Článek
Společně se dvěma mladistvými komplici unesl, mučil a zavraždil nejméně 27 chlapců a mladých mužů. Jeho řádění, později proslulé jako houstonské masové vraždy, zastavila až nečekaná vzpoura jednoho z jeho vlastních pomocníků.
Ráno 8. srpna 1973 zavolal na policii v texaském městě Pasadena sedmnáctiletý mladík a hystericky křičel, že právě zastřelil člověka. O pár minut později vjeli policisté do ulice Lamar Drive, kde už na obrubníku seděli tři rozechvělí teenageři. V domě, na který ukazovali, leželo v kaluži krve tělo dospělého muže.
Mladý volající, Elmer Wayne Henley, se třásl a opakoval, že to on muže zastřelil. Pro strážníky to byl teprve začátek děsivého odhalení. Ten mrtvý totiž nebyl žádnou náhodnou obětí – byl to vrah, kterého jeho vlastní komplic právě zlikvidoval. Tím otevřel pomyslnou Pandořinu skříňku hrůz, jaké si nikdo neuměl představit.
Zastřeleným mužem byl 33letý Dean Corll, nenápadný elektrikář, kterého v okolí Houstonu znali jako dobrosrdečného „Candy Mana“. Přezdívku si vysloužil tím, že rozdával dětem sladkosti ze zásob rodinné cukrovinkové firmy. Corll působil přátelsky a laskavě, ale pod maskou spořádaného souseda se skrývalo monstrum.
V letech 1970 až 1973 se v oblasti Houston Heights záhadně ztratilo množství dospívajících chlapců. Rodiče zoufale vylepovali plakáty pohřešovaných synů, média psala o možných útěcích z domova a policie bohužel většinu případů uzavírala s tím, že jde o utečence. Nikdo netušil, že v tichém sousedství řádí sadistický vrah – právě Dean Corll.
Corll však nejednal sám. Aby vylákal oběti, manipuloval dvěma dospívajícími chlapci ze sousedství, kteří se stali jeho komplici. Prvním byl David Owen Brooks, kterého Dean začal osahávat a zneužívat už ve dvanácti letech – uplácel ho penězi a drobnými dárky.
Elmer Wayne Henley (vlevo) a David Owen Brook (vpravo)
Druhým pomocníkem se stal Elmer Wayne Henley, kterého si Corll získal v jeho čtrnácti letech. Henley mohl být původně také jednou z obětí, ale místo toho ho Corll přesvědčil ke spolupráci. Svým mladým pomocníkům sliboval odměnu (údajně 200 dolarů) za každého nalákaného kamaráda. Tak začalo zvrácené spojenectví, v němž děti pomáhaly zabíjet jiné děti.
Corllův modus operandi byl děsivý a jednoduchý. Brooks nebo Henley přivedli nic netušící kamarády – někdy stopaře, jindy známé z okolí – k němu domů na „párty“ s příslibem alkoholu, marihuany nebo hromady sladkostí. Jakmile se oběť ocitla uvnitř, Corll ji přemohl, spoutal a připravil o možnost úniku.
Následovalo peklo. Spoutaní chlapci byli připoutáni k mučicímu prknu nebo k posteli a vystaveni nepředstavitelnému trýznění. Corll je opakovaně znásilňoval, bil a mučil – používal elektrické šoky, pálil je, některým obětem vytrhal ochlupení a aplikoval další hrůzné praktiky.
Nejednoho nebožáka nutil před popravou napsat rodině dopis, že odchází z domova za prací, aby po něm přestali pátrat. Všem ale naplánoval stejný osud: po hodinách utrpení je chladnokrevně zavraždil, nejčastěji uškrcením nebo střelou z pistole.
„Jakmile tě Dean připoutal na prkno, bylo po tobě. Zbývalo už jen křičet a plakat,“ popsal později jeho komplic Brooks tu hrůzu. Mrtvá těla pak trojice odvážela na odlehlá místa a zahrabávala do mělkých hrobů. Většina skončila v pronajaté kůlně, která se pro Candy Mana stala tajným pohřebištěm plným ostatků.
V létě 1973 už měl Corll na svědomí přes dvě desítky životů, aniž by kdokoliv tušil, co se děje. Tak rozsáhlou sérii vražd do té doby Spojené státy ještě nezažily – jenže hrůzné houstonské masové vraždy probíhaly v tichosti, skryty pod povrchem. Až do osudné noci z 7. na 8. srpna 1973…
množství případů zmizelých dětí nechávalo policii zpočátku chladnou
Právě tehdy se role nečekaně obrátily. Elmer Wayne Henley – tou dobou 17letý kluk, kterého Corll považoval za oddaného pobočníka – udělal krok, který jeho šéf nečekal. Večer 7. srpna 1973 Henley přivedl ke Corllovi domů kromě plánované oběti také dívku. Henley pozval svého kamaráda, 20letého Timothyho Kerleyho, na „zábavu“ do Corllova domu v Pasadeně.
