Článek
Anna Karina se narodila 22. září 1940 v dánském Frederiksbergu jako Hanne Karin Blarke Bayerová. Dětství podle svých pozdějších vzpomínek prožívala v citově chladném prostředí, bez pocitu opravdového bezpečí a lásky.
V sedmnácti letech odešla sama do Paříže. Přijela s malým obnosem peněz, téměř bez znalosti francouzštiny a bez jistoty, kde bude bydlet. První týdny skutečně strávila na ulici. Přespávala, kde se dalo, a postupně se dostala k modelingu.
Objevila se v reklamě na mýdlo Palmolive, pózovala pro módní časopisy a seznámila se s Pierrem Cardinem i Coco Chanel. Právě Chanel jí podle později opakované legendy doporučila změnit jméno. Z Hanne Karin Bayerové se stala Anna Karina.
Krátce nato ji v reklamě zahlédl Jean-Luc Godard, tehdy ještě filmový kritik časopisu Cahiers du Cinéma, který právě vstupoval do světa režie. Nabídl jí drobnou roli ve svém celovečerním debutu U konce s dechem. Karina ji odmítla, protože součástí role měla být nahá scéna s Belmondem. Odmítla bez váhání. A právě tím si Godardovu pozornost možná získala ještě víc.
Z múzy se stala manželka
Ke spolupráci nakonec došlo při natáčení Godardova filmu Malý voják. Karina tehdy neměla velké herecké zkušenosti, ale měla něco, co Godard hledal: výraznou tvář, zvláštní směs křehkosti a vzdoru a pohled, ve kterém se dalo číst víc než v dlouhých dialozích.
Během natáčení se mezi nimi rozvinul vztah. Podle jedné z často citovaných vzpomínek jí Godard během večeře podstrčil vzkaz se slovy: „Miluji tě. Sraz v Café de la Paix o půlnoci.“ Karina tehdy seděla i se svým tehdejším přítelem. Přesto nakonec odešla za Godardem.
Vzali se v roce 1961. Navenek působili jako dokonalý pár nové vlny. On, mimořádně talentovaný a rychle stoupající režisér. Ona, dánská dívka proměněná v symbol francouzského filmového stylu. Jejich fotografie plnily časopisy. Karina se objevila na titulní stránce Paris Match s červenou růží ve vlasech a titulkem Nevěsta nové vlny.
Jenže uvnitř manželství začínalo být mnohem složitější.
Během práce na Žena je žena Karina otěhotněla. Těhotenství ale skončilo ztrátou dítěte a následnými zdravotními komplikacemi. Měsíce se zotavovala fyzicky i psychicky. Godard se mezitím stále víc uzavíral do práce, odjížděl bez vysvětlení a vracel se, kdy chtěl.
Karina později popisovala, že zůstávala sama celé dny, vyčerpaná, nejistá a bez pocitu, že by měla, o koho se opřít. Přesto se s Godardem mihli v epizodní roli ve filmu Agnès Vardové Cléo od pěti do sedmi jako obraz zamilovaného páru, kterým ve skutečnosti už dávno nebyli.
Po ztrátě dítěte a dlouhém zotavování se Karina pokusila vrátit k práci mimo Godardův svět. Dostala roli ve filmu Le Soleil dans l’œil režiséra Jacquese Bourdona. Během natáčení navázala vztah s hercem Jacquesem Perrinem.
Když se to Godard dozvěděl, jejich vztah se dostal do další ničivé fáze. Karina později mluvila o hádkách, žárlivosti, rozchodech a návratech, které člověka vyčerpají víc než definitivní konec. V jednom z nejhorších období se pokusila vzít si život.
Pár se krátce nato znovu sblížil a společně natočili Žít svůj život z roku 1962. Film patří k vrcholům francouzské nové vlny a Karina v něm vytvořila jednu ze svých nejsilnějších rolí. Hraje Nanu, mladou ženu, která se postupně propadá do světa, z něhož nedokáže najít cestu ven.
Na plátně působí křehce, přitom vzdorovitě. Její tvář, dlouhé tiché záběry i slavná scéna, ve které v kině sleduje Falconettiovou v Dreyerově Umučení Panny orleánské, dodnes patří k nejsilnějším obrazům evropského filmu.
Jenže Karina sama v té době neměla daleko k pocitu, že se její vlastní život rozpadá podobně jako život postavy, kterou hraje.
Film, který jí zachránil život
Klid netrval dlouho. Mezi natáčením Žít svůj život a přípravami filmu Cizí banda procházela Karina dalším mimořádně těžkým obdobím. Pokusila se o sebevraždu podruhé a skončila v psychiatrickém zařízení.
Později vzpomínala, že to nebylo dobré místo. Byla zlomená, oslabená a podle vlastních slov už neměla chuť dál žít. Pak se objevil Godard. Přijel za ní, odvezl ji z nemocnice a oznámil jí, že za dva dny začínají natáčet. Karina souhlasila.
