeho schopnostech kolovaly legendy. Z očí dokázal vyčíst příznaky chorob. Někdy mu stačila fotografie pacienta, jindy jen lísteček s ručně psanými údaji.
Sám to líčil poeticky – prý při maximálním soustředění „vyslal z hlavy paprsek zelené barvy, který se rychle klikatě pohybuje, a pak se naráz zastaví. Tak dojde k mému spojení s tím člověkem.“ Nezáleželo, zda je nemocný vedle něj nebo na druhém konci světa. Ferda bezpečně věděl, že je to on, i na tisíce kilometrů.
Tělo člověka k němu promlouvalo jakýmsi „informačním polem“ a on z něj četl jako z knihy. Příčina potíží, počet krevních krvinek, přesné místo zánětu – říkal věci, které neměl jak zjistit. A přesto souhlasily s lékařskými testy.
Veřejná moc stále sledovala každý jeho krok. Popularita „zázračného pátera“ komunisty znervózňovala. Když se během Pražského jara 1968 církvi uvolnil dech, přihlásil se František Ferda zpět do duchovní služby. Toužil se vrátit k oltáři.
Nakrátko to vyšlo – v roce 1969 dostal státní souhlas a stal se duchovním správcem u sester boromejek v domově důchodců v Újezdci. Farnost mu však úřady svěřit odmítly. Církevní tajemník se pátera dokonce otevřeně bál.
„Já vás na žádnou faru nedám, protože byste mně z toho udělal poutní místo, a to zrovna nepotřebujeme!“ vyštěkl mu ten funkcionář do tváře. Místo farářování tedy Ferda sloužil řeholním sestrám – a ty ho ctily jako světce.
Nadšeně s ním sbíraly a sušily byliny pro jeho lektvary. Kromě mší se tam kněz František věnoval i svému druhému poslání: tiše léčil nemocné, kteří začali přijíždět s prosbou o pomoc.
Rok 1978 znamenal zlom. Ve třiašedesáti odešel oficiálně do penze a přestěhoval se do Sušice. Tam – v malém domku nedaleko náměstí – už nic nebránilo tomu, aby se plně oddal zástupům pacientů. Od čtyř hodin ráno stáli před jeho dveřmi první nedočkaví nemocní.
Přijížděli ze všech koutů Československa, často zoufalí lidé, kterým už klasická medicína neuměla pomoci. Páter Ferda je přijímal s pokorou, jednoho po druhém, den co den jich vyšetřil kolem třiceti. Nezastavil se od rána do večera.
Jeho hospodyně, řádová sestra Jiřina, se ho snažila bránit před naprostým vyčerpáním – dbala, aby pravidelně jedl a končil ordinaci nejpozději v pět. Na branku domu dokonce pověsila prosebný nápis: „Jsme jenom lidé a chceme mít také sobotu a neděli.“ Jenže pokud někdo přijel zdaleka a klepal i po setmění, František Ferda ho nikdy neodmítl.
V zaparkovaných vozech před jeho domem sedávali potají i prominenti režimu. Černé vládní Tatrovky se v tiché uličce objevovaly nad ránem, aby je nikdo nezahlédl. Stranické špičky, které kdysi o léčitelích hovořily s posměchem, sem nyní vysílaly své příbuzné – anebo přijely samy.
Navzdory sledování StB (ta na něj vedla svazek s krycím jménem „Felčar“) se komunističtí pohlaváři neostýchali pokleknout před katolickým knězem, když šlo o jejich vlastní zdraví. Říká se, že do Sušice inkognito zavítal i všemocný premiér Lubomír Štrougal.
Jedna z jeho návštěvnic vzpomíná, jak se celá třásla, když poznala toho vysokého muže v elegantním kabátě čekat v řadě na zahradě. Páter Ferda však obsloužil každého stejně – jako prostého trpícího člověka, který hledá útěchu.
