Osmnáctiletý Němec přistál Cessnou u Kremlu. Sovětskou armádu ponížil před celým světem

Ve čtvrtek 28. května 1987 krátce před sedmou večer zaznamenali překvapení chodci u Rudého náměstí v Moskvě nízko letící jednomotorové letadlo. Bílá Cessna 172P přeletěla kolem věží historického obchodního domu GUM a několikrát zakroužila nad okolím náměstí.

Svědci později popisovali, že stroj prolétal nezvykle nízko – někteří lidé na náměstí se instinktivně skrčili. Pilot nakonec nasměroval své letadlo na Bolšoj Moskvorecký most vedle chrámu Vasila Blaženého a dosedl přímo na vozovku. Provoz mu pomohla zastavit červená na semaforu, takže Cessna mohla dosednout mezi pruhy silnice. Letoun se po kolech dokutálel z mostu na dláždění Vasiljevského sjezdu, tedy na dohled od zdí Kremlu.

Osmnáctiletý pilot Mathias Rust vylezl z kokpitu a sám svému letadlu podložil kola klínem. Na sobě měl výraznou červenou leteckou kombinézu a na očích tmavé brýle. Kolem neobvyklého návštěvníka se brzy seběhl hlouček Moskvanů. Rust zůstal překvapivě klidný a přátelský – rozdal několik autogramů a tvrdil přihlížejícím, že přiletěl s „posláním míru“.

Na dotaz, odkud se vzal, odpověděl jen, že z Německa. Někteří přítomní předpokládali, že je z východního Německa, a teprve zmínka o západním Německu vyvolala mezi lidmi údiv. Okolnosti byly natolik surrealistické, že mnoho kolemjdoucích zpočátku ani nevěřilo, že jde o skutečný incident – odborníci jej později označí za bezprecedentní selhání nedotknutelné sovětské protivzdušné obrany.

Rust zůstal u svého stroje zhruba dvě hodiny, dokonce měl čas se i lehce občerstvit. Až kolem osmé hodiny večer dorazily na místo černé limuzíny s příslušníky státní bezpečnosti, kteří zvědavý dav rozehnali a mladého pilota zadrželi. Malá Cessna zůstala stát opuštěná poblíž chrámu, zatímco Rust už mířil v doprovodu agentů KGB k výslechu.

Mathias Rust nebyl zkušený ani profesionální letec. Pocházel z menšího města Wedel u Hamburku a pilotní průkaz získal teprve nedávno jako sportovní pilot. V květnu 1987 však tento tichý a nenápadný mladík spřádal troufalý plán. Podle svých pozdějších slov nosil v hlavě myšlenku „vybudovat imaginární most mezi Západem a Východem“ – chtěl svým činem symbolicky sblížit oba bloky studené války.

Doma rodičům oznámil, že se vydává na běžný výlet malým letadlem po Evropě. Rodiče ani přátelé netušili, co zamýšlí doopravdy. Rust si ve svém aeroklubu v Hamburku vypůjčil jednomotorový letoun Cessna 172P s registrací D-ECJB a upravil ho pro mimořádně dlouhý let: z kabiny demontoval zadní sedadla a namísto nich instaloval přídavné palivové nádrže.

Dne 13. května 1987 odstartoval z letiště Uetersen nedaleko Hamburku a zahájil svéráznou leteckou pouť napříč severní Evropou. Během dvou týdnů navštívil postupně Faerské ostrovy, potom strávil týden na Islandu a cestou zpět se zastavil v Norsku. Dlouhý okruh měl podle pozdější Rustovy výpovědi otestovat jeho pilotní schopnosti a možná také odvést pozornost – vše ale směřovalo k jeho skutečnému cíli v Sovětském svazu.

V závěru svého „výletu“ přistál Rust 25. května 1987 v Helsinkách. Na malém letišti Helsinky-Malmi dotankoval plnou nádrž. Jako oficiální cíl další etapy letu nahlásil finským dispečerům Stockholm ve Švédsku. Druhý den, 28. května ve 12:21 místního času, odstartoval z Helsinek a zamířil na západ – jenomže krátce poté, co naposledy komunikoval s řídicí věží, náhle změnil kurz.

Odbočil prudce k východu směrem nad Finský záliv, vypnul komunikační zařízení a transpondér a snížil výšku letu. Držel se nízko pod oblačností, aby se vytratil z dosahu finských radarů řízení letového provozu. Finští dispečeři, kteří náhlé zmizení kontaktu vyhodnotili jako možné neštěstí, zalarmovali pobřežní stráž.