„Byla jsem v nemocnici, a ne zrovna v dobré. Měla jsem tehdy potíže žít svůj život. Mezi Jean-Lucem a mnou to bylo velmi těžké,“ řekla v rozhovoru pro Film Comment. „V jistém smyslu mi ten film zachránil život.“
Právě tak vznikla Cizí banda z roku 1964. Film o trojici mladých lidí, kteří se pokoušejí ukrást peníze a zároveň nevědí, co si počít sami se sebou. Karina v něm hraje Odile, dívku, která působí jako porcelánová panenka, ale uvnitř v ní probíhá boj o přežití.
Vznikly při tom dvě scény, které se staly jedněmi z nejcitovanějších okamžiků světové kinematografie. Tanec Madison v kavárně, kdy Anna Karina, Sami Frey a Claude Brasseur tančí téměř bez emocí, a přesto je v každém pohybu cítit svoboda, vzdor i smutek.
A pak běh Louvrem. Trojice se rozhodne překonat rekord amerického turistu, který muzeem proběhl za devět minut a čtyřicet pět vteřin. Běží chodbami, mezi uměleckými díly, v hluku, ve spěchu a s energií, která je zároveň dětská i zoufalá.
Karina později souhlasila s tím, že příběh Odile je v jádru příběhem ženy, která se ze všech sil snaží žít. Přesně jako ona sama v době, kdy film vznikal.
Rozvod, který nepřerušil spolupráci
Manželství s Godardem skončilo rozvodem na konci roku 1964. Jejich vztah býval popisován jako neustálé střídání něhy, obdivu, hádek, žárlivosti a bolesti. Spoluherec Jean-Claude Brialy o nich řekl, že se navzájem trhali na kusy, milovali se, nenáviděli se a křičeli na sebe.
Godard si z jejich vztahu dál bral materiál pro filmy. V Pohrdání z roku 1963 i v dalších dílech lze najít ozvěny partnerského odcizení, nedorozumění a ticha mezi dvěma lidmi, kteří si přestali rozumět.
Po rozvodu spolu ale ještě pracovali. Anna Karina hrála v Bláznivém Petříčkovi, Alphaville i Made in USA. Jejich poslední společné filmy už nevznikaly v atmosféře začátku vztahu. Během natáčení Bláznivého Petříčka spolu podle pamětníků téměř nedokázali normálně mluvit.
Přesto právě jejich spolupráce definovala velkou část francouzské nové vlny. Godard našel v Karině tvář, která uměla nést jeho nápady. Karina v Godardových filmech našla prostor, v němž mohla být zároveň hravá, tragická, komická, nebezpečná i naprosto zranitelná.
Po rozvodu pokračovala v herecké i pěvecké kariéře dalších pět desetiletí. Nebyla jen Godardovou bývalou manželkou ani jeho múzou. Zpívala, psala romány, režírovala a hrála pro řadu dalších režisérů, mimo jiné pro Jacquese Rivetta, Rainera Wernera Fassbindera nebo Raoula Ruize.
Ještě třikrát se vdala. Za Pierra Fabra, se kterým žila mezi lety 1968 a 1974, za Daniela Duvala v letech 1978 až 1981 a nakonec za režiséra Dennise Berryho, s nímž zůstala až do konce života.
Na Godarda však nikdy nepřestala vzpomínat se směsí něhy a bolesti. „Vím, že mi nechtěl ublížit, ale ublížil,“ řekla v jednom z rozhovorů. Zároveň připouštěla, že jí dal příležitost zahrát postavy, které by bez něj možná nikdy nedostala.
Anna Karina zemřela 14. prosince 2019 v Paříži ve věku devětasedmdesáti let na rakovinu. Poslední rozloučení se konalo na pařížském hřbitově Père-Lachaise.
Francouzský ministr kultury Franck Riester tehdy uvedl, že francouzská kinematografie ztratila jednu ze svých legend. Měl pravdu.
Zdroje:
https://www.filmcomment.com/interview-anna-karina/
https://www.theguardian.com/film/2016/jan/21/anna-karina-on-love-cinema-and-being-jean-luc-godards-muse-i-didnt-want-to-be-alive-anymore
https://www.bfi.org.uk/features/anna-karina-2-3-things-we-now-know-about-her
https://www.bfi.org.uk/sight-and-sound/news/anna-karina-obituary-french-new-wave-flesh
https://www.criterion.com/current/posts/6736-unforgettable-anna-karina
https://www.criterion.com/films/291-band-of-outsiders
https://www.theguardian.com/film/2019/dec/16/anna-karina-obituary
https://www.independent.co.uk/news/people/jean-luc-godard-s-muse-anna-karina-on-why-she-refused-to-star-in-breatless-a6869871.html
