Hlavní obsah
Lidé a společnost

Mireček z Básníků: Má 19 sourozenců, zapomněl češtinu a válka mu zničila důkaz jeho slávy

Foto: vlastní skica pomocí Sora

Africký student Mireček z filmové série Básníci se po natáčení v 80. letech vrátil do Konga a na desítky let zmizel z očí české veřejnosti. Doma stihl založit vlastní televizi, ale válka ho připravila o všechno – včetně filmu, který ho proslavil.

Článek

Joseph Dielle, představitel filmového Mirečka, pochází z bývalé francouzské kolonie na západě Afriky – Konžské republiky. Narodil se ve městě Brazzaville a vyrůstal ve výjimečně početné rodině. Má devatenáct sourozenců. Jeho otec měl dvě manželky a dožil se úctyhodných 104 let.

Mladý Joseph se už v domovině prosadil jako charismatický moderátor televizního zpravodajství a na začátku 80. let si ho v místní televizi všiml československý velvyslanec. Nabídl talentovanému moderátorovi možnost odjet do Prahy a studovat filmovou režii. Dielle neváhal – v roce 1982 nastoupil na pražskou FAMU. Československo se pro něj brzy stalo druhým domovem.

Na konci studií na FAMU přišla nečekaná příležitost zahrát si ve filmu. V roce 1984 probíhaly v Praze kamerové zkoušky k druhému dílu filmové série o „básnících“ – komediálně laděných příbězích zdravotnických studentů. Režisér Dušan Klein hledal představitele afrického medika jménem Numira Cassa Tomba přezdívaného Mireček.

Joseph Dielle konkurzem prošel a dostal vedlejší, ale výraznou roli. V komedii Jak básníci přicházejí o iluze ztvárnil černošského studenta medicíny, který prohlašuje, že se nedokáže učit, pokud nemá dívku. V polovině 80. let se na plátně objevila nezapomenutelná dvojice: nesmělý český medik Štěpán Šafránek a jeho spolužák z Afriky Mireček.

Mireček v Básnících

Natáčení druhého dílu Básníků proběhlo v roce 1984 a pro Josepha Dielle znamenalo vrchol i závěr herecké kariéry. Krátce po dokončení filmu Jak básníci přicházejí o iluze školu opustil a vrátil se do Afriky. V Československu se objevil už jen jednou – v roce 1987, kdy jej režisér Klein přizval i do třetího pokračování Jak básníkům chutná život.

Tehdy už Dielle žil opět v Kongu a doma si vybudoval kariéru. Byl v té době považován za váženého režiséra a souhlasil, že odletí na měsíční natáčení do Prahy, jen pod podmínkou náhrady ušlého platu ve své nepřítomnosti.

Po dotočení třetích Básníků znovu odcestoval do rodné země – a tím jeho filmová dráha v Evropě skončila. Čeští kolegové mu při natáčení říkali familiérně Pepík, ale mnoho zpráv o něm potom už neměli. „Pepíček odjel – a dodnes o něm nemám žádnou zprávu,“ vzpomínal po letech režisér Klein ve své knize.

Z Josepha Dielle se nestal profesionální herec, film ho však lákal dál. Po návratu do Afriky ještě několik let cestoval: studijně i pracovně navštívil jiné evropské země a dokonce zamířil do Spojených států. „Podílel jsem se tam na natáčení filmu s Eddiem Murphym,“ řekl později, aniž upřesnil detaily.

Krátká zkušenost v Hollywoodu však jeho život nezměnila – Dielle se koncem 80. let natrvalo usadil doma v Konžské republice a své znalosti filmu začal využívat v tamních podmínkách.

Televize DVS plus

Počátkem 90. let stál Joseph Dielle u zrodu jedné z prvních soukromých televizních stanic ve své zemi. V přístavním městě Pointe-Noire, ekonomickém centru státu, spoluzaložil kanál DVS plus. „Nejsem majitel, byl to můj nápad, ale investorem je někdo jiný,“ vysvětloval.

Stanice sídlí ve dvorku za modře natřenou zdí a její skromné přízemní prostory připomínají nedokončené staveniště – uprostřed dvora trčí stožár s velkou satelitní parabolou, která chytá cizí vysílání. DVS plus se svou programovou skladbou podobá české komerční Nově: vysílá zahraniční seriály a filmy, především americké a francouzské produkce, a vyrábí i vlastní zpravodajství.

Dielle zde působí jako programový ředitel a jeho kolegové mu neřeknou jinak než „šéfe“. K televizi měl ostatně blízko už od studií režie. Stanice DVS plus provozuje i vlastní rozhlasové vysílání a zaměstnává desítky lidí, převážně mladých absolventů.

Všichni podřízení jsou o generaci mladší než on a dlouho neměli tušení, že jejich šéf byl kdysi filmovým hercem v Evropě. „Nikdy nám o tom neřekl,“ podivovali se zaměstnanci, když se to náhodou dozvěděli.

Pointe-Noire leží na pobřeží Atlantiku a patří k prosperujícím oblastem díky těžbě ropy. Bohatství země je však rozděleno nerovnoměrně a Kongo dlouhodobě patří mezi nejzkorumpovanější státy Afriky. Vedení nezávislé soukromé televize tak přináší i politické tlaky.

Redakce DVS plus sice není přímo státní, ale některým ožehavým tématům se musí zdaleka vyhnout. „Jsme nezávislí, ale jsou věci, o kterých se prostě nemluví – jinak bychom skončili,“ říkal Dielle otevřeně k mezím svobody projevu ve své stanici.

