Článek
Karel Dobrý se narodil v květnu 1969 v Karlových Varech, ale rodinné zázemí mu brzy podrazilo nohy. Rodiče se rozvedli, když mu bylo pouhých šest měsíců. Maminka zůstala na péči sama a nakonec nezbylo než svěřit kojence do náruče babičky a dědečka.
Vyrůstal tedy bez mámy a táty, obklopen láskou prarodičů, kteří se mu snažili nahradit vše, oč přišel. Otec – povoláním lékař – o syna nejevil zájem; Karel ho poprvé a naposledy spatřil až v dospělosti, a to ještě ve chvíli, kdy mu vlastní otec před nosem práskl dveřmi.
Prarodiče vzali malého Karla do Prahy a posléze i do městečka Štětí, ale osud měl s rodinou neobvyklé plány. Když bylo Karlovi osm, dědeček – stavební inženýr – dostal kontrakt v daleké Sýrii.
Psal se rok 1977, studená válka i arabsko-izraelské konflikty tvořily kulisy té doby, ale Dobrých se týkala spíš každodennost života českých expertů na Středním východě. Děda jel stavět továrnu v provinčním městě Homs a celá rodina se stěhovala s ním.
Čtyři roky pak Karel žil uprostřed arabského světa – a přestože zpočátku nerozuměl slovu, rychle se přizpůsobil. Chodil do místní školy, kterou vedli Sověti; vyučovacím jazykem byla ruština, ale brzy pochytil i angličtinu a základy arabštiny.
Klukovské hry v cizí zemi byly mnohdy nevyzpytatelné – a malý světlovlasý cizinec někdy vzbuzoval nežádoucí pozornost. Místní vrstevníci ho dvakrát dokonce unesli, jen tak z rozpustilosti, a jednou ho dohnali k tomu, že musel přísahat na Alláha, aby mu neublížili víc.
Karel Dobrý to tehdy se štěstím ustál. Přísahal, papouškoval slova neznámé modlitby a život šel dál. Z oněch malých agresorů se nakonec stali kamarádi a on sám si dodnes pamatuje celou arabskou přísahu nazpaměť – jako zaříkávadlo z dávného světa.
Po návratu do Československa čekal Karla kulturní šok. Puberta v normalizační Praze působila po orientálním dobrodružství snad až příliš fádně. Navíc mu v životě dál chyběla pevná mužská ruka. Dědeček sice zastal rodičovskou roli, ale otec je jen jeden – a ten Karlův byl daleko, za dveřmi cizího bytu, které zůstaly zavřené.
Možná i proto v sobě Karel brzy objevil divokou, neklidnou krev, která ho nutila všechno si zkusit a ničeho se nebát. Po základní škole to zkoušel chvilku „rozumně“ – snad aby naplnil očekávání prarodičů, nastoupil na Vysokou školu ekonomickou.
Jenže vydržel jediný semestr. Svět čísel a obchodu byl pro jeho nepokojnou duši příliš svazující. V hloubi duše ho to táhlo jinam, k syrovým emocím a příběhům. Zkusil tedy štěstí na pražské DAMU, kam ho přijali, ovšem ani tu nedokončil.
Jeho talent byl nesporný – a navíc se v něm mísila jistá nezkrotnost, která z něj činila zajímavý objev pro alternativně laděné scény počátku 90. let. První herecké ostruhy získal v pražském Divadelním spolku Kašpar, ale brzy zakotvil v legendárním Divadle Na zábradlí. Bylo mu teprve něco přes dvacet a ocitl se po boku elitní skupiny tvůrců, kteří v té době na „Zábradlí“ tvořili jedny z nejlepších inscenací dekády.
Dobrý dokázal na jevišti působit étericky a zároveň démonicky, dostával složité, někdy až temné role a kritika ho začala cenit. Jenže intimní svět divadelních prken měl i svá úskalí: bohémský životní styl patřil k umělecké bohémě tak samozřejmě jako potlesk diváků. A mladý herec s uhrančivýma očima se do víru po představení vrhal plnou silou.
Démoni, kteří ho nechtěli pustit
Karel Dobrý měl od počátku kariéry obrovské štěstí. Díky charismatu a jazykovému nadání po něm brzy sáhly i zahraniční produkce. Nebylo mu ještě ani sedmadvacet, když stanul před kamerou hollywoodského velkofilmu – mihnul se coby padouch po boku Toma Cruise v akčním trháku Mission: Impossible.
