Článek
Narodil se roku 1947 v poválečné Praze do umělecké rodiny. Tatínek byl malíř a pedagog, maminka historička umění – doma vládla kultura a tvůrčí duch. Malý Michal však místo štětců a knih tíhl ke zvuku hudby. Jako kluk hrál na klavír, později na kytaru a už ve čtrnácti seděl za bicími ve školní kapele.
Byl to Pražák každým coulem, ve velkoměstě žádné prérie ani kaňony neznal. Přesto už v dětství hltal trampské písničky a obdivoval hvězdy jako Waldemar Matuška, který na jevišti brnkal na banjo.
Banjo se tehdy shánělo těžko, a tak si podnikavý teenager jedno vyrobil – vzal starou kytaru, dvě struny sundal a zbylé podložil kousky toaletního papíru, aby zněly jako banjo. V panelákovém pokojíku tak vznikaly první kouzelné tóny, zatímco venku se šeřil šedý socialismus.
Cesta ke country
V mládí zkoušel různé hudební cesty. Zpíval rock’n’roll v amatérské kapele svého staršího bratra, účinkoval v beatových a tanečních skupinách. Nakonec jej ale osud zavál k táborákovým písním a vůni dálek. Rozhodující setkání s country přišlo, když poprvé slyšel nahrávku amerického zpěváka Johnnyho Hortona – „Bylo to country jako vyšitý… v tu chvíli mi bylo jasné, že tohle je moje muzika,“ vzpomínal později okouzlený Michal.
Roku 1967, v pouhých dvaceti letech, stanul poprvé na festivalovém pódiu Porty. Jako neznámý kluk vystoupil s kapelou Rangers a jejich energická směs tramp-folku tehdy vyhrála soutěžní kategorii country & western. Pod festivalovým reflektorem našel Michal sám sebe – vysoký urostlý mladík s kytarou a upřímným hlasem, který během pár písní dokázal rozezpívat celý amfiteátr.
První láskou a múzou mu byla výrazně starší zpěvačka Eva Olmerová. Potkali se koncem 60. let, kdy on byl nesmělý začátečník a ona zkušená jazzová dračice. Prožili spolu bouřlivý vztah plný vášní i hádek. Eva ho učila zpívat procítěně každou notu – a nejen to.
Přivedla ho také do bohémského světa nočních barů, kde se alkohol pije jako voda. „Naučila mě pít whisky,“ přiznal Michal s nadsázkou a humorem, který ho neopouštěl. Byla to láska, která bolela, ale upevnila v něm rebelského ducha kovboje bez prérie.
Zrod legendy
Koncem roku 1969 potkal Michal Tučný člověka, který změnil jeho osud – textaře Jana Vyčítala. Ten ho přizval jako zpěváka do legendární country kapely Greenhorns. Mladý Michal zpočátku vzdoroval zpívat česky.
Miloval autentický zvuk amerických originálů a tvrdil, že country zní nejlépe anglicky. Jenže nastupující normalizace přinesla tlak cenzorů a Greenhorni museli přejít na české texty. Vyčítal nakonec Michala přesvědčil – a byla to šťastná volba.
Společně napsali české verze světových hitů a během první poloviny 70. let vznikla řada dnes už klasických písní. Blízko Little Big Hornu, Červená řeka – tyhle a další songy z repertoáru Greenhorns si brzy u táboráků pobrukovala celá generace trampů.
Z nesmělého kluka se rychle stala hvězda. Přesto v kapele narůstaly spory. Zatímco Greenhorni tíhli k tradičnímu bluegrassu, Michal chtěl zkoušet modernější country sound. Roku 1974 proto odešel, aby se nadechl k další etapě.
Nový domov našel u skupiny Fešáci, kde už na něj čekali kamarádi – konferenciér a textař Petr Novotný i banjista a zpěvák Tomáš Linka. S Fešáky přišla další vlna úspěchů. Michalův silný hlas a charismatický projev táhl davy na koncerty po celé zemi. Repertoár tvořily zčásti převzaté americké evergreeny otextované česky (často s humorem a nadsázkou), zčásti původní autorské kousky.
