Článek
Michal Kocourek se narodil 3. srpna 1965 v Praze. Jeho maminka navrhovala šperky, otec pracoval jako stavební projektant. Rodina neměla žádné velké vazby na film nebo divadlo a nikdo doma neplánoval, že z malého Michala bude dětská herecká hvězda.
Rozhodla obyčejná sousedská náhoda. Kocourkovi měli chatu vedle režiséra Václava Hudečka. Malý Michal si hrával s jeho dcerou Martinou, pozdější herečkou Martinou Hudečkovou, a byl prý živý, upovídaný a dost drzý kluk.
Hudeček v něm uviděl přesně ten typ dítěte, který potřeboval do televizní inscenace Tchýně. Kocourek tam dostal roli rozmazleného synka, který se vzteká, odmlouvá a odmítá jíst polévku. Bylo mu pět let.
Pak si ho všiml režisér Jaroslav Dudek a otevřely se mu dveře k dalším televizním rolím, k cyklu Bakaláři i na jeviště Divadla na Vinohradech. Dětské role přibývaly rychleji, než mohl malý kluk vůbec chápat, kam ho to celé zavede.
Role, která z něj udělala malého Menšíka
Zlom přišel v roce 1977. Václav Vorlíček hledal chlapce pro bláznivou komedii Což takhle dát si špenát. Vladimír Menšík v ní hrál Jaroslava Zemánka, jednoho z dvojice zlodějů, kteří se po zásahu podivného přístroje promění zpět v děti.
Michal Kocourek dostal roli malého Zemánka. A právě fyzická podobnost s Menšíkem rozhodla o tom, že filmová proměna fungovala tak přesvědčivě. Diváci v něm neviděli jen dítě v dětské verzi dospělé postavy. Viděli malého Menšíka.
Film se stal televizní stálicí a Kocourkův obličej si lidé zapamatovali okamžitě. Pro dítě, které do té doby hrálo hlavně epizodní postavy, to byl velký skok. Najednou ho poznávali lidé na ulici a jeho jméno se spojovalo s jednou z nejznámějších českých komedií.
S Vladimírem Menšíkem se znal už z dřívějších televizních natáčení, ale při Špenátu se jejich vztah prohloubil. Menšík prý malého kolegu často představoval jako svého dalšího syna.
Kocourek na něj později vzpomínal jako na člověka, který se mu opravdu věnoval. „Považuji ho za svého druhého tátu, protože mi hodně dával a hodně se mi věnoval,“ řekl v rozhovoru pro Český rozhlas.
Pro dítě v cizím prostředí to znamenalo víc, než si tehdy asi dokázal uvědomit. Natáčení bývá dlouhé, nepravidelné a plné dospělých, kteří mají vlastní práci, starosti a termíny. Menšík mu ale poskytoval pocit, že na place není jen malý herec, kterého je potřeba postavit na správné místo. A také mu předal něco, co Kocourek dodnes vnímá jako důležité: zájem o lidi, schopnost okamžitě reagovat a nebát se kontaktu s publikem.
Dětství před kamerou
Michal Kocourek odehrál od dětství do rané dospělosti podle vlastních slov kolem sedmdesáti filmových, televizních a divadelních rolí. Objevil se ve filmech Indiáni z Větrova, Sonáta pro zrzku, Lásky mezi kapkami deště, Copak je to za vojáka… nebo Tankový prapor.
Takové tempo samozřejmě zasahovalo do běžného života. Na základní škole mu spolužáci z legrace říkali „středoškolák“, protože prý kvůli natáčení chodil do vyučování často jen ve středu. Neznamená to ale, že by své dětské herectví zpětně popisoval jen jako ztracené dětství. Vzpomínal také na to, že miloval zákulisí, kostymérny, rekvizitárny, chodby divadel a lidi, kteří ho na place učili.
„Cítil jsem se tam jako v rodině, možná i proto jsem měl herectví v dětském věku tak rád,“ řekl později.
S přibývajícím věkem se však jeho vztah k herectví změnil. Přestával ho bavit neustálý boj o další nabídky, čekání, zda někdo zavolá, a nejistota, zda pro něj vůbec nějaká role přijde. Láska k divadlu zůstala. Jen se postupně přesunula z jeviště do zákulisí.
