Článek
V březnu 1992 nastoupil sedmdesátiletý Vasilij Mitrochin do nočního vlaku do Rigy. V tašce měl oblečení, jídlo a vzorek dokumentů, které opisoval z archivů KGB od začátku sedmdesátých let. Dokumenty nedal nahoru. Schoval je pod staré věci a jídlo, aby při cestě nevypadaly jako hlavní důvod, proč jede přes hranice bývalého Sovětského svazu. Tajné dokumenty kryl chleba, uzenina a láhev s vodou.
V Rize šel nejdřív na americkou ambasádu. Později zkoušel přesvědčit Američany i jinde v Pobaltí. Měl za sebou roky práce ve službě, která učila své lidi nedůvěřovat cizinci i vlastnímu kolegovi. Přinesl seznamy agentů, poznámky z tajných svazků a jména, která mohla na Západě otevřít staré případy.
CIA ho nebrala vážně. V pozdějších líčeních působil jako podivný penzista s neuvěřitelnou historkou. Mitrochin tak odešel z ambasády se stejnou taškou, se kterou přišel.
Z archivu už ho nepustili ven
Vasilij Nikitič Mitrochin se narodil v roce 1922 v Rjazaňské oblasti. Po válce pracoval v Charkově a v roce 1948 vstoupil do sovětské zahraniční rozvědky. Nejprve nepatřil mezi muže, kteří měli zůstat celý život u kartoték.
V padesátých letech sloužil v zahraničí. V roce 1956 doprovázel sovětskou výpravu na olympijské hry v Austrálii. Potom se jeho kariéra v terénu zlomila. Po neúspěchu v operativní práci ho přesunuli do archivu První hlavní správy KGB.
První hlavní správa měla na starosti zahraniční rozvědku. V jejích svazcích byly operace v Evropě, Spojených státech, Asii, Africe i Latinské Americe. Byla tam jména agentů, krycí jména, zprávy rezidentur, instrukce a staré případy, které se v Moskvě neukazovaly veřejnosti.
Mitrochin se dostal k dokumentům, které běžný důstojník KGB neviděl nikdy v životě. V archivu neměl jednu složku ani jeden případ. Měl před sebou celé dějiny služby, u které pracoval.
Lubljanka se stěhovala do Jaseneva
Na začátku sedmdesátých let se přeplněný archiv zahraniční rozvědky stěhoval z Lubljanky do nového sídla v Jasenevu. Mitrochin dostal úkol, který mu otevřel tisíce svazků najednou. Měl dohlížet na přesun.
Krabice se otevíraly, spisy se kontrolovaly, dokumenty se převážely a ukládaly na nové místo. Mitrochin během práce četl materiály, které popisovaly únosy, tajné agenty, dezinformační operace, peníze pro spojence i sledování disidentů.
V té době už nevěřil tomu, čemu měl věřit jako důstojník sovětské služby. Poslouchal zahraniční rozhlas, četl o procesech s odpůrci režimu a v archivech nacházel záznamy, které k těmto příběhům přidávaly jména i rozkazy. Kdyby si dokument odnesl, chyběl by. Kdyby fotil, potřeboval by techniku, kterou by těžko ukryl. Mitrochin si začal psát ručně vlastní poznámky.
Papírky v botách
Nejdřív zapisoval na malé kousky papíru. Přes den pracoval v archivech a večer se z budovy pokoušel vynést to, co si opsal. Papírky schovával do bot.
Po několika měsících začal nosit poznámky v kapsách saka. Každý pracovní den znamenal další riziko u východu z budovy, kde pracovali lidé z tajné policie. Pokud by ho chytili, nešlo by o pracovní nekázeň.
O víkendech vozil poznámky na rodinnou daču (chatu) na venkově u Moskvy. Tam je přepisoval, třídil a schovával. Část ukrýval pod podlahou. Část ukryl do nádob na mléko a poté zakopal do země na zahradě. Dělal to od roku 1972 do roku 1984. Dvanáct let chodil do práce v KGB, opisoval její vlastní dějiny a večer se vracel domů s papíry, kvůli kterým mohl skončit souzen za vlastizradu.
Mitrochin odešel z KGB v polovině osmdesátých let. Archiv už měl ukrytý, ale ne hotový. Po odchodu do důchodu začal poznámky přepisovat do větších celků. Seřazoval je podle zemí a témat. Z opisů vznikaly svazky o operacích KGB v Evropě, Americe, Asii i jinde ve světě. V jedné části byly dějiny sovětské rozvědky po roce 1917. V dalších byly seznamy agentů, krycí jména a popisy akcí.
Rukopisné poznámky nebyly originály spisů. Byly to jeho opisy, výpisky a přepisy z dokumentů, které viděl jako archivář. Právě proto bylo později potřeba každou část ověřovat proti jiným informacím. Když se v roce 1991 rozpadl Sovětský svaz, Mitrochin měl doma materiál, který už nepatřil jen jeho rodině. V archivu byly případy lidí, kteří mohli stále žít pod svými jmény v Británii, Francii, Spojených státech nebo jinde.
Američané ho poslali pryč
V roce 1992 se rozhodl, že s částí dokumentů odjede do Pobaltí. Sovětské velvyslanectví už tam nebylo stejnou pevností jako před několika lety a západní ambasády měly najednou blíž k lidem, kteří přicházeli z rozpadajícího se impéria.
