Článek
Jiří Brabec se narodil 2. července 1940 v Praze – Horních Počernicích do hudebnické rodiny. Otec byl jazzový muzikant, a tak měl malý Jirka muziku doslova v krvi. Od dětství udivoval okolí výjimečným talentem u klavíru a citem pro improvizaci.
Už jako teenager hrával v tanečních orchestrech, kavárnách a barech, kde broušením klavírních sól nasával atmosféru nočních podniků. Brzy však klasická studia opustil – vážná hudba ho nedokázala udržet. Když na pražské konzervatoři téměř dokončil obor fagot, vtrhl mu do života rokenrol. Psal se rok 1958, Československo se teprve seznamovalo s divokými rytmy Západu, a osmnáctiletý Brabec stál u zrodu jedné z prvních tuzemských rock’n’rollových kapel jménem FAPS (Fapsorchestr).
Za Brabcovým klavírem se v té době na koncertech střídaly hvězdy jako Miki Volek, Pavel Sedláček či Pavel Bobek – tedy průkopníci moderní populární hudby u nás. Už tehdy působil na pódiu sebejistě, s jiskrou v oku a dravostí, která publikum strhávala.
Na přelomu 50. a 60. let ale Jirkovu duši okouzlila zámořská country muzika. Pod povrchem rockového bouření objevoval melancholické balady amerického venkova, které v sobě měly zvláštní kouzlo svobody i nostalgie. V roce 1966 spojil síly s textařem a komikem Jiřím Grossmannem, spřízněnou duší s podobným smyslem pro humor a hudbu, a společně založili skupinu Country Beat Jiřího Brabce.
Byla to první kapela u nás, která hrála moderní country – styl, jenž v časech komunistické šedi připomínal občanům závan volnosti ze Západu. Brabcův Country Beat rychle získal angažmá v pražském divadle Semafor, kde doprovázel populární dvojici Miloslav Šimek – Jiří Grossmann v jejich legendárních představeních plných humoru a písní.
Bouřlivé ovace publika v Semaforu pro mladého kapelníka znamenaly raketový start. Během pouhých dvou let se vypracoval na absolutní špičku domácí scény. První album skupiny „Country Beat Jiřího Brabce“ slavilo takový úspěch, že se kapela osamostatnila a vyrazila vlastní cestou.
Hvězda české country
Koncem 60. a začátkem 70. let už jméno Jiřího Brabce znali všichni milovníci country a popmusic. Se svou kapelou doprovázel nejpopulárnější zpěvačku té doby Naďu Urbánkovou a skládal pro ni jeden hit za druhým. Stal se doslova jejím „dvorním skladatelem“.
Jejich písně – veselé i teskné – rezonovaly publikem napříč generacemi. Když Naďa v dlouhých vzorovaných šatech zpívala za doprovodu Country Beatu hit „Závidím“, v sále to jásalo. Mezi Brabcem a Urbánkovou navíc přeskočila jiskra i v osobní rovině – několik let tvořili pár.
Hudba je svedla dohromady a jejich vzájemná chemie byla cítit z každého duetu. „Jiří byl první, kdo country oblékl do moderního hávu – dělal to jinak než Greenhorns, víc do popu, víc pro lidi,“ vzpomínala Urbánková na někdejší inovátorský styl svého kolegy. Brabcovy moderní aranže country písní byly precizní, současně však pořád dost „venkovské“, aby si získaly srdce posluchačů.
Brabcova pověst rychle překročila hranice Československa. V roce 1973 se stal vůbec prvním Čechem přijatým za řádného člena prestižní americké Country Music Association v Nashvillu.
O rok později ho country hvězda George Hamilton IV. osobně pozval do USA a společně tam uspořádali vůbec první koncertní turné českého umělce na americké country scéně. Jiří Brabec stál se svým klavírním šou i na proslulém festivalu v Nashvillu, kolébce country, kde sklidil zasloužený úspěch.
Z nadšeného potlesku amerického publika cítil, že jeho milovaný žánr dokázal propagovat i daleko za oceánem. Českým fanouškům pak přivezl nové zkušenosti a písně, v nichž se mísil duch amerického Jihu s českou melodikou. Nebylo proto divu, že se stal legendou české country – symbolem doby, kdy banjo a housle dokázaly na chvíli přehlušit tísnivou atmosféru normalizace.
