Článek
Anni-Frid „Frida“ Lyngstad se narodila 15. listopadu 1945 v zapadlé vesničce Bjørkåsen na severu Norska. Přišla na svět do bezútěšné doby: jako nechtěné dítě okupace. Její matce Synni bylo devatenáct, otec Alfred Haase byl o sedm let starší německý seržant wehrmachtu, který se v Norsku ocitl s okupanty za 2. světové války.
Ještě než se narodila Haase zmizel – odjel domů do Německa, aniž tušil, že zanechal potomka. Pro mladou Synni to byla osudová láska v temných časech. Pro okolí však neodpustitelná zrada. Když se rozkřiklo, že malá Frida je dcerou Němce, proměnila se rodná ves v místo honu na čarodějnice.
Synni a její matka (Fridina babička) Arntine byly veřejně označeny za zrádkyně národa a nemilosrdně vyobcovány ze společnosti. Dav je častoval nadávkami a pohrdáním. Malá Frida dodnes nezapomněla na slovo „tyskerbarn“ – „německé dítě“, jímž ji místní lidé častovali jako hanlivou nálepku pro děti nacistů.
Být dítětem nepřítele byla v poválečném Norsku stigma horší než cejch. Nenávist proti „německým dětem“ došla tak daleko, že se Synni s matkou rozhodly utéct, než je postihne ještě horší osud. V zimě 1947, necelé dva roky po válce, uprchly potají do Švédska, kde doufaly začít znovu, daleko od krutých soudů sousedů.
Norsko nechaly za zády – a s ním i všechno, co znaly. Malá Frida netušila, že maminka s nimi bude jen pár dní. Krátce po příjezdu do exilu totiž vyčerpaná mladá matka náhle zemřela – v pouhých 21 letech podlehla selhání ledvin. Holčička zůstala sama.
Jediné, co jí na nový život zůstalo, byla milující babička Arntine. Ta vnučce ze strachu lhala, že tatínek zahynul při námořní nehodě – snad aby jí dopřála iluzorní pocit, že otec by ji miloval, kdyby mohl. A možná i proto, aby sama malou Fridu uchránila od ještě palčivější bolesti odmítnutí.
Až jako dospělá se dozvěděla, jak těsně unikla peklu, které v poválečném Norsku potkalo jiné „děti Němců“. Mnohé z těchto nešťastných válečných dětí skončily zavřené v ústavech, kde s nimi zacházeli hůř než se zvířaty – zažívaly týrání a zneužívání od těch, kdo se měli starat. Nebýt odvážného útěku do Švédska, možná by podobný osud čekal i Fridu.
Hledání lásky
Ve Švédsku našla Frida a její babička bezpečí, ale navzdory laskavé náruči příbuzných zůstávalo v dívčině srdci prázdno. Milující babička Arntine se snažila vytvořit pro vnučku nový domov – pracovala do úpadu, aby jí zajistila obživu, a po nocích jí zpívávala tiché norské ukolébavky.
Právě babička v ní probudila lásku k hudbě. Hudba se stala útěchou a únikem, světem, kde smutek neměl takovou moc. Frida byla tiché, trochu zasmušilé dítě s pocitem tíživé samoty a odlišnosti.
Chyběli jí rodiče: matku si nepamatovala a o otci nevěděla zhola nic. Smutek, který v sobě dusila, proto vyzpívávala v písních. Už ve třinácti letech vystupovala každý víkend s místní kapelou na tanečních zábavách. Stovky večerů zpívala pro neznámé tváře, a přitom myslela na ty dvě tváře, které v publiku nikdy neuvidí – na mámu a tátu.
V sedmnácti letech založila vlastní skupinu Anni-Frid Four. Hudba jí přinášela radost, zároveň však potají toužila po rodině, kterou nikdy neměla. Toužila někam patřit. Ještě jako teenager se proto provdala – jejím vyvoleným se stal o pár let starší hudebník Ragnar Fredriksson.
