Kdo měl jejich CD, dostal peníze zpět. Milli Vanilli byli největší ostudou pop music

Sedí na kraji hotelové postele. Je brzké ráno, za okny Frankfurtu poblikávají světla a Rob Pilatus pomalu promne unavené oči. Před ním na nočním stolku leží prázdná láhev od alkoholu a několik pomačkaných platíček od prášků.

Vzpomínky mu víří hlavou – ohlušující potlesk davů, blyštivá světla kamer, jeho vlastní tvář na obálkách časopisů. Dnes ho však obklopuje jen ticho a prázdnota čtyř stěn. Před necelými deseti lety stál na vrcholu světa pop music, nyní je sám.

O hodně dříve a o pár stovek kilometrů dál, v západoněmeckém Mnichově, byli Rob Pilatus a Fabrice „Fab“ Morvan jen dvěma kluky s velkými sny. Rob, syn německé matky a amerického vojáka, sám vyrůstal v pěstounské péči, a Fab, rodák z karibského Guadeloupe, který se v mládí přestěhoval do Francie, se potkali v místním klubu.

Okamžitě je spojila láska k hudbě, tanci a touha vymanit se z chudoby. Žili na okraji společnosti, bez peněz, ale s nezdolnou ambicí. „Bydleli jsme na ubytovně a neměli ani vindru. Chtěli jsme být hvězdy,“ vzpomínal Rob. Když se na obzoru objevila příležitost, chytili ji – i přes cenu, kterou tušili v pozadí.

Tou příležitostí byl Frank Farian, proslulý německý hudební producent. V druhé polovině 80. let hledal nové tváře pro svůj připravovaný projekt. Farian už měl renomé díky diskotékové kapele Boney M., kde sám v zákulisí nazpíval hity, zatímco na pódiu tančili pohlední interpreti.

Teď měl v ruce chytlavou skladbu „Girl You Know It’s True“ a hledal charismatické performery, kteří by ji „zahráli“ před publikem. Když do jeho frankfurtského studia vkročili dva pohlední mladíci s copánkovými dredy a atletickými postavami, viděl v nich okamžitě potenciál.

Přehraje jim demo a Rob s Fabem nadšeně tvrdí, že píseň zvládnou nazpívat. Farian však nemá zájem ztrácet čas – skladba už je nazpívaná studiovými vokalisty a on potřebuje jen tváře. Nabídne proto Robovi a Fabovi obchod: budou slavní, bohatí – stačí, když propůjčí svou image a budou dělat, co jim řekne. O tom, kdo skutečně zpívá, měl rozhodovat on.

Je to nabídka, která zní jako moderní faustovská smlouva. Rob a Fab váhají. Oni chtějí být opravdovými zpěváky, ne loutkami. Ale zároveň je to šance uniknout z chudoby. Farian slibuje závratnou slávu a peníze a oni nakonec podepisují smlouvu, aniž plně chápou všechny podmínky.

„Farian nás vodil za nos – pořád říkal ‚příště vám dáme víc prostoru, teď ale musíte propagovat hit‘. Takovým způsobem si nás omotal kolem prstu,“ popsal později Rob, jak producent stále odkládal okamžik, kdy by mohli skutečně zpívat.

Ve studiu sice nazpívali pár dem, ale výsledný hlas na nahrávce nepatří ani jednomu z nich – vše obstarali zkušení studioví muzikanti. Farian však duu vrazí do ruky zálohu 20 tisíc dolarů a prohlásí: „Teď už není cesty zpět. Singl je hit, musíte v tom pokračovat. Nikdo nic nezjistí, kryju vás.“

Tak se zrodili Milli Vanilli – jméno, které Farian vymyslel tak, aby znělo světově. Rob a Fab se ocitají ve víru příprav: nový sestřih, extravagantní oblečení – upnuté cyklistické šortky, vysoké kozačky, kabáty s nápadnými nárameníky. Na hlavu si nechávají naplést dlouhé copánky, které se stanou jejich poznávacím znamením.

S takto vytvořenou image vyrážejí v roce 1988 na pódia po Evropě. S každým vystoupením strhávají davy – synchronizovaně tančí na předem nahrané písně a tváří se, jako by zpěv skutečně vycházel z jejich úst. Nikdo z fanoušků netuší, že slyší hlasy úplně jiných lidí.

To, co začalo jako malý podvod, nabírá obří rozměry. Singl „Girl You Know It’s True“ letí na první místa hitparád v Evropě i v Americe. Následují další hity: „Baby Don’t Forget My Number“, „Blame It on the Rain“ či balada „Girl I’m Gonna Miss You“ – všechny se probojují do Top 5 ve Spojených státech.

