Jana Šulcová: herečka, kterou miloval národ a která se kvůli svému muži bála vyjít z domu

Kolem ní projíždějí soupravy metra, ale Jana Šulcová stojí nehnutě u sloupu na peronu. Sklopí oči. Bojí se pohledů cizinců i známých – bojí se těch šepotů. V hlavě jí víří jediná myšlenka: všichni vědí, že ji manžel podvedl. Že hvězdu filmů a televizních seriálů opustil kvůli jiné ženě.

Ta zpráva se stala veřejným skandálem a Šulcová se kvůli tomu pět let neodvažovala jezdit ani metrem – bála se lidí. V očích národa byla stále okouzlující herečkou, ale uvnitř se cítila jako zlomená žena přikrčená pod tíhou ponížení. Bylo jí něco málo přes čtyřicet a její svět se právě zhroutil.

Narodila se v Praze roku 1947. Už během studií na DAMU potkala svého osudového muže – Oldřicha Víznera, charismatického spolužáka a začínajícího herce. Brali se mladí a brzy přišla radost: v roce 1972 Jana porodila dceru Terezu, za tři roky nato Rozálii.

V jejich vilce na pražských Vokovicích panovalo rodinné štěstí – alespoň zpočátku. Jana Šulcová se souběžně rychle stala jednou z nejoblíbenějších hereček své generace. Už koncem 60. let zazářila ve filmu Spalovač mrtvol a v 70. a 80. letech šla doslova z role do role, často hrála půvabné a energické mladé ženy.

Díky přirozenému šarmu a ochotě občas na plátně odhalit i tělo byla veřejností vnímána jako sexsymbol – stovky mužů jí ležely u nohou. Ona sama se té nálepce bránila. „Prosím vás, sexuální symbol má obrovská ňadra, což já nikdy neměla,“ glosovala s nadhledem své odvážné scény, které ji stály nemálo přemáhání.

Profesní triumfy vrcholily komedií století S tebou mě baví svět, kde ztvárnila jednu z matek malých dětí na nezapomenutelné „pánské jízdě“ na horách. Film nečekaně trhal rekordy a dodnes patří k divácky nejmilovanějším.

„Jsem ráda, že jsem ji natočila – svým způsobem je to jakási věčná sláva… Všechny nás ten úspěch překvapil,“ vzpomínala herečka. Navenek tedy Jana Šulcová působila jako žena, která má všechno: talent, slávu, krásu, milujícího manžela i dvě zdravé děti. Jenže realita jejího soukromí byla mnohem křehčí.

Oldřich Vízner měl slabost pro ženy a Jana o tom dobře věděla. Nevěry svého muže dlouho tiše snášela – zachovat manželství pro ni bylo důležitější než hrdost. Když se ale provalil Víznerův poměr s hereckou kolegyní Evelynou Steimarovou, bylo to, jako by ji polil žíravý déšť ostudy.

Psalo se o tom v bulváru, šeptalo v zákulisí divadel. Připadala si všem na očích. „Stal se z toho veřejný skandál. Pět let jsem kvůli tomu nevkročila do metra… bála jsem se lidí,“ přiznala později. Přesto dál bojovala – věřila, že manželství ustojí, že kvůli dospívajícím dcerám rodinu udrží pohromadě.

Nevěry přehlížela, dokonce Víznerovi jednu z nich potají oplatila vlastní nevěrou – během natáčení historického filmu si začala románek s hercem Ladislavem Frejem, který byl tehdy sám ženatý. Možná to byl vzdor, pokus vyrovnat skóre: když ty můžeš mít milenky, já mohu mít milence. Jenže tyto tajné úniky z reality nedokázaly napravit, co bylo v troskách.

Vízner se zamiloval do o čtvrt století mladší herečky Venduly Křížové a definitivně kvůli ní odešel. Po takřka pětadvaceti letech manželství přišel krvavý rozvod (1994). Pro Janu to byl šok, z něhož se dlouho nemohla vzpamatovat. Zůstala sama s dcerami, které brzy nato vylétly z hnízda.

