Článek
Narodila se roku 1978 v Praze a celá její rodina milovala kulturu. Strýc pracoval v rozhlase a právě on malou Jitku poprvé přivedl k mikrofonu. Ve třetí třídě uspěla v konkurzu do Dismanova rozhlasového souboru, dětského ansámblu, kde se učila mluvit k publiku, i když ho neviděla. Během školních let pak trávila hodiny v dramatických kroužcích místo na hřišti. Zatímco jiné děti snily o tom, že jsou princezny z pohádek, Jitka snila o tom, že je jednou sama bude hrát.
Ve čtrnácti letech nastoupila na Pražskou konzervatoř. Praha v devadesátých letech, dospívání, volnost – to vše působilo opojně. Mladinká studentka herectví chodila na ranní hodiny baletu i odpolední herecké semináře, a mezi tím vším vysedávala s ostatními konzervatoristy v kavárnách. „Nebylo těžké zvlčit,“ vzpomíná s úsměvem na tu dobu.
Přesto v sobě měla zodpovědnost: byla trochu šprt, jak sama říká, a vždy si pohlídala, aby úkoly do školy měla hotové. Užívá si svobodu velkoměsta, ale svou touhu stát na jevišti bere vážně.
První velká zkouška přišla záhy. Na hodinách zpěvu na konzervatoři si pedagogové všimli, že Jitka má problém s hlasem. Chraptěla, sípala, krk jako by jí vypovídal službu. Poslali ji na vyšetření na foniatrii. Seděla v čekárně a cítila nervozitu – hlas přece byl její osud.
Verdikt lékařů byl nemilosrdný: „Tím hlasem se nikdy živit nebudete. A na divadle už vůbec ne,“ slyšela tehdy. Mladé děvče srazilo oči k zemi a nejspíš jí připadalo, že její sen právě skončil.
Nezlomila se však. Začala docházet na inhalace, pečovala o hlasivky a na čas studium přerušila. Místo hraní odpočívala. Trpělivě čekala, nechala věci plynout, jak dnes říká. A čas opravdu pomohl – hlas se jí vrátil, silnější a zvučnější než dřív. Po roce se Jitka vrátila do školy a s odhodláním sobě vlastním dokončila konzervatoř.
Od Jarušky k Rose
Je jí sedmnáct a stojí před filmovou kamerou. Dostala roli Jarušky v hořké komedii Báječná léta pod psa podle slavného románu. Píše se rok 1997 a Jitka Ježková poprvé okouzluje diváky nejen hlasem, ale i svým dívčím půvabem na plátně.
Film slaví úspěch a mladičká herečka cítí opojnou chuť první velké role. Tohle je ono, říká si nejspíš, když se vidí na premiéře mezi zkušenými kolegy. Tady patřím. Jaruška jí změnila život – otevřela dveře do světa filmu a televizních seriálů.
Brzy nato přichází další nabídky. Televize Nova ji obsazuje do rodinného seriálu Nováci. Její tvář se mihne v mnoha televizních inscenacích, často hraje milé, trochu naivní dívky. Na jevišti hostuje v Činoherním klubu i v divadle Na Fidlovačce, sbírá zkušenosti po boku hereckých matadorů. Učí se za pochodu. Každý večer padá únavou, ale je šťastná – její dětský sen se stal skutečností.
Pak však osud nečekaně zamíchá kartami. Jitčin největší dar se ukáže být jejím osudem trochu jinak, než plánovala. V prvním ročníku konzervatoře ji spolužák Michal Jagelka vzal do dabingového studia. Zpočátku jen seděla v koutku a přihlížela, jak se dabují zahraniční filmy do češtiny.
Ale netrvalo dlouho a režiséři si všimli jejího hlubokého sametového hlasu. Dostala první malé roličky – ševelení školní třídy na pozadí, výkřik v davu. Brala to jako brigádu při škole, pár korun navíc a legraci s kamarády.
Jednoho dne jí však dali do ruky scénář a přivedli ji k mikrofonu: „Máš hlavní roli, Jitko.“ Bylo jí šestnáct. Film se jmenoval Kongo a Jitka v něm poprvé dabovala hollywoodskou herečku. Stála v potemnělé kabině, na obrazovce běželo exotické dobrodružství a ona propůjčila hlas hrdince.
Když se dnes slyší, trošku se usměje studem nad mladickou nezkušeností. Ale tehdy cítila jen vzrušení. Netušila, že tím startuje druhou linii své kariéry, která na dlouho zastíní tu první.
Za pár let, v roce 1998, se v českých kinech objevil Titanic. Velkofilm, u kterého plakal celý svět. A česká Rose, dojatě šeptající „Jacku, miluju tě“ na potápějící se lodi, měla hlas Jitky Ježkové. Díky téhle ikonické roli se Jitka stala hlasem Kate Winsletové v českém znění a vlastně jakousi neviditelnou hereckou dvojnicí slavné Britky.
