Článek
„Kluci jsou mrtví… naše bývalá kapela.“ Ta zdrcující slova zazněla v zákulisí po jednom koncertu Hany Zagorové roku 1973 a navždy změnila život Karla Vágnera. V tu chvíli ztuhl – zpráva o pádu letadla, v němž zahynuli jeho kolegové z předchozí kapely, mu vyrazila dech.
Potřeboval jediné: cítit stisk druhé lidské ruky. A právě tu jeho pevně sevřela Hanka Zagorová. Z přátelství dvou spoluhráčů se té noci zrodila intimní blízkost, láska utěšující bezbřehý zármutek.
Byla to osudová ironie. Karel Vágner s Evou Pilarovou ještě nedávno brázdil světová pódia, než z její doprovodné kapely odešel – a tím unikl smrti, jež si pro jeho bývalé spoluhráče přišla na ruzyňském letišti.
Osud tomu chtěl, že nabídka spolupráce od Hany Zagorové mu doslova zachránila život. S Hanou pak strávil příští dvě desetiletí na výsluní české popmusic a také po jejím boku v životě osobním – byť jejich milenecký vztah netrval navěky.
Vztah Karla a Hany byl hluboký a něžný, ale i oni pochopili, že jako partneři by spolu nedokázali žít. „S nikým v životě jsem se neměla tak dobře jako s Kájou,“ vzpomínala Hana - zároveň oba věděli, že v soukromí by se „asi zabili“.
Jejich vztah tiše vyšuměl, proměnil se v přátelství na celý život. „Já bych pro ni obětoval život a ona pro mě taky,“ říkával Karel bez rozpaků. I po rozchodu zůstali nerozlučnou dvojicí na pódiu i v srdcích – dvě duše srostlé hudbou a vzájemným respektem.
Nebyla to však první tragédie, kterou Karel Vágner přežil. Už pět let předtím hleděl tváří v tvář smrti na opačném konci světa. V srpnu 1968 byl kontrabasistou orchestru Karla Duby na turné v Mongolsku. Právě 21. srpna – v den, kdy do vlasti vtrhly okupační tanky – jejich autobus v horách havaroval a zřítil se ze svahu.
Zahynula převážná část kapely. Vágner jen zázrakem patřil mezi pár přeživších. Se zlomenou páteří a rozbitou hlavou skončil v nemocnici v Ulánbátaru, kde proležel nejhorší týdny okupace, odříznutý od domova. Na bolestnou cestu zpět do Prahy se vydal až po měsíci – o holi, ale odhodlaný nepodlehnout osudu.
Karel jako by měl nad sebou ochrannou ruku osudu. Ještě před tím vším, v letech svého mládí, ho úraz vytrhl z jedné životní dráhy a nasměroval na jinou. Narodil se 22. března 1942 v pražských Kbelích do rodiny se čtyřmi syny. Od dětství miloval sport, byl talentovaným fotbalistou a atletem – skákal o tyči za Rudou hvězdu Praha.
Jenže v učení na nástrojaře se mu do rukou zakousla rámová pila a málem ho připravila o pravačku. S těžkou ranou na ruce a zničeným snem o sportovní kariéře se mladý Vágner ocitl na životní křižovatce. Na vojně do ruky popadl kontrabas a jako by tím nalezl nový smysl – hudba mu zachránila duši.
Po návratu z vojenské služby nastoupil na Pražskou konzervatoř, aby se ve hře na bas zdokonalil. Psal se přelom 60. a 70. let a Praha žila hudbou všech žánrů. Karel založil country kapelu Greenhorns s Honzou Vyčítalem, brnkal v beatových i jazzových uskupeních (s Janem Spáleným či Václavem Zahradníkem) a nakonec zakotvil ve slavném Orchestru Karla Duby.
Tam ho zastihl osudný pád autobusu, po němž se s ještě větší vervou vrhl do práce – možná i proto, aby zapomněl na hrůzy, které viděl.
Zlomený tělem, nikoli však duchem, Karel Vágner pokračoval v hudbě dál. Roku 1972 přijal nabídku stát se kapelníkem doprovodné skupiny hvězdy Evy Pilarové. S ní projezdil svět – až do oné černé zimní noci 1973, kdy jeho bývalí spoluhráči z Pilarové kapely zemřeli při havárii letadla na pražském letiští. Letadlo přilétalo z Kuby do Prahy.
Šok, který ten večer zažil, se proměnil v novou životní etapu: s Hankou Zagorovou, jež ho držela za ruku, se tehdy sblížili i jako muž a žena. A od té chvíle šli dlouhá léta společnou cestou – profesně i lidsky.