Lidé si zamilovali písničky jako Prodavač, Sundej z hodin závaží či duet Lojza a Líza. Každá jeho píseň voněla dálkami a svobodou, po které se v dusné normalizaci tolik toužilo. Fanoušci ho začali označovat za nekorunovaného krále české country – a nebylo to přehnané.
Na vrcholu slávy
V roce 1980 stál Michal Tučný na křižovatce. Fešáci se chystali na vysněné turné do USA, kolébky country, ale on váhal. Zdravotně na tom nebyl nejlépe a snad cítil, že potřebuje změnu. Nakonec se rozhodl na zájezd přes oceán neletět. Místo toho se odhodlal k riskantnímu kroku: opustil kapelu a založil si vlastní skupinu, symbolicky nazvanou Tučňáci.
Vsadil na sebe – a vyšlo to. S Tučňáky během 80. let nazpíval snad své nejznámější hity: Báječná ženská, Všichni jsou už v Mexiku, Cesty toulavý či dojemnou baladu Tam u nebeských bran. Jeho písničky najednou nezpívali jen trampové u ohňů, ale celá země. Objevoval se v populárních televizních estrádách (nezapomenutelné jsou jeho vstupy v Televarieté po boku Jiřiny Bohdalové).
Z někdejšího ostýchavého mladíka se stal suverénní bavič a ikona – široký úsměv, kovbojský klobouk a džínové lacláče, které se staly jeho poznávacím znamením.
Na vrcholu kariéry si splnil i sen o spojení s Amerikou. Od roku 1982 spolupracoval s americkou country zpěvačkou Rattlesnake Annie, přezdívanou u nás Anka Chřestýš. Jako jedna z mála západních muzikantek té doby přijela do socialistického Československa a společně s Michalem natočila album Poslední kovboj.
Bylo to něco nevídaného – český „kovboj“ a opravdová Texasanka bok po boku ve studiu. Michal Tučný se díky tomu definitivně posunul od coververzí k původní tvorbě. Ve spolupráci s domácími autory (Zdeněk Rytíř, Michal Horáček a další) vznikly nové písně šité jemu na míru – melodické, s moderním country zvukem a českými texty, které neztrácely westernovou poetiku.
Z Michala se stala skutečná legenda. Hudební kritik Jiří Černý ho nazval „posledním důvěryhodným kovbojem“ naší scény. Přesto Michal zůstal skromný a bezprostřední. Na koncertech bavil publikum vtípky, rozdával energii plnými doušky a nikdy nezpychnul. Jak sám říkal: „Country je všecko, co mám rád.“ A celé Československo mu to věřilo.
Stíny v lesku ramp
Zatímco na jevišti zářil, v soukromí sváděl nemalé bitvy. Většinu života prožil Michal Tučný jako bohém – miloval dobré jídlo, pivo, whiskey, rád ponocoval ve společnosti přátel.
Už v dětství prodělal infekční žloutenku, která mu poznamenala játra do budoucna. Na životosprávu však příliš nedbal. Každý rok byl s něčím v nemocnici. Břicho samou jizvu, doktoři neměli už ani kam říznout, vzpomínala jeho dcera Michaela.
V roce 1975 prasklo Michalovi tlusté střevo, dostal těžký zánět pobřišnice a lékaři mu zachránili život opravdu na poslední chvíli. Následovalo bezpočet operací a dlouhých pobytů v nemocnicích.
Bolest se stala každodenním společníkem – přesto Tučný téměř nezrušil vystoupení. Zvykal si koncertovat s horečkou, sešněrovaný obvazy přes břicho, s utišující injekcí od doktorů v těle. Bolestivé tajemství skrýval pod svými typickými lacláči, které začal nosit právě kvůli jizvám na břiše.
