Článek
10. září 1945 se na farmě Olsenových u města Fruita v Coloradu chystalo porážení kuřat pro trh. Lloyd Olsen sekal hlavy, jeho žena Clara ptáky škubala a čistila. Podle později tradované rodinné verze měla ten den přijít na večeři Clařina matka, která měla ráda maso z kuřecího krku. Lloyd proto vybral mladého kohouta plemene Wyandotte, údajně starého asi pět a půl měsíce, a snažil se mu na krku ponechat více masa než obvykle.
Olsenovi tehdy zpracovávali asi čtyřicet až padesát kuřat. Jedno z nich se ale po ráně sekerou nezhroutilo jako ostatní. Mike se ještě hýbal, což samo o sobě není výjimečné. Po dekapitaci mohou u ptáků krátce přetrvávat reflexní pohyby nohou a křídel. U Mikea se však nestalo to, co se děje téměř vždy: pohyby neustaly během několika vteřin či minut. Kohout přežil noc. A pak další den. A další.
Rána, která nedopadla tak, jak měla
Mike nebyl doslova „kohout bez hlavy“ v anatomickém smyslu. Sekera mu odstranila většinu lebky, obličej a velkou část mozku, ale podle dobových popisů zůstalo zachované jedno ucho, krční žíla a především část mozku při jeho bázi.
Právě tam leží mozkový kmen, který řídí základní životní funkce, například dýchání, srdeční činnost a některé automatické pohyby. Veterinární odborníci dnes také soudí, že Mikeovi pravděpodobně zůstal i kus mozečku, který se podílí na koordinaci pohybu. To vysvětluje, proč dokázal stát, chodit a udržet rovnováhu, místo aby se jen bezvládně zmítal.
Důležitá byla i céva. Rána podle opakovaných dobových a rodinných popisů minula krční žílu a krevní sraženina rychle utěsnila zranění. Mike proto nevykrvácel.
Neznamená to, že kuřata běžně přežijí bez hlavy. Drtivá většina po skutečné dekapitaci zemře téměř okamžitě. Mikeova rána byla mimořádně neobvyklá: poškodila velkou část hlavy, ale ponechala takové části nervové soustavy a krevního oběhu, bez nichž by dlouhodobé přežití nebylo možné.
Noc na verandě a ranní překvapení
Olsenovi kohouta zpočátku nechali v krabici na verandě. Nečekali, že rána přežije, natož že bude ráno stále živý. Když ho však Lloyd našel druhý den, Mike se držel na nohou a reagoval pohyby, které připomínaly běžné kuřecí chování. Údajně se dokonce pokoušel schovat neexistující hlavu pod křídlo, jako to kuřata dělají při spánku.
Rodina se rozhodla, že se o něj pokusí starat. Mike sám jíst nemohl, protože přišel o zobák i velkou část ústní dutiny. Olsenovi mu proto kapátkem podávali vodu a tekutou potravu přímo do jícnu. Dostával také malé kousky kukuřice či jiné měkké potravy.
Zvláštní péči vyžadovalo jeho dýchání. V otvoru po ráně se mohly hromadit hleny, které hrozily ucpáním dýchacích cest. Olsenovi je proto odstraňovali stříkačkou. Mikeův život závisel na tom, že tento každodenní postup někdo opakoval pečlivě a včas.
Když se zpráva o neobvyklém kohoutovi rozšířila po okolí, zaujal Mike i promotéra Hopea Wadea. Ten Olsenovy přesvědčil, aby Mikea odvezli do Salt Lake City, kde ho podle rodinných materiálů a pozdějších reportáží prohlédli lidé z Univerzity v Utahu.
To stačilo, aby se z podivného příběhu z farmy stala veřejná atrakce. Mike nebyl trik ani podvod. Fotografie i dobové články ukazují ptáka s téměř celou odstraněnou hlavou, který se přesto dokázal pohybovat.
Mikeovu slávu definitivně odstartoval časopis Life. V čísle z 22. října 1945 vyšel článek s titulkem Beheaded Chicken Lives Normally After Freak Decapitation by Ax.
