Článek
Narodil se v dubnu 1947 v Krakově do rodiny úředníka a účetní. Jeho dětství však zdaleka nebylo klidné. Když malému Jerzymu bylo šest let, rodina se několikrát stěhovala – nejprve do průmyslových Katovic, později do pohraničního Polského Těšína, až nakonec zakotvila v Bílsku-Bělé.
Změny škol a prostředí pro něj nebyly snadné. Spolužáci si ho dobírali kvůli příjmení Stuhr, které znělo cize, německy. Chlapec citlivě vnímal poválečné nálady: platil za outsidera jen kvůli svému jménu. Každodenní šikana zanechala v Jerzym drobné jizvy na duši – ale zároveň v něm probudila touhu něco dokázat.
Našel útočiště, kde se posměšky měnily v potlesk: školní divadelní kroužky. Tam na jevišti už nebyl terčem – naopak, dokázal ostatní rozesmát či dojmout. Ve světě rolí mohl zapomenout na to, kým je, a stát se kýmkoli. S nadšením se vrhl do hraní a brzy bylo jasné, že našel svou vášeň. Ještě jako středoškolák brigádničil v místním loutkovém divadle Banialuka jako uvaděč, aby byl co nejblíže magickému světu za oponou. Knihy a herectví se staly jeho únikem z reality – a současně základem budoucí kariéry.
Po maturitě se vrátil do rodného Krakova studovat polonistiku na Jagellonské univerzitě. Miloval literaturu, slova a příběhy, ale akademická dráha mu nestačila. Hned po dokončení studií literatury v roce 1970 složil zkoušky na Krakovskou vysokou divadelní školu (PWST) a začal si plnit sen stát se hercem.
Už během studií na něj čekalo výjimečné jeviště: v roce 1971 debutoval na slavné scéně Stary Teatr přímo pod režijním vedením legendárního Andrzeje Wajdy. V adaptaci Dostojevského románu Běsi ztvárnil postavu posedlou idejemi, a přes svůj mladý věk zaujal. Hned následující rok získal ve Starém divadle stálé angažmá – a zůstal mu věrný po dlouhou dobu. Na prknech tohoto divadla vyrostl z nesmělého absolventa sebejistý herec.
Cesta ke slávě
Film si Jerzy Stuhr podmanil pozvolna, nejprve menšími rolemi. Poprvé se mihnul na stříbrném plátně už roku 1971 v experimentálním válečném dramatu Andrzeje Żuławského Třetí část noci. Začínající filmaři si všimli jeho přirozeného projevu a výrazné mimiky. Největší zlom ale přišel ze setkání s člověkem, který zásadně ovlivnil jeho kariéru – režisérem Krzysztofem Kieślowským.
Byla polovina 70. let a polská kinematografie se nesla na vlně tzv. filmů morálního neklidu. Mladí tvůrci jako Kieślowski, Hollandová či Zanussi používali film k otevřené kritice pokřivené morálky komunistického systému. Právě Kieślowski obsadil Stuhra poprvé ve svém debutovém celovečerním filmu Jizva (1976).
Mladý herec si zahrál patolízalského kariéristu v továrně – a přesvědčivě ztvárnil člověka, který prospěchářsky ohýbá charakter v souladu s dobou. Režisér a herec si navzájem padli do noty. Z pracovního setkání se vyklubalo celoživotní přátelství a učitelský vztah: Stuhr se s pokorou označoval za Kieślowského žáka, hltal od něj základy filmařiny, zatímco režisér mu oplácel dalšími hereckými příležitostmi.
Rok 1980 přinesl Jerzymu velké rozhodování nejen v kariéře, ale i v životě. Dostal možnost na čas vycestovat do Itálie, kde hrál divadlo a vedl herecké workshopy. První zahraniční úspěchy byly opojné. Jenže zatímco on učil v Římě, doma v Polsku padla tma: v prosinci 1981 generál Jaruzelski vyhlásil válečný stav, aby zlomil sílící hnutí Solidarita.
Mnozí Jerzyho kolegové a přátelé tehdy zvolili emigraci do svobodného světa. I před Stuhrem ležela těžká otázka: zůstat v zahraničí, nebo se vrátit za železnou oponu? Italské jeviště nabízelo svobodu a možnosti, zatímco návrat do vlasti znamenal nejistotu a cenzuru. Stuhr se však rozhodl vrátit. Měl k tomu hluboký osobní důvod.
