Článek
Ve středu 12. září 2012 dopoledne odvezla záchranka Radoslava Brzobohatého při plném vědomí do pražského IKEM. Ještě předchozí den natáčel další pokračování oblíbeného seriálu Vyprávěj a byl v plném pracovním nasazení, jak se shodně vyjádřili jeho kolegové. Podle informací deníku Aha! si už během natáčení stěžoval na nevolnost. Nikdo netušil, že jde o poslední natáčecí den jeho života.
V nemocnici lékaři rychle zjistili, že jde o prasknutí výdutě břišní aorty. V 9:49 herce převezli na vyšetření CT, hned poté na sál, kde už čekal připravený cévní chirurg. V 10:20 se stav na předoperačním sále prudce zhoršil – aorta praskla úplně. Lékaři bojovali o jeho život 41 minut, ale nedokázali ho zachránit. Radoslav Brzobohatý zemřel jen pár hodin po poledni – přesně den před svými osmdesátými narozeninami, které měl slavit už následující den, ve čtvrtek.
Přesná lékařská příčina smrti – akutní cévní příhoda, respektive prasklá výduť břišní aorty – potvrdil i přednosta IKEM Jan Pirk. Aneurysma aorty je zákeřné právě proto, že se dlouho nemusí nijak projevovat, a pokud praskne, jde o boj o minuty. Zdravotní problémy Brzobohatého sice provázely poslední léta, ale sám se cítil dobře a nic vážného netušil – stejně jako jeho rodina, která v tu chvíli plánovala jeho velkou narozeninovou oslavu.
Je až mrazivé, jak přesně se jeho odchod potkal se slovy, která sám dřív pronesl o smrti. Nikdy se jí prý nebál – jen ji podle svých slov odsouval. „Nebojím se toho okamžiku, jen ho oddaluju,“ řekl kdysi v rozhovoru, ve kterém přiznal, že by si nejraději přál zemřít přímo na jevišti, uprostřed práce, kterou celý život miloval. Osud mu sice nedopřál doslova tuhle scénu, ale jeho poslední hodiny se jí podobaly víc, než si kdo dokázal představit – ještě den předtím stál před kamerou, plně nasazený, bez jediného náznaku, že by se chystal odejít.
Mrazivá shoda okolností
Byl to obrovský šok pro celé Česko. Herec, který ve svých pokročilých letech stále vitálně a energicky natáčel a dokonce vystupoval na divadelních jevištích, měl mít druhý den obrovskou oslavu – jeho nejbližší přátelé a divadelní kolegové ji pečlivě připravovali. Rodina počítala s velkou párty ke kulatému jubileu muže, který navzdory věku působil jako nezničitelný.
„Odešel velký chlap, velký herec a velký profík. Odešel uprostřed práce,“ řekla po jeho smrti kolegyně ze seriálu Vyprávěj, herečka Veronika Freimanová, a dodala hořkou poznámku, že to sama považovala za jeho oblíbený žert. „Naposledy jsem s ním točila před týdnem, pokorně čekal, až na něj dojde řada. Je to rána, člověk to u těchto lidí nečeká a nějak si bláhově myslí, že jsou nesmrtelní.“
Herečka Daniela Kolářová, která se s ním léta setkávala ve vinohradském divadle, na něj vzpomínala jako na férového a skvělého kolegu, který se choval hezky k ženám a velice si zakládal na dobré fyzické kondici.
Zvlášť znepokojivý detail se objevil až o roky později. Podle pozdějších svědectví natáčel Brzobohatý ve Vyprávěj postavu, jejíž scénář počítal s tím, že zemře 17. listopadu – v seriálu ale právě on, coby postava jménem František, měl mít poslední natáčecí den umírání naplánovaný přesně na ten samý den, kdy ve skutečnosti do nemocnice odjížděl.
Ten den si telefonoval se svým synem, herečka a moderátorka mu prý řekla, že má následující den „snad točit svou smrt“. Podle vzpomínek to Brzobohatému nebylo příjemné – řekl, že ho podobné věci štvou. O necelý den později skutečně zemřel.
Zdravotní problémy ho přitom provázely už několik posledních let – nešlo jen o bolavou kyčel a ploténky, kvůli kterým míval silné bolesti zad, ale už v roce 2010 musel na operační sál kvůli hrozící embolii. Přesto se podle svých blízkých cítil dobře a žádné vážné problémy neměl. Přednosta IKEM Jan Pirk se později veřejně bránil nařčením, že lékaři nebyli dost rychlí: „Musím trvat na tom, že pan Brzobohatý se k nám dostal pozdě. A ne vinou záchranné služby.“
Chlap, kterého k herectví přivedl osud
Radoslav Brzobohatý se narodil 13. září 1932 ve slovenských Vrútkách do rodiny námořníka, později železničáře. V roce 1940 se rodina přestěhovala zpátky na Moravu, kde dětství prožil v Jarcové na Valašsku. Vystudoval pražskou DAMU a přes tři desítky let exceloval na jevišti Divadla na Vinohradech, kam nastoupil v roce 1967 a kde vytvořil čtyřicet rolí – mimo jiné slavného Krále Krysu, Goethova Fausta nebo nezapomenutelného divadelního Řeka Zorbu.