Do prostoru u pobřeží poblíž Sipoo, kde se Rustova stopa ztratila, vyslali záchranáře a hlídkující plavidla. Na mořské hladině našli mastnou skvrnu, proto Finové dokonce spustili pátrání potápěčů po troskách letadla. Nic však nenašli – Rust mezitím nepozorovaně překročil hranici do Sovětského svazu.

Krátce po 14. hodině místního času zachytily radary sovětské protivzdušné obrany malý neidentifikovaný cíl poblíž estonského města Kohtla-Järve, asi 250 kilometrů západně od Leningradu. Operátoři sovětské PVO v první chvíli nepředpokládali narušení státní hranice – drobný nízko letící letoun mylně považovali za domácí stroj, který zřejmě porušil předpisy, ale nepředstavuje hrozbu.

28. května se navíc v SSSR slavil Den pohraniční stráže a provoz nad Pobaltím byl rušný. V okolí Estonska se ve vzduchu pohybovalo několik cvičných letounů sovětských aeroklubů a také vojenské stroje. Teprve ve 14:29, kdy bylo definitivně potvrzeno, že na dané trase nemá co dělat žádné civilní letadlo, vyhlásila PVO pohotovost. Neznámému objektu přidělila kódové označení „cíl 8255“ a na velitelství padlo rozhodnutí vyslat k němu stíhačky.

Z estonského letiště Tapa okamžitě odstartovaly dva letouny MiG-23, aby narušitele dostihly. Jednomu z pilotů se skutečně podařilo navázat vizuální kontakt – zahlédl menší letadlo bílé barvy s modrým pruhem na trupu, typově podobné sovětskému sportovnímu stroji Jak-12. Pilot pronásledujícího MiGu ohlásil cíl nadřízeným, ti však jeho hlášení nebrali vážně.

Vojáci stále předpokládali, že jde o některý z vlastních cvičných letounů, které ve stejnou dobu létaly v oblasti, a nikoli o nepřátelský průnik. Rozkaz k palbě ani k přímému zásahu proti podezřelé Cessně nepřišel. Když se pak Rustův pomalu letící stroj znovu ztratil z radarů v hustých mracích nad Pskovskou oblastí, velitel protivzdušné obrany dokonce centrálnímu velení mylně nahlásil, že patrně šlo o falešný poplach – nejspíš jen hejno ptáků na radaru.

Rust přitom pokračoval hlouběji na sovětské území zcela nerušen. Ve snaze nepřitahovat pozornost se držel co nejníže pod oblačností a letěl pomalu, rychlostí kolem 180 km/h. Na palubě neměl moderní navigační přístroje – spoléhal na mapu a kompas. Později přiznal, že orientace nad neznámou krajinou nebyla snadná.

Přibližně v 17:40 zaznamenaly Rustův letoun radary civilního letiště Šeremeťjevo u Moskvy. Tamní letoví dispečeři znejistěli: drobná Cessna se pohybovala bez povolení v zakázaném prostoru a navíc ohrožovala hustý provoz v okolí hlavního města. Do doby, než se přijde na to, oč jde, zastavilo Šeremeťjevo preventivně veškeré odlety a přílety dopravních letadel.

Když se zjistilo, že narušitel mezitím prolomil až do centra metropole, bylo už pozdě podniknout obrannou akci. Rust tak nepozorovaně proletěl až do samotného srdce Sovětského svazu. Jeho malá Cessna se kolem 18:30 objevila nad moskevským letištěm v Tušinu a odtud zamířila přímo k centru města. O několik minut později už pilot uviděl svůj vysněný cíl – rozlehlé Rudé náměstí u Kremlu.

Bezprostředně po Rustově zadržení sovětské úřady váhaly, jak situaci vyložit veřejnosti. Událost se odehrála v době napjatých mezinárodních vztahů, ale také probíhající glasnosti a oteplování na Východě. V Kremlu v té době vládl reformní vůdce Michail Gorbačov, který 28. května 1987 shodou okolností pobýval na oficiální návštěvě Berlína.

Zatímco světová média začala o moskevském přistání mladého Němce okamžitě živě spekulovat, v oficiálním sovětském tisku se zpráva objevila jen opožděně a velmi stroze. Agentura TASS nakonec oznámila, že „sportovní letoun řízený občanem Mathiasem Rustem nedovoleně překročil sovětsko-finskou hranici a přistál v Moskvě“. Sovětská média případ zjevně zlehčovala a tisková zpráva zazněla v televizi až na konci hlavních zpráv, těsně před blokem sportu.