Potkal venku dost emigrantů – lidi, kteří odešli po sovětské invazi v roce 1968 i později. Viděl, jak moc je život v exilu poznamenal. „Byli to emocionálně zničení lidé, vraky,“ vzpomínal herec na setkání s krajany, kteří se ho dychtivě ptali, co nového v rodném Krakově. Polsko je stále přitahovalo jako magnet, ale oni sami v cizině chřadli steskem.
Stuhr pochopil, že útěk před bezprávím by pro něj znamenal vnitřní prohru. Věřil, že kdyby venku zůstal, stane se jen jedním z mnoha a časem zahořkne – zatímco doma může svým uměním něco změnit, nebo alespoň obstát se ctí. Vrátil se tedy do komunistického Polska, navzdory obavám i bolesti, kterou cítil z toho, co se v jeho zemi dělo.
Ani po návratu však na polský film nezanevřel. Naopak – hned v první polovině 80. let navázal spolupráci s vizionářským režisérem Piotrem Szulkinem, který točil odvážné satirické sci-fi alegorie.
A pak přišel rok 1983 a s ním životní zlom. Do Jerzyho osudu vstoupil mladý režisér Juliusz Machulski, přezdívaný „polský Spielberg“ pro svůj talent na divácké hity. Machulski sháněl charizmatického herce pro hlavní roli své odvážné sci-fi komedie Sexmise.
Viděl ve Stuhrovi dokonalého kandidáta: měl inteligenci dramatického herce a zároveň komediální timing. Nabídl mu roli Maxe Paradyse, jednoho ze dvou nešťastníků, kteří se po hibernaci probudí do světa, jemuž vládnou výlučně ženy. Stuhr neváhal – scénář sršel originální satirou a on cítil, že je to šance oslovit široké publikum.
Sexmise měla premiéru v létě 1984 a stala se senzací. Film vyvolal mimořádný ohlas doma i v zahraničí, včetně tehdejšího Československa. Národ si zamiloval Stuhrův komediální talent – jeho Max Paradys byl požitkářský, mazaný a neodolatelně směšný ve svých marných pokusech obstát v ženském světě.
Ze dne na den se Jerzy Stuhr stal jedním z nejpopulárnějších herců v Polsku. Jeho hlášky ze Sexmise zlidověly (kdo by neznal zoufalý výkřik „Tma, tma, vidím tmu!“ v podzemním bunkru). Lidé ho poznávali na ulici, mávali na něj a volali: „Max Paradys!“ Ta role z něj udělala mezinárodní hvězdu. Konečně získal i to, co mu dosud unikalo – srdce masového publika.
Boj s nemocemi
Za hřejivým úsměvem Jerzyho Stuhra se však po celá desetiletí odehrávaly i méně veselé kapitoly. Zdraví ho zkoušelo opakovaně a nemilosrdně. Poprvé ho tělo zradilo ve chvíli, kdy stál na absolutním vrcholu slávy. V roce 1988, krátce po úspěchu ve filmu Kingsajz, prodělal teprve ve svých 41 letech masivní infarkt. Lékaři byli šokováni, že tak relativně mladý člověk má najednou těžký srdeční záchvat.
Jeho stav byl kritický – doktoři odhadovali pouhých 30 % šancí, že přežije. Doporučili mu okamžitě zanechat veškerého stresu: žádné herectví, žádné natáčení, klid a odpočinek. Pro energického Stuhra to bylo, jako by mu někdo usekl křídla. Ocitl se tváří v tvář vlastní smrtelnosti. Po propuštění z nemocnice slyšel od kardiologů tvrdý verdikt: měl by se rozloučit s divadlem i filmem.
Jerzy se však nevzdal. Tvrdohlavě odmítl odepsat svůj talent. Trvalo měsíce, než se zotavil natolik, aby mohl znovu pracovat – ale dokázal to. S velkou kázní změnil životosprávu, cvičil, a hlavně psal. Své zážitky z boje o život zúročil po pár letech v knižní vzpomínce s příznačným názvem Sercowa choroba, czyli moje życie w sztuce (volně „Nemoc srdce aneb můj život v umění“).
Z psaní memoárů čerpal sílu vrátit se na scénu. A skutečně, jen co mu to stav dovolil, stál opět před kamerou i před studenty. Nevzdal se práce, protože věděl, že bez ní by nežil – živořil. Sám později přiznal, že navzdory doporučení lékařů se k herectví vrátil tak rychle právě proto, aby nad infarktem zvítězil i psychicky.
