Krásná Marta Vančurová, Blanka z „Jáchyme hoď ho do stroje“: místo Hollywoodu rakovina a samota

 „Byl to velký zásah do mého života, ale uvědomila jsem si, jak je život vzácný a krátký,“ svěřila se tehdy Blesku – a jako by to samo o sobě nebylo dost, záhy přišla další rána. Její partner, s nímž strávila dvě desetiletí a s nímž vychovávala dospívajícího syna, se zrovna v té době rozhodl odejít za jinou, výrazně mladší ženou. Marta Vančurová tak zůstala na své trápení úplně sama.

Než přišly tyto kruté zkoušky osudu, psal se úplně jiný příběh – příběh křehké dívky s obrovským talentem a něžnou tváří, kterou si čeští diváci zamilovali jako půvabnou Blanku z bláznivé komedie Jáchyme, hoď ho do stroje!.

Marta Vančurová se narodila v roce 1948 na okraji Prahy, v tehdy ještě venkovské osadě Lhotka. Vyrostla obklopená přírodou a dodnes s pýchou říká, že je holka z vesnice. Už od malička ji rodiče vedli k lásce k umění.

Tatínek, velký milovník hudby, ji v deseti letech přihlásil na konkurz do Dětského rozhlasového sboru Bohumila Kulínského – a drobná Marta uspěla. „Každý pátek jsme natáčeli v karlínském rozhlase nejen různé dětské sbory, ale také třeba Honeggerovo oratorium Jana z Arku pod vedením Václava Neumanna,“ vzpomínala po letech na úžasnou éru strávenou ve sboru.

S dětským souborem dokonce vycestovala za hranice – „byli jsme na turné po Itálii s Bachovou Mší h moll a zpívali při výročí kláštera Mont-Saint-Michel na pobřeží Normandie, což bylo úžasné“. Tyhle zážitky malou Martu hluboce poznamenaly. Do života si odnesla lásku k hudbě, disciplínu i trému před publikem – to všechno se jí brzy mělo hodit.

Marta totiž původně vůbec neměla ambici stát se herečkou. Jako dívka nepocházela z žádné umělecké rodiny a svůj pěvecký talent dlouho brala jen jako zálibu. Dokonce uvažovala, že po maturitě vystuduje fyziku – svět čísel a zákonů přírody ji lákal více než prkna, co znamenají svět.

A tak po střední škole nastoupila do Českého hydrometeorologického ústavu a vypadalo to, že z ní bude meteoroložka předpovídající počasí. Jenže osud jí nenápadně postrčil do zcela jiné dráhy. Zničehonic se před ní objevila přihláška na DAMU.

Marta Vančurová do té chvíle ani netušila, že taková vysoká škola herectví existuje – a přesto se, možná z čiré zvědavosti, rozhodla to zkusit. Na přijímačky se připravovala sama a nikdo od ní nic velkého nečekal. O to větší bylo překvapení, když ji přijali hned na první pokus.

Bylo právě horké léto 1968, když zahájila studium herectví na DAMU po boku budoucích hvězd, jako byli Jiří Lábus, Kateřina Macháčková či Tomáš Töpfer. V prvním ročníku je dokonce učil legendární Rudolf Hrušínský.

Na prknech školních jevišť i před kamerou brzy všichni viděli, že Marta Vančurová má dar, který z ní dělá nepřehlédnutelnou osobnost. Během studia nastoupila do slavného Realistického divadla (dnešní Švandovo divadlo) a získávala první cenné zkušenosti po boku velkých hereckých osobností.

Před kamerou debutovala už ve svých dvaadvaceti – byla obsazena do poetického filmu Jiřího Suchého Nevěsta (1970). A pak už role přicházely jedna za druhou. Její něžná, až éterická krása a přirozený projev okouzlily publikum i režiséry.