Debutové album se stává multiplatinovým. V USA tráví neuvěřitelných 78 týdnů v žebříčku nejprodávanějších desek. Z neznámých kluků jsou rázem globální hvězdy – Milli Vanilli vyprodávají haly, točí luxusní videoklipy na MTV, dostávají ceny. Na jaře 1990 stojí Rob a Fab na pódiu prestižních cen Grammy v Los Angeles a přebírají zlatý gramofónek pro Objev roku. V očích mají slzy – svět jim leží u nohou.

Naoko vypadají šťastně: na veřejnosti rozdávají zářivé úsměvy, v rozhovorech mluví o tom, jak od dětství zpívali v kostelních sborech a hudbu mají v krvi. Média je oslavují jako exotické duo, které vtrhlo na scénu s neuvěřitelnou energií. Byla to doba konce osmdesátých let, éra MTV a okázalých popových show.

Publikum chtělo zábavu, tanec, image – a Milli Vanilli jim to vše plnými doušky dávali. Jejich videoklipy rotují na MTV, kde Rob a Fab předvádějí perfektně secvičené choreografie, pohledy upřené do kamery, rty synchronizované s bezchybnými vokály z playbacku. Vše působí bezvadně – alespoň na první pohled.

Pod tím naleštěným povrchem ale oba mladí muži nesou tíživé tajemství, které je každým dnem těžší a těžší. S každým dalším oceněním, s každým dalším vyprodaným koncertem roste v Robovi a Fabovi rozpor. Na jevišti je adrenalin a extáze zbožňování davů vždy na chvíli pohltí – na pár minut se cítí jako skutečné superhvězdy.

„Na pódiu jsme na okamžik zapomněli, jak nervy drásající celá ta situace byla… Bylo to, jako by tam stáli čtyři lidé – my dva a hlasy, které zněly z reproduktorů místo nás,“ vzpomínal později Fab na euforii koncertů střídající se s děsivým uvědoměním, že zpěv, který fanoušci milují, není jejich. Jakmile dozněl potlesk a spadla opona, tvrdě narazili zpět na realitu – a do mysli se vkrádal strach, co bude, až se pravda provalí.

Rob a Fab spolu o svém strachu téměř nemluví, ale oba cítí totéž. Každý den čekají, kdy přijde den zúčtování. „Dva roky jsme v koutku duše žili v noční můře a báli se, že ten den jednou přijde,“ přiznal Rob později. Někdy prý tajně doufali, že se lež provalí, protože už nechtěli dál žít v přetvářce.

Jenže zároveň je svazuje strach – co všechno ztratí? Slávu, peníze, respekt fanoušků, kteří se cítí jako podvedení milenci, až zjistí pravdu? Farian je neustále ujišťuje, že se nic neděje, a tlačí je do další a další propagace.

Každý rozhovor pro novináře je pro Roba s Fabem morálním martýriem – musí znovu a znovu lhát o tom, jak skládají písně, jak je baví studiová práce, přitom ani jeden tón z jejich desky ve skutečnosti nepochází od nich.

První varovný signál přichází v červenci 1989. Milli Vanilli vystupují živě v zábavním parku Lake Compounce v Connecticutu na akci vysílané MTV. Zpívají (respektive tančí a otvírají ústa) svůj megahit „Girl You Know It’s True“, když tu se stane něco nečekaného – ozve se škobrtnutí playbacku.

Z repra začne jako zaseknutá deska koktat část refrénu: „Girl, you know it’s… girl, you know it’s…“ se line dokola. Robovi ztuhne úsměv na rtech. Jako by se v čase zastavil film – jeho „hlas“ zní dál, i když ústa už nezpívají. Panika. Rob strne, pak se otočí a prchá z pódia pryč.

„V tu chvíli jsem věděl, že tohle je začátek konce Milli Vanilli,“ líčil později děs, který pocítil, když se ozvaly zaseknuté vokály. Zbytek kapely i organizátoři se snaží zachránit situaci – moderátorka Downtown Julie Brown běží za kulisy přesvědčit Roba s Fabem, aby se vrátili na pódium.

Publikum je zmatené, ale překvapivě většina diváků buď nic nepostřehla, nebo to považovala za drobný technický výpadek. Koncert pokračuje, jako by se nic nestalo, a tisíce fanoušků dál tančí a křičí nadšením – netuší, že právě byli svědky malého odhalení velkého podvodu.

