Článek
Petr Jančařík se narodil 1. ledna 1952 v Ostrově nad Ohří do herecké rodiny. Jeho otec Rudolf Jančařík a matka Alena Jančaříková, rozená Smíšková, byli profesionální herci. Petr vyrůstal se starším bratrem Tomášem Jančaříkem, který se také stal hercem, dabérem a dabingovým režisérem.
Později pokračovala mediální tradice i v další generaci. Petrův syn Michal Jančařík se stal televizním moderátorem. Po vážných zdravotních komplikacích se na podzim roku 2016 ocitl na invalidním vozíku, přesto zůstal aktivní v médiích, kultuře i cestovatelských projektech.
Alena Jančaříková začínala v oblastních divadlech, hrála v Kroměříži, Ostravě i Plzni a věnovala se také rozhlasu a estrádám. S Rudolfem Jančaříkem se rozešla ještě v době, kdy byli jejich synové malí. Jejich manželství skončilo a Alena následně přijala angažmá v pražském Národním divadle.
Právě tam se její život propojil s jedním z nejslavnějších herců tehdejší doby. V Národním divadle se Alena Jančaříková seznámila s Jaroslavem Marvanem, tehdy ženatým a o šestadvacet let starším hercem. Jejich dlouhodobý vztah nebyl pro nejbližší okolí úplným tajemstvím, přesto byl ve své době společensky velmi citlivou věcí.
V roce 1960 se jim narodila dcera Alena, později Alena Poledníková. Pro Petra a Tomáše Jančaříkovy se stala mladší nevlastní sestrou.
O Marvanově manželce Marii se v pozdějších článcích často psalo jako o ženě, která vztah svého muže nesla velmi těžce. Jisté je, že Marvan svou dceru uznával, podporoval ji a v životě Aleny Jančaříkové i jejích synů byl přítomný.
Den, kdy nikdo neotevřel dveře
Na začátku prosince 1961 měla Alena Jančaříková pracovní povinnosti spojené s Národním divadlem. Podle pozdějších popisů pro ni přijel řidič, ale nikdo mu neotevřel.
Alenu Jančaříkovou pak našli mrtvou v jejím pražském bytě. Bylo jí čtyřiatřicet let. Oficiální závěr tehdejšího vyšetřování měl podle rodiny a pozdějších médií znít jako nevydařená demonstrativní sebevražda svítiplynem.
Tím ale příběh pro její děti neskončil. Naopak začala otázka, která se v rodině vracela po desetiletí. Petr Jančařík, jeho bratr Tomáš i další příbuzní dlouhodobě zpochybňovali závěr o sebevraždě. V pořadu 13. komnata Petra Jančaříka Tomáš Jančařík poukazoval na stav, v jakém byla jejich matka nalezena.
„Herečka Národního divadla se nesebevraždí demonstrativně v roztrhaným pyžamu. Je tam spousta dalších věcí, měla dost úderů v obličeji,“ řekl.
Rodina mluvila také o stopách krve, vytržené telefonní šňůře a okolnostech, které podle ní připomínaly spíš konflikt nebo zápas než dobrovolné rozhodnutí zemřít. Petr Jančařík později vyslovil vlastní domněnku:
„Jsem přesvědčený o tom, že jí chtěl dát někdo nakládačku a přehnal to. Myslel si, že ji zabil, tak pustil plyn a utekl.“
Petr Jančařík přiznával, že se k tématu dlouho nedokázal vracet. „Mám obrovský blok vzpomínat, jak to bylo s maminkou, co se stalo, kdo to udělal,“ uvedl. Jako dítě ztrátu vytěsnil. Strach a nejistota ale podle něj nezmizely nikdy úplně.
Dětství bez dětského domova
Když matka zemřela, bylo Petrovi devět let. Tomáš byl o dva roky starší a jejich nevlastní sestře Alence sotva rok.
Dětí se ujala jejich babička Anežka a Alenina sestra Eva. Vychovávaly všechny tři společně, takže sourozenci neskončili rozdělení v dětských domovech. Petr později vzpomínal, že navzdory všemu nezůstal bez lásky ani péče.
Formálně přišel o oba biologické rodiče: matku ztratil smrtí, otec po rozvodu z jeho života téměř zmizel. Přesto s vděčností mluvil o ženách, které sourozencům vytvořily domov a nedovolily, aby se jejich dětství změnilo jen v příběh o opuštění.
Jaroslav Marvan nebyl Petrovým biologickým otcem. Byl ale otcem jeho malé nevlastní sestry a v rodině zůstal i po smrti Aleny Jančaříkové.
Jančařík na něj vzpomínal jako na výrazného, charismatického a velmi schopného herce. Marvan za dětmi jezdil, vyprávěl jim historky a působil na ně jako osobnost, kterou bylo těžké přehlédnout. Podle Petrých vzpomínek uměl být laskavý, ale také přísný a trochu děsivý, když chtěl.
