Článek
Jan Jíra se narodil 9. února 1937 v Praze, ale za svůj skutečný domov považoval Louny. Právě tam prožil dětství, chodil do školy a vytvořil si vztah ke kultuře, který ho provázel až do posledních let.
Nebyl jen budoucím kinařem. Hrál basketbal, věnoval se veslování, účastnil se ochotnického života a na gymnáziu se podílel na hudebních a tanečních aktivitách. Už tehdy ho přitahovalo vše, co dokáže spojit lidi v jednom prostoru: divadlo, hudba, film a společný zážitek.
Dětství jeho rodiny poznamenala také nacistická okupace. V roce 1942 byl za heydrichiády popraven jeho strýc, právník Bohuslav Havránek. Podle rodinného vyprávění se sám přihlásil gestapu, aby uchránil další příbuzné před zatčením.
Jírovi bylo tehdy pět let. Přímou vzpomínku na strýce neměl, ale rodinná tragédie v něm zůstala. Totalitní moc se jeho života nedotkla jen jako dějepisné kapitoly.
Sen o FAMU, který nevyšel
Po maturitě se Jan Jíra hlásil na pražskou FAMU. Neuspěl. Filmová škola pro něj zůstala zavřená, a tak se vydal jinou cestou: studoval pedagogiku v Ústí nad Labem a nějaký čas učil.
Film ale nezmizel. Jen čekal na jinou příležitost.
Ta přišla během základní vojenské služby v Olomouci. Na velitelské rotě narazil na dobře vybavené kino se šestnáctimilimetrovými promítačkami a vlastní půjčovnou filmů. Poprvé se ocitl ne před plátnem, ale na druhé straně.
„Tam já jsem čuchnul poprvé k filmu z druhý strany, ne jako divák, ale jako ten, co připravuje program těm divákům,“ vzpomínal později.
Vojenská půjčovna mu otevřela přístup k filmům, které by jinak jen těžko viděl. Začal sestavovat program pro diváky a zjistil, že právě tahle práce mu dává smysl. Nechtěl filmy jen milovat. Chtěl je vybírat, vysvětlovat a dostávat k lidem.
Po vojně založil v Lounech filmový klub. Později působil v Chebu, kde vedl správu kin. Právě tam se naplno ukázalo, že kino pro něj není jen místo, kde se prodávají vstupenky.
Zajímal se o dramaturgii, propagaci a o to, jak nabídnout divákům náročnější snímky než ty, které běžně zaplňovaly program. Filmové kluby byly v tehdejším Československu důležitým prostorem pro publikum, které hledalo klasiku, evropské filmy, autorské snímky a tituly mimo hlavní proud.
V roce 1972 byl z chebské funkce odvolán. Podle pozdějších vzpomínek na něj byl vyvíjen tlak, aby vstoupil do komunistické strany, což odmítl. Následně pracoval v Praze jako dramaturg a ve filmovém podniku.
Ani tam ale neměl klid. V roce 1980 přišel o funkci poté, co mu zaměstnavatel dal na výběr mezi výpovědí a špatným posudkem. Pro člověka, který chtěl pracovat s filmem, to musela být další hořká zkušenost s tím, jak hluboko politika zasahovala do běžného profesního života.
Nakonec se vrátil do Loun a vedl místní kina. Pro mnoho lidí by to znamenalo ústup z velkého města do provinční kultury. Jíra to tak nevnímal. V kině našel přesně to, co ho zajímalo nejvíc: přímý kontakt s diváky.
Film není zboží
Jan Jíra celý život zdůrazňoval, že distributor není jen obchodník s kopiemi a smlouvami. Je to člověk mezi tvůrcem a publikem.
„Je to on, kdo zprostředkuje setkání tvůrců a diváků, uměleckého díla, za které film stále považuje, s lidmi v kinosále,“ shrnul později svůj pohled na profesi.
Tohle přesvědčení vysvětluje, proč se Jíra věnoval filmovým klubům, dramaturgii kin i distribuci. Každá z těch rolí byla jiná, ale ve středu zůstával stejný princip: dobrý film musí dostat šanci potkat svého diváka.
Jeho rodinu přitom režim zasáhl i přímo. Nevlastní syn byl vězněn kvůli domnělému podpisu Charty 77. Jíra sám se nikdy nestylizoval do role disidenta, přesto znal cenu nezávislosti a věděl, co může člověka stát pouhé odmítnutí poslušnosti.
Sametová revoluce otevřela českému filmu úplně nový prostor. Zanikl státní monopol, do kin začaly proudit americké tituly, vznikaly soukromé společnosti a celý systém distribuce se musel vybudovat znovu.
Jan Jíra se v roce 1990 stal ředitelem Ústřední půjčovny filmů. Byl posledním člověkem v čele instituce, která dlouhá desetiletí ovlivňovala, jaké filmy se do československých kin dostanou.
V roce 1992 vznikla společnost Lucernafilm. Jíra stál u jejího založení a podílel se na privatizaci filmové distribuce. Když se firma v roce 1995 proměnila v Cinemart, stal se jednou z klíčových osobností nové společnosti.
Cinemart začínal jako malý hráč. Postupně se ale stal jedním z nejvýznamnějších distributorů v Česku. Jíra stál v jeho čele do roku 2004 a i poté zůstal s firmou spojený jako konzultant a člen dozorčí rady.
Od Kolji po Samotáře
Jíra nebyl režisér ani scenárista. Jeho práce zůstávala většinou mimo světla kamer. Přesto se podílel na tom, že se k divákům dostaly filmy, které dnes patří k důležitým titulům porevoluční české kinematografie.
Cinemart byl koproducentem snímků Kolja, Samotáři a Jedna ruka netleská. Jíra je proto uváděn také jako producent, i když sám se považoval především za kinaře a distributora.
Příležitostně se objevil i před kamerou. Hrál malé role ve filmech Nejistá sezóna, Akumulátor 1 nebo Eliška má ráda divočinu. Film ho zkrátka nepustil ani na chvíli. Když nebyl v kině, v distribuci nebo u smlouvy, mohl se objevit na plátně. Spoluzakládal také pražské kino Evald.
V roce 2006 obdržel Cenu Jaromila Jireše za organizátorskou, distribuční a publikační činnost. V Lounech oslavil v roce 2022 pětaosmdesáté narozeniny a o rok později získal čestné občanství města Louny.
Největší profesní pocta přišla v březnu 2023, kdy mu Česká filmová a televizní akademie udělila Českého lva za mimořádný přínos české kinematografii.
Bylo to ocenění pro člověka, jehož práci diváci často nevnímají. Když se film dostane do kina, obvykle se mluví o hercích, režisérovi a scénáři. Méně o lidech, kteří roky vytvářeli podmínky, aby se film vůbec mohl setkat se svým publikem.
Jan Jíra zemřel 23. června 2024 ve věku 87 let. Zprávu o jeho smrti potvrdila Asociace producentů v audiovizi i kolegové z Cinemartu.
Zdroje:
https://www.pribehynasichsousedu.cz/teplicko/teplicko-2021-2022/jira-jan/
https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/3491/jan-jira
https://www.cinemart.cz/novinky/jan-jira/
https://zatecky.denik.cz/zpravy_region/louny-jan-jira-umrti-zemrel-20240624.html
https://www.ceskylev.cz/cz/detail?creator=Jan+J%C3%ADra
https://www.ceskylev.cz/cz/2022/drzitele-ceny-30-cesky-lev
https://www.mulouny.cz/filemanager/files/16243.pdf