Kdo by si ji nepamatoval jako nesmělou prodavačku Blanku v bláznivé komedii Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974), která se promění v usměvavou nevěstu hlavního hrdiny? Po boku komika Luďka Soboty tam Marta Vančurová ukázala, že vedle dramat dokáže s lehkostí zahrát i ryzí komedii a publikum si získala přirozeným šarmem.

Ve stejné době však zazářila i v mnohem vážnější úloze. V roce 1973 ji režisér Jaroslav Balík obsadil do psychologického válečného dramatu Milenci v roce jedna. Dvaadvacetiletá Vančurová v něm ztvárnila citlivou dívku, poznamenanou hrůzami války – a její strhující výkon nenechal chladné ani filmové kritiky.

Na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech 1974 převzala nejvyšší herecké ocenění, Křišťálový glóbus, za nejlepší ženský výkon. Něžná kráska s hlubokýma očima se tak rázem zařadila mezi největší mladé hvězdy tehdejší kinematografie.

Film Milenci v roce jedna slavil úspěchy i za hranicemi, putoval po festivalech po celém světě – a mladičká Marta s ním, kdykoli to bylo možné. „Dostala jsem cenu ve Varech a ten film potom jezdil po spoustě festivalů po celém světě a já s ním,“ vzpomínala s odstupem času.

Dokonce přišla nabídka, která se neodmítá: Hollywood projevil zájem o zastupování české herečky s tak výjimečným půvabem a talentem. Vypadalo to, že se Martě Vančurové otevírá cesta ke hvězdné kariéře v zámoří – stačilo říct ano a vydat se za oceán.

Jenže právě tady se ukázala její povaha, pevné hodnoty a možná i kus nostalgie. „Tenkrát jsem dostala i takovou nabídku do budoucnosti do Hollywoodu, že by mě zastupovali. Měla jsem ale potřebu tady zůstat – s lidmi, kterých jsem si vážila,“ vysvětlila Marta Vančurová své rozhodnutí, které mnohé překvapilo.

Odmítla lákavou hollywoodskou vidinu a dala přednost domovu. Z pohledu obdivovatelů se to mohlo zdát jako promarněná šance na mezinárodní slávu. Ale Marta ničeho nelitovala. Dál rozvíjela svou kariéru doma v Československu a budovala si pověst spolehlivé, jemné a přitom nesmírně silné herečky.

V následujících letech vytvořila desítky filmových a televizních rolí – a většinou šlo o ženy s hlubokým vnitřním životem, často zkoušené těžkými osudy. Jako by jí osud už dopředu přihrával postavy, s nimiž v něčem rezonovala. V roce 1976 ve filmu Juraje Herze Den pro mou lásku zahrála mladou matku, která se musí vyrovnat s nejhorší noční můrou – se ztrátou milovaného dítěte.

Její výkon v tomto bolestném příběhu byl tak přesvědčivý a lidský, že dodnes divákům vhání slzy do očí. Sama Marta tuhle roli fotografie Marie dodnes považuje za svou životní. O deset let později ji režisér Karel Kachyňa obsadil do poetického filmu Smrt krásných srnců (1986), kde Vančurová ztvárnila starostlivou maminku židovské rodiny za druhé světové války – opět roli plnou něhy, ale i strachu a statečnosti.

Vedle toho si ale užívala i komediální polohy v televizních seriálech a pohádkách. Diváci ji milovali pro její civilnost a moudrý klid, který z ní vyzařoval. Zdálo se, že má všechno: respektované místo na jevišti (od roku 1990 se stala členkou souboru Divadla na Vinohradech), úspěchy před kamerou a také štěstí v osobním životě. Ale život píše vlastní zápletky – a ty nejdrásavější měly teprve přijít.

Marta Vančurová nikdy neměla o pozornost nápadníků nouzi. Její křehké kouzlo, hluboké oči a milý úsměv přitahovaly muže snadno – přesto nikdy nešla cestou povrchních románků a skandálů. Ještě na studiích se zamilovala do talentovaného kameramana Jana Malíře.

