Článek
Bylo jí dvaadvacet, když se v hustém dešti francouzské noci snažila se udržet vůz na mokré silnici.
Květa, kamarádka z lední revue, mlčky seděla vedle ní a vzadu podřimoval promoklý stopař, kterého krátce předtím z dobré vůle nabrali u krajnice. Světlomety protijedoucího kamionu se zničehonic vynořily z černoty před nimi jako dvě běsnící oči. Ozvalo se zoufalé zaskřípění brzd a pak už jen ohlušující náraz.
Dětství v stínu tragédie
Než se Hana Mašková stala miláčkem stadionů a idolem celého Československa, nesla si hluboko v duši cizí bolest. Její maminka Marie totiž před Hančiným narozením prožila otřesné rodinné neštěstí.
První manžel paní Marie zešílel vlivem nemoci a v náhlém záchvatu vzteku ubil kladivem jejich dvě malé děti – šestiletou Marušku a novorozeného Jeníčka – načež spáchal sebevraždu.
Zlomená žena se po čase znovu vdala a v září 1949 se jí narodila Hanička. Není divu, že se na jedinou dcerku upnula s veškerou úzkostlivou láskou a bála se o ni každou vteřinu.
Holčička naštěstí našla útěchu i radost na ledě. V pěti letech se poprvé postavila na brusle – tak trochu z trucu. Odmítala chodit do školky, a tak ji otec, který měl díky práci číšníka volná rána, začal brávat na zimní stadion na pražské Štvanici, kde se připravovali malí adepti krasobruslení.
Malá Hanka byla talentovaná a na ledě šťastná. Už v osmi letech jela svůj první závod, v deseti dokázala poprvé zvítězit.
Rodiče podřídili život jejímu tréninku. Vstávali s ní ve tři či čtyři hodiny ráno, aby stihli tramvaj na stadion. Po dřině na ledu pak Hana mířila rovnou do školy – unavená a promrzlá seděla v lavici a potají si četla milované pohádky, na které jindy neměla čas.
Ve čtrnácti letech ještě v koutku duše zůstávala dítětem - přiznávala, že si občas hraje s panenkami, jako by doháněla dětství, které jí unikalo mezi prsty.
Vzestup ledové královny
Na mezinárodní scéně se Hana poprvé blýskla už jako čtrnáctiletá na olympiádě 1964 v Innsbrucku. Každým rokem rostla její sbírka medailí i očekávání publika a trenérů.
Vrchol slávy zažila v magickém roce 1968. Tehdy osmnáctiletá drobná brunetka okouzlila Evropu i svět: na ledě klouzala s elegancí baletky, vyskočila dvojitého lutze i nejobtížnější skok axel a suverénně vybojovala titul mistryně Evropy.
Krátce poté získala bronzovou medaili na zimních olympijských hrách v Grenoblu. Československo mělo po letech opět svou královnu ledu – krásnou dívku s velkýma tmavýma očima, jíž trenérka Míla Nováková přezdívala „Sněženka“.
Jen málokdo tehdy tušil, jak těžký vnitřní boj Hana svádí. Každý úspěch pro ni byl zároveň strašákem – závazkem, že příště musí triumfovat znovu. Uzavřená introvertka se trápila úzkostmi a propadala depresím.
Měla vždy smutné oči, i když se smála, vzpomínal sportovní komentátor Miloslav Holman na její nezaměnitelný výraz. Ve chvílích před závodem prý bývala zděšená trémou, přesto ji její mimořádný talent donesl až na stupně vítězů.
Osudová láska a vzdor
Hana vyrůstala pod přísným dohledem matky, která jí naplánovala téměř každou hodinu. Možná právě proto se jako devatenáctiletá vášnivě zamilovala – do Jiřího Štaidla, populárního textaře ze světa šoubyznysu. Potkali se na koncertě Karla Gotta a mladík z bohémských kruhů Hance otevřel dveře do jiného světa: plného hudby, večírků a opojné svobody.
Pro starostlivou paní Maškovou to byl šok – nechtěla dceru „pustit“ a nevěřila, že bouřlivák Jiří je pro Hanku ten pravý. Jenže Hanka poprvé pocítila, že existuje i život mimo ledovou plochu a tvrdý dril. Sport najednou přestal být středobodem jejího vesmíru.
V roce 1969 vybojovala ještě poslední stříbrnou medaili na mistrovství Evropy, jenže tlak okolí a věčný stres už dál neunesla. Po nevydařeném světovém šampionátu v Coloradu se překvapivě rozhodla ukončit sportovní kariéru – bylo jí pouhých dvacet let.