Následovaly další zahraniční zakázky: dobrodružné seriály, koprodukční historické filmy i výpravné TV projekty. Doma se mezitím proslavil v kultovní televizní satiře Česká soda a zaujal výraznými filmovými rolemi: třeba jako krutý nacistický důstojník ve válečném dramatu Pramen života (Der Lebensborn) nebo jedna z postav v Kytici.
Divadelní kritici mu leželi u nohou – roku 2013 získal prestižní Cenu Alfréda Radoka za herecký výkon v inscenaci Den opričníka. Zkrátka zdálo se, že nic není nemožné a z křehkého kluka se stal charismatický chlap, kterému svět leží u nohou. Jenže právě v té době, na přelomu milénia a v následujících letech, se v něm naplno probudili démoni, které do té doby krmil jen tak po kapkách.
Sláva i všudypřítomná možnost „dát si skleničku“ – po představení, na premiéře, po natáčecím dni – byly pro Karla nebezpečnou kombinací. Z nenápadného uvolnění se často stávaly nekonečné jízdy. Alkohol ho zkrátka dostal do své moci a herec nikdy nepředstíral opak.
„Je to soupeř, nad kterým se nedá moc vyhrát. Já mám problémy s alkoholem v podstatě pořád a pořád je řeším,“ přiznává Dobrý bez okolků. Ve společnosti kolegů už se šeptalo, že Karel je výtečný herec, ale nesmí se napít – jakmile zavadil o lahev, výsledkem byly skandály, které si pak druhý den střízlivý vyčítal.
Komplikuje mi to život pořád, ta reputace, kterou jsem za ty roky nasbíral – postěžoval si v jednom rozhovoru a hořce dodal, že v malé zemi, jako je ta naše, se člověk jednou provždy ocitne v škatulce. „Takže já jsem fašista a alkoholik,“ ušklíbl se s narážkou na pověst, která se ho léta držela kvůli záporným filmovým rolím i alkoholovým excesům. A nebylo to bohužel přehnané označení – démon alkoholu si v jeho případě bral krutou daň.
Někdy v té době, na přelomu milénia, dospěl Dobrý až k sebezničujícímu vrcholu svého bouřlivého života. Hranice se posouvaly a bolest otupěla. Ačkoliv se mezitím stal otcem – s překladatelkou Evou Turnovou měl dceru Johanu – ani tato nová role nedokázala démony zahnat. Naopak, tlak a zodpovědnost možná krizi ještě prohloubily. Jedné noci pocítil, že už nemá kam utéct. Sám později detailně vylíčil, co následovalo:
„Ležel jsem doma ve vaně po nějakém houbičkovém vzrušení a podřezával jsem si žíly. Skončil jsem na ambulanci. Štkal jsem jak malej blbeček,“ popsal Karel Dobrý bez obalu chvíli, kdy se ocitl na úplném dně.
„Sekal jsem tam latinu. Spolykal jsem všechno, co mi řekli, a bylo mi z toho mizerně,“ vzpomínal trpce na své probuzení do léčby. Jenže tím výčet hrůz neskončil. Zdaleka ne.
Jen o pár měsíců později se totiž jeho bohémský běs přihlásil znovu. Psal se podzim roku 2000 a Karel Dobrý se po dalším z nekonečných flámů rozhodl zchladit v kašně na jednom pražském náměstí. V opilosti skočil do mělké vody střemhlav.
Následky byly tragické: o ostrý okraj si poranil ruku tak nešťastně, že přišel o dvě třetiny pravého malíčku. Navždy. Stejně jako jizvy na zápěstích i tohle zmrzačení mu pak připomínalo, kam až ho démon dovedl. Když se na své ruce podíval střízlivýma očima, viděl nejen fyzický úraz, ale i symbolickou ztrátu – kousek sebe samého, ulomený a ztracený ve víru pití.
Nezadržitelně se blížil bod zlomu. Tělo i duše dávaly najevo, že takhle už dál nemůžou. A pak se stalo něco zvláštního: Karel Dobrý se stal znovu otcem. S překladatelkou a hudebnicí Evou Turnovou měl už dříve dceru Johanu, ale nyní, v novém vztahu s Terezou Hrzánovou, se mu narodili dva synové – Cyril a po pár letech i mladší Diviš.
