Článek
Úsměv Josefa Beka zářil světem filmu a divadla celá desetiletí, ale jeho cesta na svět byla sama o sobě malým vítězstvím. Narodil se o dva měsíce předčasně, v prosinci 1918, tak drobný a křehký, až se zdálo, že nemá šanci přežít.
Tehdejší venkovská domácnost v Hradci Králové neměla pochopitelně inkubátor – jeho maminka proto zkusila zoufalý trik: vložit novorozeného synka do vyhřáté trouby u kamen.
V teple staré pece, zabalený v plátnech, sváděl malý Josef svůj první boj o život. A vyhrál. Z drobného nedonošeného novorozence vyrostl statný chlapec s pevnými plícemi a ještě pevnější vůlí.
Bek pocházel z prosté katolické rodiny – otec byl dělníkem na dráze, matka kuchařkou. V mládí nic nenasvědčovalo tomu, že jednou bude hereckou hvězdou. Vystudoval obchodní akademii a po maturitě pokorně nastoupil jako úředník do spořitelny.
Pět let seděl za bankovní přepážkou, vzorný a pilný. Den co den ochotně obsluhoval stovky klientů s nefalšovaným úsměvem na tváři – údajně zvládl až pět set účetních operací denně. Ten úsměv mu zůstal po celý život; stal se jeho poznávacím znamením, před kamerou i v soukromí.
Jenže v nitru mladého úředníka hlodalo volání divadelních prken. Po večerech ochotničil a snil o herectví. A pak přišla válka. Bylo mu dvacet tři, když Protektorát Čechy a Morava začal nasazovat mladé muže na nucené práce pro Říši.
Také Josefa čekal odsun do Německa – kdyby si nezachránil život písní. Zpěv miloval odmalička, a právě hlas ho nakonec vykoupil. Když měl nastoupit na totální nasazení, zazpíval šéfovi olomoucké opery árii z Smetanova Dalibora.
Improvizovaný divadelní konkurz vyšel: ředitel byl uchvácen a nabídl Bekovi místo v souboru. Mladík tak nemusel otročit pro Říši – zůstal v Českém divadle v Olomouci a v říjnu 1942 tam získal své první angažmá. Svou životní dráhu si doslova vyzpíval.
Prkna znamenající svět už ho nepustila. Po válce si poprvé stoupl i před filmovou kameru, a to hned úspěšně – režisér Karel Steklý jej obsadil do svého sociálně laděného dramatu Siréna (1947). Film triumfoval na festivalu v Benátkách a mladého herce z Hradce rázem poznala celá země.
Bek ale zůstal skromný a pracoval s pokorou dál. Měl před sebou dlouhou a pestrou kariéru: během let natočil na sedmdesát filmů, účinkoval ve dvou stovkách televizních pořadů a zájezdních estrád. Brzy se vyprofiloval jako herec kladných postav – bodrých, vřelých chlapíků z lidu, kterým diváci věřili každé slovo. Měl je zkrátka v krvi a publikum ho za to milovalo.
Láska a nevěra
Právě během olomouckého angažmá potkal tu, která se stala láskou jeho života. Mladičká baletka Eva Nováková měla půvab i dobrosrdečnou povahu – a také byla o pár let starší než on. V jejich citech to nehrálo roli.
Zamilovali se hluboce a bez okolků. Dne 21. června 1947, na romantickém poutním místě Svatý Kopeček u Olomouce, si Josef a Eva řekli své ano. On pohledný herec na prahu slávy, ona křehká tanečnice; působili téměř jako z pohádky.
Jejich štěstí však záhy kalil stín. Oba toužili po dětech, ale osud jim je odepřel. Eva třikrát otěhotněla a třikrát prožili ten samý zdrcující konec – potrat. Po třetím neúspěchu už neměli sílu zkoušet to znovu. Bolest z nenaplněného rodičovství tiše protkala celé jejich manželství.
Josef dokázal rozesmát davy a rozdávat radost cizím, ale vlastního potomka si nikdy nepochoval. Snad právě prázdnota, která po těch ztrátách zůstala, se u něj přetavila v ještě zuřivější chuť do života – jako by chtěl zaplnit ticho po dětských hláscích nekonečným ruchem společenských večerů a potleskem publika.
Bek byl charismatický muž plný energie a ženy ho obletovaly. Sukničkář – to slovo provázelo pověst Josefa Beka celý život. Galantně políbil ruku každé kolegyni a žádnou pohlednou ženu si nenechal ujít. Jeho to mělo svá úskalí.
Milostná dobrodružství vyhledával znovu a znovu – snad z marnivosti, snad ze strachu ze stárnutí, možná prostě z vrozené milovnické povahy. Eva o jeho úletech věděla, ale rozvod nikdy neřešila.
Svého „Pepíčka“ milovala s vším všudy, i s jeho chybami. A on se vždycky vrátil domů k Evě, protože ve skutečnosti stála pevně v centru jeho života – nehledě na to, kolik nocí ho město vidělo procházet se pod lampami ruku v ruce s jinými.
