Článek
Nad křišťálově průzračnou vodou Velkého bariérového útesu krouží v tropickém slunci široký stín. Pod hladinou pomalu plachtí mohutný rejnok (trnucha), elegantně mává křídly a občas změní směr. Několik metrů nad ním se vznáší postava v neoprenu – muž s potápěčskými brýlemi bedlivě sleduje zvíře pod sebou.
Kamera běží. Pro tuhle chvíli jakoby zmizelo nebezpečí. Dva živí tvorové se míjejí v tichém, průzračném světě korálů. Vzápětí však stín pod mužem náhle zrychlí. Dlouhý ostnatý ocas se vymrští vzhůru a prudce projede vodou. Následuje záblesk ostré bolesti a kalná rudá skvrna plní průzračné moře. Srdce bije naposledy.
O pár chvil později, 4. září 2006, je legendární australský přírodovědec Steve Irwin – celosvětově milovaný „Lovec krokodýlů“ – vytahován z vody na palubu malé lodě u pobřeží Queenslandu. Přítomní přátelé se mu marně snaží zastavit krvácení a nahodit srdce masáží.
Útok rejnokem přímo na srdce byl smrtelný. Šokující zpráva obletí během hodin celý svět a u milionů fanoušků, v médiích i mezi politiky vyvolá vlnu zármutku. Tragický incident se navíc odehrál před zraky kamer – Irwin totiž v osudný moment natáčel dokument Ocean’s Deadliest (Největší zabijáci oceánu) na útesech u Port Douglas. Záznam jeho posledních okamžiků však veřejnost nikdy nespatří. Po vyšetření nehody byla kazeta vrácena rodině a podle přání zničena.
Dětství v objetí šelem
Takový konec jako by visel ve vzduchu už léta. Steve Irwin nebyl žádný opatrný badatel stojící opodál – naopak, neustále balancoval na hraně a vyhledával fyzický kontakt i s těmi nejnebezpečnějšími tvory planety. Lásku k divočině v sobě pěstoval od dětství.
Narodil se 22. února 1962 v Essendonu u Melbourne v rodině Lyn a Boba Irwinových. Oba rodiče byli nadšení milovníci zvířat: matka zachraňovala a léčila zraněné tvory a otec byl amatérský herpetolog, který odchytával hady a plazy. Malý Steve tedy vyrůstal obklopen hady, ještěry a později i krokodýly.
K šestým narozeninám dostal vlastní krajtu mřížkovanou – čtyřmetrového škrtiče jménem Fred. O pár let později, v roce 1970, se rodina přestěhovala na australské Sunshine Coast do Queenslandu a založila tam malý Beerwah Reptile Park. Na skromném plácku bažinaté buše začali Irwinovi pečovat o krokodýly, hady a další plazy, které Bob často s nasazením života odchytával v divočině.
Steve byl od malička u toho – už v devíti letech chytil pod dohledem otce svého prvního divokého krokodýla, když mu skokem na hřbet zabránil v útěku. Byla to pro něj zvláštní zkušenost: namísto strachu pocítil vzrušení a respekt.
Zjistil, že má vrozený instinkt a neobyčejný talent chápat řeč zvířat. Místo aby v nich viděl krvežíznivé zabijáky, dokázal se na ně napojit – a často je přemoci vlastníma rukama.
V dospívání strávil Steve doslova půl života v džungli. Jako mladík dobrovolničil v programu na odchyt „problémových“ krokodýlů, kteří se přiblížili k obydleným oblastem. Ve vzdálených koutech severní Austrálie brodil bažiny, spal v moskytiéře pod širým nebem a týdny nikdo nevěděl, kde přesně je.
Sám odchytil přes sto krokodýlů, z nichž část převážel do rodinného parku a ostatní vypouštěl do bezpečnějších lokalit. V divočině se cítil být ve svém živlu. „Narodil jsem se s dobrodružstvím v krvi,“ řekl jednou v rozhovoru, „neumím jinak, než jít přírodě vstříc z očí do očí.“
Bez skrupulí se vrhal na hřbety metrových varanů, holýma rukama vytahoval jedovaté hady z nor a potápěl se ke žralokům. V okolí si tím vysloužil reputaci nejlepšího lovce krokodýlů v Austrálii. V hloubi duše však nebyl lovcem v pravém slova smyslu – žádnému zvířeti nechtěl ublížit. Jeho cílem bylo chránit je, přestěhovat do bezpečí a hlavně ukázat světu jejich sílu a výjimečnost.