Byl jen o pár let starší a měli mnoho společného – lásku k filmu, podobný humor i vztah k přírodě. V jedné vtipné historce Marta později prozradila, že ji Jan Malíř okouzlil mimo jiné tím, jak umí hezky nazpaměť recitovat Erbenovu Kytici. Už ve svých dvaadvaceti letech s ním začala žít a brzy se jim narodil syn Jan, jejich vytoužené jediné dítě.

Marta Vančurová a Jan Malíř byli krásný umělecký pár sedmdesátých a osmdesátých let – ona herečka, on uznávaný filmový kameraman. Nikdy sice neuzavřeli oficiální sňatek (jak Marta říká, na papíře jí nikdy nezáleželo), ale prožili spolu téměř dvacet let ve společné domácnosti, jako muž a žena.

„Na lásku měla celý život smůlu,“ poznamenal k tomu magazín Prima Ženy – a s jistou dávkou předzvěsti měl pravdu. Zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že by jejich vztah neměl vydržet. Vychovávali syna, podporovali se v kariérách a sdíleli i koníčky – třeba chalupaření a únik z města do přírody. Marta se stávala známou filmovou hvězdou, Jan exceloval za kamerou. Vypadali jako rodina z románu: skromní, pracovití a harmonicky sehraní.

Čas však ukázal, že pod idylickým povrchem přece jen doutnají neshody a nenaplněné tužby. Po revoluci v 90. letech přišly pro Martu Vančurovou nové pracovní příležitosti, ale také první životní trhliny. Její dlouholetý druh Jan Malíř si našel jinou ženu – asistentku režie, půvabnou Uršulu, která byla o generaci mladší.

Doma už to delší dobu skřípalo a Malíř nakonec sebral odvahu k bolestnému kroku. Opustil Martu i jejich syna. Je ironií osudu, že právě v téže době zasáhla Martu Vančurovou i vážná nemoc. Psal se rok 2000 a herečka prožívala nejtěžší období: lékaři jí diagnostikovali zhoubný nádor prsu a ona zahájila vysilující léčbu.

Čekala by, že teď se o ni její partner opře, že jí bude oporou – místo toho zůstala na všechnu bolest sama. Po dvaceti společných letech se Jan Malíř zamiloval jinde a odešel budovat nový život. Martě tehdy bylo lehce přes padesát, jejich syn Honzík byl v citlivém věku třinácti let.

Vančurová se náhle musela stát zároveň matkou i otcem a nést všechnu tíhu všedního dne sama. „Někdy jsem chtěla, aby někdo přišel a já na něj na chvíli mohla všechno naložit a odpočinout si. Honzík byl ale pro mě prvořadý a nějak jsem si to ani neuměla představit,“ přiznala otevřeně v rozhovoru pro týdeník Téma. I když se cítila opuštěná, rozhodla se soustředit na syna a na vlastní vyléčení.

Osud jí však uštědřil ještě jednu lekci v lásce, tentokrát trpce pikantní. Marta Vančurová nikdy nepatřila k ženám, které by střídaly partnery – ale ani ona nechtěla zůstat úplně sama. Po rozchodu s Malířem se tak trochu nečekaně ocitla v milostném trojúhelníku, který dodnes budí rozpaky.

Jejím blízkým přítelem a posléze milencem se stal herec Ladislav Frej, známý elegán ze seriálu Nemocnice na kraji města. Byl to charismatický muž, který ovšem v té době měl své rodinné závazky – byl ženatý s herečkou Věrou Galatíkovou. Frej a Vančurová k sobě zřejmě našli cestu ve složitém období, kdy on prožíval krizi manželství a ona samotu.

Nějaký čas udržovali utajený poměr. Jenže jejich romance měla temný stín: Frejova manželka Věra zrovna sváděla vlastní boj s rakovinou (shodou okolností stejnou nemocí, jakou si prošla Marta).