Věřila, že manželství a děti jí zaplní prázdné místo v duši. Narodily se jim dvě děti, syn Hans a dcera Ann Lise-Lotte, a Frida se snažila být lepší mámou, než mohla být ta její. Na okamžik to vypadalo, že její život nabral jasnější směr. Jenže ve Fridině nitru záhy propukl vnitřní boj. Na jedné misce vah ležela mateřská láska a domácí krb, na druhé její výjimečný talent a jedinečná šance vyniknout.
Roku 1967 Frida vyhrála pěveckou soutěž New Faces a přes noc se z ní stala hvězda na vzestupu. Telefony jí začaly zvonit s nabídkami od producentů. Bylo jí pouhých 22 let, doma však měla dvě malé děti, které potřebovaly mámu. Rozpolcená Frida stála před neřešitelnou volbou – rodina, nebo kariéra?
Nakonec to byl manžel Ragnar, kdo situaci rozhodl za ni. Viděl, jak Frida na pódiu rozkvétá, a nechtěl jí svazovat křídla. „Já zůstanu s dětmi doma, ty jeď do Stockholmu a zpívej,“ navrhl jí obětavě. Frida poslechla – s těžkým srdcem, ale přece.
Jejich manželství se téhož roku rozpadlo. Děti zůstaly v péči otce. Frida mu za to přesto byla vděčná, protože věděla, že u něj budou děti vyrůstat ve stabilním prostředí, zatímco ji čekal život kočovné umělkyně. Přesto ji to uvnitř drásalo. Své neštěstí a vinu nedávala najevo, ale bulvární tisk si kousavých poznámek neodpustil.
Novináři ji na celé dekády onálepkovali jako „krkavčí matku“ – bezcitnou ženu, která opustila své děti kvůli kariéře. Tímto nelichotivým stínem byla Frida pronásledována celou dobu, kdy zářila na výsluní slávy. „Věděla jsem, že dětem je lépe tam, kde jsou zvyklé,“ řekla Frida po letech tiše na svou obhajobu. „A Ragnar byl skvělý otec. Naštěstí jsme zůstali přátelé.“
Ta bruneta z ABBY
Osud jako by se Fridě snažil vynahradit všechnu předchozí bolest. Krátce po rozvodu s Ragnarem jí zkřížil cestu další osudový muž – Benny Andersson. Pohledný, talentovaný skladatel ji okouzlil a stal se jejím partnerem v hudbě i v životě. Benny ji seznámil se svým přítelem Björnem Ulvaeusem a jeho ženou Agnethou Fältskog – a z téhle čtveřice se zrodilo něco kouzelného.
Skupina ABBA odstartovala na počátku 70. let fenomenální pouť hudební historií. V roce 1974 čtveřice zvítězila v soutěži Eurovize a najednou o nich věděl celý svět. Z nesmělé dívky se stala sebevědomá žena, které aplaudovaly davy. Frida, do té doby pro fanoušky jednoduše „ta bruneta z ABBY“, si reflektory slávy překvapivě užívala. Na rozdíl od plaché Agnethy milovala kontakt s publikem – s fanoušky hovořila srdečně a bez hvězdných manýr.
Její temperament a jiskra na pódiu byly nakažlivé, přesto zůstávala elegantní a pokorná. Kritici vyzdvihovali Fridin výrazný hlas i inteligentní projev. ABBA chrlila jeden hit za druhým – „Mamma Mia“, „Dancing Queen“, „Fernando”… V polovině 70. let nebylo větší kapely. Jenže žádná jízda netrvá věčně. Zatímco na pódiu se Frida smála, v zákulisí se pomalu hroutilo její druhé manželství. V roce 1978 Frida Bennymu řekla své ano.
Svatba to byla pohádková, ale pohádka netrvala dlouho. Tvůrčí i manželské vazby ve skupině se začaly trhat. Nejprve se rozvedli Björn s Agnethou, a v roce 1981 po necelých třech letech manželství i Benny s Fridou. Byla to rána pro kapelu i pro Fridu samotnou. ABBA se v roce 1982 definitivně rozpadla – po deseti letech závratné společné kariéry přišel náhlý konec, hořký a nevyhnutelný. Frida osaměla. Zůstala bez kapely, bez manžela a daleko od svých odrostlých dětí.
