Článek
Petr se narodil na jaře 1974 v Šumperku, v městečku v podhůří Jeseníků. Vyrůstal ale jinde – jeho dětství a dospívání se nesly ve znamení stěhování za prací rodičů. Jako kluk poznal zákulisí malých oblastních scén i vůni zaprášených hledišť. Možná právě tam, mezi kulisami a šatnami, se do jeho srdce vkradla první jiskra herecké touhy.
Je nepřehlédnutelný. Nejen vzhledem ke své mohutné postavě a výraznému hlasu, ale také díky působení na jevišti – tak ho po letech popíšou noviny. Mladičký Petr Štěpán zatím sedí na gymnáziu a sní o velkém světě reflektorů. „A ve třeťáku, čtvrťáku, když jsme se rozhodovali, kam po maturitě, se ke mně dostala myšlenka, že herectví je cesta ke slávě“.
Jako devatenáctiletý nastupuje na brněnskou JAMU – Janáčkovu akademii múzických umění – aby vystudoval činoherní herectví. První setkání s opravdovým divadlem ho rychle vyvede z iluzí. Tam, kde hledal jednoduchou cestu ke známé tváři na plakátech, nachází dřinu každodenních zkoušek. Objevuje to kouzlo, které předtím neviděl. Krok za krokem v sobě nechává vyklíčit hlubokou lásku k hereckému řemeslu.
Ještě během studií se Petr nebojí zkoušet různé cesty. Hostuje v pražském Činoherním klubu, hraje menší role v legendárních hrách jako Tramvaj do stanice Touha či Ujetá ruka. S kamarády zakládá malé autorské divadélko. Tu a tam zkouší napsat vlastní scénu, vtisknout na papír své bujné nápady.
Jeho talentu si však brzy všímají i ostřílení divadelní matadoři. Stanislav Moša, ředitel Městského divadla Brno, pozve mladého absolventa na konkurz. Psal se rok 1996 – v Brně zrovna zkoušeli Gogolova Revizora a vysoký mladík ze Šumperka se nápadně hodil na roli oficíra. Brzy nato mu Moša nabídl stálé angažmá.
Petr se ocitá na prknech Městského divadla Brno a začíná novou kapitolu. Jsou devadesátá léta, v českých muzikálech zrovna zní rockové kytary a velká města lákají nové talenty. I Petr pokukuje po Praze – na sklonku tisíciletí odchází z Brna na krátkou epizodu jinam. Zkouší, jaké to je být bez zázemí domovské scény. Po roce se však pokorně vrací. Tehdy možná pochopil, že skutečné štěstí ho nečeká v televizní popularitě hlavního města, ale tam, kde dostane nejvíc prostoru růst jako herec.
Ďábelské role a první triumf
V Brně se Petr rychle vypracuje mezi opory souboru. Jeho univerzálnost a preciznost mu umožní zvládat široké rozpětí rolí. Jedním dechem dokáže pronášet verše klasických dramat, aby vzápětí zpíval vyprodané hale rockový refrén. Z počátku se soustředí hlavně na činohru – muzikálům příliš nedůvěřuje. Jako správný absolvent činoherního oboru se na ně dívá trochu spatra.
„Jsem vystudovaný činoherec a na muzikál jsem se koukal poněkud s despektem. Říkal jsem si, že to není ani balet, ani činohra, ani zpěv,“ přizná později na rovinu.
Jenže osud tomu chtěl, že právě muzikálová ďábelská role mu přinese životní zlom. V brněnské adaptaci americké fantaskní komedie Čarodějky z Eastwicku dostává Petr Štěpán neodolatelnou nabídku: ztvární šarmantního svůdce Darryla Van Horna, postavu s pekelnou jiskrou v oku.
v muzikálu Čarodějky z Eastwicku
Při premiéře se opře do tónů, jeho hlas zaduní hledištěm – a publikum je uhranuté. Pisálci v kritikách pějí ódy. A v Praze, kde sídlí Herecká asociace, si tiše poznamenají jeho jméno.
Na podzim roku 2007 přijde do Brna nenápadná zpráva: Petr je nominován na Cenu Thálie za nejlepší mužský výkon v oboru opereta-muzikál. Pro mnohé překvapení, pro něj dvojnásob. „Popravdě mě i hodně známých to překvapilo,“ usměje se při vzpomínce. „Dneska chápu, že [muzikál] je naprosto jiná disciplína a ti lidi to dělají moc dobře a klobouk dolů před nima,“ složí nakonec obdiv svým kolegům pokorně.
