Škoda 706 RTO: Luxus, který byste nečekali. Měl dokonce televizi a toaletu

Na sklonku padesátých let se v Československu rodí legenda na čtyřech kolech. V národním podniku Karosa ve Vysokém Mýtě dostává podobu nový autobus, označený Škoda 706 RTO. Je rok 1956 a na brněnské výstavě strojírenství se představují první dva prototypy – elegantní dálkový autokar a praktická linková verze.

Oba vycházejí z modernizovaného podvozku Škoda 706 RT, původně nákladního vozu, ale jejich karoserie už vznikla na míru pro autobus. To bylo na svou dobu odvážné: do té doby se u nás autobusy stavěly právě na základech náklaďáků.

Nový „erťák“ (podle písmen RTO) sice pořád využívá upravený rám robustního „trambusového“ náklaďáku Škoda 706 R, ale svými ladnými tvary a promyšlenou konstrukcí vstupuje do éry moderní osobní dopravy.

Za zrodem tohoto autobusu stojí nejen inženýři z Karosy, ale také designéři, kteří mu vtiskli nezaměnitelný vzhled. Zaoblená příď s typickou maskou a oblými okny působí přívětivě; není divu, že karoserii navrhl známý český designér Otakar Diblík.

Označení 706 RTO v sobě skrývá nosnost podvozku (70 set kilogramů), počet válců motoru (6) a typ konstrukce (Rámový Trambusový Osobní). Pod kapotou tepe řadový šestiválec o objemu téměř 11,8 litru, který dává výkon kolem 160 koní (118 kW).

Motor je umístěn vpředu vedle řidiče a sílu posílá na zadní nápravu pomocí dlouhého dvoudílného kardanového hřídele. Zvenku ani není poznat, že srdcem autobusu je vlastně motor z nákladního vozu – vše halí elegantní karosérie s velkými bočními okny a charakteristickými zaoblenými střešními okénky. Právě tyto prosklené oblouky ve střeše dodaly autobusu lehkost a světlo a brzy se staly poznávacím znakem dálkové verze zvané Lux.

Podzim roku 1957 přináší důležitý moment: na strojírenském veletrhu v Brně už stojí tři varianty nové řady RTO – luxusní dálkový autokar, městský autobus s označením MEX (Městský Exportní) a linková verze CAR. Všechny sbírají obdiv. Zejména dálkový autokar okouzluje elegantním tvarem, panoramatickým čelním oknem a pohodlnými sedadly. Už tehdy dokázal uhánět až 90 km/h, což byla na autobus úctyhodná rychlost.

Městská verze měla naopak jiné převody a maximální rychlost jen kolem 65 km/h – kvůli bezpečnosti v uličkách měst. Škoda 706 RTO tak od počátku vzniká ve více provedeních, aby vyhověla různým potřebám: od přeplněných městských linek přes meziměstské spoje až po komfortní zájezdy.

Koncem roku 1957 sjíždí z výrobní linky v Karose prvních pět sériových kusů. Píše se leden 1958 a v garážích ČSAD netrpělivě čekají první řidiči, až poprvé nastartují nový stroj. Mezi nimi je i pan Josef – třicátník, který dosud vozil lidi starou „erkou“ 706 RO přezdívanou „Bába“. Teď před ním stojí naleštěný červenokrémový 706 RTO CAR – meziměstský autobus s jedněmi širokými dveřmi uprostřed.

První roky Škody 706 RTO na československých silnicích jsou ve znamení nadšení i učení. Autobus rychle prokazuje své kvality. Řidiči si chválí silný motor a spolehlivost – „erťák“ zvládne hrubé zacházení a nelekne se ani horších cest. Na linkách ČSAD brzy nahrazuje starší typy a zvyšuje se kapacita přepravy. Městské RTO MTZ (Městský Tuzemský) pojmou klidně 90 i více cestujících namačkaných ve špičce.

Venkovské linkové vozy CAR zase vozí sedící i stojící pasažéry mezi vesnicemi a okresními městy, často s přívěsem zavazadlovým nebo dokonce dalším pro cestující. Škoda 706 RTO byla totiž konstruována i pro tahání přívěsů – v Polsku vyráběných typu Jelcz PO-1. A když je nejhůř, Erťák utáhne i dva: jeden motorový vůz a za ním vlečný autobusový vůz, jak to v nouzi praktikovali dopravci na vytížených trasách.

Autobusy RTO brázdí silnice od Aše po Košice. Stávají se pevnou součástí každodenního rytmu země – rozvážejí dělníky do fabrik za ranní tmy, odpoledne vezou školáky domů ze vzdálených škol, večer přivezou poslední opozdilce z kina. Uvnitř panuje střídmá funkčnost: na koženkových sedadlech se cestující často tísní a v zimě si dýchají na zamlžená okna, protože topení nestíhá.