Fanoušci i funkcionáři byli v šoku. Nikdo netušil, že k tomu Hanku dohnalo i zoufalství – jedné bezesné noci se totiž pokusila uniknout navždy a předávkovala se prášky na spaní.
Krasobruslení pro ni přestalo být radostí a změnilo se v peklo bez oddechu. Svůj konec se rozhodla zpečetit symbolicky – jednou provždy. Sňala brusle z nohou a hodila je do hluboké řeky.
Nový život bez ledu
Ještě tentýž rok přijala angažmá v prestižní revui Holiday on Ice. Chtěla si splnit sen: cestovat, vystupovat před vyprodanými arénami a přitom žít uvolněněji, bez diktátu rozhodčích a rodičů. Jiří Štaidl ji v tom podpořil– miloval ji a přál jí úspěch na světových pódiích.
Zprvu Hana nově nabytou svobodu milovala. Okouzlila diváky v Evropě i zámoří a díky vysokým honorářům si konečně mohla dopřát drobné radosti, které jí dřív unikaly. Z dívky, jež dosud poznala jen dřinu, se stala mladá žena ochutnávající normální život.
Jenže něco za něco. Neustálé cestování a každodenní show ji brzy vyčerpaly. Chyběl jí domov, rodina a možná i ztracená láska – vztah s Jiřím odluku nevydržel a nakonec se rozpadl. Hana se ocitla sama.
V záři ramp se usmívala na publikum, ale v zákulisí na ni doléhala prázdnota. Po patnácti letech permanentního stresu a honby za dokonalostí ji dostihla únava, proti níž nepomáhal ani potlesk. Na jaře 1972 už byla rozhodnutá s bruslením definitivně skončit. Slibovala si, že se vrátí domů, vystuduje školu nebo se stane trenérkou – zkrátka začne znovu od začátku.
Poslední jízda
Koncem března 1972 vystupovala revue Holiday on Ice ve Francii. Hanku čekalo další představení. Byl Velký pátek, když se s kolegyní Květou Celfovou vydaly autem z Paříže do města Poitiers. Hanka řídila – řízení milovala a rychlá jízda jí vždy přinášela pocit volnosti.
Tentokrát však počasí nepřálo. Nad krajinou se převalovala prudká bouře a provazce deště bičovaly přední sklo. Mladá šampionka přesto spěchala. Možná chtěla být co nejdříve v cíli a dopřát si pár hodin odpočinku.
Na mokré silnici poblíž obce Vouvray se před jejich vozem náhle objevil těžký kamion. Hana v děsu strhla volant, ale pozdě – střet byl nevyhnutelný. Její vůz se vmžiku proměnil v hromadu zkrouceného plechu.
Uprostřed cizí země, daleko od domova, vydechla naposledy. Byl 31. března 1972, Haně bylo pouhých 22 let. Květa Celfová havárii se zraněními přežila a těžce zraněný stopař byl převezen do nemocnice.
Zpráva o tragédii se do Prahy donesla obratem a zasáhla veřejnost jako blesk z čistého nebe. Na Velký pátek toho roku truchlila celá země – odešla dívka, která pro mnohé ztělesňovala eleganci a píli, odvahu a půvab.
Rakev s ostatky Hany Maškové byla letecky přepravena do vlasti a na ruzyňském letišti přistála jen tři hodiny předtím, než tam dosedl jiný letoun: tím se domů vracel Hančin kamarád, krasobruslař Ondrej Nepela, se zlatou olympijskou medailí z japonského Sappora.
Jiřímu Štaidlovi osud dopřál jen necelé dva roky navíc – poté i on tragicky zahynul při automobilové nehodě. Jejich cesty se dávno rozešly, přesto oba skončili stejně předčasně a zbytečně.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hana_Ma%C5%A1kov%C3%A1
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-smutny-pribeh-krasne-krasobruslarky-hany-maskove-40008555
https://dvojka.rozhlas.cz/vice-nez-se-souperkami-bojovala-sama-se-sebou-osudove-zeny-hana-maskova-7781463
https://www.ctidoma.cz/clanek/osobnosti/pro-hanku-maskovou-kterou-obdivoval-svet-si-smrt-prisla-prilis-brzy-tlak-okoli-a-drina-ji-dohnaly-k-pokusu-o-sebevrazdu-62317