V hloubi duše už dávno ví, že ho muzikál chytil za srdce. Když v historické budově pražského Národního divadla – v té „zlaté kapličce“ – vyhlásí jeho jméno a on přebírá skleněnou vázu Thálie, uzavírá se tím jeden kruh. Z pochybovače se stal oddaný milovník muzikálu. A Darryl Van Horne? Ten ďábel z Eastwicku mu přinesl štěstí: Petr má doma prestižní trofej a celé Brno ví, jak výjimečného herce ve svém divadle má.
Následující léta potvrzují, že to nebyla náhoda. Petr Štěpán si zkouší roli za rolí, střídá dramatické postavy s komediálními, zpívá v operetách i rockových show. Ve hře Čarodějky ze Salemu (roku 2016) se jako John Proctor propotí do široké nominace na Thálii činoherní.
Ve Spamalotu si s gustem zahraje potrhlého krále Artuše. V legendárním muzikálu Les Misérables – Bídníci ztvární fanatického inspektora Javerta, jenž se žene za spravedlností s podobnou zarputilostí, s jakou Petr sám jde za kvalitou každé své role. V Noci na Karlštejně se naopak promění v moudrého císaře Karla IV., s korunou na hlavě a pokorou v srdci.
Diváci ho milují v drsných i něžných polohách. Devadesát rolí za osmadvacet let – taková je bilance Petrova hereckého života na prknech jeho domovské scény. A k nejlepším z nich téměř vždy patří ty, kde se v jeho nitru rozehraje konflikt dobra a zla. Jako by ty neklidné temné síly v něm samém – od mládí uzamčené kdesi hluboko – nacházely ventily v charismatických padouších, které tak mistrovsky hraje.
Život před kamerou
Divadlo je však jen jedním světem, v němž Petr exceluje. Už dávno si všimli i televizní a filmoví režiséři, že tenhle herec „umí“. Nejprve přichází pár epizodních roliček – tu hostinský v pohádce, onde poručík ve válečném dramatu. „Točím rád, něco po vás zůstane. Divadlo je jak včerejší noviny,“ říká Petr upřímně, i když je duší stále především divadelník.
Před kamerou se nakonec prosadí ve větších projektech. Stane se jednou z tváří televizních seriálů, které sledují miliony lidí. Objeví se v Četnických humoreskách, zahraje si doktora Hynka Páleníka v populární Ordinaci v růžové zahradě, stane se průvodcem dějem v rodinné sáze Cesty domů. „Natáčet seriály mě baví, ale moc mi to nejde. Všechno je strašně rychlé… dialogy jsou plytké, nemáte se moc čeho chytit,“ hodnotí tuhle zkušenost kriticky.
V jeho hlase však není pohrdání – spíš klidné smíření s tím, že některé věci zkrátka nejsou jeho parketa. Je spíš staromilec; miluje staré herecké mistry a pečlivě vystavěné dramatické oblouky. U nekonečných televizních sérií mu vadí jistá povrchnost a uspěchanost. Přesto se k filmování vrací znovu a znovu. „Točím rád… kdo si [na divadlo] vzpomene?“ pokrčí rameny s úsměvem. Televize ho možná nenaplňuje jako jeviště, ale přináší mu cenné zážitky.
Jeden z nich přijde nečekaně v roce 2014. Režisér Jiří Svoboda tehdy do své dvoudílné historické fresky Poslední cyklista obsadí Petra Štěpána do hlavní role. Příběh holokaustu židovské rodiny je těžký i pro zkušené harcovníky. Petr se do něj opře s maximální vervou – a výsledkem je nominace na mezinárodním festivalu televizní tvorby v Monte Carlu.
Zprávy píšou, že „Petr Štěpán byl nominován v kategorii Nejlepší mužský herecký výkon… na festivalu Golden Nymph Awards v Monte Carlu“. Ocitá se tak najednou v lesku zahraničních kamer a po boku knížete Alberta II. přebírá čestné uznání. Svět velkých filmových festivalů ho okouzluje jen na okamžik – mnohem důležitější pro něj je pocit, že po letech práce dozrál v opravdu všestranného herce.
K té všestrannosti patří i jedna nečekaná specialita – dabing. Petrův charismatický hlas zní hluboce a sametově, čeští diváci ho rádi slýchají například v populárním britském seriálu Koruna. „Seriál Koruna také nesleduju, ten dabuju,“ vtipkuje herec v rozhlase.
Když to říká, cukají mu koutky. Přiznává, že na televizi nemá čas, ale posléze s hrdostí dodá, že namlouvá prince a krále v cizích produkcích. Díky dabingu tak vlastně nakonec účinkuje i v tom seriálu, na který by se jinak nepodíval.
Lásky velké a neklidné
Zatímco profesní dráha mu přináší vavříny, v osobním životě Petr prožívá bouřlivé etapy. Nikdy o sobě příliš nemluví – empaticky zdrženlivý je nejen k cizím příběhům, ale i ke svým vlastním. Přesto se některé kapitoly jeho života staly veřejným tajemstvím.