Rust zůstával ve vyšetřovací vazbě a čekal na soud. Západoněmecká vláda se zatím neoficiálně snažila dosáhnout jeho vydání nebo propuštění, ale bez úspěchu. Do Moskvy za ním přicestovali také jeho rodiče – poprvé se s ním směli setkat 16. června 1987 v pověstné moskevské věznici Lefortovo, kde byl držen. Sovětské orgány případ kvalifikovaly jako závažný trestný čin.

Pro Gorbačovův režim byl výkon trestu také otázkou prestiže a odstrašení případných následovníků. Soudní proces s Mathiasem Rustem začal 2. září 1987 před senátem Nejvyššího soudu SSSR. Mladík stanul před soudem v tmavém obleku, se střízlivým výrazem a pokorným vystupováním. K soudu dorazili i Rustovi rodiče a do jednací síně bylo vpuštěno několik západních diplomatů a novinářů.

Obžaloba vinila Rusta z trojího provinění: nedovoleného překročení státní hranice, závažného porušení mezinárodních leteckých předpisů a výtržnictví, tedy takzvaného chuligánství. Maximálně mu hrozilo až deset let odnětí svobody. Rust před soudem svého činu otevřeně litoval. Hned v úvodu přednesl dlouhé prohlášení, v němž popsal své pohnutky.

Potvrdil, že jednal sám na vlastní pěst a že ho k riskantnímu činu vedly idealistické důvody. „Mým hlavním cílem bylo upoutat světovou veřejnost, neviděl jsem jinou možnost, jak toho dosáhnout,“ prohlásil Rust se skloněnou hlavou a požádal tribunál o odpuštění. U soudu tvrdil, že si přál setkat se osobně s Michailem Gorbačovem a předat mu poselství o nutnosti míru a jaderného odzbrojení.

Přiznal také, že si až do poslední chvíle nebyl jistý, zda Rudé náměstí vůbec najde, a že úmyslně vypnul palubní rádio, aby ho dispečeři nemohli odvolat zpět. Když předseda soudu Rusta vyzval, aby se vyjádřil k vině, mladík klidným hlasem řekl: „Cítím se vinen.“ Uznal svou vinu v bodě narušení hranic a leteckých předpisů.

Označení „zákeřné chuligánství“ odmítal – trval na tom, že jeho cílem nebylo kohokoli ohrozit ani poškodit majetek. Soud nicméně kvalifikaci výtržnictví ponechal. O den později, 3. září, prokurátor navrhl exemplární trest v délce osmi let vězení. Verdikt padl 4. září 1987: Mathias Rust byl odsouzen k čtyřletému nepodmíněnému odnětí svobody v pracovním táboře.

Německý pilot nakonec v gulagu pracovat nemusel – zůstal nadále v moskevském Lefortovu jako vězeň. Jeho případ v té době budil značnou pozornost Západu. Spolkový prezident Richard von Weizsäcker při státní návštěvě Moskvy v červenci 1987 apeloval na Gorbačova, aby mladíka omilostnil, avšak neuspěl. Rust si tak mezitím odpykával trest v cizí zemi.

Ve vězení trávil dny četbou a učil se cizí jazyky, aby udržel psychickou kondici. Sovětské vedení ale signalizovalo jistou vstřícnost a po čase začalo uvažovat o propuštění – zejména když trest splnil symbolickou odstrašující funkci a skandál kolem PVO se podařilo částečně utlumit.

Už krátce po nečekaném přistání Mathiase Rusta v srdci Moskvy se rozběhlo rozsáhlé vyšetřování v řadách sovětských ozbrojených sil. Místo přiznání zodpovědnosti se v Kremlu hledali viníci a padaly důležité hlavy. Fiasko sovětské protivzdušné obrany odhalilo kombinaci technických nedostatků a liknavosti jejích velitelů. Gorbačov, roztrpčený blamáží před celým světem, využil příležitosti k radikální obměně vojenského vedení.

Během několika dnů po Rustově letu odvolal z funkce dosavadního ministra obrany, dvaasedmdesátiletého maršála Sergeje Sokolova. Tento veterán druhé světové války a člen politbyra byl symbolem staré gardy v armádě a proti reformám příliš vstřícný nebyl. Stejně tak musel skončit hlavní velitel Sovětských vojsk protivzdušné obrany Alexandr Koldunov.

