Článek
Jaroslav Jiřík vyrůstal v poválečném Československu a mládí prožil za železnou oponou, v zemi odříznuté od Západu. Hokej byl pro něj vším: únikem, vášní i cestou, jak překročit hranice alespoň v duchu.
Už jako teenager zářil v kladenském dresu a v necelých dvaceti letech pomohl Kladnu k historicky prvnímu titulu mistra republiky (1959). Jeho talent byl nepřehlédnutelný.
Přestoupil do Brna, kde v 60. letech vládl tamnímu klubu a slavil jeden mistrovský titul za druhým. V domácí lize odehrál celkem 446 utkání a nastřílel 300 gólů – čísla, ze kterých mrazí soupeře i dnes.
Jeho výkony neušly pozornosti ani reprezentačních trenérů. Jiřík se stal oporou národního týmu a během 60. let posbíral řadu medailí. Vystřílel olympijský bronz v Innsbrucku 1964 a stříbro v Grenoblu 1968.
Na mistrovství světa získal celkem pět cenných kovů. Přestože svět obdivoval jeho góly, doma ho čekala tíživá realita. Srpnová invaze vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 rozdrtila naděje Pražského jara. Jaro 1969 tak bylo pro Čechoslováky obdobím ponížení, vzteku a zoufalství. A právě na ledě dostala tahle frustrace nečekaný hlas.
Dne 28. března 1969 nastoupil československý tým k zápasu proti Sovětskému svazu na mistrovství světa ve Stockholmu. Jaroslav Jiřík a jeho spoluhráč Jaroslav Holík udělali něco nemyslitelného: přelepili si na dresech rudou hvězdu páskou.
Tichý protest proti okupaci – malý kousek lepicí pásky mluvil za miliony lidí doma. Na ledě pak vybojovali vítězství 4:3. Nebyla to jen sportovní výhra; byla to zadostiučinění celého národa. Dvakrát dokázali porazit Sověty na turnaji, ačkoliv na medaili dosáhli „jen“ bronzové.
Ulice v Praze a Brně zaplnily bouřlivé oslavy a protisovětské demonstrace. Jiřík stál na ledě se lvíčkem na prsou a cítil, že pro svou zemi vybojoval malou, symbolickou pomstu. Netušil, že zanedlouho ho čeká úplně jiná cesta za hranice – tentokrát do země, kterou znal jen z doslechu.
Cesta za oceán
Ještě v téže roce 1969 se ozvalo zámoří. St. Louis Blues, tehdy jeden z novějších týmů NHL, projevili o Jiříka zájem. Poprvé v dějinách se komunistické úřady rozhodly uvolnit hráče do NHL – a právě Jaroslav měl být tím průkopníkem.
Asistent generálního manažera Blues Cliff Fletcher přijel do Československa s odvážným plánem: získat hned tři hvězdy najednou. Vedle Jiříka podepsali smlouvy ještě Jan Havel a Josef Horešovský, jenže československá vláda si účast mladších opor rychle rozmyslela.
Třiadvacetiletého Horešovského a sedmadvacetiletého Havla nakonec nepustili, riziko emigrace u nich bylo příliš velké. Jednatřicetiletý Jiřík, veterán na sklonku kariéry, dostal jako jediný povolení odletět. Bylo mu třicet, když se stal prvním hokejistou zpoza železné opony, kterému dovolili obléct zámořský dres.
V létě 1969 tak Jaroslav s jedním kufrem a hokejovou výstrojí nasedl do letadla směr zámoří. Otevřel se před ním nový svět – svět zářivých hal, angličtiny a neznámých tváří. Hned po příletu zamířil do tréninkového kempu St. Louis, který probíhal v Kanadě. Bojoval o své místo mezi ostřílenými profesionály.
Po jednom z přípravných zápasů ho vyhlásili „nejlepším cizincem na ledě“ – což ho pobavilo, protože byl jediným cizincem v celém týmu. Byl sám. Žádní krajané, žádný překladatel. Jen hokejka, puk a vůle dokázat, že na to má.
Sezonu začal na farmě v Missouri. V dresu Kansas City Blues (tehdejší záložní tým St. Louis) se uvedl skvěle: v 53 zápasech nastřílel 19 gólů a nasbíral 35 bodů. Ve třiceti letech tak dokázal držet krok s mladšími hráči a vysloužil si ocenění pro nejlepšího nováčka týmu – paradoxně ve věku, kdy už většina hokejistů pomýšlí na konec kariéry.
