Článek
Příběh Luneticu začal psát rok 1995, kdy se v Litvínově potkali Martin Kocián a Aleš Lehký. Oba už měli dost pouhého pouštění cizích desek na diskotékách jako DJové a chtěli víc – chtěli být slavní jako britské boybandy Take That nebo East 17, které tehdy dobývaly evropské hitparády.
Martin přišel s nápadem založit vlastní kapelu a Aleš, tehdy snící o Wembley a MTV, okamžitě souhlasil. Chyběli jim ale tanečníci, kteří by dokázali doplnit jejich vizi. V klubu narazili na Václava Jelínka a Davida Škacha, kteří tam tou dobou předváděli kousky. na parketu. Slovo dalo slovo a vznikla formace, která zpočátku fungovala jen jako taneční skupina zpívající anglické texty. Jméno kapely vzniklo úpravou anglického slova „lunatic“, tedy náměsíčný nebo šílený, do podoby Lunetic.
Ambice mladé čtveřice byly už od počátku přehnané v tom nejmilejším slova smyslu. „Když jsme začínali, chtěli jsme vyprodat Wembley. Normální puberťácký nesmysly,“ zavzpomínal s úsměvem Aleš Lehký v rozhovoru z roku 2011. Byl to sen naprosto nereálný pro čtveřici kluků, kteří v tu chvíli neuměli prakticky nic – ani zpívat, ani hrát na nástroje, ani jak správně komponovat píseň. Měli ale něco jiného, co se ukázalo být mnohem cennější: nadšení, energii a charisma, které mělo brzy vyvolat davové šílenství.
První koncert v Mostě
V červnu 1996 měl kompletní Lunetic svůj první koncert v Mostě. Skutečný zlom v kariéře ale přišel až o rok později, v roce 1997, kdy se kapely ujal producent Stano Šimor. Ten správně vycítil, že anglické texty čtveřici kluků ze severočeského pohraničí nikam nedovedou, a přesvědčil je, aby začali zpívat česky. Ve stejné zimě se navíc potkali s producentem Martinem Červinkou z Universal Music, což jim otevřelo dveře k profesionální hudební produkci.
Písničku Máma napsal člen kapely David Škach na popud manažera Pavla Rameše. Singl vyšel v květnu 1998 a stal se hymnou celé jedné generace mladých Čechů. V létě téhož roku vyšlo první album Cik Cak a doprovodné turné se těšilo nebývalé návštěvnosti. Skupina se doslova přes noc stala fenoménem – dívky je zbožňovaly, kluci je buď nenáviděli, nebo si je tajně pouštěli, a davové scény kolem koncertů připomínaly něco na způsob malé české beatlemánie.
Cesta od dvou znuděných DJů v litvínovském klubu k celonárodnímu hudebnímu fenoménu tak trvala doslova jen tři roky. V roce 1995 neuměli Kocián s Lehkým prakticky nic, jen sny o slávě a odvahu je následovat. V roce 1998 už jejich jméno znala celá republika a písnička Máma zněla z rádií, walkmanů i přehrávačů na kazety, které si fanynky přetáčely tužkou.
Od září 1999 dostali Lunetici příležitost moderovat hitparádu ESO, tehdy nejprestižnější hudební pořad svého druhu v české televizi. Ve stejném roce vyšlo jejich druhé album Nohama na zemi, opět doprovázené turné. V roce 2000 následovalo třetí album Časoprostor, tentokrát už s doprovodem živé kapely, a skupina postupně navštívila prakticky celou Českou republiku.
Slávu ale provázelo i jedno přetrvávající tajemství. Kolem alba Cik Cak se objevily spekulace, že za většinou hlasů na desce ve skutečnosti nestáli viditelní členové kapely, ale utajený pátý hlas jménem Dalibor Kaplan. Fanynky se tehdy cítily podvedené a žádaly si vysvětlení – otázka, kdo na prvním albu skutečně zpíval, se mezi fanoušky řeší dodnes, i více než pětadvacet let od vydání desky.
Miliony, které se rozfofrovaly
Úspěch kapele přinesl i solidní finanční odměnu. Podle pozdějšího vyjádření Aleše Lehkého si dohromady vydělali kolem dvaceti milionů korun, nejvíc právě v devadesátých letech. Část si ale vzalo vydavatelství, část manažer, a zbytek si čtveřice osmnáctiletých kluků podle vlastních slov poměrně rychle „rozfofrovala“ – peníze, na které v tak mladém věku nebyli připraveni, zmizely rychleji, než si dokázali uvědomit jejich skutečnou hodnotu.
Skupina uskutečnila poslední vystoupení v plné původní sestavě 1. března 2003 v pražském obchodním centru Europark, kde se rozloučila se svými fanoušky. Podle pozdějších vyjádření nebyly příčinou rozpadu žádné skandály, ale obyčejná únava a touha zkusit něco jiného. Martin Kocián zamířil do muzikálu Pomáda, Aleš Lehký se přesunul k moderování.
Cesta kapely ale nebyla jen zářivá. Opakující se problémy Martina Kociána s drogami a alkoholem a jeho celkově kontroverzní veřejné vystupování nakonec vedly ostatní členy k rozhodnutí, že budou raději koncertovat bez něj – rozchod s Kociánem se definitivně potvrdil v roce 2019.
Kapelu potkala i tragédie mimo vlastní vinu jednotlivce v přeneseném smyslu – když Lunetic vystupoval jako host na koncertě Leoše Mareše, srazil cestou domů Václav Jelínek na dálnici chodce, který svým zraněním podlehl. Jelínek měl navíc při dechové zkoušce pozitivní test na alkohol, což na kapelu vrhlo další nepříjemné světlo.
Po zhruba pěti letech od rozpadu se skupina znovu dala dohromady. V roce 2018 vyrazili na podzimní turné nazvané 20 let, opět v plné sestavě, tentokrát nejen po Česku. Od té doby kapela pravidelně koncertuje po českých klubech, často společně se svým ženským protějškem, skupinou Holki. Letos, v roce 2025, slaví Lunetic třicet let od svého vzniku – k tomuto výročí chystají mimo jiné velký koncert v pražském O2 universu s kapacitou pět tisíc lidí a novou společnou písničku s kapelou Holki nazvanou V rytmu beat.
Zdroje:
https://www.lunetic.eu/bio.html
https://www.pragmoon.cz/clanky/kapela-lunetic-po-triceti-letech-od-zalozeni-nejsme-socky
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/skupina-lunetic-lehky-skach-jelinek-boyband-devadesatky-hudba.A250213_170552_lidicky_sub
https://zivotvcesku.cz/pred-25-lety-vznikli-lunetici-za-celou-dobu-se-vydelalo-okolo-dvaceti-milionu-prozradil-ales-lehky/
https://www.centrum.cz/clanek/lunetic-a-jejich-27-let-stare-tajemstvi-prvni-album-jim-mel-nazpivat-utajeny-paty-clen-95564
https://www.idnes.cz/zpravy/revue/spolecnost/vaclav-jelinek-lunetic-nehoda-muz-smrt-dalnice-policie.A230108_082825_lidicky_zar
https://www.o2universum.cz/events/lunetic-30-let/
