Článek
Byl rok 1995 a Jean-Claude Van Damme se cítil na vrcholu světa. Jeho film Timecop, uvedený už v roce 1994, se jako první v jeho kariéře přehoupl přes sto milionů dolarů světových tržeb. Natáčel film za filmem, mezi natáčením objížděl propagační turné a, jak sám později přiznal, všechno, čeho se dotkl, vydělávalo peníze.
Přišla nabídka na tři filmy za dvanáct milionů dolarů za kus. Van Damme ale slyšel, že Jim Carrey, tou dobou nejžádanější komik planety díky Ace Ventura a Batman Navždy, bere dvacet milionů za film. A rozhodl se, že chce totéž.
„Dostal jsem obrovskou nabídku na tři filmy, dvanáct milionů dolarů za kus. Řekl jsem: Chci dvacet milionů jako Jim Carrey, a zavěsili mi,“ popsal později Van Damme. Studio nabídku stáhlo. Bylo to nedlouho poté, co se objevil na obálce magazínu Movieline s titulkem Osmimilionový muž.
Hubený kluk s brýlemi
Jean-Claude Camille Francois Van Varenberg se narodil 18. října 1960 v bruselské čtvrti Berchem-Sainte-Agathe jako syn účetního a květinářky. Podle vlastních slov to byl „trochu geek“, hubený a brýlatý kluk, který fyzicky ničím nevynikal.
Otec ho proto v deseti letech přihlásil do školy karate šótókan, aby ho to zocelilo. Van Damme se do bojových umění pustil s neuvěřitelnou vervou. Jako dospívající závodil v karate a kickboxu, získal černý pás a druhý dan a uváděl bilanci 44 výher a čtyř proher v zápasech semi-contact kickboxu.
V šestnácti letech k tomu přidal ještě balet, kterému se věnoval celých pět let. Podle jeho vlastních slov mu právě balet dal grácii a kontrolu pohybu, kterou pak spojil se silou karate. „Balet je umění, ale je to taky jeden z nejtěžších sportů. Když přežijete baletní trénink, přežijete trénink v jakémkoli jiném sportu,“ říkal o tom později.
K tomu přidal kulturistiku a v osmnácti letech vyhrál titul Mr. Belgie. V roce 1979 si otevřel vlastní posilovnu California Gym v Bruselu, kterou později prodal, a v roce 1982 s dětským kamarádem Michelem Qissim odletěl do Spojených států zkusit štěstí jako herec.
Začátky v Americe byly tvrdé. Van Damme prodával v restauracích květiny, pracoval jako řidič a učil karate. Dělal také vyhazovače v podniku spojovaném s Chuckem Norrisem. Sbíral malé, často nedabované role. V roce 1984 se mihl jako komparzista ve filmu Breakin' a jako Gay Karate Man ve filmu Monaco Forever. Průlom měl přijít s filmem Predator, kde měl původně hrát hrozivého mimozemšťana, ale během natáčení byl z role odvolán.
Zlom nastal, když narazil na producenta Menahema Golana. Van Damme na něj spustil sérii kopů, které zastavil těsně před jeho tváří, a tahle drzost mu vynesla schůzku v Golanově kanceláři. Producenta přesvědčil, že je talentovaný, charismatický a hlavně levný.
Golan ho obsadil do filmu Krvavýsport z roku 1988, který byl uváděn jako příběh volně inspirovaný vyprávěním bojovníka Franka Duxe. Film s nízkým rozpočtem vydělal miliony dolarů a udělal z Van Damma hvězdu přes noc. Následovaly Kickboxer, Lví srdce, Dvojitý úder, Univerzální voják a v roce 1994 Timecop, jeho první stomilionový trhák.
Sám Van Damme přitom nikdy nepatřil mezi herce, kterým by kritici jednoznačně chválili herecké umění. Zpočátku měl podle vlastních slov omezené zkušenosti a většina jeho přitažlivosti spočívala v neuvěřitelných fyzických výkonech, gymnastické pružnosti a síle. Právě to mu vyneslo přezdívku „Fred Astaire karate“, odkaz na jeho vlastní tvrzení, že do bojových scén dokázal vetkat baletní eleganci.
Byl symbolem celé jedné éry akčního filmu, kdy diváky bavily hlavně fyzické kousky, ne psychologická hloubka postav, a ve své kategorii patřil mezi absolutní špičku vedle Schwarzeneggera, Stalloneho, Seagala nebo Willise.
Muž, který si ničil tělo i kariéru
Přesně v době svého komerčního vrcholu ale Van Damme propadl kokainu. Sám později tvrdil, že v nejhorších obdobích bral až deset gramů denně, což ho stálo kolem deseti tisíc dolarů týdně. Natáčení filmu Street Fighter z roku 1994 se podle režiséra Stevena E. de Souzy proměnilo v noční můru. De Souza později popisoval, že Van Damme během produkce bojoval s těžkou závislostí. Van Damme o tom následně mluvil bez příkras. „Byl jsem úplně zničený. Byl jsem na s*ačky, nebyl jsem sám sebou,“ přiznal.
Závislost mu komplikovala natáčení, ničila vztahy s kolegy i produkcí a podle tehdejších svědectví vedla také k výbuchům vzteku a konfliktům. V roce 1997 měl problémy se zákonem kvůli řízení pod vlivem a pokusil se nastoupit léčbu. Ta však jeho potíže okamžitě nevyřešila. Později veřejně hovořil o diagnóze bipolární poruchy s rychlým střídáním fází, kterou mu lékaři stanovili koncem devadesátých let.