Osud ho odměnil dlouhým obdobím klidu. Celá 90. léta i začátek nového tisíciletí prožil Stuhr ve výtečné kondici. Neúnavně točil filmy, učil, režíroval. Zdálo se, že nemoc je zapomenuta. Jenže stíny se vrátily. Září 2011 – Jerzy si už několik měsíců stěžuje na chrapot a bolesti v krku.
Zprvu to přikládal nachlazení či přepínání hlasu, vždyť neustále daboval a hrál. Když ale chrapot neustupoval, podstoupil vyšetření. Diagnóza byla rána pod pás: zhoubný nádor na hrtanu. Pro herce, jehož nástrojem je hlas, to byla snad ta nejkrutější zpráva. Stuhr ztuhl – hlavou mu blesklo, že tentokrát přichází konec jeho kariéry nadobro.
Po mnoha měsících přišlo vítězství: rakovina ustoupila. V roce 2012 se Jerzy Stuhr vrátil domů z onkologie a pomalu nabíral síly. Hlas měl slabý a chraplavý, ale byl tu. Při rehabilitaci znovu trénoval řeč a postupně se zlepšoval. Dokázal se pak vrátit k milované práci – překonal onkologickou nemoc, aniž by se vzdal herectví.
Když se ho novináři ptali, jak zvládá opakované rány osudu, Stuhr se jen pousmál. „Čas je pro mě období mezi dalšími nemocemi,“ konstatoval s nadsázkou. Každá choroba ho prý naučila trpělivosti a pokoře.
Dalších pár let žil Jerzy relativně klidně. V roce 2016 ho ovšem postihla další zrada srdce – druhý infarkt. Tentokrát už věděl, co dělat, a lékaři měli modernější metody. Opět vše překonal a ještě se stačil pousmát, že infarkt je vlastně horší než rakovina, protože udeří znenadání a člověk žije v permanentním strachu, kdy to přijde příště.
Jenomže v létě 2020 přišla další tvrdá zkouška: Jerzy Stuhr dostal mozkovou mrtvici. Byl doma s rodinou, když znenadání ztratil schopnost mluvit a hýbat se. Naštěstí jeho nejbližší bleskově zareagovali – syn Maciej poznal příznaky a okamžitě zavolal záchranku. Díky rychlé reakci rodiny se podařilo nasadit léčbu včas. Přesto byl herec nějaký čas ochrnutý na polovinu těla a jeho řeč se rozpadla do nesouvislých zvuků.
Skoro by se chtělo říct, že Jerzy Stuhr vyhrál nad veškerým trápením, které mu zdraví přichystalo. Jenže život si připravil smutné finále. V roce 2023, po dvanácti letech od první operace, se zhoubná nemoc vrátila: rakovina hrtanu znovu udeřila na téměř stejném místě.
Operace v květnu 2023 dopadla technicky dobře, nádor byl vyjmut celý. Ale Stuhr už se nikdy neměl plně zotavit – choroba v těle metastazovala dál a on zůstal po zbytek dní skoro němý.
Dne 9. července 2024 se Jerzy Stuhr naposledy nadechl ve svém rodném Krakově. Po dlouhém a statečném boji s nemocí jeho unavené srdce dotlouklo. Bylo mu 77 let. Smutná zpráva obletěla během pár hodin celou střední Evropu.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Jerzy_Stuhr
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/kultura-zemrel-polsky-herec-jerzy-stuhr-hvezda-filmu-sexmise-255457
https://zdrowie.interia.pl/news/news-jerzy-stuhr-nie-zyje-zmagal-sie-z-rakiem-krtani-przeszedl-dw,nId,7633571
https://www.newsweek.pl/polska/spoleczenstwo/jerzy-stuhr-przeprasza-za-jazde-po-alkoholu-najgorsza-w-moim-zyciu-decyzja/tmyxqrg
https://www.polsatnews.pl/wiadomosc/2023-06-30/wyrok-sadu-ws-znanego-aktora-jerzego-s/
https://culture.pl/en/article/jerzy-stuhr-behind-the-camera
https://www.polskieradio.pl/395/7784/artykul/3401153,jerzy-stuhr-iconic-polish-actor-and-director-passes-away-at-77