V letech 1980 až 1985 studoval hudebně dramatický obor na pražské Státní konzervatoři. Vystupoval také se zájezdovým souborem Františka Ringo Čecha.
Už na konzervatoři ale začal přemýšlet jinak než většina spolužáků. Nechtěl být jen člověkem, který čeká, až ho někdo obsadí. Chtěl vytvářet vlastní projekty, hledat prostory, dávat dohromady lidi a nést odpovědnost za celé představení.
V druhé polovině osmdesátých let proto založil All Colours Theatre, původně zájezdové černé divadlo, které spojovalo činohru, pantomimu, tanec, hudbu a výtvarné prvky. Už tehdy bylo jasné, že se z něj nestane pouze bývalý dětský herec, ale hlavně producent a organizátor.
Po roce 1989 působil v několika pražských prostorách, mimo jiné v divadélku Albatros a v Divadle v Celetné. Později našel zázemí v Rytířské ulici, kde z někdejšího Divadla v Rytířské vzniklo Komorní divadlo Kalich.
Principál, který stavěl na dluh
Divadelní podnikání po revoluci nebyla žádná snadná cesta. Kocourek později otevřeně mluvil o tom, že při budování vlastní scény podepisoval směnky a závazky v řádu desítek milionů korun.
Nebyla to hra na bezstarostného kulturního manažera. Každé nové představení znamenalo riziko: nájem, honoráře, techniku, kulisy, propagaci i nejistotu, jestli diváci přijdou.
Kocourek ale postupně vybudoval silné zázemí. Dnes je místopředsedou představenstva a ekonomickým ředitelem Divadla Kalich, podílí se na vedení Divadla Palace a Komorního divadla Kalich a stojí také za letní scénou Hvězdné léto pod Žižkovskou věží.
Z malého kluka, kterého diváci znali jako omlazeného Menšíka, se stal člověk, který dává práci hercům, režisérům, zpěvákům, technikům i celým souborům.
Jeho producentství se nezastavilo u činohry a muzikálů. Kocourek spoluzaložil koncertní agenturu Interkoncerts, která po pádu komunistického režimu přivážela do Československa a později do České republiky zahraniční hvězdy.
S agenturou jsou spojována jména jako Tina Turner, Sting, Roxette nebo Deep Purple. Pro zemi, která byla ještě krátce předtím za železnou oponou, to znamenalo víc než jen několik velkých koncertů. Byla to viditelná změna doby.
Stejnou energii pak vložil do divadelních projektů. Produkce spojené s Kalichem se hrály nejen v Česku, ale vyjely i do zahraničí. Kocourek se tak postupně stal jedním z lidí, kteří formovali podobu komerčního divadla po roce 1989.
Herectví na dlouhé roky nechal stranou. Objevil se sice ještě v několika projektech devadesátých let, včetně seriálu Život na zámku, ale jeho hlavní profesní svět už byl jinde. Pak přišel rok 2022 a e-mail od režiséra Bisera Arichteva. Nabídka role v seriálu O mě se neboj ho nejdřív rozesmála. Sám říkal, že už možná ani neumí hrát a že se k herectví vracet nechtěl.
Nakonec ale souhlasil. V seriálu ztvárnil Viktora Altmanna a po dlouhé době se znovu postavil před kameru. Podle vlastních slov mu pomohla režijní podpora i kolegové, díky nimž rychle ztratil prvotní ostych.
Zdroje:
https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/33861/michal-kocourek
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/michal-kocourek-serialy-pod-lupou-producent-detsky-herec.A171031_150117_lidicky_zar
https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-michal-kocourek-nebaziruju-na-svem-nazoru-naopak-se-stale-ucim-40271498
https://dvojka.rozhlas.cz/vladimir-mensik-byl-muj-druhy-otec-prozradil-michal-kocourek-7511152
https://tv.nova.cz/porad/o-me-se-neboj/clanek/475598-detska-hvezda-se-vraci-na-obrazovky-koho-si-v-serialu-o-me-se-neboj-zahraje-michal-kocourek
https://www.divadlokalich.cz/divadlo-kalich/o-divadle/historie-divadla/
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/audio-podcast-boomer-talk-michal-kocourek-divadlo-jsem-postavil-na-dluh-a-podepsal-uplne-vsechno-285349