Cestou narazili na 15letou Rhondu Williamsovou, Henleyho sousedku, která utekla z domu po ošklivé hádce s otcem. Henley ji vzal s sebou – možná z mladické galantnosti či lítosti – netuše, jak tím Deana rozzuří. Když dorazili kolem třetí ráno k Corllovi, Dean zuřil, že mu Henley na jeho „hrátky“ přivedl děvče.
Navenek se ještě ovládl; všichni popíjeli, kouřili trávu a fetovali výpary z toluenu, zatímco Corll je chladně pozoroval. Svých zvrhlých plánů se nevzdal – jen vyčkával, až mládež upadne do bezvědomí.
Krátce poté se Henley probudil svázaný a okamžitě pochopil, že je zle. Ležel tváří k podlaze, měl pouta na rukou a roubík v ústech. Vedle něj byli spoutaní i Kerley (zcela svlečený) a Rhonda. Dean Corll se nad ním tyčil a prskal vzteky, že mu Henley „zkazil všechno“ tím, že přivedl dívku. Nakopl Rhondino ležící tělo, až se dívka s bolestným zasténáním probrala. „Všechny vás zabiju! Ale nejdřív si užiju!“ řval rozběsněný Corll na vyděšené zajatce.
Popadl Henleyho za vlasy, přitlačil mu hlaveň pistole k břichu a vyhrožoval, že ho na místě zastřelí. Henley propukl v pláč a zoufale žadonil o milost – mezi vzlyky slíbil Deanovi, že mu „pomůže se vším, co bude chtít“, tedy že se bude podílet na mučení i vraždě Kerleyho a Rhondy, jen když ho ušetří.
Corll po chvíli skutečně povolil a Henleyho odvázal. Hned poté odtáhl Kerleyho i Rhondu do své ložnice, kde už měl nachystané své prkno hrůzy. Oba mladé přivázal každého k jedné straně prkna – Kerleyho na břicho, Rhondu na záda – a mezi ně položil puštěné tranzistorové rádio na plné pecky, aby ztlumilo křik. Pak se sám svlékl donaha a Henleymu vrazil do ruky lovecký nůž: přikázal mu, ať dívku svlékne. „Na co čekáš?!“ křikl netrpělivě, zatímco se vrhal na bezmocného Kerleyho.
Rhonda Louise Williams
Henley se třásl, když nožem nařezával Rhondino oblečení. Dívka za ním slabě zasténala: „Tohle je doopravdy? On nás chce zabít?“ Henley sklopil zrak a hlesl, že bohužel ano. „A ty s tím nic neuděláš?“ zašeptala Rhonda v slzách. Tahle slova probudila v Henleym poslední zbytky svědomí – a také pud sebezáchovy.
Viděl před sebou Corlla, jak se vrhá na svázaného Kerleyho, a z hrdla se mu draly výkřiky bolesti. Na nočním stolku vedle postele ležela Corllova odložená pistole ráže .22. Henley náhle vstal, popadl zbraň, ustoupil pár kroků a zakřičel: „Dost už, Deane! Takhle to dál nejde… Nemůžu tě nechat zabít všechny svoje kamarády!“
Corll nevěřil vlastním očím – ani teď nepředpokládal, že by mu jeho submisivní poskok skutečně odporoval. Vztekle vyrazil proti Henleymu. „Tak mě zabij, Wayne! Stejně to neuděláš!“ zařval a vrhnul se na ozbrojeného chlapce. Ozvala se ohlušující rána. Henley stiskl spoušť a první střela zasáhla Deana přímo do hlavy.
Corll se však nezastavil – jako smyslů zbavený se hnal dál vpřed. Henley vystřelil znovu, podruhé a potřetí. Kulky provrtaly vrahovo rameno a plíci a srazily ho na kolena. Dean začal chrčet a couvat ke dveřím, z úst se mu valila krev. Henley namířil naposledy a vypálil další tři rány do Corllových zad. Candy Man se naposledy zapotácel, sesunul se po zdi k zemi – a zůstal nehybně ležet. Bylo po všem. Dean Corll, krutý zabiják nevinných chlapců, byl mrtev.
V domě hrůzy zavládlo ohromené ticho, které rušil jen vzlykot spoutaných obětí. Otřesený Tim Kerley „děkoval Bohu“ a zalykal se vděčností k Henleymu, že ho zachránil, zatímco Rhonda křičela, ať ji ihned odváže. Elmer Wayne Henley stál nad zakrváceným tělem svého „šéfa“ a docházelo mu, co právě udělal.
