Nejděsivější televizní reportáž všech dob. Sebevražda Christine Chubbuckové v přímém přenosu

Nikdo z kolegů netuší, že právě začíná nejstrašnější kapitola televizní historie. O pár desítek minut později Christine sedí za moderátorským stolem, upírá klidný pohled do kamery a s chladnou ironií pronáší větu, která se navždy zapíše do dějin: „V souladu s politikou kanálu 40, která divákům přináší nejnovější zprávy plné krve a vnitřností, uvidíte nyní poprvé v živých barvách exkluzivní pokus o sebevraždu.“ Nato vytáhne z tašky revolver, přiloží si ho za pravé ucho a před zraky šokovaných diváků stiskne spoušť. Studiem se rozléhá výstřel – a televizní obrazovky náhle potemní.

Jak mohl život talentované mladé novinářky dospět k tak otřesnému finále? Christine Chubbucková působila na první pohled jako energická a schopná žena. Narodila se roku 1944 v Ohiu, vystudovala žurnalistiku na Bostonské univerzitě a odhodlaně se vrhla do práce v médiích. Nakonec zakotvila na Floridě, kde dostala vlastní ranní talk show zaměřenou na místní komunitu.

Práce pro televizi byla její vášní a naplňovala ji – podle její matky Peg to bylo to jediné, v čem dcera skutečně vynikala. Jenže mimo kamery vedla Christine osamělý a nešťastný život. Neměla žádný partnerský vztah; už na střední škole patřila k dívkám, o které chlapci nejevili zájem. Zatímco vrstevnice se časem vdaly či usadily, ona zůstávala sama – ve 29 letech byla stále ještě panna a nesmírně ji to trápilo. „Kromě práce jí ve společenském životě nic jiného nešlo,“ svěřila zdrceně její matka novinářům po tragédii.

Christine otevřeně bojovala s depresemi a dlouhodobými pocity méněcennosti. Už jako dítě měla sklon cítit se „tak trochu vadná“ a nikdy nezapadala mezi ostatní. Její mladší bratr Greg později uvedl, že sestra pravděpodobně trpěla neléčenou bipolární poruchou, kvůli níž rodiče v průběhu dvou desetiletí utratili přes milión dolarů za terapii, jen aby Christine pomohli najít duševní klid.

Žádná léčba však nezabrala úplně. Christine byla inteligentní a vtipná, ale zároveň se neustále užírala pocitem, že není dost dobrá. Každá drobná kritika nebo neúspěch ji zasáhly dvojnásobně. Když jí bylo 16 let, zabila se při autonehodě její první láska – událost, která na citlivé dívce zanechala hlubokou jizvu.

Od té doby už si žádný vážný vztah nedokázala vytvořit a samota ji tížila čím dál víc. Blížila se třicítka, biologické hodiny tikaly (lékaři jí navíc po operaci vaječníku naznačili, že pokud brzy neotěhotní, možná už nikdy nebude moci mít děti) – a Christine propadala zoufalství, že nikdy nenajde lásku ani nenaplní svůj sen stát se matkou.

Rodina a nejbližší o jejích depresích věděli, Christine se jim se svými pocity často svěřovala. Nikdo by si však ani v nejhorší noční můře nepředstavil, že by své trápení vyústila sebevraždou – navíc před zraky veřejnosti. Matka se dokonce obávala říct vedení televize o dceřiných sklonech k sebevraždě, aby Christine neztratila milované zaměstnání. V práci tak nikdo netušil, čím Christine v soukromí prochází.

Situaci mladé moderátorky navíc zhoršovaly rostoucí tlaky v zaměstnání. Televizní stanice WXLT začala počátkem 70. let tlačit na více senzacechtivé zpravodajství – vedení chtělo v boji o sledovanost co nejvíce „krve a vnitřností“ v programu. To bylo v přímém rozporu s Christineinou vizí novinařiny. Ve svém pořadu Suncoast Digest se snažila dávat prostor pozitivním, komunitním tématům: rozhovorům s místními lidmi, reportážím o boji se závislostmi či charitativních projektech.

Nyní po ní ale nadřízení chtěli více krimi zpráv, násilí a tragédií. Christine to vnitřně sžíralo – toužila dělat smysluplnou žurnalistiku, ale připadala si nedoceněná a komerční přístup její stanice ji frustroval. Paradoxně právě tato frustrace možná přispěla k jejímu rozhodnutí: provést nejděsivější „krvavou“ reportáž ze všech – svou vlastní smrt.

Poslední týdny Christineina života byly plné varovných signálů, které bohužel zapadly. Docházela k psychiatrovi, ale pár týdnů před smrtí terapii přerušila. Svému okolí se zmínila o sebevražedných úmyslech, avšak nikdo ji nebral úplně vážně – Christine měla sklony k černému humoru, a tak její temné narážky kolegové považovali spíše za nevhodné vtipy.

Dokonce se otevřeně zmínila nočnímu editorovi Robu Smithovi, že si koupila zbraň a „jednoho dne se střelí přímo v živém vysílání“. Smith jen zavrtěl hlavou a označil to za „chorý humor“, na který nereagoval. Ve skutečnosti už Christine spřádala velmi konkrétní plán. Při práci na jedné reportáži vyzpovídala místního policejního důstojníka o metodách sebevraždy – záminkou byly obecné informace, ale Christine zajímalo něco zcela konkrétního.

„Zeptala se ho, kam by si člověk musel namířit zbraň, aby se zabil na jistotu,“ popsal později Greg Chubbuck s odkazem na onen zdrcující rozhovor – policista prý tu otázku zodpověděl a rozplakal se, když později zjistil její pravý důvod.

Christine také důsledně promýšlela praktické kroky: obstará si revolver Smith & Wesson ráže .38, který snadno ukryje v tašce. Krátce před činem uspořádá večírek na rozloučenou, aniž to kdo tuší – několik dní před tragédií pozve kolegy a známé k sobě domů a překvapí je nebývale veselou a uvolněnou náladou. „Byla samý smích a my si říkali: Páni, to je úplně jiná Christine, než jak ji známe,“ vzpomínal kolega sportovní reportér Craig Sager, který onu party navštívil. Teprve později všem došlo, že to bylo její tiché rozloučení.

Osm hodin ráno, 15. července 1974. Christine Chubbucková přijíždí jako obvykle do studia WXLT v Sarasotě – ale dnes se chová poněkud neobvykle. Kolegové zaznamenají, že je překvapivě optimistická a milá. Technika dokonce požádá, aby její dnešní pořad byl výjimečně nahráván (což se běžně nedělalo). Nikomu to nepřipadá zvláštní; Christine se usmívá a působí klidně. V 9:30 usedá na své místo před kamery a zahajuje živé vysílání.

Tentokrát si prosadila nezvyklý formát – místo obvyklého interview s hostem začne pořad krátkým zpravodajským blokem, který si sama připravila. Přítomný host čeká stranou ve studiu, zatímco Christine čte do kamery zprávy. Zprvu informuje o třech běžných novinkách z agentur. Vše probíhá hladce a moderátorka má stále na tváři lehký úsměv.

Poté přichází na řadu lokální zpráva o přestřelce z předchozího dne. Christine se chystá pustit divákům záběry, ale nastane technický zádrhel – filmový pásek se zasekne v projektoru a klip neběží. Christine na vteřinu zaváhá, pokrčí rameny a improvizuje: zvedne oči od stolu a pronese k divákům osudnou větu, kterou sama předem sepsala:

„V souladu s praxí stanice WXLT, která vám přináší ty nejčerstvější zprávy plné krve a vnitřností, vám nyní – poprvé v živém vysílání – přineseme exkluzivní pokus o sebevraždu.“

Diváci ani přítomní technici nevěří vlastním uším – řekla opravdu „sebevraždu“? Moderátorka však vzápětí svá slova naplní. Než stačí kdokoli jakkoli zareagovat, sáhne pod stůl do papírové tašky. Místo připravených loutek, které v ní obvykle nosila (ve volném čase Christine jako dobrovolnice hrávala maňáskové divadlo nemocným dětem), vytahuje černý revolver.

Klidně si přiloží hlaveň k pravé straně hlavy. Ozve se výstřel. Christine se ve vteřině zhroutí přes moderátorský pult – obraz se chaoticky zatřese a režie rychle přerušuje přenos. Technický ředitel Linford Rickard instinktivně vyťuká střih na černou obrazovku.

V prvním okamžiku si mnozí nechtějí připustit, že to, co viděli, je skutečné. „Napadlo mě, že jde o nevkusný žert, a vyřítil jsem se do studia, že jí pěkně vynadám,“ popsal Rickard svou první reakci v rozhovoru pro magazín People. Když však vběhl na scénu, naskytl se mu hrůzný pohled – Christine ležela na zemi v tratolišti krve a z její poraněné hlavy stoupal dým.

Režie mezitím pohotově nasadila nouzový prostřih: místo děsivých záběrů stanice pustila nejprve veřejné oznámení a poté náhradní film. Sál zůstává šokem oněmělý, ale chaos propuká venku: volající diváci zaplaví telefonní ústřednu televize – někteří na policii ohlašují, co se stalo, jiní se zoufale ptají, zda šlo o nějakou nepovedenou inscenaci nebo drsný vtípek.

Teprve po několika minutách děsivá pravda doléhá na všechny: Christine Chubbucková právě spáchala sebevraždu živě před kamerami. Okamžitě přijíždí záchranka. V  zákulisí najde vedoucí vysílání Mike Simmons papíry, ze kterých Christine během zpráv četla – a nevěřícně zírá na text, který si jeho moderátorka předem napsala o svém vlastním činu.