Byl to muž, kterého diváci milovali pro jeho charisma, hluboký hlas a atletickou postavu, jež se odrazila i v typech postav, které ztvárňoval. Za svou kariéru vytvořil kolem 200 filmových, televizních a divadelních rolí. Průlom v popularitě zažil o Vánocích roku 1966, kdy televize odvysílala jeho ztvárnění Martina Edena podle Jacka Londona. „Lidi mě začali oslovovat na ulici, po představeních na mě čekalo u šatny dvacet třicet krásných holek. Totálně jsem zblbnul a měl jsem pocit, že si mohu dovolit všechno,“ přiznal později s odstupem let.
Kariéra ovšem nebyla bez komplikací ani na sklonku života. Nejtěžší období zažil ve chvíli, kdy se ředitelkou Divadla na Vinohradech stala jeho kolegyně, herečka Jiřina Jirásková – Brzobohatý najednou přestal dostávat role, a tak z divadla po více než třiceti letech raději dobrovolně odešel. Byla to bolestná tečka za dlouhou érou, ale nezlomila ho – naopak, o pár let později si s manželkou Hanou založil vlastní scénu, kde konečně mohl hrát přesně to, co chtěl, a po svém.
Diváky si získal filmy jako Ucho, Všichni dobří rodáci, Sněženky a machři, Atentát, Pěnička a Paraplíčko či Hvězda zvaná Pelyněk, i seriály 30 případů majora Zemana nebo F. L. Věk. Nejmladší generace ho znaly jako zlého čaroděje Mrakomora z pohádky Princ a Večernice.
Zvláštní osud měl film Ucho Karla Kachyni, který se dnes řadí mezi jeho nejvýznamnější role. Kvůli tvrdé komunistické cenzuře se do kin dostal až v roce 1990, celých dvacet let po natočení – takže se Brzobohatého výkon dočkal skutečného ocenění až se zpožděním, kdy byl už dávno uznávanou hereckou legendou.
Byl to muž mnoha talentů: od dětství výborně hrál na housle, basu, trubku i kytaru, k tomu se věnoval lyžování, basketbalu i tenisu. Tahle sportovní a hudební všestrannost se podepsala i na typech rolí, které dostával – silní, mužní hrdinové s výraznou fyzickou přítomností byly jeho doménou.
Furiant a smrt
K jeho osudu se váže i podivuhodná historka o zlé předtuše. Legenda vypráví, že velký znalec horoskopů, režisér Vojtěch Jasný, mu kdysi se slzami v očích po několika panácích slivovice sdělil, že jeho život bude před čtyřicátými narozeninami v průběhu čtyřiadvaceti hodin hned třikrát v ohrožení.
A stalo se tak přesně: jednoho listopadového dne roku 1971 na něj málem spadly hořící trámy v jizerskohorské chalupě, o pár hodin později instinktivně přibrzdil před nefunkčním železničním přejezdem přesně ve chvíli, kdy po kolejích prosvištěl motorák, a druhý den odpoledne mu na pražské křižovatce upadlo zadní kolo u auta. Přesto pak žil ještě víc než čtyřicet let.
Jakési furiantství ho podle přátel provázelo od začátku kariéry. Celý život náruživě kouřil a sám o sobě říkával, že s tímto zlozvykem nic nedokáže udělat.
Brzobohatý se během života oženil třikrát a pokaždé si vzal herečku. První manželkou byla kolegyně Jarmila Kolářová, se kterou měl dceru Radanu – narodila se v roce 1953 a dostala jméno po svém pohledném otci. Druhou ženou se v roce 1970 stala Jiřina Bohdalová, do níž se zamiloval při natáčení filmu Hvězda zvaná Pelyněk.
Manželství bylo bouřlivé – Bohdalová podle svědectví kolegů těžce nesla, že po přitažlivém a charismatickém muži neustále nadbíhaly ženy, a hádky s házením talířů nebývaly výjimkou. Po dvanácti letech, v roce 1982, se rozvedli. Oba se navzájem zavázali, že o svém vztahu a rozchodu nebudou s nikým mluvit – a slib dodrželi po celá desetiletí.
