Článek
Na filmovém placu v dusném tropickém vedru panovalo napjaté ticho. Generál M. Bison, padouch s megalomanskými plány, pomalu povstal ve svém rudém vojenském plášti. „Pro tebe to byl nejdůležitější den v životě… ale pro mě? Bylo to úterý,“ pronesl ledově klidným hlasem a pozvedl číši s drinkem.
V té chvíli se všem přihlížejícím tajil dech – výkon Raúla Juliá v roli Bisona byl strhující a přesně trefoval směšně zlovolný tón, jaký si ten komiksově přehnaný diktátor žádal. Nikdo z kolegů by neuhodl, že za tím charismatickým úsměvem a teatrálním rozmachem se skrývá nelítostná skutečnost: čtyřiapadesátiletý portorický herec bojoval s posledním stadiem rakoviny žaludku.
Raúl Juliá stál před kamerou a rval ze sebe to nejlepší – ne kvůli sobě, ne kvůli kariéře, ale z lásky k rodině. Roli generála Bisona v akční adaptaci videohry Street Fighter přijal jako zvláštní dárek pro své dva malé syny, kteří tuhle hru milovali.
Ačkoli byl oceňovaný shakespearovský herec zvyklý na náročné dramatické úlohy i na úsměvné postavy typu Gomeze Addamse, nabídka zahrát přepáleného zloducha z videoherního světa by ho za jiných okolností možná ani nelákala. Jenže vidina toho, jak jeho děti nadšeně sledují tátu ve filmu podle své oblíbené hry, mu dodala sílu překonat vlastní bolest.
Cesta z Portorika na světová jeviště
Narodil se roku 1940 v San Juanu v Portoriku do katolické rodiny, která vedla děti k víře i soucitu. Juliovi rodiče praktikovali přísnou jezuitskou víru a měli otevřené srdce – pravidelně dočasně u sebe ubytovávali bezprizorní děti bez domova.
Malý Raúl tak od dětství vyrůstal obklopen příklady milosrdenství. Už v útlém věku ho ale také uchvátilo herectví. Podle vlastních slov se rozhodl stát hercem poté, co viděl film Robin Hood s Errolem Flynnem – okouzlila ho romantika a hrdinství na plátně.
Svůj první herecký talent ukazoval na školních představeních a rodičům sice sliboval, že půjde na práva, nakonec ale zvítězila vášeň pro divadlo.
Ve 24 letech odešel do New Yorku zkusit štěstí na divadelních prknech. Začátky byly tvrdé – drobné práce, chudé poměry – ale brzy na sebe upozornil svým charismatem a hlasovým projevem. Nezměnil si jméno ani svůj přízvuk, přestože v 60. letech byla pro Hispánce cesta do mainstreamu trnitá.
Raúl Juliá zůstal hrdě Portoričanem, odmítal se nechat škatulkovat nebo poangličťovat jméno, jak to dělali jiní (například rodák Ramón Estévez si říkal „Martin Sheen“). Juliá chtěl prorazit takový, jaký byl – talentovaný herec s bohatou latinskoamerickou identitou.
Brzy si získal renomé v newyorském Shakespeare Festivalu producenta Josepha Pappa, kde exceloval třeba jako Edmund v Králi Learovi po boku Jamese Earla Jonese nebo jako Propero v Bouři. Čtyřikrát byl nominován na cenu Tony – například za muzikál Two Gentlemen of Verona (1972) či za hlavní roli v muzikálové adaptaci Felliniho 8½ jménem Nine (1982).
Na Broadwayi patřil k prvním Portoričanům v hlavních rolích a bořil tím stereotypy o tom, jaké postavy mohou „latino“ herci hrát. Jeho přirozená elegance, hluboký hlas a vášnivý projev okouzlovaly diváky i kritiky. Herecká kolegyně Rita Moreno o něm později řekla, že měl „salero“ – tedy šmrnc, pikantnost a neodolatelný sexappeal.
Koncem 70. let pronikl také do filmu. Začínal menšími rolemi, například po boku Al Pacina v dramatu Panika v Needle Parku (1971). Skutečný průlom před kamerou nastal až v 80. letech: ve filmu Polibek pavoučí ženy (1985) ztvárnil latinskoamerického revolucionáře vězněného za levicové aktivity – roli plnou zloby, bolesti i soucitu.