A právě v době, kdy se rodina rozrůstala, si herec uvědomil, že musí něco změnit, jinak o všechno přijde. Jenže cesta ke klidu nebyla přímá. Dobrého družka Tereza – výtvarnice a dcera známého herce Jiřího Hrzána – s ním měla svatou trpělivost, ale přesto ho několikrát vyhodila z domu, když už jeho excesy nehodlala snášet.
KAREL DOBRÝ, herec
Posted by Monika Navrátilová - photography on Thursday, May 5, 2022
Znovu v tom byly drogy a alkohol, které ničily důvěru i běžný chod rodiny. Karel později otevřeně přiznal, jak se doma i v práci nechoval dobře: „Poměrně dlouhodobě jsem se choval dost expresívně a chaoticky. Někdy nevybíravě jak k rodině, tak k přátelům, tak na divadle, což souviselo s tím nadměrným pitím,“ zpytoval svědomí. Jeho život se v podstatě ocitl v permanentní recidivě – období uklidnění střídala období pádu zpět do náruče „mokré neřesti“.
Odchod z divadla
Napětí a neklid si vybíraly svou daň i v profesním životě. Přestože na jevišti býval Karel Dobrý strhující, život divadelního herce – svázaný zkouškami, reprízami a železným režimem stálého angažmá – ho časem přestal naplňovat. V roce 2014 přijal nabídku stát se členem činohry Národního divadla, což je meta, o níž mnozí sní.
Jenže když po několika sezonách zjistil, že to není ono, praštil dveřmi a v létě 2017 ze dne na den v Národním skončil. Rozloučil se bez skandálu – oficiálně „požádal o ukončení pracovního poměru“, což vedení divadla potvrdilo– ale v kuloárech se šuškalo o ostré výměně názorů s tehdejším ředitelem souboru.
Dobrý sám později vysvětloval, že už nechce obětovat svůj život jen divadlu: „Divadlo vám sežere celý život. A ten, co mám rád, je úplně jinde,“ prohlásil otevřeně Tím „jinde“ měl na mysli prostý lidský život, který mu mezitím někde na venkově potichu unikal mezi prsty. Možná toužil po klidu mimo reflektory – a aby ho nalezl, musel spálit mosty.
Odchod z prestižní scény byl riskantní, ale z dnešního pohledu se jeví jako správný krok. Karel Dobrý začal znovu „sekat latinu“ – přinejmenším do té míry, aby nepřišel o rodinu a o práci. Opustil pravidelný divadelní provoz, zato naplno rozjel filmovou a televizní dráhu.
Jako by si konečně dovolil dělat jen to, co ho baví. Nabídky se jen hrnuly: výrazné postavy v historických seriálech (Borgia, Marie Terezie), pohádkách i současných kriminálkách, a hlavně – Hastrman.
Role vodnického barona Johanna Salmon de Caus v podmanivém filmovém dramatu Hastrman (2018) jako by byla Karlu Dobrému ušitá na tělo. Tajuplný muž dvou tváří zmítaný vášní i snahou najít klid rezonoval s hercovou životní zkušeností.
A diváci i kritici to ocenili: za Hastrmana si Karel Dobrý odnesl svého prvního Českého lva pro nejlepšího herce v hlavní roli. Nebylo to však jeho první velké ocenění. Už v roce 2013 za svůj strhující výkon v monodramatu Den opričníka získal prestižní Cenu Alfréda Radoka, tedy nejvyšší možné divadelní uznání od kritiků. Po letech plných pádů to byly ovace pro skutečně střízlivého a na vrcholu tvořivých sil se nacházejícího muže.
Klidnější režim a práce před kamerou mu dovolily věnovat se víc rodině – alespoň v takové míře, jaké byl schopen. Se svou dlouholetou partnerkou Terezou Hrzánovou žije Karel Dobrý přes třicet let, prošli si vzlety i pády a nakonec spolu zůstali. Tereza – dcera známého Jiřího Hrzána a sestra herečky Báry Hrzánové – Karlovi rozumí i proto, že sama pochází z bohémských kruhů.
