Článek
Eldred Gregory Peck se narodil 5. dubna 1916 do rodiny poznamenané rozvodem rodičů. Své první křestní jméno nikdy neměl rád. Matka mu ho dala, protože je považovala za výjimečné a nezaměnitelné, jemu ale připadalo nešikovné a příliš těžkopádné pro běžný život. Ještě v mládí proto začal používat prostřední jméno Gregory, které mu zůstalo po celý život.
Studoval na Kalifornské univerzitě v Berkeley, kde se postupně dostal k divadlu. Později se přesunul do New Yorku a začal budovat profesionální hereckou kariéru. Ani ve snu tehdy netušil, že se jednou stane morálním hlasem Hollywoodu a zároveň otcem syna, kterého válka pošle do bojů, s nimiž on sám hluboce nesouhlasil.
Zraněná záda, která ho zachránila před frontou
Do druhé světové války Peck nenastoupil. Z vojenské služby ho vyřadilo poranění zad, které si přivodil při pohybových a tanečních lekcích spojených s hereckou průpravou. Sám později vyprávěl, že k němu došlo při cvičení s Marthou Grahamovou, legendární choreografkou moderního tance.
V době, kdy řada hollywoodských hvězd narukovala do armády, se tak Peck stal jedním z mála dostupných charismatických mužských představitelů. Jeho kariéra vystřelila mimořádným tempem. Během prvních pěti let ve filmu získal čtyři nominace na Oscara, což byl v tehdejším Hollywoodu naprosto výjimečný nástup.
Peckovou nejslavnější rolí se stal advokát Atticus Finch ve snímku Jako zabít ptáčka z roku 1962. Za tuto roli konečně získal Oscara za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli.
Americký filmový institut později Atticuse Finche vyhlásil největším filmovým hrdinou americké kinematografie. Ocenění jen potvrdilo, jak hluboko se role morálně pevného právníka, který hájí nespravedlivě obviněného černocha v rasistickém americkém Jihu, zapsala do kulturní paměti.
Peck se vedle herectví podílel i na založení divadla La Jolla Playhouse a po celou kariéru se angažoval v řadě společenských témat. Jeho veřejný obraz nebyl jen obrazem filmové hvězdy, ale muže, který se nebál mluvit i tehdy, když tím mohl část publika ztratit.
Peck patřil k hercům, kteří se nebáli riskovat vlastní pověst kvůli přesvědčení. Už v roce 1947, v době rozjíždějícího se hollywoodského honu na údajné komunisty, podepsal prohlášení kritizující postup Výboru pro neamerickou činnost.
Prosazoval celosvětový zákaz jaderných zbraní, podporoval přísnější kontrolu střelných zbraní a angažoval se v hnutí za občanská práva. Film Poslední pobřeží z roku 1959, mrazivá vize světa po jaderné válce, odpovídal jeho hlubokým obavám z atomového zbrojení.
V roce 1987 se objevil v televizních spotech proti nominaci soudce Roberta Borka do Nejvyššího soudu. Bork nakonec jmenován nebyl. Peck se také objevil na takzvaném Nixonově seznamu politických nepřátel, což byl pro herce jeho formátu téměř nevyhnutelný důsledek toho, že své liberální názory nikdy neskrýval.
Syn, který sloužil ve Vietnamu
Jedním z nejvýraznějších Peckových politických postojů byl otevřený odpor k válce ve Vietnamu. Produkoval filmovou verzi hry Daniela Berrigana The Trial of the Catonsville Nine, pojednávající o procesu s odpůrci války, kteří na protest proti odvodům ničili povolávací spisy.
Patřil mezi nejznámější hollywoodské tváře kritizující americkou vojenskou angažovanost v jihovýchodní Asii. Přesto, když jeho vlastní syn Stephen sloužil ve stejné válce, zůstal Peck po jeho boku a byl na něj hrdý.