Na vrcholu kariéry působil Jiří Brabec navenek suverénně. Byl nejen uznávaným hudebníkem, ale i charismatickým mužem, který si uměl získat pozornost. Měl slabost pro výrazné, talentované ženy – kromě mnohaletého vztahu s Naďou Urbánkovou je mu připisován i krátký románek se slavnou herečkou Ivou Janžurovou v polovině 70. let.
Úspěch a sláva mu dodávaly sebevědomí. Kolem sebe měl zástupy fanoušků, plné sály a také okruh přátel z branže. Přesto už tehdy se v něm formovaly rysy, které ho později od okolí oddálily. Někteří kolegové ho neměli příliš v lásce – Brabec se občas choval povýšeně, jako by věděl o své výjimečnosti.
„Víš, kdo já jsem?! Jiří Brabec!“ říkával prý žertem i vážně zároveň, jak později prozradila jeho poslední žena. Za úsměvy a odzbrojujícím šarmem se možná už skrývala nejistota, kterou maskoval hrdostí.
Návraty a ztráty
Období 80. let strávil Brabec převážně doma – s Country Beatem dál koncertoval a spolupracoval s dalšími zpěváky, ale doba se měnila. Po předčasné smrti Jiřího Grossmanna v roce 1971 a útlumu Semaforu přišly jiné žánry a nástup nové generace interpretů. Country hudba žila spíše na okraji popkultury.
Jiří Brabec se však svého žánru nevzdal. Trpělivě udržoval odkaz country, i když doba normalizace mu nedovolovala příliš vybočovat. Se skloněnou hlavou plnil kompromisy režimu, jen aby mohl dál hrát to, co miloval. Když pak přišla sametová revoluce 1989, svitla mu naděje, že country zažije renesanci ve svobodných časech.
Na počátku 90. let rozpustil původní sestavu Country Beatu a chopil se nové příležitosti – začal moderovat vlastní televizní pořad Country Express Praha–Nashville na obrazovkách České televize. S typickým kloboukem a klavírem diváky provázel historií i současností country music, propojoval české a americké hudební světy a zval do studia domácí i zahraniční hosty.
Pořad měl přes sto dílů a slavil úspěch. Zdálo se, že Brabec znovu našel své místo – tentokrát jako popularizátor žánru, který tolik let držel při životě.
Jenže svobodný trh a nové poměry znamenaly i tvrdý náraz reality. Euforie 90. let pomalu vyprchala a s ní ochladl i masový zájem o country. Televizní pořad po čase skončil, koncertů ubylo. Brabec, zvyklý na davy a potlesk, se ocitl tak trochu na vedlejší koleji.
Finanční jistoty socialistické éry zmizely a on najednou musel čelit nejistotě a konkurenčnímu prostředí showbyznysu. Nikdy se příliš nestaral o obchodní stránku věci – žil hudbou a bohémským způsobem, jako by peníze nebyly prioritou. To se mu ale začalo vracet.
Aby udržel svůj standard a mohl financovat hudební projekty, začal si půjčovat peníze. Zpočátku možná drobné částky od známých, později větší obnosy od bank či zámožných známých. Věřil, že „to nějak dopadne“ – vždyť publikum ho mělo rádo a on přece dokázal kdysi vyprodat Lucernu. Jenže doba se změnila a jistoty se vytratily.
V roce 2000 Brabec obnovil svůj milovaný Country Beat s novými muzikanty a především s mladou talentovanou zpěvačkou Šárkou Rezkovou v čele. Jejímu hlasu věřil – snad v ní viděl kus někdejší mladičké Urbánkové i novou naději pro sebe. Šárka ho okouzlila nejen na pódiu, ale i v životě.
Vstoupila do jeho osamělých let jako záblesk energie a lásky. Brabcovi bylo přes šedesát, přesto vedle ní pookřál. „Byla to velká láska,“ vzpomínala Rezková. Měla v něm prý hned několik osobností najednou – učitele hudby, tvrdohlavého parťáka i něžného partnera. Jiří ji po dvouleté spolupráci požádal o ruku a v prosinci 2002, ve svých 62 letech, se s ní oženil.
Pro zkušeného muzikanta to bylo už třetí manželství. Kdysi dávno se rozvedl s první ženou, s druhou manželkou Evou měl dvě děti, ale ani tento svazek nevydržel. Teď, ve zralém věku, jako by dostal ještě jednu šanci na rodinné štěstí. Krátce po svatbě mu Šárka porodila syna Dominika.
