Josip Plečnik: muž, který dal tvář Pražskému hradu - bez honoráře. A stvořil i kostel na Vinohradech

Narodil se roku 1872 v Lublani jako třetí ze čtyř dětí řemeslnické rodiny. Otec, přísný truhlář Andrej, snil, že syn jednou převezme rodinnou dílnu. Mladý Josip se sice vyučil práci se dřevem, ale duší ho lákalo něco víc.

Na průmyslové škole ve Štýrském Hradci poprvé ochutnal svět architektury. Po večerech črtá ornamenty a odvážné stavby. Ve dvaceti letech odchází do Vídně. Nejprve montuje skříně v továrně, avšak brzy je přijat na věhlasnou Akademii výtvarných umění k legendárnímu profesorovi Ottu Wagnerovi.

Pod Wagnerovým vedením se z tichého truhlářova syna rodí výjimečný talent. Závěrečný projekt – urbanistický plán přímořských lázní v Scheveningenu – mu vynese stipendium a dvouletou studijní cestu po jižní Evropě.

Ze studií vychází jako hotový architekt s hlavou plnou antických inspirací i moderních secesních nápadů. V císařské metropoli navrhuje první elegantní vily, činžovní domy i kostel. Smělý návrh Paláce Zacherl mu přinese mezinárodní ohlas. Přesto zůstává skromný a uzavřený. Lesk Vídně brzy vymění za klidnou pracovnu v Praze.

V roce 1910 přijíždí Plečnik do Prahy. Na doporučení přítele Jana Kotěry přijímá místo profesora na Uměleckoprůmyslové škole a v cizí zemi brzy zapouští pevné kořeny. Deset let tu učí a tiše ovlivňuje mladou generaci architektů. Má řadu talentovaných žáků, přesto sám v Praze mnoho nestaví. Tvrdí, že nechce brát práci českým kolegům a připravit je o „chléb“.

Už před válkou napsal Kotěra o Plečnikovi oslavný článek do časopisu Volné směry. Pražská kulturní obec tak znala slovinského architekta ještě dřív, než sem přišel, a i díky panslovanskému cítění jej přijala za svého.

Když po vzniku Československa hledá prezident Tomáš Garrigue Masaryk architekta, který promění zanedbaný Pražský hrad v důstojné sídlo nové republiky, volba nakonec padne na Plečnika. Původně úkol svěřil Janu Kotěrovi, ale jeho artdecové návrhy Masarykova dcera Alice odmítla jako příliš módní. Kotěra navíc těžce onemocní, a tak se hledá jiný tvůrce.

Spolek Mánes doporučí slovinského vizionáře. Masaryk v Plečnikovi okamžitě rozpoznává toho pravého. „Nevidím nikoho jiného než vás, kdo by z Hradu a jeho okolí udělal něco slavného a kdo by mohl tento historický úkol splnit,“ prohlásí prý prezident obdivně. A tak Plečnik roku 1920 přijímá životní zakázku s hlubokou pokorou a nadšením.

V následujících letech přetváří Pražský hrad komplexně – nesoustředí se na jednu budovu, ale na celé prostředí od zahrad po nádvoří. Věnuje se všemu, od monumentálních úprav po nejmenší detaily klik u dveří. Plní tak Masarykovu vizi: proměnit „hrad monarchistický“ v „hrad demokratický“ otevřený lidem. S prezidentem si výborně rozumí a má jeho plnou důvěru.

Tak rozsáhlá zakázka neměla v českých zemích obdoby. Skutečnost, že jediný architekt pojal celý areál Hradu – krajinu, zahrady, nádvoří i budovy – jako jednotný harmonický celek, byla výjimečná.

Plečnik rozčleňuje dosud nepřístupné svahy pod Hradem v nové zahrady – Rajskou, Na Valech a Na Baště. Propojí je s hradem monumentálním schodištěm, ozdobeným bronzovými sochami býků, proto se mu říká Býčí schodiště. Po něm lze sejít z třetího nádvoří na jižní terasy plné zeleně a květin. Odtud se otevírá tichý „ráj“ s výhledem na stověžatou Prahu.

Na třetím nádvoří před katedrálou svatého Víta nechá vztyčit 15metrový žulový obelisk z lomu v Mrákotíně. Abstraktní sloup měl být památníkem padlým v první světové válce a symbolem nového státu.