„Trápil svou manželku Věru Galatíkovou. Když onemocněla rakovinou, žil s Martou Vančurovou. Když se to dozvěděl, vrátil se sice domů, ale stejně byl s Martou. A Věra to věděla. A to mi připadalo hrozné,“ práskla po letech deníku Blesk herečka Jana Šulcová, která shodou okolností také patřila mezi tajné Frejovy lásky.

Marta Vančurová se ocitla v ošemetné pozici „té druhé“ a nakonec zůstala sama i v tomto vztahu – Ladislav Frej se k nemocné manželce přece jen vrátil a jejich manželství vydrželo až do Věřiny smrti. Pro Martu to byla další hořká zkušenost, další citová jizva na už tak zkoušeném srdci.

Když se nyní ohlédneme zpátky, je až neuvěřitelné, kolik bolesti se nashromáždilo v živote jedné křehké ženy na přelomu tisíciletí. Marta Vančurová tehdy musela zvládnout prakticky vše najednou: vyléčit se z rakoviny, vyrovnat se s odchodem životní lásky a najít v sobě sílu jít dál.

Z veřejného života se na čas stáhla. Před svými hereckými kolegy svou nemoc dlouho tajila – nechtěla lítost ani zvláštní zacházení. Rozhodla se dát výpověď v divadle, tehdy ve Vinohradském, a soustředit se jen na své zdraví a syna. Dlouhých sedm let svedla nelítostný zápas s chorobou. Prodělala operaci i náročnou léčbu, která ji stála mnoho sil.

Byly dny, kdy jí bylo tak zle, že netušila, jestli se ráno vůbec probudí. „A pak mě napadlo, že to jsem přece nevěděla nikdy. Velmi mě to osvobodilo a už jsem se tím úplně přestala zabývat,“ popsala nečekanou myšlenku, která jí pomohla se strachem ze smrti bojovat. Přijala fakt, že každý nový den je dar, který není nikdy jistý – a možná právě tohle moudré smíření jí dodalo klid.

Její tělo i duše prošly ohněm, ale Marta Vančurová ten boj nevzdala. „Paradoxně právě rakovina mi nakonec pomohla se s tím vším vyrovnat. Musela jsem se totiž rozhodnout, jestli budu žít, nebo ne,“ vzpomíná, jak v sobě našla rozhodnutí nepoddat se bolesti. Soustředila všechny síly na zotavení. A stal se zázrak – nemoc ustoupila.

Krok za krokem se Marta uzdravila a mohla tu těžkou kapitolu uzavřít. Zůstala po ní jizva na těle i na duši, ale také cenná zkušenost. „Nebylo to lehké období, ale měla jsem velké štěstí. Když překonáte takovou chorobu, je to dobrá zkušenost. Člověk pozná sám sebe a své možnosti,“ řekla upřímně po letech.

Rakovina ji srazila na kolena, ale zároveň v ní probudila obrovskou chuť do života. Ve chvíli, kdy se cítila nejvíc na dně, podali Martě pomocnou ruku lidé, od nichž by to možná ani nečekala.

Jedním z těch, kdo při ní stáli v době nejtěžších zkoušek, byl její dávný filmový partner a blízký přítel Vlastimil Harapes. Tento slavný baletní mistr a herec se s Martou sblížil už při natáčení filmu Den pro mou lásku, kde spolu hráli manželský pár zdrcený ztrátou dítěte. Před kamerou si tehdy jako mladí kolegové výborně porozuměli a po natáčení z nich zůstali spřízněné duše.

Marta často říkala, že Harapes je báječný kamarád, který je vždy nablízku, když ho potřebuje. A opravdu – v době, kdy Marta Vančurová bojovala s rakovinou a vyrovnávala se s odchodem partnera, byl to právě Vlastimil Harapes, kdo ji držel nad vodou.

Není bez zajímavosti, že po mnoha letech si spolu znovu symbolicky zahráli rodičovský pár – v českém filmu Bolero (2004) ztvárnili matku a otce dospívající dcery (hrála ji tehdy Barbora Seidlová). Jako by se osud kruhem vrátil k jejich někdejším rolím, tentokrát však bez tragické koncovky.