V Rize zamířil k Američanům. Přinesl vzorek a nabídl jim, že má mnohem víc. Úředníci a zpravodajci na místě mu nevěřili, nebo ho nepovažovali za dost důležitý případ. Pokoušel se uspět u Američanů víckrát, v Rize i ve Vilniusu.
Mitrochin potom zkusil Brity. Na britské ambasádě ve Vilniusu narazil na diplomatku, která uměla rusky a jeho poznámky neodložila stranou. Prohlédla si materiály k Británii, Austrálii a Kanadě a řekla mu, aby se vrátil s dalšími dokumenty. Mitrochin z Pobaltí odjel a za několik dní přijel znovu. Tentokrát už na něj čekali lidé z britské rozvědky MI6.
Dne 9. dubna 1992 přinesl Mitrochin Britům asi dva tisíce stran poznámek. Britové je začali číst, porovnávat a ptát se. V materiálech byla jména, krycí jména, staré kontakty a informace o agentech, které nešlo rychle ověřit jedním telefonátem.
Mitrochin nebyl žádný mladý přeběhlík, který utekl z aktuální operace. Byl to penzista se sešity, který tvrdil, že dvanáct let opisoval nejcitlivější archiv sovětské zahraniční rozvědky. Britové potřebovali vědět, jestli nejde o provokaci, výmysl nebo hru od KGB.
Domluvili další schůzku. V červnu se Mitrochin vrátil s dalšími materiály. Přivezl knihy k tajným postupům, obálky s dokumenty a přes stovku ručně psaných sešitů.
Šest beden
Britové připravili operaci. Mitrochinův archiv bylo třeba dostat ven z Ruska a zároveň nevzbudit pozornost lidí, kteří mohli znát jeho minulost. V některých pozdějších popisech vystupují důstojníci MI6 převlečení za dělníky, kteří vyzvedávali ukryté bedny. Z dači se dostaly ven materiály, které Mitrochin schovával roky pod podlahou a v zemi. Dokumenty putovaly odděleně od něj. Nebyl to kufr s jedním svazkem, ale několik beden se sešity, přepisy a výpisky.
Dne 7. září 1992 dorazil Mitrochin do Británie. S ním přišel archiv, který později Britové počítali na šest beden. Jeho žena Nina, syn a tchyně se do Británie dostali až v dalších měsících přes Rigu. Mitrochin dostal novou identitu a žil pod ochranou. V Rusku se o jeho odchodu dlouho veřejně nemluvilo. Na Západě mezitím začala práce, kvůli které ho Britové odvezli.
Materiály z archivu se předávaly zpravodajským službám spojeneckých zemí. Jména bylo nutné ověřovat. Přesto otevřely případy, které v západních archivech ležely roky bez posledního dílu. V Británii vyvolalo největší pozornost jméno Melity Norwoodové. V archivech KGB měla krycí jméno HOLA. Pracovala v Britské asociaci pro výzkum neželezných kovů, kde se za války a po válce dostávala k informacím o jaderném výzkumu.
Když se její jméno v roce 1999 dostalo na veřejnost, bylo jí sedmaosmdesát let. Žila v domě na londýnském předměstí, před novináře vyšla jako stará žena a přiznala, že Sovětům informace předávala. Mitrochinovy materiály obsahovaly i další britská jména. Objevily se v nich staré záznamy o agentech, tajných skladech zbraní, sledování papeže Jana Pavla II. ještě před jeho zvolením a operacích KGB v různých částech světa.
Britská vláda držela Mitrochinův případ mimo veřejnost několik let. V roce 1995 se do práce s materiálem zapojil historik Christopher Andrew z Cambridge. Mitrochin s ním později připravil knihu o KGB v Evropě a na Západě.
První kniha vyšla v roce 1999. Teprve tehdy se veřejnost dozvěděla, že penzista, který roky pracoval v archivech KGB, přinesl Britům jeden z největších úniků sovětských zpravodajských informací. Mitrochin chtěl, aby se jeho materiály jednou otevřely badatelům. Po příjezdu do Británie dál přepisoval a uspořádával poznámky. Vznikly další svazky seřazené podle témat.
Zemřel v Londýně v lednu 2004. Bylo mu jednaosmdesát let. Žil pod jiným jménem a jeho archiv stále nebyl celý veřejný.
V roce 2014 se část Mitrochinových opisů otevřela v Churchill Archives Centre v Cambridge. Badatelé tam mohli číst ruské strojopisné svazky, které Mitrochin připravil ze svých poznámek.
Zdroje:
https://archives.chu.cam.ac.uk/collections/mitrokhin/
https://www.cam.ac.uk/research/news/mitrokhins-kgb-archive-opens-to-public
https://archivesearch.lib.cam.ac.uk/repositories/9/resources/1716
https://www.theguardian.com/world/2025/jun/14/kgb-defector-vasili-mitrokhin-britain-us-rejected-him-book-reveals
https://www.theguardian.com/news/2004/feb/04/guardianobituaries.russia
https://www.theguardian.com/world/2014/jul/07/kgb-defector-cold-war-vasil-mitrokhin-notes-public
https://isc.independent.gov.uk/wp-content/uploads/2021/01/200006_ISC_Mitrokhin_Report.pdf