V roce 2006 potkává na natáčení televizního filmu Škodná herečku Lucii Zedníčkovou. Je to osudové setkání. Lucie je půvabná, zkušenější žena, v Praze má rodinu a dvě malé děti. Přesto se zamiluje do vysokého brněnského kolegy tak silně, že kvůli němu opustí svého tehdejšího manžela. „Když jsem se s Luckou před šesti lety poznal při natáčení… bylo to docela divoké a únavné. Teď se nám to tu už hezky ustálilo,“ líčí Petr roku 2012, když spolu s Lucii budují nový domov.
Mluví klidným hlasem, ale kdo pozorně naslouchá, slyší v něm pýchu i vděk. Koupili starší domek na jižním okraji Brna, svépomocí jej opravují. Petr vlastnoručně maluje zdi, montuje nábytek, a když je venku horko, pozve kamarády na zahradu k malému bazénu. „Během parných dnů jsem říkával kamarádům z Brna, ať se k nám na zahradu přijedou vykoupat a svlažit,“ směje se spokojeně. Na chvíli to vypadalo jako idyla – dva herci pendlující mezi Brnem a Prahou, co našli svůj kout ráje uprostřed ovocných stromů.
Jenže život se neptá na plány. Po osmi letech lásky přijde náhlý konec. Vztah, kvůli kterému Lucie obětovala tolik, se rozpadá. Petr se zamiloval znovu – do jiné, mladší kolegyně. Snad tomu nešlo poručit, snad ho okouzlila jiskra, která se v dlouholetém soužití s Lucii vytratila. Pro bulvár je to vděčné sousto: krásná herečka opuštěná pro jinou. Lucie se k tomu veřejně vyjádří s noblesou: „Co na to říct, s Petrem už nejsem,“ povzdechne pouze a odmítá pitvat detaily.
Bolest si schová do soukromí. Petr se tehdy uzavře do sebe. Bývalí milenci se rozcházejí a každý jde dál svou cestou – on zůstává v Brně, ona se nakonec vrací do Prahy. Krásné společné roky se proměnily v mrazivé ticho. Později se ohlédne a možná si uvědomí, že jeho život až příliš napodobuje dramatické role na jevišti: i v něm se střídají vášnivé vzplanutí a pády do prázdna.
Po bouři ale obvykle vyjde slunce. Tou mladou ženou, která vstoupila Petrovi do života na sklonku oné dekády, byla Hana Kováříková – usměvavá tmavovláska, muzikálová herečka z jeho domovského divadla. Nejprve se objevovala po jeho boku jen nesměle, v rámci pracovních projektů, ale postupně přerostlo kolegialní přátelství v hlubší cit. Po rozchodu s Lucii se Petr sebral a rozhodl se nechat minulost za sebou.
S Hanou našel novou rovnováhu. Ona stejně jako on miluje divadlo všemi póry – hrála v Jesus Christ Superstar, tančila v Markétě Lazarové i v legendárních Kočkách, umí se smát i plakat na povel. Petr v ní našel nejen partnerku, ale i spřízněnou duši, která rozumí jeho posedlosti jevištěm. Nějaký čas svůj vztah před světem tajili. Brno je malé a jejich štěstí bylo křehké. Nakonec šli s pravdou ven a brzy následovala i svatba.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_%C5%A0t%C4%9Bp%C3%A1n
https://www.idnes.cz/brno/zpravy/petr-stepan-herec-mestske-divadlo-brno-muzikaly-jamu-rozhovor.A240614_801198_brno-zpravy_krut
https://www.mdb.cz/upload/Image/dokoran/D11_017-WEB.pdf?v4.5.23
https://www.brnan.cz/kultura/oblibeny-brnensky-herec-petr-stepan-dnes-slavi-padesatiny
https://strednicechy.rozhlas.cz/petr-stepan-zazaril-v-mnoha-televiznich-serialech-ale-jeho-snem-je-zahrat-si-ve-8479227
https://www.irozhlas.cz/kultura/divadlo/ceny-thalie-2020-tereza-groszmannova-a-petr-stepan-cinohra-divadlo-brno_2011142309_kro
https://www.musical.cz/zpravy/brno/brnenska-kridla-ovladl-petr-stepan-vysledky-divacke-ankety/
https://stars24.cz/celebrity/ceske-celebrity/12550-hvezda-ordinace-a-humoresek-se-ozenila-petr-stepan-si-vzal-hereckou-kolegyni
https://www.super.cz/clanek/celebrity-krasna-herecka-lucie-zednickova-vymenila-chlapa-a-zase-je-to-fesak-z-divadla-285238
https://www.novinky.cz/clanek/bydleni-jak-bydli-vip-herec-petr-stepan-bydli-i-chalupari-v-brne-171700