Občanská válka a ztráta všeho

V roce 1997 vypukla v Konžské republice občanská válka. Mocenský zápas domácích stran se rychle proměnil v krvavý konflikt, do něhož zasáhly i zahraniční síly. Kongo má jedny z největších zásob ropy v Africe a boj o kontrolu nad ropným bohatstvím zemi rozvrátil na řadu let.

Válka pokračovala s přestávkami až do roku 2003 a vyžádala si přes sto tisíc lidských životů. Do života Josepha Dielle zasáhla ničivě. Ozbrojené milice vtrhly i do jeho domu. „Náš dům byl vyrabován a já o všechno přišel,“ vzpomínal trpce. Z dříve úspěšného televizního manažera se rázem stal člověk bez majetku a bez zázemí.

Stanice DVS plus musela vysílání přerušit a z politických důvodů už Dielle nedostal povolení obnovit její činnost. Ocitl se zcela na dně – několik let žil v nuzných podmínkách a o přežití musel bojovat.

Občanská válka skončila příměřím v roce 2003. V následujících letech se poměry v Kongu pozvolna stabilizovaly a Joseph Dielle se dokázal postavit znovu na nohy. V Pointe-Noire nakonec opět rozjel televizní vysílání, i když už v omezenějším rozsahu.

K DVS plus se vrátil jako ředitel programu a tvůrčí duch stanice, tentokrát pod ochrannými křídly vlivného investora. Válka mu však vzala i osobní poklady: v době rabování zmizely z jeho domova téměř všechny hmotné připomínky na roky strávené v Čechách. Dielle přišel dokonce i o svou jedinou videokazetu se záznamem filmu Básníci.

Vzpomínky na Básníky

Uplynulo více než dvacet let od doby, kdy Joseph Dielle natáčel v Praze, a jeho česká kapitola se mezitím stala už jen vzdálenou vzpomínkou. S kolegy z filmu ani ze studií léta neudržoval kontakt. Češtinu téměř zapomněl – vybaví se mu jen několik slovíček jako „slivovice“, „pivo“, „holky“ nebo „knedlíky“.

Při zmínce o natáčení Básníků dnes s úsměvem poznamenává: „To nejsem já, to je Mireček.“ Své někdejší herecké já považuje za dávno uzavřenou kapitolu. Přesto říká, že studentská léta v Československu patřila k nejkrásnějším obdobím jeho života a na Prahu dodnes vzpomíná rád jako na svou druhou vlast.

Až donedávna neměl Joseph Dielle ani tušení, že si ho v Česku někdo pamatuje. Když mu přátelé zprostředkovali po letech kontakt s českými novináři, byl upřímně překvapen. „Fakt mě lidi znají, jo?“ reagoval nevěřícně, když se dozvěděl, že postava Mirečka z Básníků je pro tuzemské diváky dodnes legendární.

Nevěděl ani to, že režisér Dušan Klein mezitím natočil další pokračování série a že označení „Mireček“ časem zlidovělo jako přezdívka pro celé generace afrických studentů v Česku.

Teprve od návštěvníků z Prahy se dozvěděl novinky o svých někdejších kolezích: že představitelka Vendulky Eva Jeníčková zkusila štěstí v Hollywoodu, že představitel Štěpána Pavel Kříž dodnes hraje a žije střídavě v Kanadě, nebo že herec David Matásek (filmový Kendy) patří k oporám činohry Národního divadla. „Fakt jo? To jsem nevěděl. To je dobrý,“ opakoval Dielle překvapeně při každé zprávě.

Ve svém domě v Pointe-Noire uchovává jen několik černobílých fotografií z natáčení Básníků – to jediné mu zůstalo. Rozkládá je na stůl: Mireček v mysliveckém klobouku s puškou v ruce, Mireček se Štěpánem Šafránkem v pražských ulicích, společná momentka s filmovým štábem.

Jeho manželka Josefína nikdy Básníky neviděla a netušila, že její muž má v Evropě hereckou minulost. „Kdysi mi o tom říkal, ale nikdy bych nevěřila, že si ho u vás ještě někdo pamatuje,“ kroutí hlavou. S Josephem mají pět dětí a už jsou i prarodiče – jejich nejstarší dcera, které je přes třicet, má dvě malé děti. Dielle se smíchem dodává: „Jo, jo, už jsem dědek.“

Zdroje:

https://www.idnes.cz/xman/styl/mirecek-z-basniku-mel-rad-holky-bez-prsenek-ted-v-africe-sefuje-televizi.A081114_090901_xman-styl_fro

https://www.blesk.cz/clanek/celebrity/44028/mirecek-z-basniku-jak-tohle-dokazal-mesicne-vydelava-ctvrt-milionu.html

https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/388899/smutny-osud-mirecka-z-basniku-valka-ho-pripravila-o-vsechno-rad-bych-se-k-vam-vratil-rekl.html

https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/388951/mirecek-z-basniku-prezil-valku-a-stal-se-z-nej-bohac-cesky-uz-ale-neumi-ani-slovo.html

https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-pribehy/756292/skutecne-zivoty-mireckovi-z-basniku-vzala-valka-vsechno-josephovi-diellemu-z-bohatstvi-zbyla-jen-taska-od-bati.html

https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/37428/joseph-dielle

https://nfa.cz/cs/26337-jak-basnici-prichazeji-o-iluze

https://nfa.cz/cs/26432-jak-basnikum-chutna-zivot

https://www.britannica.com/place/Republic-of-the-Congo/Congo-since-independence

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz