Článek
Harvey Weinstein se narodil 19. března 1952 v newyorské čtvrti Queens. Pocházel ze židovské rodiny. Otec Max pracoval jako brusič diamantů, matka Miriam pečovala o domácnost a pracovala jako recepční a sekretářka. Rodiče – synové polských imigrantů – vštípili Harveymu a jeho mladšímu bratrovi Bobovi důraz na soudržnost i ambice.
Oba bratři od mala milovali filmy a každou sobotu netrpělivě usedali v kině v blízkém sousedství. Tyto společné zážitky v nich probudily vášeň, která měla později definovat jejich životy.
Po střední škole John Bowne High School studoval Harvey Weinstein Univerzitu v Buffalu. Už během studií se projevil jeho podnikatelský talent a tah na branku. Se spolužáky začal pořádat rockové koncerty a posléze se vrhl do provozování malého kina v Buffalu.
V něm promítal záznamy koncertů a hudební filmy, čímž spojil své dvě lásky – hudbu a kinematografii. Byly to skromné začátky, ale mladému Weinsteinovi dodaly sebevědomí: naučil se riskovat, vyjednávat a hlavně instinktivně rozpoznávat, co publikum chce vidět.
Koncem 70. let už bratrům Weinsteinovým malé regionální projekty nestačily. V roce 1979 společně založili vlastní filmovou distribuční společnost. Nazvali ji Miramax – kombinací jmen rodičů Miriam a Maxe – jako hold rodinnému zázemí, ze kterého vzešli.
Zaměřili se na nezávislé a artové snímky, které velká studia přehlížela. Harvey a Bob je začali s nadšením nakupovat na filmových festivalech, aby je uvedli k širšímu publiku. Netušili, že stojí na prahu revoluce v americkém filmu.
Vzestup hollywoodského magnáta
Průlom přišel o desetiletí později. Roku 1989 Miramax zabodoval s provokativním dramatem Sex, lži a video, které se stalo nečekaným hitem. Harvey Weinstein začal být vnímán jako odvážný hráč s čichem na kvalitní látky.
Bratři postupně rozšířili své pole působnosti od distribuce i k vlastní produkci filmů – a trefovali do černého. Okolo 90. let uvedli celou řadu úspěšných snímků: My Left Foot (1989), Pulp Fiction (1994), Anglický pacient (1996) či Dobrý Will Hunting (1997). Miramax se vypracoval mezi nejvlivnější studia nezávislého filmu.
Roku 1993 sklidil Harvey Weinstein poprvé plody své bezmezné ctižádosti i obchodního talentu. Zaujal pozornost giganta Walt Disney Company, který v tom roce koupil Miramax přibližně za 60 milionů dolarů.
Weinsteinovi tak získali finanční zázemí velké korporace, ale uchovali si kreativní kontrolu – ve studiu zůstali nadále v exekutivní roli. Pod křídly Disneyho se jim dařilo ještě víc: Miramax chrlil oceněné filmy a rok co rok se objevoval na pódiu při předávání Oscarů.
Na vrcholu moci byl Harvey Weinstein neodmyslitelnou součástí hollywoodské smetánky. Jeho vliv sahal daleko za filmové plátno – pohyboval se sebejistě mezi filmovými hvězdami i politickou elitou, uměl okouzlit umělce a zároveň přesvědčit mocné investory.
Koncem 90. let se zdálo, že na co Weinstein sáhne, to se promění ve zlato. V roce 1998 sám osobně převzal Oscara jako producent filmu Zamilovaný Shakespeare, který nečekaně zvítězil v hlavní kategorii.
Do roku 2005 získaly snímky produkované nebo distribuované Weinsteinem na osm desítek Oscarů – neuvěřitelná bilance, kterou se nemohl pochlubit žádný jiný současný producent. Harvey si vysloužil pověst neúprosného vyjednavače a vizionáře, který je ochoten zajít dál než kdokoliv jiný, aby prosadil svůj film.
Mezi režiséry kolovala přezdívka „Harvey střihač“ – naznačující, že se svérázně pouští do střihání jejich děl, pokud věří, že to zvýší šanci na úspěch. Pro jedny byl génius s dokonalým instinktem, pro jiné hulvát a tyran posedlý kontrolou.
Ani odchod od Disneyho nezastavil Weinsteinův vítězný pochod. V roce 2005 bratři opustili Miramax a založili nové studio The Weinstein Company.
Pokračovali v podobném duchu: hned první roky existence nové firmy přinesly další oscarové triumfy, například Králova řeč (2010) či francouzský Umělec (2011) získali nejvyšší ocenění. Harvey Weinstein zůstával nepřehlédnutelnou postavou filmového světa, jehož jméno se objevovalo na plakátech vedle největších hvězd.
Ve své kanceláři shromažďoval zlaté sošky, na večírcích se koupal v ovacích. Navenek byl zosobněním hollywoodského úspěchu – bohatý, mocný, obklopený slavnými přáteli. Za zavřenými dveřmi však sílily šepoty o jeho skutečné povaze.
Osobní život a soukromí
Obraz Harveye Weinsteina by nebyl úplný bez nahlédnutí do jeho soukromí. Ačkoli většinu času trávil budováním impéria, v životě mu důležité místo zaujímaly i dvě ženy, které si vzal za manželky.
První láskou byla jeho asistentka Eve Chiltonová. Oženil se s ní v roce 1987, v době, kdy teprve začínal dobývat filmový průmysl. Eve stála po jeho boku během vzestupu Miramaxu a porodila mu tři dcery – Lily, Emmu a Ruth.
Manželství však neustálo Weinsteinovu pracovní posedlost a zřejmě ani první náznaky jeho pozdějšího chování. Roku 2004 se rozvedli. Harvey se v té době už dávno pohyboval v zámožných kruzích a nezůstal dlouho sám.
V roce 2007 se Weinstein znovu oženil, tentokrát s anglickou módní návrhářkou a herečkou Georginou Chapmanovou. Jejich svazek vypadal jako dokonalé propojení filmového a módního světa – on vlivný producent, ona spoluzakladatelka luxusní módní značky Marchesa.
Chapmanová porodila dvě děti, dceru Indii a syna Dashiella, a po desetiletí platili s Weinsteinem za prominentní pár společenských rubrik. Veřejnost je vídala ruku v ruce na filmových premiérách i charitativních gala večerech.
Weinstein měl pověst bouřliváka se sklony ke vzteku a dominanci – vlastnosti, jež se neprojevovaly jen v zasedací místnosti. Až později Georgina připustila, že o manželových temných tajemstvích neměla tušení.
Chapmanová se o Weinsteinovi vyjadřovala vždy s úctou, ale říjen 2017 změnil všechno. Ve chvíli, kdy se na jejího muže snesla lavina obvinění ze sexuálního obtěžování a násilí, reagovala rezolutně. Veřejně oznámila, že Harveye opouští.
Její odchod symbolicky ukončil Weinsteinův rodinný život – zůstala mu jen neúplná rodina a hluboká osobní potupa. Děti i druhá manželka se od něj stáhli stejně jako celý okruh jeho přátel. Co se stalo, že kdysi milovaný otec od rodiny a respektovaný manžel přišel v jednom okamžiku o důvěru nejbližších?
Skandál, který odstartoval hnutí MeToo
V říjnu 2017 otřásla mediálním světem zpráva, která strhla závoru dlouho tutlaného tajemství. Prestižní deník The New York Times publikoval investigativní reportáž detailně popisující desítky případů sexuálního obtěžování, kterého se měl Harvey Weinstein dopouštět na ženách ve svém okolí po celá desetiletí.
Pod článkem byla podepsána dvojice zkušených novinářek, a brzy se ukázalo, že nejde o ojedinělé svědectví. Krátce nato časopis The New Yorker přidal další znepokojivé odhalení: herečky Asia Argento, Rosanna Arquette a mnoho dalších promluvily o tom, jak je Weinstein údajně lákal pod záminkami kariérního růstu do soukromí a tam je sexuálně napadal.
Během několika dnů se přihlásily další a další ženy – herečky, modelky, producentky, ba i bývalé Weinsteinovy asistentky. Jejich příběhy měly podobné rysy: mocný producent je zval do hotelových pokojů či kanceláří pod pracovním podtextem, pak nečekaně změnil tón a snažil se je přinutit k sexu. Některé stihly utéct, jiné ztuhly strachem.
Vynořovaly se až neuvěřitelné detaily. Jedna z mladých asistentek si kupříkladu oblékla dvoje punčocháče na sebe, aby získala pár vteřin navíc, kdyby ji Weinstein začal osahávat – zoufalá pojistka pro případ nejhoršího. Mnohé oběti později přiznaly, že roky mlčely ze strachu z jeho vlivu. Věděly, že jediný telefonát tohoto muže může ukončit jejich kariéru dříve, než začala.
Weinstein reagoval popřením a bojem. Nejprve hrozil deníku žalobou a prohlašoval, že obvinění jsou nepravdivá nebo přehnaná. Své chování omlouval „jinou kulturou v 60. a 70. letech“, v níž prý vyrostl – i když jedním dechem uznával, že to není omluva. Najal si celý tým právníků a poradců specializovaných na krizovou komunikaci.
Mezi nimi byla i Lisa Bloomová, známá advokátka a dcera proslulé feministické právničky Glorie Allredové. Ta nejprve klienta hájila, nazvala obvinění „očividně lživými“, ale zároveň připustila, že Weinstein je „dinosaurus učící se novým způsobům“. Ani ne za týden však i Bloomová spolupráci s ním ukončila – tlak veřejného mínění byl drtivý a důkazy začaly vyplouvat na povrch.
Ve snaze zachránit si pověst vydal Weinstein prohlášení, v němž uvedl, že potřebuje „čas, terapii a porozumění z vlastních kořenů“, a oznámil odchod na zdravotní dovolenou. Jeho vlastní společnost The Weinstein Company ho však v reakci na skandál okamžitě propustila – správní rada ho 8. října 2017 odvolala z funkce. Harvey se údajně odebral do luxusního rehabilitačního centra v Arizoně, aby podstoupil léčbu ze „závislosti na sexu“.
Bylo však pozdě. Během několika dní padla jedna mocenská hráz za druhou: filmová studia s ním zpřetrhala vazby, americká Akademie filmového umění a věd ho vyloučila ze svých řad a britská filmová akademie BAFTA mu pozastavila členství. Hollywood, který ho léta oslavoval, se od něj ze dne na den distancoval.
Z každého nového titulku prosakoval obraz Harveyho Weinsteina nikoli jako geniálního impresária, ale jako predátora, který manipuloval se ženami přísliby role či postupu v kariéře, aby ukojil své choutky. Policie v New Yorku i v Londýně oznámila, že znovu otevírá staré případy a zahajuje vyšetřování konkrétních obvinění.
Novinář Ronan Farrow – syn herečky Mii Farrow a režiséra Woodyho Allena – publikoval sérii článků, kde odhalil i neuvěřitelné zákulisí: Weinstein si najal soukromé detektivy z renomovaných agentur Kroll a Black Cube (v ní působili bývalí důstojníci Mossadu), aby sledovali a diskreditovali ženy a novináře, kteří proti němu vystupovali.
Byl to až paranoidní hon na pravdu, který připomínal špionážní thriller – s tím rozdílem, že veškeré prostředky tentokrát selhaly. Vlnu obvinění už nešlo zastavit.
Skandál kolem Weinsteina se záhy stal něčím víc než jen osobním případem. Na sociálních sítích začaly ženy po celém světě sdílet vlastní zkušenosti se sexuálním obtěžováním či násilím pod hashtagem #MeToo („já také“) – v prvních dnech ho použily miliony lidí.
Pád do vězení
V květnu 2018 byl Harvey Weinstein zatčen v New Yorku a obviněn ze znásilnění a dalších sexuálních trestných činů. Krátce poté složil milionovou kauci a s elektronickým monitorovacím náramkem čekal na soud. Trvalo to bezmála dva roky, než stanul před porotou.
Proces s ním začal v lednu 2020 v New Yorku a stal se ostře sledovaným divadlem – soudní síň praskala ve švech, před budovou protestovaly oběti i zastánci #MeToo, zatímco Weinstein hrdě kráčel o berlích či se opíral o chodítko, očividně zesláblý.
V únoru 2020 byl Weinstein shledán vinným ze sexuálního napadení a znásilnění. Konkrétně porota uznala, že v roce 2006 vynutil orální sex na asistentce produkce Miriam „Mimi“ Haleyiové a v roce 2013 znásilnil tehdy začínající herečku Jessicu Mannovou. Z nejvážnějšího bodu obžaloby – sexuálního predátorství, který by mohl znamenat doživotí – ho porota zprostila.
Sám Weinstein nevypovídal, ale před vynesením rozsudku pronesl, že má výčitky svědomí a „hluboce to cítí ve svém srdci“. Sliboval, že se poučí a stane lepším člověkem – jeho slova však zněla pozdě a prázdně. Soudce James Burke neměl slitování: v březnu 2020 vynesl trest odnětí svobody na 23 let.
