Článek
Slávka Budínová patřila k herečkám, jejichž tvář zná skoro každý, i když si ne každý okamžitě vybaví její jméno. Diváci ji milovali jako paní Ofku z Noci na Karlštejně, maminku Pavelkovou z komedie Můj brácha má prima bráchu nebo jako Vilímkovou ze seriálu Žena za pultem.
Objevila se také ve filmech Léto s kovbojem, Svědectví mrtvých očí, Vražda v hotelu Excelsior, Zítra vstanu a opařím se čajem či Případ pro začínajícího kata. Uměla zahrát ráznou, obyčejnou ženu se smyslem pro humor, ale také postavy s hořkostí, vzdorem a nečekanou zranitelností.
Na divadle vytvořila desítky dalších rolí. Její profesní život přitom nebyl spojený jen s kamerou. Byla výraznou členkou pražských divadelních souborů a herectví brala vážně i ve chvíli, kdy jí televizní popularita přinesla pohodlnou pozici známé tváře.
V soukromí však její život nebyl tak bezstarostný jako některé komedie, v nichž hrála. Po smrti manžela, režiséra Ivo Tomana, v roce 1994 žila stále uzavřeněji. Její největší jistotou zůstával dům na Malé Straně, do něhož vložila peníze, energii i představu o vlastním domově.
Dům U Bílé botky
Budínová koupila historický dům v ulici U Lužického semináře v roce 1966. Stavba na Klárově je známá pod několika názvy: U Bílé botky, U Bílé kuželky nebo U Bílé číše. Její počátky sahají do začátku 17. století, kdy dům sloužil katolickým studentům z Lužice.
Herečka se pustila do rozsáhlé přestavby a změnila vnitřní uspořádání budovy. Dům pro ni nebyl jen adresa v jedné z nejkrásnějších pražských čtvrtí. Byl jejím celoživotním projektem, prostorem pro starožitnosti, obrazy, návštěvy i vzpomínky.
V bezprostřední blízkosti kdysi stál kostel svatého Petra. Historie místa se později promítla i do památkové a archeologické citlivosti každé větší stavební úpravy. Dům navíc stál jen kousek od Vltavy, což se mu mělo tragicky vymstít.
Slávka Budínová zemřela 31. července 2002 v Praze. Bylo jí 78 let. Sotva dva týdny nato dorazila do metropole srpnová povodeň, jedna z nejhorších v novodobých dějinách města.
Voda zaplavila přízemí domu U Bílé botky. Podle pozdějších zpráv sahala mimořádně vysoko a objekt, který po smrti herečky zůstal bez pravidelné péče, těžce poškodila. Dům se poté na dlouhé roky uzavřel, pustl a stal se nenápadnou, ale viditelnou ranou uprostřed Malé Strany.
Po smrti herečky se ukázalo, že její majetek nezískají příbuzní, jak mnozí očekávali. Budínová jej odkázala starožitníkovi Rudolfu Příhodovi, kterého znala z dřívějších let.
Příbuzní závěť napadli u soudu. Spor však neuspěl a Příhoda se stal dědicem domu i dalšího majetku. Okolnosti závěti tehdy vyvolaly velkou pozornost, protože šlo o mimořádně cennou nemovitost v historickém centru Prahy.
Příhoda veřejně mluvil o opravě domu a o možnosti vytvořit v něm prostor připomínající Slávku Budínovou. Budova se ale opravy dlouho nedočkala. Po povodni zůstávala opuštěná a její stav se dál zhoršoval.
Nakonec ji v roce 2011 koupila likérka RUDOLF JELÍNEK. Tisk tehdy uváděl kupní cenu kolem šedesáti milionů korun. Firma plánovala v domě vytvořit reprezentativní návštěvnické centrum, prodejnu a expozici věnovanou historii ovocných destilátů.
Spor o 49 metrů čtverečních
Nový vlastník měl s domem velké plány, ale narazil na problém, který vypadal téměř absurdně. Část přístavby s terasou stála nad pozemkem, který firmě nepatřil. Šlo o parcelu o rozloze 49 metrů čtverečních, jejímž vlastníkem byla městská část Praha 1.
Bez dohody o tomto malém kusu dvora se rekonstrukce nemohla rozběhnout podle připraveného projektu. Městská část si pozemek nechala ocenit na 4,965 milionu korun. Likérka tehdy namítala, že částka je vzhledem k charakteru parcely nepřiměřená.
Dům tak dál čekal. Vlastník měl projekt, povolení i představu o budoucím využití, ale nemohl naplno začít stavět. Do věci vstupovaly také památkové podmínky a nutnost respektovat historicky mimořádně citlivé okolí Malé Strany.
Po dohodě o sporném pozemku se rekonstrukce mohla konečně rozběhnout. Stavební práce začaly v druhé polovině roku 2017. Obnova byla mimořádně náročná: bylo nutné zachránit historickou stavbu, opravit škody po povodních a zároveň vytvořit moderní návštěvnický provoz.
Celkové náklady projektu se podle dobových vyjádření pohybovaly ve vysokých desítkách až stovkách milionů korun. Součástí nebyla jen samotná rekonstrukce, ale také nákup nemovitosti, výkup sporného pozemku, archeologické a památkové požadavky i vybavení interiéru.
V roce 2019 se dům znovu otevřel veřejnosti jako Muzeum slivovice. V jeho prostorách vznikla expozice věnovaná historii společnosti Rudolf Jelínek, ovocnářství a výrobě destilátů, doplněná degustačním barem a prodejnou.
Slávka Budínová svůj dům milovala. Dnešní podoba by ji možná překvapila, protože její někdejší domov se změnil v muzeum slivovice. Jedna věc by ji ale nejspíš potěšila: že stavba, do níž kdysi vložila tolik péče, nakonec neskončila jako ruina.
Zdroje:
https://www.e15.cz/byznys/prumysl-a-energetika/jelinek-chce-mit-na-kampe-svuj-distillery-land-stavba-by-mohla-zacit-pristi-rok-1221231
https://www.e15.cz/domaci/likerka-rudolf-jelinek-zacina-stavet-v-historickem-centru-prahy-nabrala-ale-zpozdeni-1342030
https://forbes.cz/sef-r-jelinka-otevrel-v-praze-nejmodernjsi-muzeum-slivovice-na-svete/
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/419406/chatrajici-dum-slavky-budinove-78-na-miliardarske-adrese-ruina-kvuli-sporum-ted-zacne-zachrana.html
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/131820/domov-slavky-budinove-na-prodej-za-60-milionu.html
