Článek
Barrandov, léto 1943. Herec a režisér Oldřich Nový dokončuje natáčení své detektivní komedie Čtrnáctý u stolu. Před kamerou stojí devatenáctiletá Libuše Zemková – hraje půvabnou Lýdii, dceru bohatého průmyslníka. Na place se mihnou slavná jména té doby: hlavního hrdinu ztvárňuje Karel Höger, v roli Lýdiina snoubence vystupuje idol žen Raoul Schránil.
Pro Zemkovou je to první zkušenost s filmem a velká příležitost ukázat talent i krásu. Aby mohla roli Lýdie přijmout, vzdala se jiné nabídky – byla zvažována také do filmu Šťastnou cestu, který se natáčel paralelně. Nový s kolegy si ji ale vybrali pro její přirozený půvab a Zemková dala přednost natáčení s legendou české kinematografie. Už první film tak mladou herečku proslavil a kritikové si všímali její éterické krásy na plátně.
Libuše Zemková se k této šanci propracovala cílevědomě od dětství. Narodila se 15. července 1924 v lázeňských Luhačovicích do rodiny spisovatele Oldřicha Zemka. Otec, veterán čs. legií, vedl dceru k lásce k umění a malá Libuše brzy získala zkušenosti na divadelním jevišti. Vyrůstala převážně v Brně a už jako dítě vystupovala v pohádkových hrách tamního Zemského divadla.
Po válce se rodina přestěhovala do Prahy, a Libuše tak mohla navštěvovat prestižní dramatické oddělení Státní konzervatoře. Krátce před koncem války si poprvé vyzkoušela profesionální divadelní angažmá – v roce 1944 hrála v holešovickém Divadle Uranie. Ještě netušila, že její další kroky budou směřovat především před kameru.
Návrat před kameru po válce
Rok 1945 přinesl konec okupace a znovuotevření filmových ateliérů. Libuše Zemková se po úspěšném debutu dočkala dalších rolí. Už v roce 1946 ji režisér Václav Wasserman obsadil do dramatu Nadlidé, kde ztvárnila postavu Jarmily, manželky armádního důstojníka.
Ve stejném roce si zahrála také ve výpravném životopisném filmu Housle a sen – objevila se v úloze hraběnky Henrietty po boku herce Jaromíra Spala. V mladé herečce viděli tvůrci ideální představitelku nevinných a romantických hrdinek. Během následujících dvou let dostala několik dalších filmových příležitostí, většinou jako vedlejší, ale výrazné postavy půvabných mladých žen.
Václav Krška, jeden z předních režisérů té doby, svěřil Zemkové role v psychologickém dramatu Až se vrátíš… (1947) i v adaptaci Nerudových Povídek malostranských Týden v tichém domě (1947). V prvním z nich si zahrála po boku tehdejší divadelní legendy Otýlie Beníškové, v druhém ztvárnila koketní švadlenku Katušku.
V roce 1948 následovala menší role ve válečném dramatu Návrat domů, který režíroval zkušený Martin Frič. Bylo jí teprve 24 let a na kontě měla už kolem desítky filmových rolí. Zdálo se, že má našlápnuto k výrazné herecké kariéře před kamerou.
Po roce 1948 se však poměry ve filmovém průmyslu změnily a spolu s nimi i nabídka rolí. Zemková zůstala nadále aktivní, ale výraznější filmové úlohy ustoupily drobnějším. Na přelomu 40. a 50. let přijala stálé divadelní angažmá v pražském Divadle státního filmu, které se snažilo propojit filmovou tvorbu s živým hraním.
Soubor však dlouho nevydržel – v roce 1950 zanikl – a mladá herečka zamířila mimo hlavní město. V letech 1950–1953 působila na oblastní scéně v Benešově. Tam dostala prostor i v činoherním repertoáru: hrála například titulní roli Kateřiny v dobové hře Dobrá píseň nebo postavu Běleny v klasické Tylově pohádce Strakonický dudák. I v Benešově ji provázela pověst nevšedně krásné herečky s oduševnělou tváří – a nebylo divu, že na plakátech často figurovala v hlavních rolích.