Ne všem se však líbí – řada Pražanů si na moderní monolit vedle gotické katedrály dlouho zvyká. Plečnik však tímto čistým tvarem vnesl na Hrad prvek nadčasové prostoty.

U Prašného mostu buduje Masarykovu vyhlídku – intimní terasu s vinicí na okraji Jeleního příkopu. Zde může prezident v soukromí rozjímat při pohledu na chrám svatého Víta. Ve Starém královském paláci zároveň přetváří někdejší vstup do Španělského sálu v důstojnou Sloupovou síň s řadou štíhlých sloupů inspirovaných antikou.

V Novém paláci zařizuje Masarykův byt – spojuje moderní prvky s historií a spolu s Alicí Masarykovou vybírá starožitný nábytek. Precizně navrhuje vše od lustrů a klik u dveří po vzory zábradlí. V každém detailu je cítit jeho smysl pro symboliku a poctivé řemeslo.

Prezident Masaryk si Plečnikovy práce váží natolik, že mu svěří i úpravy zámku v Lánech, letního prezidentského sídla nedaleko Prahy. Architekt tam ve 20. letech navrhuje nové promenády v parku, drobné mostky a dokonce včelín.

Vrcholným prvkem je však památník padlým – originální fontána s pěti lvími hlavami. Z bronzových tlam vytéká voda symbolicky za pět zemí republiky a stéká do společné nádrže jako obraz jednoty nového státu.

Do pražské tváře se Plečnik zapsal ještě jednou výraznou stavbou mimo Hrad. V městské čtvrti Vinohrady navrhl moderní kostel Nejsvětějšího Srdce Páně – monumentální duchovní prostor, jaký neměl obdoby. Kostel postavený v letech 1928 až 1932 má širokou průčelní věž s obřím skleněným ciferníkem hodin o průměru bezmála osm metrů.

V návrhu chrámu skloubil architekt inspiraci raně křesťanskými bazilikami s nejnovějšími konstrukčními možnostmi. Masivní cihlové stěny členil geometrickými vzory tak, že průčelí působí téměř jako obří ornamentální koberec – odkaz na teorii architekta Gottfrieda Sempera, kterou Plečnik obdivoval. Díky železobetonovému rámu mohl vytvořit velkorysý otevřený interiér.

Do nitra kostela proudí denní světlo množstvím kruhových oken a úzkých štěrbin v klenbě. Během bohoslužeb tak sluneční paprsky vykreslují v oparech kadidla téměř mystické obrazy. Pod hlavní lodí navíc Plečnik vytvořil kryptu – tiché podzemní útočiště pro rozjímání, které současní historici umění považují za jedno z nejspirituálnějších míst jeho tvorby.

Po dokončení vyvolal vinohradský kostel mezi veřejností i částí církve rozpaky. Mnozí Pražané i konzervativní katolíci nechápali nezvyklý tvar moderní svatyně a postrádali na ní tradiční ozdoby. O generaci mladší architekti však v Plečnikovi viděli génia.

Jeho osobitý moderní klasicismus je inspiroval – podobně jako je v jiných ohledech okouzlil třeba tvorbou Adolfa Loose. S odstupem se ukázalo, že šlo o výjimečné dílo. Kostel na náměstí Jiřího z Poděbrad je dnes národní kulturní památkou a uchází se o zapsání na seznam světového dědictví UNESCO.

Za monumentálními proměnami Pražského hradu stál překvapivě plachý a niterný muž.

Navzdory těsné spolupráci si Plečnik udržuje od lidí odstup. S Alicí Masarykovou sice tráví hodiny v dlouhých debatách o kultuře a tradicích – oba milují antiku, lidové umění i řeckou filosofii. Byli si v lecčems podobní, zvlášť ve zdrženlivosti. Alice k němu možná cítila víc než přátelství. „Byl jste první a poslední, kterého jsem políbila,“ napíše mu v jisté chvíli.

Plečnik však zůstává osamělým podivínem a asketou. Celý život žije sám, většinu času pohroužen do práce. Ke každodenní obživě mu stačí kousek tmavého chleba, sýr a sklenka červeného vína.