Rob s Fabem se však třesou. To, co se mohlo zdát jako nevinná technická potíž, pro ně znamená, že přízrak pravdy se přiblížil. V zákulisí si nervózně vyměňují pohledy. Co když příště dojde k horšímu odhalení? Bojí se každého dalšího vystoupení v přímém přenosu. Zároveň je Farian uklidňuje: „Vidíte? Nic se nestalo, jedeme dál.“ A jedou dál – následují další turné, další televizní show.

Ale drobné pochyby začínají prosakovat i na veřejnost. Když Milli Vanilli dávají první rozhovor pro MTV, lidem okolo je nápadné, že jejich angličtina není zrovna na úrovni rodilých mluvčích – některým producentům televize vrtá hlavou, zda tihle dva vůbec mohli nazpívat tak dokonale znějící vokály na desce.

A nejsou sami: jeden ze skutečných studiových zpěváků, Charles Shaw, dokonce už koncem roku 1989 potají novinářům prozradil, že Rob a Fab jsou podvodníci, kteří hlas na albu jen předstírají. Farian ale informaci rychle zatloukl – Shaw prý od něj inkasoval 150 tisíc dolarů za mlčení. Tajemství Milli Vanilli je tak (zatím) zažehnáno.

Na jaře 1990 však Rob s Fabem sami přilévají olej do ohně pochybností svou neuváženou samochválou. V rozhovoru pro magazín Time se Rob nechá unést a prohlásí, že oni dva jsou noví Elvisové a že svou hudební genialitou překonávají i jména jako Bob Dylan, Paul McCartney nebo Mick Jagger.

Taková arogance budí pozdvižení – a když se o pár měsíců později provalí pravda, média se k tomuto výroku samozřejmě s jízlivostí vrátí. V zákulisí už tou dobou napětí mezi duem a producentem roste. Rob a Fab cítí, že žijí ve „zlaté kleci“ – mají slávu a peníze, ale žádnou uměleckou svobodu.

Chtějí víc: po Grammy za ně stále zpívají jiní, ale oni sami začínají věřit, že se za ty roky zlepšili a dokázali by to také. Navíc je trápí svědomí. Rozhodnou se proto k radikálnímu kroku: požadují po Farianovi, aby je nechal nazpívat druhé album. Už nechtějí být jen loutky na provázcích. Přepadnou producenta s ultimátem – buď jim dovolí stát se skutečnými zpěváky projektu Milli Vanilli, nebo odejdou a prozradí pravdu.

Farian dobře ví, co má dělat. Má v hudební branži zkušenosti starého mazáka a nehodlá riskovat milionový byznys. Okamžitě kontruje protiútokem. V půli listopadu 1990 svolává tiskovou konferenci a před zraky šokovaných novinářů cynicky odhaluje celé tajemství sám: Rob Pilatus a Fab Morvan ve skutečnosti na albech Milli Vanilli vůbec nezpívají!

Za pár minut letí do světa zpráva, která se stane jedním z největších skandálů v dějinách pop music. Rob s Fabem zůstávají v šoku – Farian je odstřelil dřív, než stihli sami cokoli říct. V jedné minutě je po všem.

Média se na duo Milli Vanilli slétnou jako hladoví supi. To, o čem se dlouho šuškalo, je potvrzeno: králové hitparád jsou podvodníci. Jeden den plakaly fanynky nad jejich plakáty, druhý den po odhalení jejich plakáty strhávají ze zdí.

„Slova jako ostuda nebo podfuk byla příliš mírná. Příběh Milli Vanilli byl skandál živený ambicemi, chamtivostí a prolhaností…“ líčil trefně deník Los Angeles Times, který zprávu přinesl pod titulkem „Je to pravda: Milli Vanilli nezpívali“.

„Připadám si jako komár přimáčknutý na skle,“ říká metaforicky o tlaku, který prožíval. „Poslední dva roky byly úplná noční můra. Museli jsme lhát všem okolo. My přitom zpívat umíme, ale ten maniak Frank Farian nás nikdy nenechal se projevit“. Jeho slova zní na veřejnosti jako zoufalé volání po pochopení, ale moc soucitu nesklidí.

Netrvá ani týden a Grammy, kterou Milli Vanilli získali, je oficiálně odebrána – poprvé v historii akademie je prestižní cena odňata jejím držitelům. Hudební svět si mne ruce nad senzačním skandálem.

Jedna televizní show za druhou si z dvojice tropí žerty – v populární skečové komedii In Living Color parodují dva komici jejich přízvuk i účesy, David Letterman zařazuje do své večerní show Top 10 seznam fiktivních povolání, která by Rob s Fabem mohli dělat, když očividně nezvládají zpěv.