Málokdo z fanoušků tušil, že ten robustní veselý chlapík mívá před každým koncertem sevřený žaludek. Michal trpěl silnou trémou a nervozitou, zejména v důležitých momentech. Před vystoupením postával tiše v zákulisí, pot z něj lil a v očích byl znát strach.
Často si musel na kuráž symbolicky loknout whisky – malou „medicínu“ na uklidnění roztřesených rukou. Jakmile se ale roztáhla opona a kapela zahrála první akord, proměnil se jako mávnutím kouzelného proutku. Tréma z něj spadla a on publikum okamžitě dostal. Jeho hluboký sytý hlas se rozléhal sálem a dav jásal.
Michal Tučný uměl být showmanem i za cenu, že ho to uvnitř stojí mnoho sil. A pokaždé, když dozpíval poslední píseň a sklidil ovace, znovu pocítil tu starou známou lásku, pro niž vše podstupoval – lásku k muzice.
Útěk na venkov
Koncem 80. let už mu tělo vystavovalo účet za náročný život. Řadu koncertů musel rušit, protože bolesti sílily a ubývalo sil. V roce 1992 proto rozpustil kapelu Tučňáci – po 25 letech nepřetržitého účinkování poprvé zůstal jen sám se sebou, bez kapely, bez závazků.
S manželkou Martou, kterou si vzal roku 1980 a s níž vychoval dceru Míšu, se rozhodli opustit ruch velkoměsta. Odešli na jihočeský venkov, do vesničky Hoštice u Volyně. Shodou okolností právě v Hošticích natáčel režisér Zdeněk Troška své slavné komedie – a Michalova blízká přítelkyně, herečka Helena Růžičková, mu tam pomohla sehnat chalupu.
Tučný tak našel útočiště na poklidné vsi mezi poli, daleko od shonu šoubyznysu. Začal tu nový život jako hospodský – s Martou koupili v nedaleké Volyni hospodu a on za výčepním pultem čepoval pivo místním štamgastům. Večer sedával na zápraží, díval se do kraje zalitého sluncem a zdálo se, že konečně našel klid.
Zlepšení zdravotního stavu bylo bohužel jen dočasné. Když se Michalovi trochu ulevilo, neodolal pódii a pomalu se vracel k muzice – aspoň příležitostně. V jižních Čechách hostoval s kapelou Weekend, občas si zazpíval s folkovou zpěvačkou Pavlínou Jíšovou.
Dokonce začal opatrně plánovat comeback. S kytaristou Medardem Konopíkem, někdejším spoluhráčem z Tučňáků, sestavil novou doprovodnou skupinu s úsměvným názvem President. Ještě jednou vstoupil do studia a nahrál několik posledních písní. Jeho rozlučkové album dostalo symbolický název Šťastné staré slunce – jako by tušil, že se jím loučí. Znovu koncertovat už ale nestihl. Přihlásila se zákeřná nemoc, která na něj dlouho číhala.
Začátkem roku 1995 se Michal Tučný definitivně stáhl z veřejného života. Játra poškozená letitým pitím vypověděla službu. Poslední měsíce trávil doma v kruhu nejbližších, smířený a unavený. Dne 10. března 1995 nad ránem jeho srdce dotlouklo – odešel poslední kovboj české country ve 48 letech.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Michal_Tu%C4%8Dn%C3%BD
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/671958/26-let-od-smrti-michala-tucneho-48-k-zachrance-si-jeste-dosel-sam-zpatky-se-uz-nevratil.html
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/588306/30-let-od-smrti-michala-tucneho-48-v-laclacich-skryval-bolestive-tajemstvi.html
https://dvojka.rozhlas.cz/michal-tucny-prvni-banjo-si-vyrobil-z-kytary-struny-podlozil-papirem-8400929
https://www.frekvence1.cz/zpravy/pred-25-lety-zemrel-zpevak-country-music-michal-tucny.shtml
https://www.dotyk.cz/magazin/michal-tucny-dcera-pamatka/
