Článek
V zahraničí se jim říkalo Amazonian Guard, Amazonky. V severní Africe se pro ně používalo označení Haris al-Has, tedy soukromá stráž. Samotný režim je někdy prezentoval jako revoluční jeptišky. Šlo o viditelnou součást osobní ochrany Muammara Kaddáfího, která ho obklopovala především od osmdesátých let až do pádu jeho režimu v roce 2011.
Jejich počet se v různých popisech liší. Zahraniční reportáže většinou mluvily o několika desítkách žen, zatímco pozdější články uváděly i mnohem vyšší čísla. Přesný rozsah jednotky není jasný, protože Kaddáfího bezpečnostní aparát fungoval netransparentně a obraz gardy byl součástí pečlivě budované stylizace vůdce.
Ženy měly vojenský výcvik, nosily zbraně a doprovázely Kaddáfího na cestách po Libyi i v zahraničí. Reportáže jim přisuzovaly výcvik ve střelbě, sebeobraně a bojových technikách. Objevovala se i tvrzení, že některé měly být cvičeny jako pilotky.
Právě jejich vzhled budil pozornost. Uniformy doplňovaly podpatky, výrazné líčení, nalakované nehty a dokonale upravené vlasy. Pro západní média to byl exotický obraz na pomezí módní přehlídky a ozbrojené jednotky. Pro Kaddáfího režim to byl důkaz, že libyjské ženy mohou být důležité, ozbrojené a součástí státní moci.
Řada článků opakovala, že gardistky musely být svobodné, pannami a skládat slib celibátu. I samotné označení jeptišky bylo spíš součástí politického divadla než popisem skutečného náboženského řádu.
Když Kaddáfí v roce 2007 dorazil do Paříže, světový tisk psal o jeho stanech, velkém doprovodu a ozbrojených ženách po jeho boku. O dva roky později přiletěl do Říma se zhruba třístovkovým doprovodem, jehož součástí bylo přibližně čtyřicet členek ženské ochranky. V parku Villa Doria Pamphili si nechal postavit beduínský stan a jednal s tehdejším premiérem Silviem Berlusconim. Kaddáfího stráž se tehdy stala stejně fotografovanou součástí návštěvy jako on sám.
Svědectví, která šokovala svět
Po pádu režimu se v některých novinových výpovědích objevilo jméno Mabrouka Šerífová. Podle těchto tvrzení měla patřit k lidem, kteří vybírali nebo přiváděli mladé ženy do Kaddáfího blízkosti.
V médiích se také opakoval příběh o útoku na Kaddáfího konvoj v roce 1998, při němž měla jedna z gardistek vůdce vlastním tělem chránit a zemřít. Zprávu tehdy přinesly zahraniční agentury, ale diplomaté v Tripolisu ji nedokázali nezávisle potvrdit. I to ukazuje, jak se kolem ženské gardy už za Kaddáfího života vytvářela směs skutečnosti a legendy.
Ženy v jeho stráži zůstávaly pro veřejnost téměř bezejmenné. Na fotografiích stály za jeho zády, držely zbraně, hlídaly vstupy do stanů a aut. Jejich vlastní životy, rodiny, motivace i míra svobody ale zůstávaly skryté.
Když se Libye v roce 2011 propadla do občanské války a Kaddáfího režim se začal hroutit, začaly se objevovat výpovědi žen o sexuálním násilí. Psycholožka z Benghází Seham Sergewová uvedla, že za ní přišlo pět bývalých členek Kaddáfího osobní stráže. Ženy podle ní popisovaly znásilňování a zneužívání, kterého se na nich měl dopouštět Kaddáfí, jeho synové nebo vysoce postavení muži režimu.
Jedna z žen měla Sergewové vyprávět, že ji do vstupu do gardy dotlačili vydíráním přes jejího bratra. Podle této výpovědi mu režim údajně vykonstruoval případ pašování drog a žena dostala na vybranou: buď se přidá ke stráži, nebo její bratr stráví život ve vězení.