Jméno Milli Vanilli se stává symbolem ostudy a hudebního podfuku. Média i veřejnost mají jasno: tihle dva jsou viníci, kteří ošálili celý svět. Málokdo řeší, že za nitky tahal zkušený producent a že nahrávací společnost o všem možná věděla nebo minimálně měla tušit nepravosti. Veškerý hněv padá na hlavy Roba a Faba.

Dvojice, sražená z výsluní do prachu, se rozhodne čelit ponížení čelem. 20. listopadu 1990 v Los Angeles svolávají vlastní tiskovou konferenci, předstoupí před stovku novinářů a veřejně se omluví. Působí jako zlomení muži. Přiznávají, že se dopustili omylu, že se nechali zaslepit touhou po úspěchu.

„Uzavřeli jsme smlouvu s ďáblem,“ pronáší hořce Rob, čímž otevřeně přirovná Fariana k pokušiteli, kterému upsali duši za slávu. Oba pak demonstrativně nabízejí vrácení ceny Grammy, která už jim ostatně oficiálně nepatří.

A aby dokázali, že přece jen něco umí, přímo v sále zazpívají a zarapují několik frází naživo – bez podpůrného pásku, bez playbacku. Je to ironická a smutná scéna: dva mladíci, ještě před pár měsíci oslavovaní, se teď potí pod reflektory a snaží se získat zpět aspoň zrnko důvěry. Jejich zpěv není úplně špatný, ale publikum už jim nevěří.

Zatímco Rob s Fabem zpytují svědomí veřejně, v zákulisí se rozjíždí mašinérie právních důsledků. Nahrávací gigant Arista Records promptně stahuje z prodeje všechny desky Milli Vanilli – album, které se prodávalo po milionech, mizí z katalogu jako nepohodlný důkaz podvodu.

Nastává také právní přestřelka: nespokojení fanoušci podávají hromadné žaloby pro podvod, dožadují se odškodnění za to, že si koupili desku kapely, která ve skutečnosti nezpívá. V USA padne několik žalob v různých státech; například v Ohiu žádá skupina fanoušků vrácení peněz za album Girl You Know It’s True.

Arista se nakonec dohodne na mimosoudním vyrovnání – nabídne vrácení peněz všem 10 milionům lidí, kteří si nahrávky Milli Vanilli pořídili (a dokonce i těm, kteří byli na koncertě). Nic podobného hudební průmysl dosud nezažil. Tisíce lidí skutečně pošlou cédéčka a kazety zpět a dostanou proplaceno. Hněv publika je obrovský.

Pro Roba a Faba je tahle vlna opovržení drtivá. V krátké době přicházejí o vše – o peníze (většinu vydělaných miliónů spolkly náklady, pokuty a právní spory), o slávu i o důstojnost. Ještě před rokem jim ležel svět u nohou, teď se z nich stali vyvrhelové a terče posměchu.

Jejich jména plní noviny v souvislosti s „podvodem století“. „Zaprodali jsme duši ďáblu a pykáme za to,“ říká Rob trpce a sype si popel na hlavu. Společně s Fabem doufají, že dostanou druhou šanci – že ukážou světu své pravé schopnosti. Ale hudební branže ani fanoušci nejsou v té době ochotni odpouštět.

Frank Farian mezitím vyvázne z aféry překvapivě lehce. Ano, i jeho jméno je skloňováno v novinách – ale jako zkušený producent zůstává v ústraní a po čase se vrací k práci na jiných projektech. Jeho kariéra pokračuje, získává další zlaté a platinové desky, a skandál Milli Vanilli se na něj osobně příliš nelepí.

Zato Rob a Fab nesou celý kříž veřejného opovržení sami. Stali se obětními beránky, na které se svalila vina za kolektivní podvod hudebního průmyslu – dva viditelné obličeje, které posloužily jako odstrašující příklad. „Tehdy to bylo považované za podvod. Dnes je to vítězný recept na Instagramu a TikToku,“ glosoval po letech hořce jeden hudební kritik.

Měl tím na mysli, že zatímco kariéra Milli Vanilli byla zničena lží o playbacku, o pár dekád později je podobné „zlepšování reality“ v showbyznysu běžné. Pro Roba a Faba je to ale slabá útěcha. Ve své době jednoduše předběhli dobu nesprávným způsobem – a krutě za to zaplatili.

Krátce po skandálu se duo snaží hudebně očistit. Rob s Fabem paradoxně dělají to, co celou dobu chtěli: nazpívají vlastní album pod názvem Rob & Fab. V roce 1993 tahle deska skutečně vychází – obsahuje písně, na kterých se Fab skladatelsky podílel a oba je sami nazpívali.