Scénář obsahuje i dodatek, určený k přečtení pro případ, že Christine nebude moci pokračovat: struhou zprávu o incidentu v třetí osobě. V ní se praví, že „moderátorka kanálu 40 Christine Chubbucková se dnes ráno postřelila během živého vysílání a byla urychleně převezena do nemocnice, kde zůstává v kritickém stavu“. Ta hrůzná improvizace se tak ukazuje být promyšleným záměrem – Christine měla svůj odchod detailně připravený do posledního slova.

Těžce zraněná moderátorka je převezena do nemocnice Sarasota Memorial Hospital, kde lékaři 14 hodin bojují o její život. Navzdory veškeré péči však následujícího dne brzy ráno svým zraněním podléhá. Bylo jí pouhých 29 let. Zpráva o tragédii obletí během několika hodin celé Spojené státy – v době před internetem sice neexistuje záznam, který by mohly vidět masy diváků, přesto se z Christine stává smutně proslulá první osoba na světě, která zemřela vlastní rukou v přímém televizním přenosu.

Redakce WXLT zůstala v šoku. Nikdo z kolegů nedokázal pochopit, co Christine k tak zoufalému činu dohnalo – navenek na sobě nedala nic znát. „Bylo to to nejméně očekávatelné na světě. Nikdo z nás netušil, že má jakýkoli vážný problém,“ prohlásil ohromený šéf inženýrů stanice Dan Lunin. Stejně zdrcená je rodina a přátelé.

Pohřeb Christine Chubbuckové se konal o pár dnů později v úzkém kruhu na pláži u Sarasoty; její tělo bylo zpopelněno a popel rozptýlen do moře. Na obřadu zazněla oblíbená píseň od Roberty Flack.

Christine svým činem navždy poznamenala živé televizní vysílání. Případ vyvolal ostře debatovanou otázku, zda média ženoucí se za senzací nepřekračují hranice lidské důstojnosti – a ona sama jako by svým posledním skutkem nastavila kruté zrcadlo právě kultu „krve a vnitřností“ v televizních novinách. Stanice WXLT okamžitě zakázala jakékoli opakování záběrů z oné tragické show a páska s nahrávkou byla zabavena jako důkazní materiál.

Christineina rodina si následně vyžádala soudní příkaz, aby záznam nesměl být nikdy zveřejněn. Nahrávka putovala k uložení do trezoru právnické firmy a dodnes ji nikdo mimo úzký okruh povolaných neviděl. To však nezabránilo přízrakům Christineina příběhu žít dál – v průběhu let se na internetu objevila řada falešných videí a rekonstrukcí, které jen dokládají, jak velký morbidní ohlas tragédie vyvolala.

V následujících letech se stanice WXLT (dnes pod názvem ABC7 WWSB) snažila na smutnou událost zapomenout – pořad Suncoast Digest byl nějaký čas nahrazen jiným programem a později pokračoval s novými moderátory. Jméno Christine Chubbuckové upadlo na dlouho v zapomnění, přestože její čin inspiroval i postavu v oscarovém filmu Televizní společnost (1976) o zpravodaji, který před kamerou zešílí.

Až po desítkách let, v roce 2016, se její příběh znovu dostal na veřejnost díky dvěma oceňovaným filmům. Na festivalu Sundance se představilo jednak dokumentární drama Kate Plays Christine, a zejména celovečerní snímek Christine, v němž herečka Rebecca Hall ztvárnila poslední týdny života floridské moderátorky. Hall později uvedla, že ji na roli přitahovalo právě dilema, jak odvyprávět senzacechtivý příběh, aniž by sklouzl k senzaci – což paradoxně odráží samotný životní boj Christine Chubbuckové.

Navzdory pozdějším knihám a filmům však nejpůsobivějším mementem zůstává skutečný příběh CHristine – příběh talentované, citlivé ženy, kterou vlastní vnitřní démoni a tlak okolního světa dohnali k nepředstavitelnému činu. Její bratr Greg nikdy neskrýval rozhořčení nad tím, že veřejnost má tendenci vidět jen morbidní senzaci a zapomíná na lidskou tragédii, která se za ní skrývá. I proto odmítl zhlédnout jakékoli zfilmování sestřina osudu.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Christine_Chubbuck

https://www.yahoo.com/entertainment/colleagues-recall-shock-horror-journalist-174654897.html

https://people.com/crime/brother-of-christine-chubbuck-says-no-one-will-ever-find-tape-of-horrific-day/

https://www.irishtimes.com/culture/why-did-reporter-christine-chubbuck-shoot-herself-live-on-air-1.2947799

https://www.tvguru.cz/udalost-ktera-navzdy-zmenila-televizi-pred-50-lety-moderatorka-christine-chubbuck-ukoncila-zivot-v-primem-prenosu/