Sedmdesátá a osmdesátá léta znamenala pro Karla Vágnera strmý vzestup. Stal se jedním z nejúspěšnějších „hudebních bossů“ tehdejší pop scény. Jako kapelník a manažer vedl svoji hudební stáj s pečlivostí profesionála – sháněl koncerty (často dvacet vystoupení do měsíce), dohlížel na dopravu, nahrávky, jednání s vydavatelstvím Supraphon i s dohlížejícími kulturními orgány režimu.
Oproti jiným mocným kapelníkům té doby (Ladislavu Štaidlovi či Františku Janečkovi) se však Vágner nepouštěl do přetahování cizích zpěváků. Nemusel – měl svou stálici Hanku Zagorovou a tým osvědčených kolegů. Po jejím boku vystupoval nejprve pěvec Petr Rezek, s nímž Hanka nazpívala třeba hit Duhová víla, a později mladá dvojice Stanislav Hložek a Petr Kotvald.
Právě tihle dva talentovaní kluci se stali jeho žolíkem v rukávu – v roce 1982 společně nahráli rozpustilou písničku Holky z naší školky, která trhala rekordy v prodejnosti. S více než milionem prodaných desek drží tento nostalgický duet dodnes rekord nejúspěšnějšího československého singlu všech dob. Karel Vágner, který skladbu spoluvytvořil, se tak stal hitmakerem století.
Pozlátko popové slávy však mělo i svou odvrácenou tvář. Aby mohl Karel se svou kapelou svobodně tvořit a koncertovat, musel udržovat s mocnými „nadstandardní vztahy“ – jinak řečeno loajalitu ke komunistickému režimu. Výměnou za to jeho hvězdy zářily v televizi a éteru a lidé si mohli prozpěvovat jejich hity.
Vágnerův pragmatismus nesl ovoce: kalkul a talent šly ruku v ruce. Pro publikum unavené šedí normalizace byl svět písniček Zagorové a spol. sladkým únikem. Karel však dobře věděl, že balancuje na tenkém ledě – stačila jediná chyba vůči oficiální linii a vše mohlo skončit.
Když Hana Zagorová koncem 80. let podepsala petici za svobodu (Několik vět), okamžitě dostala od režimu zákaz vystupování. Pro Karla to byl šok i předzvěst konce jedné éry. Naštěstí zanedlouho přišel listopad 1989 a s ním pád komunismu – a zákaz byl smeten stejně jako staré pořádky.
Napětí panovalo občas i uvnitř Vágnerova týmu. Po dlouhé sérii úspěchů se mladý Petr Kotvald rozhodl v roce 1985 odejít na sólovou dráhu. Karel a Hanka tím ztratili třetinu populárního tria a publikem milovaný tandem Hložek–Kotvald se rozpadl.
Kotvaldův krok mnozí v branži nechápali – volali mu a varovali ho, že sám je „nula“ a jen díky Vágnerově partě má šanci. Polovina fanoušků ho prý doslova proklínala za to, že „rozbil milované duo“. Mladý zpěvák se však cítil ve Vágnerově orchestru příliš svázaný a generačně vzdálený: chyběla mu tvůrčí volnost a vadilo, že je jen produktem něčích plánů.
Karel Vágner nesl Kotvaldův odchod těžce, ale profesionálně – nechal ho dokončit nasmlouvané koncerty a pak mu popřál štěstí. V zákulisí se mezitím šuškalo, že Kotvaldovi někdo „házel klacky pod nohy“. Jeho první sólové album nejprve dostalo od vydavatelství zelenou, pak náhle stopku – Petr dodnes spekuluje proč.
Nakonec musel požádat o zásah konkurenta Ladislava Štaidla, aby deska mohla vyjít. Dramata, ambice a rivalita – i to byla součást popmusic za železnou oponou.
Po pádu komunismu vstoupil Karel Vágner do nových časů stejně energicky jako dřív. Místo státem řízeného Pragokoncertu už mohl podnikat na vlastní pěst. Hned v 90. roce založil vlastní hudební vydavatelství Multisonic, otevřel si nahrávací studio a dokonce zkusil štěstí jako hoteliér.
Z kapelníka se stal producent a byznysmen v showbyznysu – a opět se mu dařilo. Pokračoval ve skládání filmové hudby (například pro úspěšné komedie Zdeňka Trošky) a pomáhal na svět muzikálovým projektům, v nichž často účinkovaly i jeho děti. Ano, vedle hudby byla druhou osou jeho života právě rodina.