Za rozpadem manželství stála láska k o dvacet let mladší slovenské herečce Haně Gregorové, kterou potkal v roce 1980 na natáčení filmu Noční jezdec ve Vysokých Tatrách. Půl roku se scházeli tajně, Bohdalová o poměru dlouho neměla tušení, a když se to provalilo, dlouho mu nedokázala odpustit. Brzobohatý tehdy opustil Jiřinu jen s několika taškami v ruce a s Hanou začal nový, skromný život v malém bytě.
Nikdy toho podle svých slov nelitoval. V roce 1983 se jim narodil syn Ondřej Gregor Brzobohatý, dnešní hudebník, moderátor a herec – a Radoslav si podle svých slov připadal jako nejšťastnější chlap pod sluncem. S Hanou prožil šťastných jedenatřicet let a v roce 2004 spolu založili vlastní Divadlo Radka Brzobohatého, na jehož prknech hrál i po boku syna.
Se svou druhou ženou Bohdalovou se ke konci života přece jen usmířil – po třiceti letech mlčení se nechali přemluvit a v roce 2012 spolu natočili film Vrásky z lásky, road-movie o dvou důchodcích, kteří nechtějí trpně čekat na smrt. Byl to jeho poslední film. Režisér Jiří Strach po jeho uvedení řekl, že to na natáčení mezi nimi působilo jako za starých časů. Svou vitalitu Brzobohatý potvrdil i tam – v jedné z akčnějších scén se nenechal zastoupit kaskadérem a poranil si při ní kyčel.
Pohřeb
O devět dní po jeho úmrtí, 21. září 2012, se ve Velké obřadní síni strašnického krematoria konalo rozloučení, na které dorazily stovky lidí – mnozí museli zůstat stát venku, protože se do sálu už nevešli. Scénář obřadu společně sestavily všechny tři Brzobohatého děti. Vdova Hana Gregorová ho zahájila slovy, u kterých jen málokdo v sále udržel slzy: „Moj Raduško, láska moja.“
Obřad ale nebyl jen tichým truchlením. Na obrazovkách běžely fotografie z natáčení i ze soukromí, zazněla Georgia od Raye Charlese i Gottův Když jsem já byl tenkrát malý kluk, a pak přišel moment, který podle přítomných novinářů zamrazil celý sál – reproduktory se rozezněly nahrávkou samotného Brzobohatého, jak svým nezaměnitelným hlasem zpívá valašskou lidovku a čardáš.
Když jeho rakev nakonec zajížděla do katafalku za slov z videa „Děkuji vám moc a ať žijou Valaši“, propukla síň namísto pláče v mohutný potlesk. Byla to přesně ta směs smíchu a slz, kterou Hana Gregorová v úvodu obřadu předpověděla.
Na pohřeb dorazila i jeho druhá žena Jiřina Bohdalová, s níž se krátce před smrtí definitivně usmířil – po celou dobu obřadu ale zůstala stát mezi ostatními hosty, do rodinné první řady si nesedla. Věnce poslal i tehdejší premiér Petr Nečas, herci a hudebníci jako Jiří Bartoška, Ladislav Frej nebo Michal Horáček přišli osobně.
Radoslav Brzobohatý byl pochován na pražském Vyšehradském hřbitově. Jeho odchod nesl jasný rukopis celého jeho života: zemřel tak, jak žil – v plném nasazení, uprostřed práce, den před tím, než měl s nejbližšími oslavit kulaté jubileum.
Kolegové a přátelé se dodnes shodují, že to byl typ smrti, který by si Radoslav Brzobohatý sám nejspíš přál – ne pozvolné chřadnutí v ústraní, ale odchod uprostřed toho, co miloval. Do poslední chvíle stál před kamerou, obklopený lidmi, se kterými pracoval celý život.
Zdroje:
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-radek-brzobohaty/182254/protokol-smrti-lekari-popsali-jak-umiral-radek-brzobohaty.html
https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/77880/posledni-den-radoslava-brzobohateho-tocil-vlastni-smrt.html
https://www.lidovky.cz/relax/lide/posledni-slova-radoslava-brzobohateho.A120913_111953_ln_kultura_Pta
https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/zemrel-brzobohaty.A120912_124505_filmvideo_ptk
https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/2770/radoslav-brzobohaty
https://dvojka.rozhlas.cz/radoslav-brzobohaty-prezil-trikrat-svoji-smrt-behem-24-hodin-8573896
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10385424242-vrasky-z-lasky/5569-o-nataceni/
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-radek-brzobohaty/181862/posledni-rozlouceni-s-radkem-brzobohatym-79-nejdojemnejsi-pohreb-dobreho-rodaka.html