Zrod televizní legendy
Steveův neobyčejný talent neunikl pozornosti. V roce 1991 převzal po otci vedení rodinného parku, který se začal rozrůstat a modernizovat. Právě během jedné show v parku – při efektním krmení obřího krokodýla – se Steve seznámil s americkou turistkou Terri Rainesovou.
Byla to láska na první pohled: Terri později vzpomínala, že Steve jí připadal jako „Tarzan v khaki kraťasech“, který ji okouzlil svou bezprostředností a odvahou. Vzali se o pouhých pár měsíců později, v červnu 1992, a rozhodli se společně zasvětit život záchraně zvířat.
Svatební cestu strávili jak jinak než honbou za krokodýly – a právě tenhle netradiční líbánkový lov jim změnil život. Steva totiž na oné výpravě doprovázel i kameraman John Stainton, který surové záběry z buše sestříhal do dokumentu. Výsledkem byl pilotní film The Crocodile Hunter, který roku 1992 odvysílala australská televize.
Diváci nevěřili vlastním očím: na obrazovce poskakoval uhrančivě entuziastický chlapík v kraťasech, který ječel silným australským přízvukem „Crikey!“ („No kruci!“) a zcela bez zábran zápasil s divokými šelmami.
Program slavil okamžitý úspěch – a Steve s Terri natáčeli další a další díly. V roce 1996 si seriálu všimla americká stanice Discovery Channel a během pár let se Lovec krokodýlů stal fenoménem po celém světě.
Při svých dobrodružstvích v australském vnitrozemí, asijských džunglích či afrických savanách dokázal Steve Irwin oslovit až půl miliardy diváků ve více než 100 zemích. Z někdejšího kluka, který chytal plazy v bažinách, vyrostla světová televizní hvězda.
Čím si získal tak obrovské publikum? Především nakažlivou energií a upřímným nadšením. Irwin působil jako ztělesněná vášeň pro přírodu – poskakoval kolem zvířat, mluvil nahlas a rychle, často téměř křičel vzrušením. Každý had, krokodýl či pavouk v jeho rukou náhle vypadal fascinující, skoro roztomilý.
„Vzdělávání je podle mě hlavně o nadšení… hlavním cílem je ukázat lidem, jak úžasná mohou zvířata být, zachránit jim prostředí a vůbec je chránit. Když se pro zvířata nadchnou, půjde to – by crikey! – o to snáz je zachránit,“ vysvětloval Steve svou filozofii. Věřil, že aby lidé začali přírodu bránit, musejí si ji napřed zamilovat.
A on jim tu lásku uměl předat po svém: přímočarou šou plnou adrenalinu. Záběry, na nichž si k sobě tiskne jedovatou mambu nebo leží na břiše vedle rozdrážděného krokodýla, byly možná děsivé, ale nikdy samoúčelné – vždy za nimi bylo poselství o ochraně ohrožených druhů. Showman a učitel v jedné osobě, takového si ho diváci zamilovali.
Obrovský úspěch seriálu katapultoval Irwina i jeho rodinu do světa showbyznysu. Z rodinného parku se stala věhlasná Australia Zoo, rozšířená na desítky hektarů a lákající zástupy turistů. Steve se nebál rozvíjet značku „Crocodile Hunter“ různými směry: přijal cameo roli po boku Eddieho Murphyho ve filmu Dr. Dolittle 2 (2001) a dokonce natočil vlastní celovečerní film Lovec krokodýlů (2002), kde s Terri hráli sami sebe ve ztřeštěné zápletce s krokodýlem a agenty CIA.
I když filmoví kritici moc nejásali, popularitě páru to neuškodilo – jejich značka byla silnější než kdy dřív. Televizní stanice uváděly další spin-off pořady (Croc Files, Diaries aj.) a na vrcholu slávy dokonce Animal Planet věnovala Irwinovi celý „Croc Week“ – týden speciálů každé léto.