Role milované ženy se z jejího života náhle vytratila. Jako opuštěná žena ztratila sebevědomí, připadala si všem pro smích. Uzavřela se do sebe a její společnost začal dělat alkohol a antidepresiva – hořký koktejl na zlomené srdce.

Rozvod Jana Šulcová psychicky neunesla. Zhroutila se, propadla depresím a osm let žila v temnotě. „Když jsem se rozvedla s Oldřichem Víznerem, měla jsem osm let deprese. Bylo mně čtyřicet, měli jsme dospívající dcery a odešla jsem od divadla – už to samo o sobě bylo na sebevraždu,“ vzpomínala otevřeně.

Navštěvovala vyhlášeného psychoanalytika, ale ani nejlepší terapie nepomáhala. Každé ráno se probouzela do stejné prázdnoty a bolesti – a ty pak umlčovala vínem zapíjeným prášky.

Takto na dně strávila většinu 90. let. O muže už nestála, žádného nového partnera do života nepustila. Sama říkala, že muži, kteří se k ní přiblíží, jsou v jejích očích „nepoužitelní“ – jedinkrát se v životě upnula k Oldřichu Víznerovi a po jeho zradě už nevěřila, že by ještě mohla potkat někoho, komu by dokázala otevřít srdce.

Na veřejnosti se v těch letech objevovala minimálně. Z idolů krásy, které dřív zdobily obálky magazínů, zbyl stín. Z bývalé „nejpůvabnější herečky své doby“ byla ztrápená paní s unavenýma očima.

Její pád na samé dno se neobešel bez následků i na fyzickém zdraví. Alkohol – ten démon, v němž se pokusila utopit žal – si začal vybírat krutou daň. Šulcové odešla slinivka břišní, která alkoholové excesy nevydržela. Herečka pak rázně prohlásila, že právě kvůli nemocné slinivce přestala před dvanácti lety pít a od té doby už si ani jednou nepřihnula. Jenže mnozí tomu nevěřili.

Pro Jana Šulcovou nastal zlom v momentě, kdy šlo skutečně o život. V polovině 2000. let ji těžce zradilo zdraví – zřejmě kombinace zanedbaných problémů a dlouholetého stresu. Banální operace žlučníku se změnila v boj o holý život. „Byla to jednoduchá operace, která se nepovedla… Dávali mi pět procent na přežití a já si myslela, že se z toho nedostanu,“ líčila později.

Dlouhé dny ležela v horečkách na jednotce intenzivní péče a hlavou se jí honily ty nejčernější myšlenky. Vlastní smrt ji neděsila – ale pomyšlení na její dcery ano. „Nelitujete, že umřete, ale jakou tím dětem uděláte bolest,“ přiznala upřímně.

V oné kritické chvíli se v ní cosi zlomilo: hrůza z neodvratné smrti paradoxně zahnala všechny ostatní strachy i závislosti. „Ta hrůza vás najednou opustí… Vy se rovnou změníte, ze dne na den,“ popsala Jana okamžik, kdy se rozhodla definitivně skoncovat s alkoholem. Lékaři ji nakonec jako zázrakem zachránili. Herečka přežila klinickou smrt a našla nový důvod žít dál.

Když se po dlouhé době vrátila domů, byla vyčerpaná, pohublá – ale střízlivá. Alkohol vyměnila za bylinkové čaje, prášky zahodila do koše. „Jsem pevnej poválčenej materiál,“ řekla s hořkým úsměvem a nebylo pochyb, že svůj výrok myslí vážně. Přežila, protože nechtěla svým dětem způsobit bolest.

Přežila, protože to byla tvrdá bojovnice. Teď ji však čekaly nové zkoušky. Organismus zdecimovaný stresem a dřívějšími jedy se ozval naplno – jako by platila daň za prožité démony. Objevily se vážné zdravotní komplikace, které ji s železnou nemilosrdností pronásledovaly další roky.

Musela podstoupit další a další operace. Nejprve se ozvala štítná žláza, kvůli níž polykala vysoké dávky kortikoidů. Ty léky ji sice držely při životě, ale způsobily děsivé vedlejší účinky.