Není v tom rozpor tak velký, jak by se mohlo zdát. Peck neoslavoval válku. Vážit si synovy služby pro něj ale znamenalo něco jiného než souhlasit s politikou, která ho do Vietnamu přivedla.
Stephen Peck, druhý ze tří synů z Peckova prvního manželství s Gretou Kukkonenovou, vystudoval v roce 1968 Northwestern University a téhož roku vstoupil do námořní pěchoty.
Ve Vietnamu sloužil v letech 1969 až 1970 jako první poručík 1. divize námořní pěchoty poblíž Da Nangu. Byl dělostřeleckým předsunutým pozorovatelem, tedy důstojníkem, který se pohyboval v blízkosti pěších jednotek a koordinoval palebnou podporu. Za svou službu obdržel Navy Commendation Medal.
Po návratu domů o Vietnamu dlouho nemluvil. Jak později vysvětloval, v tehdejší atmosféře nebylo snadné přiznat, že člověk ve válce sloužil. Veteráni se často vraceli do společnosti, která konflikt odmítala, ale neuměla vždy oddělit politický odpor k válce od lidí, kteří jí prošli.
Po válce se Stephen krátce věnoval filmové branži. V roce 1972 nastoupil do postgraduálního programu filmové tvorby a začal pracovat jako dokumentarista.
Zlom přišel v roce 1990, kdy natočil film o skupině bezdomovných veteránů žijících na pláži ve Venice v Kalifornii. Natáčení v něm probudilo staré pocity spojené s Vietnamem a přimělo ho přemýšlet o vlastní zkušenosti i o rozhovorech s dalšími veterány.
Uvědomil si, že jako dokumentarista byl k problému hlavně pozorovatelem, ne aktivním účastníkem řešení. Rozhodl se proto změnit život. Vystudoval sociální práci na University of Southern California a začal pomáhat veteránům bez domova najít bydlení, práci i cestu zpět do běžného života.
V roce 1996 nastoupil do organizace U.S.VETS. Postupně se stal jejím prezidentem a generálním ředitelem. Téměř tři desetiletí zasvětil práci s veterány, kteří se po službě ocitli na ulici, s duševními potížemi nebo bez podpory rodiny. Z vedení organizace odešel až na konci roku 2024.
Rodina a politika
Rodinu Gregoryho Pecka ale nepotkal jen společenský úspěch. Nejstarší ze synů, Jonathan, pracoval jako televizní reportér. V roce 1975 zemřel ve věku třiceti let vlastní rukou.
Byla to rána, se kterou se Peck jako otec vyrovnával těžce. Veřejně o ní téměř nemluvil. Peckovo manželství s Gretou Kukkonenovou, se kterou měl syny Jonathana, Stephena a Careyho Paula, skončilo rozvodem v roce 1955. Carey se později vydal na politickou dráhu jako demokratický kandidát do Kongresu, ve dvou volbách ale neuspěl.
Ještě v roce 1955 se Peck oženil podruhé, s francouzskou novinářkou Veronique Passani. Seznámili se při jejím rozhovoru s hercem pro deník France Soir a manželství jim vydrželo až do Peckovy smrti. Měli spolu syna Anthonyho a dceru Cecilii.
Peck se během života angažoval i v boji proti AIDS a podporoval řadu charitativních organizací. Zemřel 12. června 2003 ve věku sedmaosmdesáti let.
Zdroje:
https://www.gregorypeck.com/bio/
https://www.oscars.org/collection-highlights/gregory-peck
https://www.afi.com/afis-100-years-100-heroes-villians/
https://usvets.org/about-us/our-leaders/
https://docs.house.gov/meetings/VR/VR03/20180118/106743/HHRG-115-VR03-Bio-PeckS-20180118.pdf
https://nsarchive.gwu.edu/briefing-book/cybervault-intelligence-nuclear-vault/2017-09-25/national-security-agency-tracking-us
https://people.com/all-about-gregory-peck-children-8718088