Bez tréninku, jak sám přiznal, upadal do hluboké deprese. „Když jsem pár dní netrénoval, cítil jsem se strašně a nic mě nedokázalo rozveselit,“ říkal. Kromě drog. Se známou hrou Mortal Kombat se přitom pojí jiná, tradovaná historka. Původní hra byla částečně zamýšlená jako titul inspirovaný Van Dammovým filmem Krvavýsport a tvůrci se pokoušeli získat práva k jeho podobě. Když se licenci nepodařilo získat, vznikla postava Johnnyho Cage, namyšleného hollywoodského herce, která se Van Dammem volně inspirovala a zároveň ho lehce parodovala.
Van Damme sám později otevřeně přiznal, že telefonát s požadavkem na dvacet milionů dolarů nebyl jen o penězích, ale hlavně o statusu. „Dělal jsem film za filmem a mezi tím propagaci. Byl jsem unavený. Všechno, čeho jsem se dotkl, vydělávalo peníze. Jim Carrey dostával majlant a já jsem chtěl hrát se systémem. Nešlo o peníze,“ řekl v roce 2012 deníku The Guardian. A vzápětí dodal upřímné hodnocení vlastní chyby: „Jako idiot. Směšné.“
Po tomhle incidentu, který se udál nedlouho po tom, co ho novináři přirovnávali k nejlépe placeným hvězdám planety, přestaly nabídky proudit tak jako dřív. Van Damme sám to označil za faktickou „černou listinu“ Hollywoodu. Přesnější je říct, že ztratil postavení, které měl u velkých studií v první polovině devadesátých let.
Jeho filmy z konce devadesátých a začátku dvoutisících let, jako Double Team a Knock Off, ještě šly do kin. Některé pozdější tituly, například Replicant, však už mířily rovnou na video nebo měly jen omezenou distribuci. S nimi klesaly i rozpočty a gáže. Z osmimilionového muže se stal herec, kterému studia nabízela zlomky předchozích částek.
Sebeironie a cesta zpátky
Zásadní obrat přišel v roce 2008 s belgickým filmem JCVD, ve kterém Van Damme ztvárnil polofiktivní verzi sebe sama, zestárlého, zadluženého a na dně vlastní kariéry. Film sklidil mimořádný kritický ohlas a stal se jeho skutečným návratem do širšího povědomí. Ukázal, že dokáže zahrát i unaveného člověka, který se ohlíží za promarněnými vztahy a vlastními selháními.
Van Damme později popisoval, že se závislostí přestal naráz, metodou známou jako cold turkey, a snažil se ji nahradit tím, co mu vždycky pomáhalo nejvíc: intenzivním tréninkem.
„Pak musíte najít zpátky svou vlastní sebeúctu. A pak, pomalu, se každý kousek vás samotného stává znovu vzácným. Není to o drogách, je to problém sám se sebou, který musíte vyléčit,“ řekl o svém zotavení.
Udobřil se také se svou třetí, a nakonec i pátou manželkou Gladys Portugues. Následovaly role v Kung Fu Panda 2 jako hlas mistra Croca, návrat k akci v Universal Soldier: Regeneration a hlavně role padoucha po boku Sylvestera Stalloneho v Expendables 2 z roku 2012, která ho definitivně vrátila do širšího povědomí diváků.
Pět manželství, tři děti a jeden bronzový pomník
Van Damme se v životě oženil pětkrát se čtyřmi různými ženami. Naposledy si podruhé vzal zpátky herečku a kulturistku Gladys Portugues, se kterou má syna Krise a dceru Biancu, dnes rovněž herečku. Se čtvrtou manželkou Darcy LaPier má syna Nicholase, se kterým byl kvůli hořkému rozvodu léta odloučen. V roce 2012 přiznal dávnou aféru se zpěvačkou Kylie Minogue, k níž mělo dojít v době, kdy byla LaPier těhotná.
Přes všechny pády zůstává Van Damme jednou z ikon akčního žánru osmdesátých a devadesátých let a jeho vliv otevřeně uznávají bojovníci i herci od Conora McGregora po Georgese St-Pierra. V roce 2012 mu v rodném Bruselu odhalili bronzovou sochu v bojovém postoji před obchodním centrem Westland. Podle jeho vlastních slov měla představovat „sen kluka z Bruselu“ a inspirovat děti, aby věřily vlastním snům.
O sedm let později vznikla ještě jedna, ne zcela zamýšlená pocta. V ázerbájdžánské vesnici jménem Vandam, jejíž název náhodou zní podobně jako jeho příjmení, mu obyvatelé postavili vlastní sochu zachycující jeho slavný pozdrav.
V roce 2022 navštívil Ukrajinu, aby vyjádřil podporu zemi napadené Ruskem, a Demokratická republika Kongo mu udělila roli dobrovolného velvyslance pro životní prostředí. Má pomáhat propagovat ochranu tamních lesů, fauny a flóry. Otevřeně mluví i o vlastním zdraví, včetně bipolární poruchy, kterou se nikdy nesnažil skrývat, a naopak ji uvádí jako součást vysvětlení své bouřlivé minulosti.
Zdroje:
https://www.theguardian.com/film/2012/aug/10/van-damme-expendables-2
https://www.thethings.com/jean-claude-van-damme-blew-36-million-film-deal-after-demanding-jim-carrey-salary/
https://www.looper.com/35987/untold-truth-jean-claude-van-damme/
https://www.theguardian.com/games/2018/jul/16/inside-street-fighter-movie-jean-claude-van-damme-kylie-minogue
https://www.biography.com/actors/jean-claude-van-damme
https://en.wikipedia.org/wiki/Jean-Claude_Van_Damme
https://www.mentalfloss.com/entertainment/movies/jean-claude-van-damme-facts
https://www.mentalfloss.com/article/64301/16-hard-facts-about-kickboxer