Její tvář začala otékat a měnit se k nepoznání. „Prednison je dryák, po kterém jsem se začala zavodňovat. Zrcadlům jsem se radši vyhýbala. Vypadala jsem hrozně,“ přiznala upřímně. Když se výjimečně zahlédla na nějaké fotografii v novinách, vyděsilo ji to. Okolí si začalo špitat, že za změněným obličejem jsou prý litry alkoholu nebo snad nepovedená plastika.

Jana přitom byla již léta střízlivá a žádnou kosmetickou operaci nepodstoupila – viníkem byly léky. Jenže to už nikdo slyšet nechtěl. Bulvární tisk i jedovaté jazyky ji líčily jako odstrašující případ ženy, kterou zničil chlast a stáří. Ty kruté řeči ji ničily.

Když po čase musela podstoupit i operaci oka (poškozeného rovněž vlivem nemocné štítné žlázy), a její zrak se naštěstí zlepšil, psychika se naopak zhroutila. „Operované oko mě ovšem přivedlo až do blázince. Říkalo se, že jsem po plastice víček a že zase piju. Ty řeči mě zničily – musela jsem vyhledat odbornou pomoc,“ netajila herečka.

Když se Jana Šulcová kolem roku 2010 opatrně vynořila zpět do společenského života, její pohled už nesl jistou melancholii, ale také klid. Její dvě dcery dospěly v krásné a silné ženy, které stály po maminčině boku i v těch nejtěžších chvílích. Právě pro ně se Jana znovu postavila na nohy.

„Nejhorší životní období mi pomohly překonat mé dcery,“ řekla vděčně. Díky nim prý našla sílu vydržet léčbu, abstinovat a zkusit znovu žít. Navzdory všem ranám osudu v sobě dokázala vykřesat jiskru životního optimismu – onen smysl pro humor a nadhled, kterým si kdysi získala diváky.

Občas se objevila v televizi v menší roličce, občas nadabovala zahraniční herečku svým podmanivým hlasem. Vídali jsme ji sice už méně než dřív, ale když se ukázala, působila opět elegantně a důstojně.

„Janu Šulcovou už zase baví svět,“ psal bulvár s úlevou v roce 2011 – jako by i novináři chtěli věřit, že smutný příběh herečky se konečně dočkal šťastnější kapitoly.

Se svým exmanželem Oldřichem Víznerem už dávno zakopali válečnou sekeru. Trvalo to mnoho let, ale nakonec si k sobě opět našli cestu – alespoň jako přátelé a jako matka a otec svých dcer.

V posledních letech Janina života ji Oldřich dokonce navštěvoval, vozil jí nákupy a zajímal se, jak se jí daří. Když v červenci roku 2023 Jana Šulcová náhle zemřela (selhání srdce), Vízner seděl v první řadě na pohřbu a tiše plakal.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jana_%C5%A0ulcov%C3%A1_(here%C4%8Dka)

https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/749335/kruty-zivot-herecky-jany-sulcove-76-vypadle-oko-zavislost-na-alkoholu-po-rozvodu-s-viznerem-a-psychiatrie.html

https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/201460/demoni-si-vybrali-svou-dan-petiprocentni-sance-na-preziti-sulcove.html

https://zeny.iprima.cz/celebrity/jana-sulcova-sokuje-lekari-mi-rekli-ze-mam-minimalni-sanci-prezit

https://www.tvguru.cz/jana-sulcova-zemrela-zalem-kvuli-viznerovi/

https://www.news.sk/rss/clanok/2023/07/942036/nelitujete-ze-umrete-ale-jakou-tim-detem-udelate-bolest-rikala-jana-sulcova/

https://zena.aktualne.cz/celebrity/jana-sulcova-zemrela/r~fad75d0c6c4c11ebb0fa0cc47ab5f122/v~sl:4ddd5154f61ce83b65df7748f99c0408

https://www.vlasta.cz/celebrity/jana-sulcova-mlada-filmy-oldrich-vizner-dcera/

https://www.super.cz/clanek/televize-o-napadniky-nemela-nouzi-presto-byla-puvabna-herecka-temer-20-let-vdana-za-jednoho-ten-ji-nakonec-zlomil-srdce-1508402