Časopis napsal, že kohout Wyandotte jménem Mike žije už od 10. září normálním kuřecím životem, přestože nemá hlavu. Uvedl také, že sekera ponechala jedno ucho, krční žílu a bázi mozku, která řídí motorické funkce.
Reportáž proměnila Mikea v celonárodní senzaci. Z malého města v Coloradu se najednou stal exponát, o kterém psaly noviny a který chtěli lidé vidět na vlastní oči. Poválečná Amerika byla plná jarmarků, poutí a cestovních show. A bezhlavý kohout, který stále stál na nohou, byl přesně ten druh kuriozity, který přitahoval davy.
Dvacet pět centů za prohlídku
Promotér Hope Wade vzal Mikea na cesty. Kohout vystupoval například v Long Beach v Kalifornii, ve Phoenixu a na dalších místech amerického jihozápadu. Vstupné stálo pětadvacet centů, což tehdy nebyla zanedbatelná částka, ale lidé ji rádi zaplatili.
Podle rodinných záznamů mohl Mike ve vrcholu popularity přitáhnout až stovky návštěvníků denně. Objevily se také zprávy, že byl pojištěn na deset tisíc dolarů a vydělával tisíce dolarů měsíčně. Část těchto čísel pochází z pozdějších publicistických zdrojů, takže je lepší je brát jako obraz Mikeovy tehdejší popularity než jako přesně ověřené účetnictví.
Diváci viděli kohouta, který uměl stát, chodit, mávat křídly a vydával z hrdla chraplavé, bublavé zvuky. Nebylo to skutečné kokrhání, ale pro publikum to stačilo. Mike se stal známým jako Miracle Mike, zázračný Mike, případně Mike the Headless Wonder Chicken.
Olsenovi ho mezi vystoupeními vozili zpět na farmu ve Fruitě, kde dál žil mezi ostatními kuřaty. Během osmnácti měsíců dokonce rostl. Z mladého kohouta se stal velký, robustní pták, který vážil téměř čtyři kilogramy.
Mikeův konec přišel stejně nenápadně jako jeho začátek. 17. března 1947 byl s Olsenovými na turné v arizonském Phoenixu. V noci se v motelovém pokoji začal dusit.
Rodina neměla po ruce stříkačku, kterou obvykle odstraňovala hlen z jeho dýchacích cest. Podle nejčastěji uváděné verze ji nechali na místě předchozího vystoupení. Bez možnosti rychle pročistit dýchací cesty se Mike udusil.
Kohout, který přežil téměř úplné odstranění hlavy, zemřel na obyčejné ucpání hrdla. Bylo mu asi třiadvacet měsíců.
Mike se stal trvalou součástí města Fruita. Od roku 1999 se tam koná každoroční festival Mike the Headless Chicken Festival. Program obvykle zahrnuje běh, hudbu, soutěže, stánky a nejrůznější hry inspirované nejslavnějším místním kohoutem.
Fruita má také Mikeovu sochu vytvořenou ze starého zemědělského nářadí. Není to pomník velkého vojevůdce ani filmové hvězdy. Je to pocta ptákovi, který přežil něco, co přežít neměl, a udělal z malého coloradského města místo známé po celých Spojených státech.
Mike bývá uváděn i jako rekordman v délce přežití po téměř úplné dekapitaci. Jeho příběh je natolik zvláštní, že se opakovaně dostal do knih rekordů, novin, televizních pořadů i populárně-vědeckých článků.
Zdroje:
https://www.life.com/animals/life-with-mike-the-headless-chicken-photos-of-a-famously-tough-fowl/
https://www.miketheheadlesschicken.org/about
https://www.rmpbs.org/news/rocky-mountain-pbs/mike-headless-chicken-fruita
https://www.ripleys.com/stories/mike-headless-chicken
https://www.history.co.uk/articles/the-unbelievable-story-of-mike-the-headless-chicken
https://www.guinnessworldrecords.com/world-records/74471-longest-surviving-headless-chicken
https://www.guinnessworldrecords.com/news/2024/2/the-unbelievable-tale-of-the-chicken-that-lived-headless-for-over-a-year-764825