Karel Vágner byl čtyřikrát ženatý a má šest dětí. Jeho milostný život byl pestrobarevný, plný vášní i bolestných loučení. První syn Karel přišel na svět v dobách, kdy Karel senior teprve budoval kariéru. Maminka tohoto syna, krásná slovenská vysokoškolská profesorka, odjela učit do Oxfordu – a dvouletá vzdálenost vztah roztrhala.
Druhá osudová žena, Monika, mu dala hned tři děti: syna Jakuba a dcery Terezu s Barborou. Byla chytrá a talentovaná, ale svět ji lákal – podepsala smlouvu na angažmá v Černém divadle a většinu roku vystupovala v zámoří. Karel doma sám s malými dětmi pochopil, že láska na dálku uvadá. Přesto se s Monikou nerozešel ve zlém; zůstali dodnes přáteli, stejně jako s první ženou.
Do třetice všeho dobrého našel Vágner štěstí s řeckou tanečnicí Katinou. Vzal si ji jako čtvrtou manželku a zplodil s ní syna Pepu a nejmladší dceru Aničku. V pokročilém věku tak Karel znovu vozil kočárky a prožíval radost z malých dětí – a tentokrát už se ujistil, že rodina bude pohromadě.
Dnes má Karel Vágner rodinný klan jako z pohádky: tři syny a tři dcery, vnoučata a široké příbuzenstvo. Jeho děti kráčejí v jeho stopách po svém: Jakub je světově proslulý sportovní rybář a dobrodruh, Josef zpívá v populárních muzikálech, Tereza a Barbora se věnují hudbě a divadlu, nejmladší Anna vynikla v baletu a gymnastice.
Karel se pyšní tím, že ke všem svým potomkům chová stejnou lásku bez rozdílu. „Žiju pro ně a teď už i pro vnoučata,“ říká spokojeně a rád svou velkou rodinu bere na prázdniny do slunného Řecka, odkud pochází jeho žena.
Po desetiletích zájezdů a estrád našel klid v malé vesničce na Krétě, kde voní moře a olivové háje. Tady odpočívá, daleko od ruchu šoubyznysu – dědeček s rybářským prutem a duší plnou příběhů.
Když se ohlédne zpět, připadá jeho život Karla Vágnera téměř neuvěřitelný. Tolikrát stál tváří v tvář smrti a tolikrát zkoušel začínat znovu. „Nejste kočka, Karle? Připadá mi, že máte aspoň sedm životů.“ dobíral si ho nedávno jeden novinář. Vágner se jen pousmál a pokýval hlavou k nebi. Je věřící a věří na osud – nejednou jej prý uchránil anděl strážný, který ho vysekal ze všech nehod.
Od mechanické pily přes mongolský svah až po pád letadla, na který naštěstí nenastoupil – vždy tu nad ním bděla neviditelná ruka. Možná právě proto z Karla vyzařuje takový klid. „Prostě o sobě nerozhoduju,“ řekl s pokorou o svém putování životem. Přesto nelze přehlédnout, že jeho vlastní vůle, píle a srdce zapálené pro hudbu ho znovu a znovu vynesly na nohy, kdykoliv upadl.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_V%C3%A1gner
https://www.aplausin.cz/karel-vagner-hana-zagorova-byli-kdysi-milenci-za-jejich-vztahem-stala-velka-tragedie
https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/78136/karel-vagner-70-moje-kapely-provazi-smrt-nejdriv-havarie-autobusu-pak-pad-letadla.html
https://www.prozeny.cz/clanek/zdravi-a-zivotni-styl-rozhovory-milovali-jsme-se-ale-zit-jsme-spolu-nemohli-vzpomina-karel-vagner-na-vztah-s-hanou-zagorovou-95073
https://www.prozeny.cz/clanek/zdravi-a-zivotni-styl-ne-petku-ne-ci-nonstop-za-naivnimi-hity-80-let-stal-dobre-promysleny-byznys-hudebnich-staji-94210
https://magazin.aktualne.cz/celebrity/odchod-od-zagorove-a-hlozka-jsem-nikdy-nelitoval-rika-petr-k/r~1d02fc142bd011e69d46002590604f2e/
https://www.pametnaroda.cz/cs/vagner-karel-1942
https://www.prozeny.cz/clanek/zdravi-a-zivotni-styl-rozhovory-milovali-jsme-se-ale-zit-jsme-spolu-nemohli-vzpomina-karel-vagner-na-vztah-s-hanou-zagorovou-95073