Před filmovou kameru se Zemková během tohoto období vracela jen příležitostně. Po tříleté pauze od konce 40. let se objevila jako hlasatelka závodního rozhlasu v budovatelské komedii Slovo dělá ženu (1952). Následovala epizodní úloha krasojezdkyně Margit v dramatu z cirkusového prostředí Komedianti (1953).
V té době šlo převážně o kolektivní filmy poplatné oficiální ideologii – a úlohy Libuše Zemkové tomu odpovídaly. V satirickém snímku Botostroj (1954) si zahrála ženu na dělnické slavnosti a ve velkofilmech režiséra Otakara Vávry Jan Hus (1954) a Jan Žižka (1955) ztvárnila drobnou roli dvorní dámy.
Objevila se také v adaptaci románu tehdejšího komunistického prezidenta Antonína Zápotockého Rudá záře nad Kladnem (1955) – zde pouze v komparzní roli jedné z kladenských žen. Byly to sice malé výstupy, ale Zemková zůstávala u filmu alespoň v tomto omezeném rozsahu. Blížila se však třicítka a někdejší vycházející hvězda českého filmu se začínala z veřejného prostoru pomalu vytrácet.
Poslední role
Ještě jednou se Libuše Zemková v polovině padesátých let objevila na plátně výrazněji – a byla to její rozlučka s filmovou dráhou. Režisér Václav Krška ji obsadil do výpravného barevného filmu Legenda o lásce.
Pohádkový příběh inspirovaný dílem tureckého básníka vyžadoval exotické typy a Zemková v něm dostala roli krásné dvorní tanečnice Servinaz. Natáčelo se roku 1956 v české i bulharské verzi zároveň. Na plátně se tak Zemková objevila v bohatých orientálních kostýmech, s nalíčenýma výraznýma očima a působila skutečně jako bytost z jiného světa.
Snímek měl premiéru v roce 1957 a sklidil pozornost i díky osudům svých hereček: hlavní hvězda filmu Jana Rybářová spáchala krátce poté sebevraždu a Libuše Zemková už se na filmové plátno nevrátila vůbec. Právě postavou Servinaz se s herectvím definitivně rozloučila.
Od roku 1956 tak Zemková žila mimo svět slávy. Trvalé angažmá v divadle už nevyhledala a ve filmu ani televizi se dále neukazovala. Ještě v roce 1958 účinkovala alespoň v rozhlasovém pásmu humoru a satiry „Návštěvou u Eulenspiegla“, objevila se i v dabingu několika zahraničních snímků.
Jinak ale veřejnost její jméno téměř neslyšela. V soukromí používala příjmení Sobotková – provdala se za filmového střihače Jiřího Sobotku. Spokojené rodinné zázemí však trvalo jen krátce. Koncem 50. let se manželé patrně pokoušeli o potomka, a právě to se stalo mladé herečce osudným.
V úterý 12. dubna 1960 zasáhla filmové kruhy smutná zpráva. V Praze náhle zemřela Libuše Zemková, ve věku pouhých 35 let. Příčinou úmrtí byla zákeřná komplikace mimoděložního těhotenství – stav, který lékaři tehdy nedokázali včas odhalit.
Manžel zůstal sám a stejně tak její otec Oldřich Zemek musel pohřbít jedinou dceru. Ačkoli Libuše Zemková odešla tak předčasně, zanechala po sobě výraznou stopu v českém filmu.
Zdroje:
https://www.csfd.cz/tvurce/1410-libuse-zemkova/biografie/
https://www.kinobox.cz/osobnosti/33035-libuse-zemkova
https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/129726/libuse-zemkova
https://encyklopedie.idu.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=3938%E2%8C%A9=cs&lang=cs
https://www.tvguru.cz/libuse-zemkova-zivot-a-smrt/
https://www.fdb.cz/osobnost/14260-libuse-zemkova
https://www.centrum.cz/clanek/nejkrasnejsi-ceska-herecka-ktera-zemrela-uz-ve-35-letech-libuse-zemkova-85273?lp=1
https://zena.aktualne.cz/celebrity/tragicke-osudy-ceskoslovenskych-herecek-ktere-zemrely-mlade/codagraphics/7-libuse-zemkova-etericka-krasa-filmoveho-platna-padesatych-let