V rámci takzvaných „čistek“ přišly o místa z disciplinárních důvodů stovky dalších důstojníků sovětské armády – od vysokých generálů až po řídicí důstojníky na radarech, kteří Rustův let zanedbali. Sovětské vedení tím demonstrovalo, že podobné selhání nepřipustí. Zároveň došlo k posílení mladších kádrových důstojníků loajálních vůči Gorbačovovi.

Novým ministrem obrany se stal relativně mladý generál Dmitrij Jazov. Z Rustova činu se tak nepřímo stala vítaná záminka k výraznému omlazení konzervativního velení armády, která dlouhodobě kladla odpor některým Gorbačovovým reformám.

Pro mladého německého pilota to však znamenalo jediné: sovětský stát se na něm potřeboval „ukázňujícím“ trestem předvést, že má situaci pod kontrolou. Rust zůstával za mřížemi, i když někteří prozíravější sovětští novináři a poslanci začali veřejně volat po jeho propuštění jako gesta dobré vůle vůči Západu.

Dne 3. srpna 1988, po čtrnácti měsících strávených v moskevském vězení, byl Mathias Rust nečekaně propuštěn na svobodu. Prezidium Nejvyššího sovětu SSSR ho omilostnilo a nařídilo jeho okamžité vyhoštění ze země. Tehdy dvacetiletý Rust byl eskortován na letiště a ještě týž večer přistál na frankfurtském letišti zpátky v Západním Německu.

Doma ho čekala ohromná publicita – jeho let do Moskvy mezitím vstoupil do dějin a mladík se stal svého druhu celebritou. Západní média se předháněla v nabídkách na exkluzivní rozhovory. Rustova rodina využila zájmu a prodala práva na synův příběh jednomu z německých magazínů za značný honorář. V dalších letech se však ukázalo, že někdejší „pilot míru“ se s nečekanou slávou a svým dřívějším ideálem těžko vyrovnává.

Už v roce 1989 se jméno Mathiase Rusta objevilo v novinových titulcích znovu – tentokrát v poněkud pochmurnější souvislosti. Krátce po svém návratu na svobodu se mladík zapletl do násilného incidentu v Německu. Na podzim 1989 se neúspěšně dvořil jedné mladé zdravotní sestře a během hádky ji v návalu vzteku pobodal kapesním nožem.

Zraněná žena útok naštěstí přežila, ale Rust byl zatčen a roku 1991 stanul před německým soudem. Soudní znalci v posudku tehdy uvedli, že Rust má značné problémy přijímat osobní neúspěch a odmítnutí – poznamenali také, že legendární přistání v Moskvě patrně dodnes považuje za největší úspěch svého života. Za útok na ženu byl odsouzen k dvaapůlletému trestu odnětí svobody. Po propuštění v první polovině 90. let se pokoušel začít znovu.

Na čas odcestoval do Moskvy, kde pracoval jako prodavač obuvi, později se vrátil do Německa. Snažil se zůstat aktivní ve veřejném prostoru: vystupoval například jako „mírový mediátor“ na Blízkém východě a nějaký čas se živil i jako profesionální hráč pokeru. Do potíží se zákonem se ale připletl znovu v roce 2001, kdy ho hamburský soud potrestal peněžitou pokutou za krádež luxusního svetru v obchodním domě. V 90. letech Rust zároveň konvertoval k hinduismu a věnoval se meditaci.

Zdroje:

https://www.washingtonpost.com/archive/politics/1987/05/30/w-german-pilot-19-flies-unchallenged-to-red-square/2e4eb1d8-0ecd-4f8f-81b0-e1193ef3621b/

https://www.latimes.com/archives/la-xpm-1987-09-03-mn-5785-story.html

https://www.latimes.com/archives/la-xpm-1988-08-04-mn-10200-story.html

https://www.ndr.de/geschichte/chronologie/1988-Kremlflieger-Mathias-Rust-kehrt-zurueck%2Cmathiasrust2.html

https://www.themoscowtimes.com/2012/05/24/red-square-flyboy-regrets-air-stunt-a15012

https://www.smithsonianmag.com/air-space-magazine/the-notorious-flight-of-mathias-rust-7101888/

https://www.theguardian.com/world/2007/may/29/russia.germany

https://www.dw.com/pt-br/1987-alem%C3%A3o-aterrissa-em-plena-pra%C3%A7a-vermelha/a-836534