Ještě před pár minutami slepě poslouchal Corllovy příkazy, teď nad ním držel kouřící zbraň… Nejprve ho napadlo utéct, ale nakonec se rozhodl udělat správnou věc. Vytáhl telefonní seznam a vytočil číslo policie. Do sluchátka pak vyhrkl: „Přijeďte sem hned! Právě jsem zastřelil člověka!“
tělo mrtvého Deana
Zakrátko dorazily policejní hlídky a našly šokující scénu – tři vyděšené teenagery na verandě a uvnitř domu mrtvého muže. Henley se okamžitě ke střelbě přiznal a nechal si nasadit pouta. Při převozu na stanici prý jen opakoval: „Musel jsem to udělat…“ Zprvu vše působilo jako tragická hádka mezi známými, která skončila sebeobranou. Pravda ale vyšla najevo velmi rychle a šokovala i ostřílené detektivy.
Na policejní stanici začal Henley rozplétat svůj mrazivý příběh. Přiznal se, že pomáhal Deanovi Corllovi unášet a vraždit chlapce. Zpočátku zněla jeho výpověď neuvěřitelně – ale Henley nabídl, že vše ukáže. Ještě téhož dne odpoledne zavedl vyšetřovatele k pronajaté kůlně na okraji Houstonu, již Corll používal jako sklad.
Když policisté otevřeli dveře, do nosu je udeřil pronikavý zápach rozkládajících se těl. Začalo zoufalé odkrývání tajemství houstonských masových vražd. Z vlhké země uvnitř skladiště postupně vyprostili jedno lidské tělo za druhým, zabalené v igelitu a zasypané vápnem. Ještě než se zprávy dostaly do médií, Henley poprosil jednoho reportéra, jestli si může zavolat matce – půjčil si jeho vysílačkový telefon a do éteru pak vzlykl: „Mami… zabil jsem Deana.“
Celá Amerika ještě ten večer v televizních novinách viděla záběry, jak jsou z hromadného hrobu vynášeny ostatky mladých obětí. Během několika dní exhumovala policie 27 těl – chlapců ve věku od 13 do 20 let, které Corll zavraždil a zahrabal (17 těl v kůlně, další u jezera Sam Rayburn a na pláži High Island). Oficiální počet obětí se nakonec ustálil na čísle 27, což z Corllova řádění činilo nejhorší případ sériových vražd v dějinách USA té doby. Některé zdroje však předpokládají, že obětí mohlo být až kolem 30, protože ne všechny pohřešované chlapce se podařilo identifikovat.
Deanova lesní chata, kde došlo k několika vraždám
Veřejnost byla zděšená rozsahem a brutalitou odhalených zločinů. Dean Corll posmrtně vstoupil do temné historie jako „Candy Man“ – přívětivý cukrář a pedofil, z něhož se vyklubal nelítostný vrah desítek dětí. Jeho dva mladí pomocníci stanuli před soudem. Elmer Wayne Henley byl v roce 1974 odsouzen za účast na šesti vraždách k šesti souběžným doživotním trestům (za zabití samotného Corlla nebyl souzen, jednalo se o prokazatelnou sebeobranu).
David Brooks vyvázl s jedním doživotním trestem, protože mu soud nedokázal přímé vraždy – usvědčil ho však z únosů a spolčení. Trest smrti v Texasu tehdy nebyl k dispozici, a tak oba vrazi zamířili do vězení. Henley i Brooks strávili zbytek života za mřížemi. Brooks ve věku 65 let ve vězení zemřel (roku 2020), zatímco Henley dodnes žije v nápravné věznici s minimální šancí na propuštění.
Za mřížemi se dožil důchodového věku a už více než 25× žádal o podmínečné propuštění – marně. Rodinám obětí se každou jeho žádostí znovu otevírají staré rány, ale nikdy nedopustily, aby Henley vyšel na svobodu.
Zdroje:
https://refresher.cz/58500-Sef-cukrarstvi-zavrazdil-27-mladiku-S-unosy-mu-pomahali-dva-stredoskolaci
https://www.click2houston.com/news/investigates/2025/06/19/parents-fight-against-release-of-houston-serial-killers-accomplice/
https://viasattruecrime.cz/klaun-a-candyman
https://www.lifee.cz/dean-corll-obavany-candy-man-prahnul-po-mladych-chlapcich-radeni-vraha-ukoncil-az-jeden-z-jeho-kumpanu-8f24b
https://en.wikipedia.org/wiki/Dean_Corll
https://allthatsinteresting.com/dean-corll-candy-man-killer
