Článek
V květnu 2018 seděl James Harrison v dárcovském křesle v Sydney naposledy. Bylo mu jedenaosmdesát let. Na ruce měl jehlu, vedle sebe přístroj na odběr plazmy a kolem něj stály ženy s dětmi v náručí. Některé z těch dětí se narodily i díky němu.
Harrison se na jehlu nedíval. Nikdy to nedělal. Díval se na sestry, na strop, na skvrny na zdi, kamkoli jinam. Jehly se bál celý život. Přesto chodil darovat krev a plazmu víc než šedesát let. Na konci měl za sebou 1 173 odběrů. Jeho plazma pomohla k výrobě milionů dávek Anti-D imunoglobulinu a pomohla ochránit odhadem 2,4 milionu dětí.
Třináct litrů krve
James Christopher Harrison se narodil 27. prosince 1936 v Junee v Novém Jižním Walesu. Když mu bylo čtrnáct let, skončil v nemocnici po vážné operaci hrudníku. Zákrok byl dlouhý a těžký. Lékaři mu operovali plíce a při zákroku potřeboval velké množství krve. Později se uvádělo, že dostal třináct litrů krve od dárců, které nikdy nepoznal.
Když se po operaci probudil na jednotce intenzivní péče, věděl, že bez té krve by tam neležel. Jeho otec byl dárcem krve a doma se o tom mluvilo přímo. James slyšel, že za jeho životem jsou lidé, kteří přišli do transfuzní stanice, sedli si do křesla a nechali si odebrat krev.
Po zotavení si dal slib. Až mu bude osmnáct a bude smět darovat, začne také. Měl na to čtyři roky. A měl jeden problém. Jehly totiž nesnášel.
V roce 1954 mu bylo osmnáct. Svůj slib z nemocnice si pamatoval. Přišel do transfuzní stanice a sedl si. Když sestra připravovala jehlu, otočil hlavu. Díval se jinam. Ten zvyk mu zůstal celý život. Později říkal, že se na jehlu nikdy nedíval. Při odběrech sledoval sestry, strop, zeď, cokoli kromě vpichu do vlastní ruky. Darcovství mu ale vydrželo.
Zpočátku byl jedním z mnoha dárců. Nikdo nevěděl, že jeho krev je zvláštní. Harrison prostě dělal to, co slíbil po operaci. Vracel krev, která kdysi pomohla jemu.
V šedesátých letech se v Austrálii začal rozvíjet program Anti-D. Lékaři řešili nemoc, která postihovala děti ještě před narozením. Problém vzniká, když má matka RhD negativní krev a dítě RhD pozitivní krev. Imunitní systém matky může začít vnímat krvinky dítěte jako cizí a vytvářet proti nim protilátky. Tak může napadnout krvinky nenarozeného dítěte.
Následky bývaly těžké. Potraty, děti narozené mrtvé, poškození mozku, těžká chudokrevnost novorozenců nebo smrt krátce po porodu. Lék Anti-D tomu umí zabránit. Matce se podá injekce s protilátkami, které pomohou RhD pozitivní krvinky dítěte odstranit z jejího krevního oběhu dřív, než se její vlastní imunita stihne rozjet proti dítěti.
K výrobě takového léku jsou ale potřeba dárci se správnými protilátkami. A právě tady se ukázalo, proč byla Harrisonova krev tak cenná.
Muž se zlatou paží
Harrison měl vzácnou kombinaci. Byl RhD negativní a v plazmě měl silné protilátky proti RhD antigenu. Vědci se domnívali, že se u něj mohly vytvořit po transfuzích, které dostal při operaci v dětství. Krev cizích lidí mu tehdy zachránila život. A možná mu zároveň dala protilátku, která později pomáhala zachraňovat jiné děti.
Australský program Anti-D potřeboval přesně takové dárce. Harrison začal místo běžného darování krve darovat hlavně plazmu. Byl mezi prvními a nejdůležitějšími dárci programu.
Plazma se odebírá jinak než krev. Přístroj oddělí plazmu a část krve vrací zpět do těla. Odběr trvá déle. Člověk neleží pět minut a nejde domů. Sedí, čeká, mačká houbičku v ruce a nechává přístroj pracovat. Harrison souhlasil. Začal chodit pravidelně. Jednou za pár týdnů, později často po čtrnácti dnech. Rok za rokem.
Jeho pravé ruce se začalo říkat zlatá. Z většiny odběrů používal právě ji. Ke konci života se o něm psalo jako o muži se zlatou paží, protože právě z jeho paže odcházela plazma, ze které se vyráběl lék pro těhotné ženy.
Harrison říkal, že vpich špatně snáší, a proto se raději nikdy nedívá. Možná to podle něj bylo jen v hlavě. Stejně se svého rituálu držel. Pravidelnost byla na jeho příběhu nejdůležitější. Nepřišel jednou. Nepřišel desetkrát. Chodil přes šedesát let.
Pokračoval i když mu zemřela manželka Barbara, která sama také darovala krev. I v těžkých obdobích se vracel do křesla. Sedl si. Otočil hlavu od jehly. Daroval. V Austrálii se Anti-D začal podávat matkám v roce 1967. První dávku dostala žena v nemocnici Royal Prince Alfred v Sydney.
Harrisonova plazma se stala pro australský program zásadní. Koordinátorka Rh programu Robyn Barlow později říkala, že „v každé ampuli Anti-D vyrobené v Austrálii byl James“. Anti-D dostala i Harrisonova vlastní dcera Tracey.
Dne 11. května 2018 přišel do dárcovského centra v Sydney naposledy. Bylo mu 81 let a pravidla už mu další odběry nedovolovala. Organizace rozhodla, že kvůli jeho věku a zdraví musí skončit. Harrison by podle vlastních slov pokračoval, kdyby směl. Při posledním odběru v křesle neseděl sám. Přišly ženy, které během těhotenství dostaly Anti-D. Držely děti v náručí a přišly mu poděkovat.
James Harrison zemřel 17. února 2025 v domově pro seniory na australském Central Coast. Bylo mu 88 let. Za život daroval krev a plazmu 1 173krát.
Zdroje:
https://www.lifeblood.com.au/news-and-stories/stories/james-harrison
https://www.lifeblood.com.au/news-and-stories/media-centre/media-releases-and-statements/vale-james-harrison-oam
https://www.lifeblood.com.au/donors/blood-plasma-platelets/learn/plasma/anti-D
https://www.theguardian.com/australia-news/2025/mar/04/australian-james-harrison-rare-blood-saved-babies-dies-aged-88
https://www.washingtonpost.com/obituaries/2025/03/03/james-harrison-australian-blood-donor-golden-arm/
https://abcnews.com/International/man-blood-saved-24-million-babies-donates-time/story?id=55170914
https://www.keranews.org/2018-05-14/australias-man-with-the-golden-arm-retires-after-saving-2-4-million-babies
https://www.northcountrypublicradio.org/news/npr/nx-s1-5316163/james-harrison-whose-blood-donations-saved-over-2-million-babies-has-died