Steve byl všude, kam se podíváš: v televizi, ve filmu, v reklamách, na hračkách pro děti. Zprvu to mohl být šok – ten neortodoxní styl, křik a kaskadérské kousky s hady – ale miliony dětí i dospělých si ho zamilovaly, protože otevřel bránu do světa divočiny tak, jako před ním nikdo.
Mezi obdivem a kritikou
Strhující styl Steva Irwina však měl i své odpůrce. Tradiční dokumentaristé mu vyčítali, že přírodu spíše cirkusově inscenuje, než aby ji tiše pozoroval. Kolegům typu Davida Attenborougha, kteří čekali celé týdny na záběr plachého tvora v přirozeném prostředí, připadal Irwinův přístup příliš vpadlý a invazivní.
On sám kritiku uznával jen zčásti. Někdy byl obviňován, že divoká zvířata zbytečně dráždí nebo že se před kamerou moc předvádí, ale bránil se: jeho riskantní kousky prý pomáhají zburcovat zájem o ohrožené, a přece jen nebezpečné druhy, a umožňují publiku napřímo ocenit jejich sílu, krásu a jedinečnost.
A pravdou bylo, že mnozí odborníci oceňovali, kolik nové generaci nadšenců Steve přivedl. Dokonce Sir David Attenborough – britská legenda přírodopisných dokumentů – chválil Irwina za to, že dokázal miliónům lidí ukázat, jak nádherná a vzrušující příroda je, a označil ho za „rozeného vypravěče“.
Pod vřelou fasádou křiklouna v kraťasech se totiž skrýval zapálený ochránce přírody. Celé jmění, které Irwinovi získali slávou, investovali zpět do zvířat: rozšiřovali zoo, zřídili několik přírodních rezervací a založili charitativní nadaci Wildlife Warriors (Bojovníci za divočinu) na podporu ochrany přírody.
Steve žil naplno svou misi „zachránit co nejvíc ohrožených druhů“ a svou energii štědře propůjčoval i veřejným kampaním – od boje proti pytláctví až po propagaci šetrného turismu.
V roce 2004 dokonce pomáhal s pátráním po ztracených potápěčích u pobřeží Mexika. Bez zaváhání tehdy přerušil natáčení, nasadil loď i tým a zachránil jednoho z potápěčů z odlehlé skály uprostřed moře. Tyhle hrdinské skutky se ale v médiích vyjímaly méně než kontroverze, které čas od času vzplály.
Největší skandál propukl v roce 2004. Steve Irwin při jednom ze svých pověstných krmení krokodýlů v Australia Zoo vzal do ruky svého měsíčního syna Roberta a před zraky davu i kamer ho držel v náručí jen pár decimetrů od tlamy čtyřmetrového krokodýla.
Show pokračovala, krokodýl chňapal po kuřeti, které mu Steve druhou rukou nabízel – a malý Bob visel v otcově levici, jako by se nechumelilo. Když se záběry dostaly ven, část veřejnosti zuřila. Ozvaly se australské úřady na ochranu dětí a označily Irwinovo počínání za hazard s batoletem, který hraničí s týráním.
Steve se hájil, že situaci kontroloval „absolutně a stoprocentně“ a že by dítě nikdy neohrozil. Přesto musel čelit nepříjemnému policejnímu vyšetřování a vlně kritiky v tisku. Ještě téhož roku se navíc dostal pod palbu znovu – tentokrát kvůli záběrům z natáčení v Antarktidě, kde se prý s kamerou dostal příliš blízko k kolonii tučňáků a lachtanů a k migrujícím keporkakům.
Australské úřady přírodního parku tehdy zvažovaly, zda nepřekročil povolené hranice při kontaktu s chráněnými zvířaty. Ačkoli z toho nakonec nevyplynuly právní důsledky, v médiích ulpěla pochybnost: nehraje už Steve spíše pro kamery než pro přírodu samotnou?