Jídlu, které mu nepřipravila jeho vlastní hospodyně, nedůvěřuje. Miluje jen svého psa Sivka, který ho věrně provází od 30. let. Jeho jedinou neřestí zůstává cigareta mezi prsty.

Jen jednou v životě se zdálo, že srdce samotářského architekta zahořelo pozdní láskou. V padesáti osmi letech se sbližuje s mladou slovinskou lékárnicí Emilií. Vyměňují si dopisy a Plečnik roztává; oslovuje ji dvorně „Ctihodná dámo“ či dokonce „Moje rozbuško“. Emílie mu oplácí náklonnost – posílá odvážné fotografie, které v něm probouzejí dávno zapomenuté city.

Plečnik však záhy pochopí, že jejich cesty se neprotnou. „Jdeš do života, já jsem vyděděnec, který z něj vystupuje,“ píše jí v jednom z dopisů na rozloučenou. Román tak končí dřív, než začal. Architekt nakonec zůstane až do konce života sám – jen se svými plány, vzpomínkami a věrným psem.

Koncem třicátých let se však atmosféra mění. Někteří čeští kritici a politici hlasitě brojí proti „cizinci“ na Hradě. Plečnikovy odvážné zásahy budí nevoli konzervativních kruhů, třeba hladký obelisk na nádvoří dodnes řadě lidí nejde pod nos.

Stárnoucí prezident Masaryk už svého architekta nedokáže chránit. Zklamaný Plečnik proto roku 1934 tiše odchází od rozpracovaného díla. Údajně si nevezme ani honorář – práci pro Hrad považoval za nejvyšší čest, ne za výdělek.

Plečnik se vrací natrvalo do Lublaně a znovu zakoření v domácí půdě. V rodném Slovinsku se okamžitě naplno ponoří do práce: promění tvář hlavního města, navrhne slavné Trojmostí, tržnici, univerzitní knihovnu i nové kostely.

Ještě po druhé světové válce vytvoří vizionářský návrh monumentální budovy parlamentu – takzvanou Katedrálu svobody. Tato odvážná stavba sice nikdy nevznikla, ale dodnes fascinuje svou utopickou krásou a stala se symbolem jeho nezkrotné víry v architekturu.

V Praze mezitím dokončuje hradní úpravy architekt Pavel Janák, Plečnikův nástupce. Poválečný komunistický režim však jméno Josipa Plečnika na dlouhá léta vymaže – spojení s Masarykem a demokracií se nehodí. Některé jeho realizace jsou dokonce zničeny nebo pozměněny - zmizí třeba část interiérů Masarykova bytu.

Josip Plečnik umírá v lednu 1957 v Lublani, bez velké slávy. Dlouho se zdá, že zůstane ve stínu slavných modernistů typu Le Corbusier nebo Mies van der Rohe. Jeho dílo čeká na znovuobjevení celé dekády.

Až roku 1986 uspořádá pařížské Centre Pompidou velkou retrospektivní výstavu, která světu připomene zapomenutého génia. Po pádu komunismu se k Plečnikově odkazu hrdě přihlásí i Praha. Prezident Václav Havel iniciuje citlivou obnovu hradních zahrad a interiérů a na Hradě roku 1996 otevírá velkolepou výstavu k architektovým nedožitým narozeninám.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jo%C5%BEe_Ple%C4%8Dnik

https://www.kvety.cz/historie/josip-plecnik-architekt-alice-masarykova-prazsky-hrad/

https://epochaplus.cz/nestastna-dcera-t-g-masaryka-se-topila-v-depresich/

https://www.archiweb.cz/n/domaci/josip-plecnik-zmenil-prazsky-hrad-i-podobu-rodne-lublane

https://www.archiweb.cz/n/domaci/plecnik-v-praze-tvoril-malo-nechtel-brat-praci-ceskym-kolegum

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/plecnik-promenil-tvar-prazskeho-hradu-honorare-masarykovi-vracel-rika-architekt-lukes-24954

https://www.kudyznudy.cz/ceska-nej/osobnost/joze-plecnik-architekt-ktery-promenil-prazsky-hrad

https://prettymarginal.com/plecnik-and-the-presidential-reserve-in-lany/

https://www.archiweb.cz/n/domaci/josip-plecnik-vyrazne-ovlivnil-tvar-prahy-vidne-i-rodne-lublane