Jeho hereckým partnerem byl William Hurt a Juliá kritikové chválili za procítěný výkon, třebaže Oscara nakonec dostal jen Hurt. Juliá se nebál ani kontroverzních politických postav – ve filmu Romero (1989) věrohodně zahrál salvadorského arcibiskupa a mučedníka Oscara Romera. V každém projektu bylo cítit, že ho přitahují příběhy s hlubším poselstvím.
Hollywoodská sláva
Do širokého povědomí filmových fanoušků se však Raúl Juliá zapsal v roce 1991 komediální rolí, která ostře kontrastovala s jeho seriózními dramaty: Gomez Addams v hollywoodské adaptaci Addamsovy rodiny.
Jako výstřední hlava makabrózní rodinky zářil – šermoval jako Errol Flynn, vášnivě líbal Morticii ruku a tančil tango tak divoce, až chytaly plameny. Jeho ztvárnění Gomeze bylo zároveň romantické i bláznivé, plné nakažlivé energie.
Film Addamsova rodina a neméně úspěšné pokračování Addamsova rodina 2 (Values) z roku 1993 učinily z Juliá mezinárodní hvězdu a dokázaly, že se umí zasmát i sám sobě. Po letech náročných shakespearovských rolí si užíval, že může svou „nadměrnou živelnost“ využít v komediálním kontextu.
Juliá byl v té době na vrcholu popularity a otevřely se mu dveře k dalším velkým projektům. Jenže zatímco jeho kariéra stoupala, zdraví se začalo znepokojivě zhoršovat. Kolem roku 1991–1992, tedy v době addamsovských úspěchů, mu lékaři diagnostikovali rakovinu žaludku.
Sám herec o tom veřejně nemluvil – nechtěl, aby ho někdo litoval, a už vůbec ne, aby nemoc určovala jeho pracovní možnosti. Tři roky tajně bojoval s rakovinou, podstoupil náročnou operaci žaludku v roce 1993, a přesto odmítal zpomalit pracovní tempo.
Nemoc, která nepočká
Rok 1994 měl být pro Juliá pracovně mimořádně náročný – a také se stal jeho posledním. V první polovině roku natáčel v Mexiku televizní film Hořící sezóna (The Burning Season), kde ztvárnil Chico Mendese. Kvůli této roli zhubl o 9 kilo, aby vypadal pohuble jako aktivista z amazonské džungle.
Oslabeného herce však v tropickém klimatu postihla vážná infekce: po požití nedobře upravených mořských plodů dostal otravu jídlem a zkolaboval. Produkce ho musela nechat letecky převézt do nemocnice v Los Angeles. Juliá však trval na návratu na plac – jakmile se trochu zotavil, vrátil se dokončit filmové záběry, i když byl viditelně pohublý a zesláblý.
Jeho odhodlání vydržet do konce bylo obdivuhodné: role Chico Mendese pro něj byla srdeční záležitostí, cítil s aktivistou spřízněnost. „Byl to obyčejný chlapík plný chuti do života… Film ukazuje, že každý člověk má na výběr: buď udělat něco pro druhé, nebo couvnout,“ řekl Juliá o Mendesovi krátce před smrtí. Snad mluvil i sám o sobě.
Když v létě 1994 došlo na natáčení Street Fightera, Juliá už věděl, že bojuje o čas. Prodělaná operace žaludku a náročná léčba zanechaly následky – při příchodu na plac vypadal velmi pohuble a vyčerpaně. Kostyméři se zděsili: uniforma diktátora Bisona na něm visela. Režisér Steven de Souza tehdy ještě netušil, že jeho hvězdný herec je tak vážně nemocný.
Julio svou diagnózu před štábem tajil. Produkce se proto rozhodla posunout všechny Bisonovy scény až na úplný závěr natáčení, aby měl Raúl pár týdnů navíc nabrat síly. Tento odklad však způsobil zmatek – ostatní herci museli točit akční scény dříve, než se na ně stihli připravit, což při bojových choreografiích vedlo k improvizacím a zraněním v důsledku nedostatku zkoušek.