Navzdory kontroverzím zůstával Irwin u široké veřejnosti nesmírně populární. Mnozí Australané ho vnímali jako národního hrdinu a světovou ikonu. Do jeho zoo proudily davy návštěvníků a mezi fanoušky se řadily i celebrity – v onom bouřlivém roce 2004 například zavítali do Australia Zoo hollywoodské hvězdy Justin Timberlake či Cameron Diaz.
Irwin se dokonce stal tak známým, že při oficiální návštěvě Austrálie v roce 2003 byl jedním z vybraných hostů, kteří směli osobně pozdravit tehdejšího amerického prezidenta George W. Bushe. Z „lovce“ z Queenslandu se stala tvář australské kultury. A i když se našli kritici, kteří jeho metody odsuzovali, jeho přínos pro ochranu přírody byl nepřehlédnutelný.
Roky dělal pro popularizaci divočiny víc než leckteré organizace – a to i po své smrti. Když v roce 2019 Google oslavil Irwinovy nedožité narozeniny kresleným logem, radikální skupina PETA sice neváhala zesměšnit jeho odkaz, načež však sklidila ohromnou vlnu odporu od veřejnosti, která se za Stevea rázně postavila. I to ukázalo, jak silný emocionální otisk v miliónech lidí zanechal.
Osudný zásah
Osud nakonec přichystal Stevu Irwinovi tragickou ironii. Muž, který tolikrát vyvázl z přímého souboje s rozzuřeným krokodýlem či jedovatým hadem, zahynul při setkání s tvorem, kterého by za normálních okolností sotva považoval za smrtícího.
Rejnoci bývají plachá, mírumilovná zvířata – pokud se necítí ohroženi. Toho dne na útesu Batt Reef se však obří rejnok ocitl v úzkých mezi mělkou vodou a člunem filmového štábu nad sebou. Když k němu Steve připlaval o něco blíž pro poslední záběr, poplašený rejnok se bleskově bránil jedinou zbraní, kterou má.
Několikrát mrskl ocasem a zasáhl Steva přímo do hrudi ostrým hrotem s jedovatými zpětnými háčky. Jeden z těch úderů pronikl přesně do oblasti srdce, jako nůž máslem vklouzl mezi žebra a způsobil masivní vnitřní zranění.
Smrtelná rána, která by možná v případě jiného místa zásahu znamenala jen bolestivou jizvu, tady během minut ukončila život 44letého dobrodruha. Zaskočený kameraman Justin Lyons nejprve vůbec netušil, co se stalo – v hledáčku viděl jen, jak se rejnok vzdaluje. Teprve když zpozoroval kalnou krev kolem Stevea, pochopil rozsah neštěstí.
Vytáhli zraněného na loď a zoufale se mu snažili pomoci – Steve ale zůstal klidný. „Umírám,“ pronesl tiše ke svému příteli. Byla to poslední slova „Lovce krokodýlů“.
Jeho smrtelný zápas trval jen okamžik. Když loď zamířila k nedalekému pobřeží, Steve už nedýchal. Pozdější zprávy potvrdily, že zemřel prakticky okamžitě po zasažení srdce. Zpráva o tragédii uprostřed natáčení zasáhla svět jako blesk. Australský premiér nabídl rodině státní pohřeb.
Pojmenovávaly se po něm nové přírodní rezervace, zoologické zahrady i nově objevené druhy živočichů – včetně drobného hlemýždě Crikey steveirwini, který nese jeho oblíbené zvolání ve svém jméně.
Vzpomínali na něj slavní kolegové a v televizi běžely maratony jeho pořadů. Jeho žena Terri později dojemně prohlásila, že kdyby si Steve mohl vybrat, jak odejít ze světa, nejspíš by chtěl zemřít právě tam, kde byl nejšťastnější – v náruči divočiny.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Steve_Irwin
https://www.theguardian.com/media/2006/sep/05/australia.guardianobituaries
https://www.britannica.com/biography/Steve-Irwin
https://kcby.com/news/entertainment/widow-says-irwin-death-tape-destroyed-11-19-2015
https://people.com/parents/bindi_irwin_spe-2/
https://www.abc.net.au/news/2019-02-23/peta-facing-backlash-over-steve-irwin-google-doodle-tweets/10843510
https://6abc.com/archive/9463150/
https://people.com/all-about-steve-irwin-kids-11810210
