Článek
Jozef Adamovič se narodil 23. dubna 1939 v Trnavě. K herectví se dostal brzy, po maturitě v roce 1956 nastoupil na bratislavskou VŠMU a po absolutoriu zamířil do Slovenského národního divadla. Právě tam strávil velkou část života a vytvořil kolem sedmdesáti divadelních rolí.
Ještě jako student se rozhodně nevyhýbal pohybu. Tři roky se věnoval judu, sedm let šermu a tanec trénoval pod vedením mistra světa. Později se mu to hodilo mnohem víc, než mohl čekat. Adamovič nebyl hercem, který by chtěl jen stát před kamerou a říkat naučené věty. Jeho postavy běhaly, šermovaly, padaly z koní, projížděly krajinou a často šly na hranici fyzických sil.
Jeho filmová kariéra začala už v šedesátých letech. Hrál například ve snímcích Synové Velké medvědice, Panna zázračnica, Zbehovia a pútnici nebo Kto odchádza v daždi. Diváci si ho ale navždy spojili především s jednou postavou.
Móric Beňovský, role jeho života
Na začátku sedmdesátých let dostal titulní roli ve slovenském seriálu Vivat Beňovský! Třináctidílný dobrodružný příběh se natáčel v roce 1971 a Adamovič v něm ztvárnil šlechtice, vojáka, mořeplavce a dobrodruha Mórica Beňovského.
Beňovský byl postavou téměř románovou. Prošel vyhnanstvím na Kamčatce, utekl přes Tichý oceán, dostal se do Francie, bojoval za americkou nezávislost a nakonec se stal vládcem části Madagaskaru. Adamovič do role vložil přesně to, co potřebovala: fyzickou zdatnost, šarm, drzost i jistou melancholii člověka, který nikdy nemůže zůstat dlouho na jednom místě.
Seriál se prodával také do zahraničí, mimo jiné v kratší sedmidílné podobě. Adamovič později s nadhledem říkal, že právě Beňovský mu vydělal víc než mnohé jiné velké role. „To je účelové. Ten film měl ohromnou sledovanost,“ glosoval jeho popularitu.
Na Madagaskar se později skutečně podíval. Sám vzpomínal, že tam byl prvním Slovákem po Beňovském a že našel místo, které považoval za jeho hrob.
Za slávou Beňovského se skrýval i jeden velmi skutečný šrám. Během natáčení filmu Medzimestská měl Adamovič těžkou autonehodu. Jel v bouřce, za nákladním autem, když se do jeho pruhu náhle dostal jiný vůz. Následovala čelní srážka.
Přežil, ale zůstala mu výrazná jizva v obličeji a jedna noha se mu po nehodě zkrátila. Právě tuto stopu si diváci mohli všimnout i v době, kdy už natáčel Vivat Beňovský!. Herec, který měl před kamerou působit jako nezničitelný dobrodruh, nosil na tváři připomínku toho, jak blízko byl smrti.
Letadlo, které začalo hořet
Ještě děsivější zkušenost přišla v roce 1985, kdy se Adamovič vracel z Moskvy. V Sovětském svazu tehdy studoval režii a podle svých vzpomínek pobýval i v okruhu Andreje Tarkovského. Cesta zpátky se ale změnila v děs, na který nezapomněl.
Za letu se u křídla objevila bílá záře. Posádka oznámila problém a letadlo začalo prudce klesat. Adamovič později popisoval, že se stroj propadal několik kilometrů, než se kapitánovi podařilo letadlo srovnat a nouzově přistát.
Podle jeho vlastního vyprávění stroj po dosednutí hořel. Lidé se dostávali ven v panice, zatímco posádka bojovala s časem i ohněm. Adamovič přežil podruhé něco, co by pro většinu lidí znamenalo konec.
V devadesátých letech mu lékaři diagnostikovali rakovinu tlustého střeva. Adamovič později veřejně mluvil o tom, že se rozhodl pro půst, změnu jídelníčku a další alternativní postupy, aniž by podstoupil operaci, chemoterapii či ozařování.
Tyto metody popisoval jako svou osobní zkušenost a věřil, že mu pomohly. S divadlem se rozloučil na začátku devadesátých let, kdy už ho trápily zdravotní potíže se srdcem. Neznamenalo to ale, že by přestal pracovat. Naopak. Z jeviště se přesunul k mladým lidem.
Od devadesátých let působil na konzervatoři v Košicích i na Univerzitě sv. Cyrila a Metoděje v Trnavě. Podílel se také na vzniku Akademie umění v Banské Bystrici. Herectví pro něj nebylo uzavřenou kapitolou, ale řemeslem, které chtěl předat dál.
Ještě v roce 2012 se objevil v seriálu Pod povrchom. Téhož roku převzal Pribinův kříž II. třídy a dostal svou hvězdu na bratislavském Filmovém chodníku slávy. Pro člověka, který začínal na jevišti jako mladý absolvent VŠMU, to bylo pozdní, ale krásné potvrzení celoživotní práce.
Nakonec ho zradilo srdce
S herečkou Božidarou Turzonovovou se poznal až po skončení studií. Nebyli spolužáci, jak se někdy uvádí, ale jejich vztah se postupně proměnil v jedno z nejpevnějších manželství slovenského kulturního života.
Zůstali spolu jednapadesát let. Měli dvě dcery, Andreu a Lucii, a později i pět vnoučat. Jejich vztah přežil i velmi těžké chvíle, osobní ztráty i Adamovičův mimomanželský vztah. Turzonovová přesto zůstala jeho nejbližším člověkem.
V tom je možná největší rozdíl mezi dobrodruhem z televizního seriálu a člověkem, kterým Adamovič byl. Beňovský stále utíkal dál, přes moře a kontinenty. Jozef Adamovič se po všech haváriích, nemocích a životních zkouškách vždycky vracel domů.
2. srpna 2013 Jozef Adamovič zemřel v Košicích. Bylo mu sedmdesát čtyři let. Přežil autohavárii, nouzové přistání hořícího letadla i rakovinu. Nezastavila ho zranění, která by jiným lidem změnila život navždy. Nakonec podlehl nemocnému srdci.
Rozloučení se konalo v historické budově Slovenského národního divadla. Poté byl pohřben na bratislavském Martinskom hřbitově.
Zdroje:
https://www.teraz.sk/kultura/pred-80-rokmi-sa-narodil-slovensky-here/391267-clanok.html
https://www.super.cz/clanek/celebrity-letecka-havarie-i-zradna-rakovina-charismaticky-herec-74-prekonal-spoustu-zivotnich-ran-728464
https://www.senior.sk/jozef-adamovic-prezil-autonehodu-horiace-lietadlo-aj-rakovinu-zradilo-ho-srdce/
https://www.dobrenoviny.sk/c/211419/odpustila-neveru-aj-nemanzelske-dieta-bozidara-turzonovova-zila-s-jozefom-adamovicom-51-rokov-v-dobrom-i-zlom/
https://www.novinky.cz/clanek/kultura-zemrel-slovensky-herec-jozef-adamovic-198906
https://www.csfd.cz/tvurce/8596-jozef-adamovic/biografie/
https://archiv.prezident.sk/ivan-gasparovic/indexb2a4.html?pribinov-kriz-ii-trieda=