Když Vlastimil Harapes v květnu 2023 zemřel, byla to pro Martu Vančurovou další bolestná rána. Odešel dlouholetý přítel, který ji podržel v nejtěžších momentech. Na jeho pohřbu v Národním divadle chyběla jedna důležitá osoba – právě Marta. Jednoduše nezvládla stát nad rakví svého dobrého přítele.

Po uzdravení z těžké nemoci trvalo ještě nějaký čas, než našla ztracenou sebedůvěru. Marta Vančurová se po roce 2007 pomalu vracela k herectví. Paradoxní možná je, že herectví nikdy nepovažovala za své vysněné povolání – a přece se k němu znovu vrátila, protože cítila, že na jevišti a před kamerou je její místo.

V lednu 2012 se poprvé po dlouhé pauze objevila ve společnosti: s úsměvem a šarmem sobě vlastním předávala ceny na udílení Cen české filmové kritiky. Bylo vidět, že vyšla z boje vítězně. Vlasy jí sice prokvetly stříbrem a ve tváři přibyly jemné vrásky, ale oči zářily stejným klidem jako kdysi.

Marta Vančurová se vrátila – možná křehčí, ale vnitřně silnější než dřív. Zůstala stálou členkou svého milovaného Divadla na Vinohradech a začala znovu hrát pro radost. Už nikdy však nehnala kariéru před sebe jako dřív.

„Hodně jsem zvolnila, protože je to potřeba. Vždy se soustředím jen na jedno představení za měsíc,“ svěřila upřímně magazínu Vlasta na sklonku roku 2022. Uvědomila si totiž, že život je příliš vzácný na to, aby se honila jen za úspěchy.

Dnes je Marta Vančurová dámou v nejlepších letech. Z milostných zklamání a dlouhých let samoty si odnesla poučení – už nikdy se bezhlavě nehrnula do žádného vztahu, protože na prvním místě pro ni navždy zůstává její syn. Ten dospěl, založil vlastní rodinu a z Marty se stala trojnásobná babička.

Jedno se však u Marty Vančurové nezměnilo: stále v sobě má onu hereckou jiskru a profesionální poctivost. Herecký důchod je pro ni zatím v nedohlednu. I po sedmdesátce přijímá role, které ji osloví, a pokaždé jim dá maximum. S

Marta Vančurová, křehká a krásná herečka s hlubokýma očima, neměla svůj život lehký. Prožila zářivou slávu, ale také chvíle zoufalství. Mnohokrát ji srazil osud na kolena, ona však vždy znovu vstala. Její příběh je připomínkou, že i ti nejkřehčí z nás v sobě mohou najít nezlomnou odolnost.

Zdroje:

https://www.super.cz/clanek/celebrity-krehka-herecka-kraska-s-divcim-puvabem-se-poprala-s-tezkym-osudem-boj-s-rakovinou-i-ztrata-zivotni-lasky-721737

https://www.vlasta.cz/celebrity/marta-vancurova-mlada-dnes-rakovina-syn-jan-malir/

https://program.rozhlas.cz/mala-ale-statecna-marta-vancurova-znama-herecka-nejen-o-tom-ze-na-damu-se-8583646

https://www.dotyk.cz/magazin/marta-vancurova-hollywood-mladi/

https://zeny.iprima.cz/marta-vancurova-bojovala-s-rakovinou-s-jakym-slavnym-hercem-prozila-milostny-romanek-411329

https://www.kafe.cz/celebrity/marta-vancurova-herecka-zivot/

https://www.expres.cz/celebrity/ladislav-frej-partnerka-smrt-rakovina-gabriela-mrkvicova-herec-vera-galatikova.A200817_104143_dx-celebrity_sal

https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-marta-vancurova-jdu-dopredu-vzdycky-je-kam-189270

https://www.vlasta.cz/rozhovory/marta-vancurova-ludek-sobota-jachyme-hod-ho-do-stroje-zdravi/