Princezna bez pohádky
Po odchodu z ABBY se Frida pokusila o sólovou dráhu, ale zjistila, že ji svět šoubyznysu osamocenou neláká. Dolehlo na ni vleklé vyčerpání a deprese. O to nečekanější bylo, když se znovu objevil záblesk naděje. V Londýně se Frida seznámila s šarmantním švédsko-švýcarským šlechticem jménem Heinrich Ruzzo Reuss von Plauen.
Byl to muž s titulem prince, ale vystupoval skromně a vřele. Fridu okouzlil svým klidem a pochopením – byl to životní partner, jakého si vždy přála. Z přátelství brzy vzklíčila láska. Frida se za Ruzza v roce 1992 provdala a odstěhovali se spolu do švýcarských Alp.
Tím sňatkem se z někdejší „holky z ABBY“ stala Její Výsost, princezna Anni-Frid Reuss, hraběnka z Plauen. Ocitla se v okruhu aristokracie, spřátelila se dokonce i s švédskou královnou Silvií.
Po boku milovaného Heinricha žila konečně spokojeně. Jenže život měl pro Fridu připravené další zkoušky. Štěstí trvalo příliš krátce. Do harmonického soužití udeřil blesk z nebe – Heinrich vážně onemocněl. Lékaři mu diagnostikovali zhoubný nádor lymfatické tkáně. Frida den co den sedávala u manželova lůžka v nemocnici a zoufale se snažila věřit v zázrak. Marně.
Rakovina postupovala nemilosrdně. V roce 1999 Ruzzo po krátkém boji zemřel. Frida ovdověla – ve svých 53 letech zůstala potřetí v životě úplně sama. A přece to nejhorší už měla za sebou… nebo to tak aspoň v tu chvíli vypadalo. Už rok předtím se totiž Fridin svět zatřásl ještě jednou, zcela nečekaně. Telefonát uprostřed noci jí oznámil zprávu, jakou žádný rodič nechce slyšet.
Její dcera, třicetiletá Ann Lise-Lotte, měla v Americe těžkou autonehodu. Frida narychlo sedla na letadlo přes Atlantik, ale než dorazila, dcera svým zraněním podlehla. Zoufalství, které Fridu zachvátilo, neznalo mezí. Nad ztrátou dítěte by se zhroutil i silnější člověk.
Na pohřbu Ann Lise-Lotte stála zdrcená Frida v černém vdovském závoji, po boku devítiletého vnuka Jonathana, který po dceři zůstal. V náručí svírala jeho drobnou ručku a uvědomovala si, že teď je tu už jen pro něj. Frida veškerou svou lásku a naději upnula k Jonathanovi.
Pro něho žila, pro něho se snažila přenést přes tragédie uplynulých let. O to krutější ironií osudu je, že i o tohoto vnuka nakonec přišla – v roce 2023 Jonathana také připravila o život zákeřná rakovina.
Smíření
„Bylo by to jiné, kdybych tenkrát byla ještě dítě…“ pronesla kdysi Frida po setkání se svým otcem Alfredem, který ji vyhledal v roce 1977 po třiceti letech mlčení. S otcem se sice dokázala shledat a smířit, ale nikdy nepoznala, jaké to je mít skutečně rodiče.
A osud jí nedopřál ani komfort zapomenout na minulost ve stínu vlastní šťastné rodiny. Každý vztah, který pro ni něco znamenal, jí byl dříve nebo později vyrván z náruče.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Anni-Frid_Lyngstad
https://casjenprome.cz/rubrika/inspirace/osudy/7-zlomu-v-zivote-anni-frid-lyngstad-smutny-osud-te-tmave-ze-skupiny-abba/
https://www.dailymail.co.uk/tvshowbiz/article-14825499/abba-legend-torment-secret-nazi-past-incomprehensible-grief.html
https://www.theguardian.com/world/2002/jun/30/kateconnolly.theobserver
https://www.express.co.uk/entertainment/music/1613930/abba-frida-daughter-death-husband-prince-ruzzo-dead-anni-frid-lyngstad
https://www.birminghammail.co.uk/news/world-news/abba-who-married-now-divorced-22133894
https://abbasite.com/story/