„Z takového strejdy, jak jsme ho jako děti vnímali, šel najednou strach,“ popsal Jančařík.
Jako puberťák prý někdy Marvanovy návštěvy vnímal spíš jako překážku. Chtěl jít s kamarády na vandr nebo být venku, místo toho musel zůstat doma s váženým hostem. Teprve s odstupem let začal víc chápat, jak zvláštní roli Marvan v jejich rodině vlastně měl.
Marvan svou dceru Alenu uznal a finančně podporoval. Po jeho smrti však otázky kolem dědictví vyvolaly další hořkost.
Otec, kterého potkal jen jednou
Ještě složitější byl Petrův vztah k biologickému otci Rudolfu Jančaříkovi. Jako dítě ho viděl jen výjimečně. V dospělosti se proto rozhodl otce vyhledat a poznat ho. Rudolf Jančařík jej prý zpočátku ani nepoznal. Když zjistil, kdo před ním stojí, reagoval odměřeně: pokud za ním Petr přijel něco vyčítat, může se zase otočit a odejít.
Nakonec spolu strávili celé odpoledne. Otec slíbil, že se budou vídat a že za synem přijede. K dalšímu setkání už ale nedošlo. Je v tom zvláštní kontrast. Jaroslav Marvan, který s Petrem nebyl pokrevně spojený, byl v jeho dětství častěji než muž, jehož příjmení nosil. Jančařík o tom nemluvil se záští, spíš s odstupem člověka, který přijal, že některé vztahy už nelze vrátit nebo opravit.
Petr Jančařík původně vystudoval pedagogickou fakultu a krátce učil na malotřídní škole. Už tehdy ale s kamarády budoval v Plzni Divadlo pod lampou, autorské divadlo inspirované Semaforem. Kvůli němu zůstal v Plzni a učitelskou dráhu opustil.
Zkoušel se dostat také na DAMU. Přijímací zkoušky udělal, ale dostal se těsně pod čáru. Nabídku počkat rok a nastoupit mezitím do Mostu nakonec nevyužil. V Plzni pracoval jako kulturní referent, hrál, moderoval a postupně si vybudoval vlastní cestu.
V televizi se zapsal především jako moderátor dětského pořadu Magion. Sám vzpomínal, že jej přebíral po Janu Rosákovi kolem roku 1991 nebo 1992. Magion jako pořad běžel od roku 1984 do prosince 1996, Jančařík v něm tedy působil v jeho závěrečné etapě zhruba pět až šest let.
Jeho nejvýraznějším prvkem bylo Magické oko, z něhož moderátor vytahoval různé předměty a navazoval jimi rozhovory s hosty. Jančařík později říkal, že moderování Magionu bral jako pracovní cestu z Plzně do Prahy mezi ostatními projekty.
„Vůbec by mě nenapadlo, že Magion si lidi budou dodneška pamatovat,“ řekl Českému rozhlasu.
Tutovka, rozhlas a improvizace
Vedle Magionu moderoval také Studio Rosa, soutěž Tutovka, pořady Navštívenka a Vstupte, prosím i další televizní projekty. Zůstával ale hlavně Plzeňákem a velká část jeho práce byla spojená s Českým rozhlasem Plzeň.
Po mnoho let připravoval veřejnou rozhlasovou talkshow Posezení v divadle aneb Neočekávaný dýchánek. Pořad vznikal nejprve v Divadle Miroslava Horníčka a později v Divadle Alfa. Jančařík do něj zval herce, zpěváky, sportovce, spisovatele i výrazné plzeňské osobnosti.
Na improvizaci měl rád právě to, že se nedá zcela naplánovat. „My byli vlastně průkopníci takových talk show. Ale my to dělali v Plzni,“ říkal s nadsázkou.
Jako herec se objevil například ve filmech Zelená léta, Eliška má ráda divočinu a Bastardi 2. Věnoval se také dabingu, divadlu, zpěvu a příležitostně spolupracoval se starším bratrem Tomášem.
Zdroje:
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1186000189-13-komnata/217562210800016/
https://strednicechy.rozhlas.cz/petr-jancarik-magion-jsem-delal-jen-tak-mimochodem-fenomenem-poradu-bylo-magicke-8985759
https://brno.rozhlas.cz/moderator-petr-jancarik-lidi-se-nemeli-mracit-je-dobre-si-uzivat-ze-jsme-tady-na-8466999
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/496659/zahadna-smrt-maminky-petra-jancarika-sebevrazda-ne-vrazda-kvuli-marvanovi.html
https://www.ahaonline.cz/clanek/zhave-drby/224931/zpoved-jancarika-73-o-slavnem-milenci-maminky-marvan-strasil-lidi.html
https://www.jancarik.cz/petr/