Nikdy nedělal rozdíly a nikdy si neříkal o odměnu. Vykonával své léčitelské poslání skromně, v dobré víře a snaze ulevit nemocným. Nikdy si za svou diagnostiku nebral peníze. Jídlo či dárky, které mu vděční pacienti přinášeli, rozdal hned těm, kdo venku čekali s prázdnou.
Jeho doporučení často působila prostě a starosvětsky – ale fungovala. Při angínách radil denně kloktat slanou vodu nebo ocet, na kašel dával sirup z cibule. Namísto antibiotik na zápal plic položil nemocnému na hrudník nastrouhaný kořen: „Lepší než penicilin je na zápal plic křenová placka,“ usmíval se.
Tělo se podle něj nejlépe čistí tím, co příroda nabízí. Z masa a konzerv měl člověk podle Ferdy akorát problémy, zatímco půst na čerstvém vzduchu byl lékem na leccos. Miloval prosté byliny – pampelišky, petržel, přesličku. Ze všeho nejvíc věřil v sílu dubové kůry: ta prý vyčistí střeva a vyžene zánět z těla i z duše.
Na konci 80. let už byl František Ferda v Sušici legendou. Není divu, že se jeho sláva donesla i do zahraničí. Hovořilo se o něm v Rakousku a Švýcarsku, přijížděli se na něj podívat filmaři.
Údajně si ho na konzultace zvaly i některé evropské univerzity – chtěly pochopit fenomén „muže, který vidí na dálku“. Mezi českými umělci se návštěva u pátera Ferdy stala takřka módou.
Za Ferdou jezdili i populární osobnosti. „Už v 80. letech jezdil Gott do Sušice za slavným léčitelem, knězem Františkem Ferdou. Karel mimo jiné od té doby nosí zásadně pouze bílé spodní prádlo,“ napsal bulvární tisk o Karlu Gottovi a jeho tajemném rituálu.
O tom, že právě Ferda mu kdysi poradil vyhnout se tmavým barvám na těle, se jen spekulovalo. I hvězdy jako Hana Zagorová dávaly na páterova doporučení. Všichni tito slavní odcházeli od prostého sušického kněze s pokorou. Stačil jim jediný jeho pronikavý pohled do očí, několik klidných vět a bylinný recept na míru.
František Ferda se dožil pádu komunismu. Neužil si ho však moc dlouho. V červenci 1991 páter Ferda v sedmdesáti šesti letech zemřel na rakovinu plic. Tu zákeřnou nemoc, proti níž celý život bojoval u druhých, nakonec zřejmě uspíšilo i to, co sám protrpěl v uranových dolech.
Dne 30. října 1991 byl Krajským soudem v Praze posmrtně plně soudně rehabilitován. Navíc mu byl udělen status účastníka odboje a odporu proti komunismu.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Ferda
https://nasregion.cz/slavny-susicky-lecitel-se-pod-naporem-nemocnych-prakticky-nezastavil-344014/
https://www.idnes.cz/plzen/zpravy/frantisek-ferda-knez-lecitel-spalene-porici-susice-protikomunisticky-odboj-oceneni.A250228_101700_plzen-zpravy_jzk
https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/historie-pater-ferda-jak-bylo-doopravdy_2310221233_afo
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/596030/gott-po-famach-o-smrti-v-rukou-lecitele-pomaha-mu-mimo-dohled-ivany.html
https://www.spaleneporici.cz/pater-frantisek-ferda-1915-1991/d-1202
https://biography.hiu.cas.cz/wiki/FERDA_Franti%C5%A1ek_1915%E2%80%931991
https://www.ucenibezucebnic.cz/index.php?id=3312
https://plzen.rozhlas.cz/pater-ferda-dokazal-lecit-na-dalku-9273275
https://www.awashop.cz/ferda-frantisek-c1719/
https://zakrasnejsivimperk.cz/?p=196979
https://www.databazeknih.cz/zivotopis/frantisek-ferda-36412