Herečka Zdenka Procházková – jedna z těch, které Bekově kouzlu neunikly – ve svých memoárech popsala nejpikantnější zážitek své kariéry. Odehrál se přímo na jevišti. Během jednoho představení ji kolega Josef začal nečekaně a neslušně svádět uprostřed hry. Stála k němu blízko a on jí zničehonic začal šeptat nejoplzlejší slůvka, co s ní hodlá po představení udělat.
Publikum nic netušilo – ta scéna měla působit důvěrně, a tak Bekovy tiché nemravnosti do ucha nikdo ze sálu neslyšel. Herečka pokračovala ve své roli, jak nejlépe mohla, když vtom si měla sednout kolegovi na klín – část předem dané choreografie.
Jenže Bek zašel dál, než kdokoliv očekával. Položil ruku přesně tam, kam neměl, a způsobil jí přímo před zraky diváků orgasmus. Procházková otevřeně přiznala, že na jevišti s Josefem Bekem prožila vyvrcholení, jaké už potom nikdy nezažila.
Jméno dotyčného svůdce sice ve své knize z taktnosti neuvedla, ale herec Ladislav Trojan později médiím potvrdil, že šlo právě o Beka.
Na filmovém plátně ztělesňoval Bek dobrosrdečné chlapy a bonvivány, kteří s písničkou na rtech přechytračí i samotné čerty. Sám k nim ostatně neměl daleko – jako Martin Kabát v pohádkové komedii Hrátky s čertem (1956) se nesmazatelně zapsal do paměti diváků.
Stejně populární byla jeho role bodrého autobusáka ve filmu Florenc 13:30 (1957). Zpíval, hrál, bavil – co si jen usmyslel. Jeho herecký rejstřík byl široký. Uplatnil i svůj tenor: v operetě, na estrádě, před kamerou. Dokonce díky němu pomohl dobré věci.
Když mladší kolega Viktor Preiss zoufale sháněl pro rodinu byt, Bek neváhal a využil svého šarmu: na úřednících přidělujících byty vyprosil nové bydlení tak, že jim přímo v kanceláři zazpíval svou proslavenou píseň „Šoférská“. Kdo by dokázal odolat?
S přibývajícími lety ale i jeho věčné mládí začalo vyhasínat. Stáří ho dohánělo. Postupně omezoval své výstupy, přesto ho diváci mohli vídat v menších rolích – zahrál si například v nostalgickém seriálu Chalupáři či se mihnul v seriálu Třicet případů majora Zemana.
Na sklonku života jej však pronásledovaly vážné zdravotní potíže. Prodělal těžkou infekci salmonelózy, kvůli níž strávil dlouhé týdny v nemocnici. Právě během tohoto nedobrovolného klidu se rozhodl sepsat své paměti. Nazval je symbolicky „Každý den radost“ – protože přes všechnu bolest zůstával optimistou, jenž věřil, že každý den stojí za to žít.
Ani po uzdravení mu ale osud nedopřál klid. Smrt si pro něj přišla na jeviště, jakoby ironicky tam, kde strávil celý život. Na začátku devadesátých let se v Divadle hudby v Praze konala oslava jeho narozenin.
Bek stál uprostřed pódia a přijímal gratulace, když vtom se mu podlomila kolena. Herečka Jaroslava Obermaierová, stojící opodál, nevěřila vlastním očím – Josef se před zraky všech zhroutil k zemi, nehybný a bledý.
Na malý okamžik se hledištěm mihlo mrazivé ticho. Nebyla to zkouška ani trik. Diváci i kolegové zděšeně přihlíželi, jak se vteřiny vlečou. Někdo včas přivolal sanitku a lékaři dokázali ještě oživit jeho srdce. Bek se probral a z nejhoršího se zotavil – podruhé v životě obelstil zubatou.
Nabídl by se dojemný epilog, v němž se unavený umělec stáhne a dožije zbytek dní v poklidu po boku milované ženy. Ale život pro Josefa napsal jiný konec. Když mu renomovaný režisér Zdeněk Troška v polovině devadesátých let nabízel krásnou roli v pohádce, Bek ji se sklíčeným úsměvem odmítl. Zemřel dne 5. května 1995.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Bek
https://www.lifee.cz/chlipny-josef-bek-herecce-zdence-prochazkove-pripravil-na-jevisti-perne-chvile-bezpecne-vedel-kam-sahnout-6fac0
https://atlas.centrum.cz/josef-bek-miloval-svou-zenu-ale-svadel-i-jine-herecka-prochazkova-popsala-bourlivy-zazitek-z-jeviste-9b1e365e-6707-5ace-9eb2-70d7bd4e81c2?lp=1
https://dvojka.rozhlas.cz/narodil-se-jako-chlupaty-nedonosenec-ktereho-ohrivali-v-troube-pribehy-slavnych-7458413
https://www.vlasta.cz/celebrity/josef-bek-mlady-hratky-s-certem-suknickar/
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10123383458-pribehy-slavnych/408235100211008/