Přátelé v Brabcovi pozorovali obrodu – „druhou mízu“ – jako by omládl a chytil nový dech. Zpěvák s šedinami ve vlasech zase jezdil po koncertech, tentokrát jako doprovod své ženy. Na jevišti se na sebe usmívali; on za klavírem, ona s mikrofonem. Na fotografiích z té doby září štěstím. Vypadalo to, že legendární kapelník našel klid v osobním životě a smíření s pohnutou dobou.
Dluhy a tragický konec
Jenže pod povrchem toho všeho tikala časovaná bomba, o které neměl nikdo z blízkých ani tušení. Brabcův bohémský životní styl a dlouholeté finanční prohřešky ho mezitím dostaly do kouta.
Půjčky, které si bral „na živobytí i produkci“, přesáhly únosnou mez. Nová rodina znamenala nové výdaje, a když peníze chyběly, sahal Jiří opět po telefonech a sháněl další prostředky. Své problémy však skrýval. Nechtěl ztratit tvář před mladou ženou ani před světem.
„Bál se, že na to přijdu,“ přiznala později Šárka Rezková. Vzpomínala, jak manžel pár týdnů před koncem najednou zamlkle sedával v koutě, zamykal se v pokoji a přestal se radovat z maličkostí. Účetní výpisy a složenky mizely přímo z poštovní schránky – místo toho je Brabec začal trhat na kusy a splátky ignoroval.
Svou ženu do ničeho nezasvěcoval - „pořád něco tajil,“ říkala zdrceně Rezková. Ta změna chování přišla plíživě, ale zpětně byla zřejmá: kdysi společenský a vtipný společník se uzavíral do sebe a propadal chmurným myšlenkám.
Rezková si nejprve odmítala připustit, že by mohlo jít o vážný problém. Jenže pak začaly chodit výhrůžné dopisy a upomínky. Neznámí muži – vymahači dluhů – se začali vyptávat po Brabcovi a dožadovali se splacení peněz, které jim dlužil.
„Šli po něm vymahači, kteří ho vydírali,“ popsala později vdova drsné pozadí celé situace. Brabec zřejmě čelil psychickému nátlaku, možná i přímým výhrůžkám. Doma se ale tvářil, že je vše v pořádku. Snad měl pocit, že svou rodinu tak ochrání – čím méně budou vědět, tím méně jim hrozí. Uvnitř něj však narůstal děs a stud. Z hrdého umělce, který se dříve bil v prsa, zbyl zlomený muž plný úzkosti.
Dne 17. listopadu 2003 – paradoxně ve státní svátek oslavující svobodu – se Jiří Brabec rozhodl uniknout z dluhové pasti po svém. Odešel z domova do pronajaté chaty u obce Božejov na Pelhřimovsku, kde často pobýval, aby měl klid.
Tam ho později odpoledne nalezl majitel chaty. Brabec ležel bez života a vedle něj zbraň. Podle policejního šetření spáchal sebevraždu – prostřelil si hlavu svou pistolí. Nebyl nalezen žádný dopis na rozloučenou ani vzkaz.
Brabcova tragická smrt zasáhla celé Česko. Na titulcích novin se objevila slova o „legendě country“, která si sáhla na život krátce po svatbě. Málokdo chápal, co ho k tomu dohnalo. „Nikdy jsem nevěřila, že by se Jirka zabil. To k němu nepatřilo,“ prohlásila šokovaná Naďa Urbánková a vyslovila podezření, že jej někdo mohl psychicky ubít nebo vydírat.
Podobně i Šárka Rezková zpětně nevěřila, že by manžel čin chladnokrevně naplánoval sám od sebe – spíše ho prý dohnaly sílící tlaky věřitelů až na kraj propasti. Vyšetřování policie nicméně cizí zavinění neprokázalo; smrt Jiřího Brabce je oficiálně uzavřena jako sebevražda.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Brabec
https://cnn.iprima.cz/show-time/jiri-brabec-byl-legendou-country-zastrelil-se-po-svatbe-nadelal-dluhy-sli-po-nem-vymahaci-366515
https://www.super.cz/clanek/retro-countryova-legenda-jiri-brabec-63-slavne-milenky-dluhy-vydirani-a-nevyjasnena-smrt-1515981
https://strednicechy.rozhlas.cz/zpevaka-jiriho-brabce-nasli-mrtveho-na-chate-v-jiznich-cechach-7286639
https://www.ireport.cz/clanky/smrt-si-rika-rocknroll/jiri-brabec-countryovy-kovboj-ktery-svuj-zivot-ukoncil-vystrelem