Weinstein si verdikt vyslechl v invalidním vozíku, poté co předtím prodělal operaci zad a srdce. Jakkoli jeho obhájci žádali vzhledem k věku a zdravotnímu stavu jen pět let vězení, soud tím jasně vzkázal, že nikdo nestojí nad zákonem.
Pro tehdy 68letého Weinsteina byl trest v podstatě doživotní. Nejdříve mohl pomýšlet na podmínečné propuštění v roce 2039, kdy by mu bylo 87 let. Hned po vynesení rozsudku byl odvezen v poutech do věznice s maximální ostrahou Wende. Tam začal svůj dlouhý trest jako vězeň číslo 20B0584, daleko od hollywoodské slávy.
Jeho pád měl i finanční rozměr: The Weinstein Company zkrachovala a v konkurzu byla rozprodána, přičemž část peněz byla určena na odškodnění obětí. Sám Weinstein souhlasil s civilním urovnáním – balíčkem ve výši 25 milionů dolarů, které mělo rozdělit více než třicet žen – přestože podle dohody nemusel z vlastní kapsy zaplatit ani dolar (hradily to pojišťovny studia).
Nic z toho mu ale nevrátilo svobodu ani reputaci. Z nejmocnějšího muže filmového průmyslu se stal vězeň s podlomeným zdravím, kterého veřejnost zatratila.
Harvey Weinstein se však nevzdával ani za mřížemi. Jeho právní tým okamžitě zahájil sérii odvolání a vlekoucích se právních bitev s cílem zvrátit verdikt. Kupodivu se mu podařilo dosáhnout dílčího vítězství: v dubnu 2024 odvolací soud státu New York skutečně zrušil jeho předchozí odsouzení.
Soud vyšší instance konstatoval, že proces v roce 2020 nebyl plně spravedlivý – soudce totiž dovolil svědkům vypovídat i o Weinsteinových dřívějších špatných činech, které přímo nesouvisely s projednávanými obviněními, což podle odvolacího soudu porotu nesprávně ovlivnilo. Bylo nařízeno nové hlavní líčení. Weinstein ale získal druhou šanci bojovat za své zproštění, a to v atmosféře přece jen odlišné od bouřlivého období vrcholu #MeToo.
Opakovaný proces začal v New Yorku na jaře 2025. Tentokrát čelil Weinstein třem konkrétním obviněním, včetně jednoho nového případu, který původní soud neřešil – podle žalobců měl v hotelu na Manhattanu přinutit nejmenovanou ženu k orálnímu sexu. Bývalý filmový magnát znovu tvrdil, že je nevinen, a jeho advokáti se snažili rozmělnit důvěryhodnost svědectví.
Porota nakonec v červnu 2025 vynesla smíšený verdikt: Weinstein byl shledán vinným v jednom bodě obžaloby (sexuální napadení Miriam Haleyiové) a v dalším zproštěn viny. Třetí obvinění zůstalo bez výsledku – porota se ani po dlouhých diskuzích nedokázala shodnout, a soudce prohlásil v tomto bodě proces za zmařený.
Weinsteina tak čeká rozsudek za onen jediný prokázaný čin, který však může znamenat až 25 let vězení navíc. Pořád platí, že svobodu hned tak neuvidí.
Za mřížemi se z Weinsteinova života vytratily poslední zbytky okázalosti. Podle právníků trpí vážnými zdravotními problémy – má cukrovku, vysoký krevní tlak a lékaři mu diagnostikovali i chronickou formu leukémie. Ve vězeňské zprávě se psalo, že téměř přichází o zrak a vypadaly mu některé zuby.
Z někdejšího obra, budícího hrůzu pouhým pohledem, se stal unavený sedmdesátník závislý na lécích a pomoci dozorců.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Harvey_Weinstein
https://www.britannica.com/biography/Harvey-Weinstein
https://www.biography.com/movies-tv/harvey-weinstein
https://www.nytimes.com/2017/10/05/us/harvey-weinstein-harassment-allegations.html
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/pulitzerovu-cenu-dostala-newyorska-media-za-odhaleni-afery-weinstein-81996
https://www.bbc.com/news/entertainment-arts-41594672
https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/harvey-weinstein-producent-soud-obvineni-vezeni-23-let-usa-metoo_2003111706_aur