Teprve když si St. Louis v závěru ročníku zajistilo účast v play-off, odhodlal se trenér Scotty Bowman povolat Jiříka do hlavního mužstva. Sen se stal skutečností: Jaroslav oblékl modrý dres Blues v ostrém zápase NHL.
První utkání jej čekalo proti Chicagu. Na led proti němu bruslila esa, která dosud znal jen z novin: legendární střelec Bobby Hull nebo Stan Mikita – rodák ze Slovenska, který emigroval do Kanady jako dítě a stal se hvězdou Blackhawks. Když se Mikita s číslem 21 rozjel kolem střídačky Blues a prohodil na Jiříka pár slov slovensky, Jaroslavovi zatrnulo.
Jiřík nakonec v NHL odehrál tři utkání, ve kterých nebodoval. Přesto nezklamal. Dokonce jednou málem skóroval – proti Los Angeles dostal puk do sítě, gól mu však rozhodčí neuznali kvůli spornému postavení v brankovišti.
Stačilo pár centimetrů, a byl by se zapsal do historie i prvním gólem. Nestalo se. Sezonu 1969/70 tak uzavřel s čistou statistikou, ale přesto si získal respekt. Vedení Blues bylo s jeho adaptací a bojovností natolik spokojeno, že mu nabídlo kontrakt i na další ročník. Stačilo kývnout – a mohl zůstat v Americe. Mohl dál žít svůj sen.
Návrat a poslední let
Jaroslav Jiřík stál před rozhodnutím, které nebylo jen o hokeji. Zůstat by znamenalo žít natrvalo v exilu. Už nikdy by nesměl domů. Za zády měl rodinu, přátele, celý život v komunistickém Československu. A tak, přestože ho srdce táhlo zpátky na kluziště v St. Louis, nakonec poslechl rozum (a možná i nátlak úřadů) a vrátil se domů.
Jiřík znovu oblékl brněnský dres a ještě pět sezon hrál domácí ligu. Když v roce 1975 definitivně pověsil brusle na hřebík, svého rozhodnutí litoval. „Kéž by mi bylo pětadvacet, když jsem tam šel, a ne třicet,“ přiznal hořce o několik let později. Tušil, že v NHL mohl dokázat víc, kdyby měl víc času.
Přesto na něj doma nikdo nezapomněl. Byl legendou. První Čech v NHL – symbol, že i za ostnatými dráty se rodí hráči světové úrovně. Další generace si musely počkat až do 80. let, než se do NHL dostali i jiní Češi. Jaroslav Jiřík mezitím předával své zkušenosti jako trenér. Vedl rodnou Kometu Brno, trénoval i ve Švýcarsku a Německu.
Stal se také hráčským agentem a pomáhal mladým hokejistům proklestit cestu do zahraničí.
Měl ještě jednu vášeň: létání. Od malička miloval letadla – sbíral modely, lepil je ze součástek a doma mu jich ze stropu visely desítky. Kdykoli s reprezentací letěli na zápas, hltal každý moment v kokpitu u pilotů.
Po revoluci si ten sen splnil naplno. Stal se pilotem ultralehkých letadel a nic pro něj neznamenalo větší svobodu, než vyrazit vzhůru k oblakům. 11. července 2011 po poledni však přišel pád, který už neustál. Jeho malé jednomístné letadlo se krátce po startu zřítilo na poli u Brna a vzňalo se. Jaroslav Jiřík v troskách zahynul. Bylo mu 71 let.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Jaroslav_Ji%C5%99%C3%ADk
https://www.lidovky.cz/sport/prvni-cech-v-nhl-leta-a-slavi-sedmdesatiny.A091210_012309_ln-sport-rozhovory_ant
http://www.hckometa-history.cz/history/history.php?stranka=osobnost-jirik
https://www.stoplusjednicka.cz/hokejovy-prukopnik-jaroslav-jirik-se-stal-prvnim-ceskoslovenskym-hracem-nhl
https://www.foxnews.com/sports/jaroslav-jirik-first-czech-in-nhl-dies-at-71
https://hockeygods.com/images/19676-Jaroslav_Ji__k___Czech_Ice_Hockey_Legend