Britský tisk tehdy přinesl Sergewové popis, podle něhož měly být některé ženy nejprve sexuálně zneužity Kaddáfím a poté předávány dalším mužům z jeho okolí. Takové tvrzení, pokud by bylo prokázáno, by znamenalo systematické zneužívání moci v samotném srdci režimu.
Human Rights Watch během konfliktu zdokumentovala případy sexuálního násilí a hromadného znásilnění, které spojovala s Kaddáfího silami. Zároveň ale organizace výslovně uvedla, že nedokázala potvrdit tehdejší tvrzení o masovém či centrálně řízeném znásilňování jako jednotné válečné strategii. To nijak nezlehčuje jednotlivé oběti, ale brání tomu, aby se z neověřených zpráv stala jistota.
Právě na gardistkách se ukázal jeden z nejtemnějších paradoxů Kaddáfího propagandy. Režim je používal jako výkladní skříň údajné ženské emancipace. Pokud jsou jejich výpovědi pravdivé, některé z nich se přitom mohly stát oběťmi člověka, kterého měly chránit.
Žena, která vtrhla do hotelu plného novinářů
Příběh Iman al-Obeidiové se ženskou gardou přímo nesouvisel, stal se ale jedním z nejsilnějších symbolů sexuálního násilí v Kaddáfího Libyi.
Dne 26. března 2011 vběhla do restaurace hotelu Rixos v Tripolisu, kde byli ubytováni zahraniční novináři. Před kamerami tvrdila, že ji příslušníci režimních sil zadrželi, svázali, bili a hromadně znásilnili. Uváděla, že útočníků mohlo být až patnáct.
Hotelový personál a vládní dohled se ji pokusili umlčet. Novináři viděli, jak ji lidé napadají, zakrývají jí ústa a odvádějí ji pryč. Někteří reportéři, kteří se jí snažili pomoci, byli podle svědectví odstrčeni nebo napadeni.
Režim se ji následně snažil zdiskreditovat. Jeho představitelé tvrdili, že je opilá, psychicky nemocná, nebo ji obvinili z prostituce. Organizace Amnesty International tehdy vyzvala k nezávislému vyšetření jejího případu a k zajištění její bezpečnosti. Samotné veřejné odvlečení ženy před desítkami novinářů ukázalo, jak režim zacházel s někým, kdo se pokusil promluvit.
Vyšetřování situace v Libyi převzal Mezinárodní trestní soud. V červnu 2011 vydal zatykače na Muammara Kaddáfího, jeho syna Saífa al-Isláma Kaddáfího a šéfa vojenské rozvědky Abdalláha Senussího. Týkaly se zločinů proti lidskosti, konkrétně vražd a pronásledování civilistů.
Sexuální násilí patřilo mezi závažná obvinění, která se během vyšetřování objevovala, nebylo ale součástí původních obvinění, pro něž soud vydal zatykače. Kaddáfí byl 20. října 2011 zajat u Syrty a krátce nato zemřel. Jeho případ byl proto před Mezinárodním trestním soudem uzavřen, aniž by stanul před soudem.
Jeho šéf ochranky Mansúr Dáo byl zajat spolu s Kaddáfím u Syrty. Saíf al-Islám Kaddáfí byl dopaden až o několik týdnů později na jihu Libye. Ani jeden z těchto případů však nepřinesl úplné a veřejné vyšetření konkrétních výpovědí bývalých členek ženské gardy.
Zdroje:
https://www.theguardian.com/world/2011/sep/07/gaddafis-amazonian-bodyguards-barracks
https://timesofmalta.com/article/Gaddafi-raped-his-female-bodyguards.382085
https://theworld.org/stories/2016/08/01/gaddafis-female-bodyguards-claim-they-were-raped-report
https://theworld.org/stories/2011-03-16/photos-gaddafis-female-bodyguards
https://www.washingtonpost.com/world/libyan-woman-offers-glimpse-into-workings-of-gaddafi-government/2011/03/26/AFhBEbdB_story.html
https://transcripts.cnn.com/show/cnr/date/2011-03-26/segment/08
https://www.icc-cpi.int/fr/defendant/muammar-gaddafi