„Můj výkon byl takový jalový,“ říká dnes skromně o dabování Titanicu, které sama nerada slyší. Přesto jí právě tato práce změnila život. Diváci možná neznali tvář Jitky Ježkové, ale její hlas slýchali všude.
Následovala dlouhá řada dalších filmových hvězd, jimž propůjčila svůj projev. Amanda Seyfried, Anne Hathaway, Jessica Alba, Liv Tyler, Rachel McAdams – v české verzi mluvily jejím mladým, energickým hlasem. Stala se jednou z neobsazovanějších dabérek v zemi.
V roce 2004 dokonce získala prestižní Cenu Františka Filipovského za nejlepší ženský výkon v dabingu. Její hlas zněl z televizních obrazovek denně; v dramatických scénách se třásl emocemi, v milostných šeptal něžná slova.
Paradoxně zatímco hlas si budoval slávu, její tvář se objevovala méně. Jitka se tím netrápila – dabing ji dobře živil a práce u mikrofonu ji bavila. Navíc v ní našla jistou skromnou anonymitu: mohla jít po ulici a nikdo ji nezastavoval pro autogram, přestože její projev znal kdekdo.
Pravá láska
Ve stejné době, kdy prožívala hvězdné momenty v dabingových studiích, se její osobní život odvíjel nenápadně mimo záři reflektorů. Bylo jí sotva dvacet, když se v plzeňské hudební kavárně Jazz Rock Café seznámila s o třináct let starším Milanem.
Nebyl z herecké branže – podnikal v cateringu – a Jitku okouzlil životní zkušeností a klidem. První polibek přišel až na čtvrté schůzce, jak s úsměvem vypráví - nevadilo to, jejich pouto to jen posílilo.
Láska mladé herečky a podnikatele z jiné sféry vzkvétala stranou pozornosti bulváru. Milan neřešil herecké drby, nezajímal se o pomíjivou slávu, místo toho Jitku pevně podporoval v kariéře. Když se vracela pozdě večer z představení nebo natáčení, unavená a plná dojmů, doma na ni čekal svět, kde se neřeší sledovanost ani prestiž rolí. Najednou bylo o čem jiném si povídat než o divadle, vzpomíná, jak jí ten normální svět pomáhal udržet rovnováhu.
V srpnu 1999 spolu začali chodit a už se jeden druhého nepustili. „Jsem nesmírně ráda, že jsem manžela potkala,“ říká prostě. Umělecky temperamentní Jitka našla svoji kotvu. Vzali se a v roce 2010 se jim narodila dcera Eliška.
Neuvěřitelně živé dítě, smála se Jitka, když holčička rostla. Dnes z ní je teenager – chytrá, trochu drzá po mamince. A stejně jako její máma miluje knihy, i když je čte raději v angličtině než česky, což Jitku někdy rozčiluje.
Rodinný život Jitky Ježkové je na české poměry tichý a harmonický. Žádné skandály, dramatické rozchody ani usmiřování na titulních stránkách časopisů. Prostě se máme rádi, říká Jitka otevřeně. Veřejnost si toho téměř nevšímá – v showbyznysu taková stabilita není „zajímavá“.
Ale pro ni je to největší výhra. Každý večer, i kdyby byla stovky kilometrů daleko, si manželé popřejí dobrou noc. Nikdy neodcházejí z domu rozhádaní. A když ho chce potěšit, upeče Milanovi jeho oblíbenou bábovku.
Tvrdý život dabérky
Za mikrofonem v malé zvukotěsné místnosti stála tisíckrát. Jednoho dne roku 2014 tam ale stála se sevřeným hrdlem – ne kvůli roli, ale kvůli nespravedlnosti, kterou už dál nechtěla snášet. Dabing jí dal obživu a kariéru, ale měl i svoje temné stránky.
Honoráře se řešily podivně: často dostávala smlouvu až po odvedené práci, částky leckdy neodpovídaly náročnosti úkolu. Mladí herci byli rádi za každou příležitost a smlouvat si netroufli. Dlouho to neřešila. Ale čím dál víc cítila, že tohle není fér.
Se skupinou kolegů dabérů se tehdy odhodlala k ráznému kroku: Řekli „Takhle ne!“ a požadovali jasná pravidla spolupráce i spravedlivé odměny. Jitka patřila k těm, kteří se nezalekli riskovat kariéru pro dobrou věc.
Věřila, že když budou táhnout za jeden provaz, studia ustoupí a nastaví nová pravidla. Měla jsem pohodlný život, pěkné peníze, ale chyběla mi tvůrčí práce a férovost, říká o té době. Chtěla jsem změnu pro všechny, ne jen pro sebe.