Jejich synové Cyril a Diviš mezitím dospěli a geny se nezapřou: oba jako by tátovi z oka vypadli. Starší Cyril zkusil nejprve vzdor – v sedmnácti utekl z domova, procestoval svět jako model a nedodělal kvůli tomu ani střední školu. Dokonce nastoupil na DAMU, ale stejně jako kdysi jeho otec ji nedokončil. Živilo ho rukodělné řemeslo truhlaře. Jenže nakonec i on zakotvil u filmu a dnes je z něj vyhledávaný mladý herec.
Svou první velkou roli – dealera pervitinu – dostal v drsném seriálu Zrádci (2020) a zahrál ji tak přesvědčivě, že leckomu přeběhl mráz po zádech. Když Karel Dobrý viděl svého syna na obrazovce jako bezcitného narkobarona, musel v něm rezonovat neodbytný stín vlastní minulosti: kdysi on sám pod vlivem drog málem zemřel.
Mladší Diviš Dobrý zvolil zcela jinou cestu – umělecké geny nezapře, ale neláká ho ani herectví, ani muzika. Vrhl se na dráhu tatéra a dnes patří k vyhledávaným mistrům tetování. Jeho vlastní tělo je prý jako galerijní portfolio. Bratr Cyril se mu dřív poškleboval, že bude celý počmáraný, ale nakonec uznal, že se z Diviše stal skutečný umělec s jehlou.
Karel Dobrý se oběma synům snaží dát volnost, jakou sám v mládí potřeboval – a snad i proto se dnes s nimi může bez obav objevit ve společnosti. Na premiérách či tiskových konferencích stojí vedle svých dětí s nenápadným úsměvem hrdosti. Synové vyrostli a jsou z nich silní muži, kteří svého otce nezapřou, a přece jdou svou cestou.
Ty nejhorší roky už jsou minulostí – věří tomu on i jeho blízcí. Dobrý dnes žije střídměji, většinu času tráví prací na natáčení a zbytek nejraději doma, stranou ruchu velkoměsta. S Terezou si pořídili chalupu v jižních Čechách, kam utíkají načerpat klid.
Milují zvířata – jejich domácnost sdílí psi, kočky, koně i ptáci – a právě péče o ně a projížďky na koních malebnou krajinou jsou pro Karla terapií, již by mu žádná léčebna nenahradila. Viděli byste ho tam brzy nad ránem: vysokého hubeného muže s otevřenou tváří, jak rozdělává ohradu, aby vypustil koně na pastvu. Ve vychladlých stopách své divoké minulosti našlapuje dnes obezřetně a s pokorou.
Přesto Karel Dobrý ví, že svůj boj nikdy nemá definitivně vyhraný. Závislost je soupeř, který číhá trpělivě v koutech. On sám to vyjádřil jasně: alkohol je protivník, nad nímž se nedá nikdy úplně zvítězit, jen je možné držet si odstup. A tak si už deset let každoročně dává předsevzetí, které považuje za malé osobní vítězství – drží takzvaný suchý únor, měsíc dobrovolné abstinence.
Někdy vydrží celý měsíc, jednou dokonce celý rok, jindy selže po pár týdnech. Ale zkouší to znovu a znovu.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Dobr%C3%BD
https://www.kinobox.cz/osobnosti/965723-karel-dobry
https://www.super.cz/clanek/celebrity-karel-dobry-uprimne-porad-resim-problemy-s-alkoholem-jak-se-clovek-dostane-do-nejake-skatulky-je-tam-navzdy-826980
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/703496/herec-karel-dobry-problemy-s-alkoholem-resim-je-porad.html
https://www.idnes.cz/kultura/divadlo/karel-dobry-rozhovor-divadlo-konec.A230713_094951_divadlo_ts
https://www.vlasta.cz/celebrity/karel-dobry-dnes-manzelka-tereza-hrzanova-sestra-cyril-dobry-syn/
https://www.extra.cz/karel-dobry-a-jeho-tezky-boj-s-demony-podrezal-si-zily-skoncil-v-krvi-a-prisel-o-prst-054d6
https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/190864/herec-karel-dobry-marny-boj-s-alkoholem.html
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/446486/karel-dobry-z-cetniku-z-luhacovic-kvuli-pokusu-o-sebevrazdu-skoncil-v-bohnicich.html