Jenže výsledek je tristní: kvůli nulové důvěře veřejnosti i slabé propagaci se alba prodá jen kolem 2 000 kusů. Pro srovnání – původního debutu Milli Vanilli se prodaly miliony kopií. Rob a Fab narážejí na ledový nezájem. Nikdo je nechce slyšet zpívat doopravdy. Jejich jména jsou navždy spojena s blamáží.

Následují pro oba těžké roky. Rob Pilatus, citlivější a labilnější z dvojice, propadá depresím. Nedokáže unést posměch a ztrátu slávy. Začíná utápět své trápení v alkoholu a drogách, několikrát se léčí, ale vždy znovu padá zpět. Zaplétá se také do drobných kriminálních problémů – v USA je zadržen za výtržnosti a krádeže, dostane podmíněný trest a později stráví nějaký čas i v rehabilitačním zařízení.

Fab Morvan se sice také potýká s depresemi, ale dokáže se držet dál od průšvihů. Odstěhuje se do Los Angeles a snaží se udržet u hudby: příležitostně vystupuje jako DJ, občas jako zpěvák, věnuje se tanci a módě. Snaží se zkrátka žít dál. Ale kamkoli přijde, všude ho lidé poznávají a mají na jazyku jedinou asociaci – Milli Vanilli, ten slavný podvod.

Ironií osudu nakonec sám Frank Farian nabídne Robovi a Fabovi vykoupení. V roce 1997, po sedmi letech od skandálu, se producent rozhodne zkusit projekt Milli Vanilli oživit – tentokrát poctivě, s Robem a Fabem skutečně za mikrofonem. Cítí možná i vinu, a tak jim podává pomocnou ruku: financuje jejich návrat do studia v Německu a začne s nimi nahrávat comebackové album s příznačným názvem Back and In Attack.

Dokonce povolá na pomoc některé původní studiové zpěváky z prvního alba, aby podpořili vokály Roba a Faba. Pro dva zdiskreditované umělce je to šance ukázat světu, co v nich doopravdy je – bez podvodu, bez playbacku. Fab je odhodlaný a plný naděje. Rob se také snaží, ale jeho vnitřní démoni ho nepouštějí ze spárů. Během nahrávání znovu užívá kokain a alkohol, jeho chování je nevyzpytatelné. Přesto se projekt blíží do finále a plánuje se turné.

A tak se kruh uzavírá tam, kde začal náš příběh. Duben 1998 – hotelový pokoj ve Frankfurtu. Rob Pilatus je zpátky v Německu kvůli plánované promo šňůře k novému albu Milli Vanilli, které mělo očistit jejich jméno. Jenže v noci před odletem na turné Rob bojuje se svými běsy a prohrává. Kombinace prášků na uklidnění a alkoholu, jimiž tišil úzkosti, se mu stává osudnou.

3. dubna 1998 je nalezen mrtvý v hotelovém pokoji – ve 32 letech, sám. Zpráva o jeho tragickém konci proběhne tiskem jen krátce a cynicky – pro mnohé je to jen dovětek k senzační kauze, kterou už považovali za uzavřenou kapitolu.

Fab Morvan zůstává sám, aby nesl odkaz Milli Vanilli. Je mu něco přes třicet a má před sebou ještě kus života. Pokračuje v malých hudebních projektech, sem tam poskytne rozhovor, ve kterém se snaží lidem připomenout, že on s Robem nebyli jediní viníci té aféry.

„Lidi si mysleli, že znají náš příběh, ale neznali,“ říká po letech – vždyť na podvodu se podíleli i producenti, manažeři, celé zástupy těch, kdo o něm věděli v zákulisí, ale nahlas promluvili až ve chvíli, kdy se to hodilo. Historie je ale neúprosná: Milli Vanilli už navždy zůstanou symbolem hudebního skandálu a jména Rob Pilatus a Fab Morvan se vryla do popkultury jako synonymum pro faleš a ostudu.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Milli_Vanilli

https://www.honest-broker.com/p/how-the-record-industry-ruthlessly

https://americansongwriter.com/on-this-day-in-music-history-milli-vanilli-confess-to-lip-syncing-their-music/

https://www.cbc.ca/music/read/girl-you-know-it-s-true-the-rise-and-fall-of-milli-vanilli-25-years-later-1.5007687

https://www.mentalfloss.com/entertainment/music/milli-vanilli-hoax

https://pmamagazine.org/girl-you-know-its-false-the-milli-vanilli-lip-sync-scandal/