Jenže realita dopadla tvrdě. Mnoho kolegů dostalo strach a couvlo, báli se o práci. A studia opravdu zareagovala – označila rebely za potížisty. Jitka Ježková se ocitla na černé listině v několika dabingových společnostech.
Ze dne na den pro ni přestaly existovat některé zakázky. Po dvaceti letech, kdy byla v dabingu denně, najednou zaznívalo ticho. Do roku 2014 jsem se ve studiu prakticky nezastavila. Dnes tam jdu jednou za pár měsíců, konstatuje hořce.
První měsíce to bolelo. Cítila zklamání z kolegů, kteří cukli, i z poměrů, které zavládly. Ale dodnes nelituje: „Chtěla jsem být solidární. Považuju to za správné,“ říká pevně. Něco se v ní přesto změnilo. Když utichly každodenní návštěvy studia, zůstalo prázdno, které bylo potřeba zaplnit.
Návrat do světel ramp
Bylo jí sedmatřicet a stála na prahu nové etapy. Rozhodla se vzít osud do vlastních rukou. Spolu s kolegou Ondřejem Kavanem vybrali moderní hru Midsummer o dvou ztroskotancích v Edinburghu. Sehnali režiséra a Jitka dokonce sama zajistila finance na uvedení.
V malém pražském Divadle v Řeznické zkoušeli dlouhé měsíce, často v zimě v kabátech, protože se netopilo. Jitka, která dřív zkoušení neměla ráda a raději naskakovala jako záskok do rozjetých představení, teď s překvapením zjistila, že proces tvorby si zamilovala.
Každý den objevovala něco nového – na postavě i na sobě samé. Když měla premiéru, třásla se trémou jako kdysi poprvé. Ale představení mělo úspěch a hrálo se tři roky. Jitka cítila, že našla znovu sama sebe. Moje herecké sebevědomí se díky jevišti usadilo, přiznává otevřeně. Už nepochybovala, jestli má pokračovat – věděla, že ano.
S nově nabytou sebejistotou přišly i nové příležitosti. Začala hrát ve více divadlech, v Paláci, na Fidlovačce, v Ungeltu. V každé roli nechávala kus sebe – a to jí po těch letech dabingu nesmírně těšilo. Publikum ji znovu objevilo: To je ta Ježková z Báječných let pod psa? Kde byla tak dlouho?
A pak si jí znovu všimla i televize. V roce 2022 dostala Jitka jednu z hlavních rolí v seriálu Chlap, moderním dramatu z lékařského prostředí. Zahrála si zralou ženu-lékařku s komplikovaným osudem a na place zářila. „Měla jsem obrovskou radost – konečně mi někdo nabídl postavu, která byla ženská!“ líčila nadšeně.
Do té doby jí totiž scenáristé často dávali role spíš dívčí, naivní nebo miloučké – ale tahle byla jiná. Tahle žena byla silná, životem poznamenaná, vášnivá. Jitka do ní vložila veškerou zralost svých čtyřiceti čtyř let. Na obrazovce působila autenticky a kritici to ocenili. Po dlouhé době to bylo, jako by herečka vystoupila ze stínu svého hlasu zpátky na výsluní i tváří.
Rok nato přišla další výzva: v komediálním seriálu Taneční (2024) se objevila jako partnerka Saši Rašilova, se kterým kdysi hrála před dvěma dekádami a teď se znovu setkali před kamerou. Bulvár žasl, jak může „pořád vypadat jako holka“. Jitka se tomu směje. Stárnutí ji netrápí, vrásky ani drobné šediny neřeší – možná i proto, že uvnitř sebe konečně našla klid. Už nemusí nikomu nic dokazovat.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jitka_Je%C5%BEkov%C3%A1
https://www.irozhlas.cz/kultura/film/mohla-jsem-starnout-s-kate-winslet-titanic-slysim-nerada-muj-vykon-byl-jalovy_2505111814_fso
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/709079/jitka-jezkova-boj-proti-dzungli-v-ceskem-dabingu.html
https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/183415/mrazive-priznani-jitky-jezkove-obet-sexualniho-obtezovani.html
https://zeny.iprima.cz/daberka-jitka-jezkova-rekli-mi-ze-se-hlasem-nikdy-nebudu-moci-zivit-90045
https://www.vlasta.cz/rozhovory/jitka-jezkova-dcera-manzel-serial/
https://prozeny.blesk.cz/clanek/pro-zeny-vip-rozhovory/595352/jitka-jezkova-kdybych-mela-moznost-vratim-cas.html
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-jitka-jezkova-nekdy-se-vyplati-nechat-veci-jen-plynout-40404785