Celé natáčení provázely problémy: Jean-Claude Van Damme v roli Guilea měl své hvězdné manýry a rozpočet napjatý k prasknutí nestačil ani na pořádný trénink kaskadérů.
Konečně nadešel čas, kdy kamery mířily na generála Bisona. Raúl Juliá, ač zesláblý, předvedl neuvěřitelně energický výkon. Jako by do té postavy vložil všechnu zbývající životní sílu. Jeho herectví v Street Fighterovi je nadsazené v tom nejlepším slova smyslu – sám dobře chápal, že videoherní adaptace vyžaduje kapku parodie.
Měl za sebou léta v divadle, takže Bisonovi vtiskl operetní velkolepost i temné podtóny, podobně jako když kdysi hrával Shakespeara. Studoval skutečné diktátory, aby dodal padouchovi reálnou věrohodnost – v projevech Bisonovy choromyslné ješitnosti lze slyšet ozvěny totalitních vůdců 20. století.
Výsledkem byla postava zloducha tak jedinečná, že dodnes baví diváky. Juliá sice umíral, ale ani vteřinu nesklouzl k lacinému šaržování či sebelítosti – roli pojal naplno jako velké divadlo a zároveň svůj osobní vzkaz dětem.
Kritický ohlas filmu Street Fighter sice byl zdrcující (mnozí ho považovali za chaotickou béčkovou taškařici), Juliův výkon však i tito recenzenti chválili. S odstupem let se dokonce říká, že právě on je tím důvodem, proč se z filmu stal kult.
Když v srpnu 1994 padla poslední klapka Street Fightera, Raúl Juliá vyčerpaně opustil filmové studio. Svůj úkol splnil. Jeho synové se nemohli dočkat výsledku – a on také ne. Bohužel, premiéry se už nedožil.
Koncem října 1994 se jeho zdravotní stav náhle zhoršil. 16. října vyšel s manželkou Merel do newyorské Metropolitní opery za kulturou, ale během představení ho rozbolelo břicho tak silně, že museli spěchat do nemocnice.
Zprvu byl optimistický – dokonce si na nemocničním lůžku pročítal nový scénář k filmu Desperado, kde měl hrát padoucha po boku Antonia Banderase. Jenže po pár dnech přišla mozková mrtvice. Raúl upadl do kómatu, z něhož se už neprobral. Zemřel 24. října 1994 ve věku 54 let.
Smutná zpráva zasáhla kolegy v Hollywoodu i divadelníky na Broadwayi – ještě týž podzim se konaly vzpomínkové ceremonie v New Yorku, Los Angeles či Miami, kde přátelé jako Anjelica Huston, Edward James Olmos nebo Rubén Blades vzdali Juliovi hold.
Jeho tělo bylo převezeno domů do Portorika a tam se odehrál nevídaný státní pohřeb. Ulice hlavního města zaplavily tisíce lidí, kteří při průvodu za hercovou rakví provolávali „¡Viva Puerto Rico Libre!“ – Raúl Juliá byl totiž nejen miláčkem národa, ale také hrdým zastáncem portorické nezávislosti.
Nad hrobem mu zahráli milovanou píseň La Borinqueña a z vrtulníku spadaly karafiáty na znamení posledního sbohem. Na konci filmu Street Fighter se na černé obrazovce objevil prostý nápis: „For Raúl. Vaya con Dios.“ – „Pro Raúla. Jdi s Bohem.“ – věnování od kolegů, kteří tímto vzdali hold jeho památce.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Raul_Julia
https://www.newyorker.com/culture/culture-desk/the-blazing-path-and-legacy-of-raul-julia
https://www.latimes.com/archives/la-xpm-1994-10-25-ca-54350-story.html
https://www.denofgeek.com/movies/street-fighter-appreciation-for-raul-julia-m-bison/
https://www.joblo.com/the-1994-street-fighter-movie/
https://filmobsessive.com/film/film-features/actors-spotlight/raul-julia-a-legacy-of-passion-pride-and-activism/
https://www.svg.com/745500/the-tragic-story-behind-this-video-game-movie-appearance/
https://people.com/street-fighter-movie-actors-side-by-side-11804236