V létě je zase v autobusu horko, neboť klimatizace neexistuje a malá větračka sotva nasává vzduch. Přesto lidé na RTO nedají dopustit. Je to robustní pracant, „nenáročný autobus, který se v provozu osvědčil, i když to bylo někdy na úkor pohodlí cestujících“. Pomalým rytmem zdolává kopce, ale dotáhne to vždy do cíle – byť někdy s mračnem černého dýmu z výfuku a sborovým odkašláváním cestujících.

Řidiči se s Erťákem sžívají. Naučí se předvídat jeho vrtochy: vědí, kdy podřadit s meziplynem, aby nekňučela převodovka, umějí rozkývat volantem kola při parkování, aby přemohli odpor řízení bez posilovače. Mnozí si svůj autobus oblíbí jako parťáka.

Občas však přicházejí i dramatické chvíle. Zimní ledovka dokáže i mohutný RTO proměnit v sáňky. Při jedné takové sněhové kalamitě roku 1973 dostal autobus na silnici u Dobříše smyk a sjel z hráze do mělkého rybníka – naštěstí všichni vyvázli jen s pořádným leknutím a mokrými botami.

Jindy zase selžou brzdy při prudkém sjezdu. Řidič musel zázrakem prokličkovat mezi auty a využít svodidla k zastavení, než by riskoval srážku. Tyto události se propíší do paměti jako varování, že technika tehdejší doby uměla být nemilosrdná.

Bez posilovačů, bez ABS – spoléhalo se hlavně na zkušenost řidiče a kapku štěstí. Přesto pověst RTO neutrpěla. Naopak rostla úcta k těm, kdo ho zvládají a dokáží bezpečně dovézt lidi i v těžkých podmínkách.

Ačkoli drtivá většina „erťáků“ tvrdě pracovala v běžném provozu, existovala i provedení, která budila úžas svým luxusem. Karosa totiž na základě RTO postavila také dálkové autokary Lux, určené pro zájezdy a mezinárodní dopravu. Ty měly vysoká pohodlná sedadla s opěrkami, spoustu chromovaných ozdob a zprvu dokonce prosklenou střechu v přední části, aby cestující viděli na nebe a krajinu.

Pro dlouhé cesty dostal Lux upravený převod v diferenciálu, díky němuž dokázal uhánět až 86–90 km/h – rychlost, o jaké se městským verzím mohlo jen zdát. Standardem dálkových RTO byly mechanické jednokřídlé dveře „bouchací“ (tak jim říkala i oficiální dokumentace) a zavazadlové prostory na batožiny.

Několik těchto autokarů vyrazilo v 60. letech vozit československé turisty třeba k Balatonu nebo na Jadran. Pro mnoho pasažérů to byl první dotek západního stylu cestování – záclonky v oknech, síťky na noviny, termoska s kávou u řidiče.

Vrcholným kusem byl unikátní prototyp Škoda 706 RTO LUX „Brusel“, postavený speciálně pro světovou výstavu Expo 58 v Bruselu. Tento autobus, navržený designérem Otakarem Diblíkem jako výkladní skříň československého průmyslu, měl v interiéru jen 24 polohovatelných křesel a neuvěřitelnou výbavu: za řidičem byla prosklená přepážka s televizorem Tesla, rádiem a magnetofonem, pro pasažéry hrálo ozvučení s reproduktory u každého sedadla a nechyběla ani malá kuchyňka s ledničkou, tekoucí vodou a vařičem.

Dokonce byla vzadu toaleta – věc do té doby v autobuse nevídaná. Zvenčí se Bruselák odlišoval předním panoramatickým oknem zasahujícím do střechy a netypickými vodorovnými blinkry s ozdobnými lištami. Na střeše čněla televizní anténa, která prozrazovala ten zázrak uvnitř.

Když tenhle luxusní autobus dorazil do Bruselu, budil zaslouženou pozornost – symbol pokroku z východního bloku. Nakonec zůstal solitérem, do série se podobně přepychové RTO nedostaly. Ale zprávy o autobusu s televizí se šířily doma i za hranicemi jako důkaz, že československý design drží krok se světem.

Vedle Expo 58 hrál „erťák“ roli i v domácích velkých událostech. V roce 1960 vezly kolony nových RTO nadšené občany na oslavy přijetí socialistické ústavy. V průběhu let převážely tisíce cvičenců na spartakiády do Prahy – celé flotily autobusů svážely mládež z vesnic na Strahovský stadion, což byl vždy logistický koncert řízený ČSAD.

RTO v takových chvílích doslova táhly na svých kolech politické slavnosti doby. Stály naleštěné při prvomájových průvodech, kdy je dopravní podniky pyšně vystavovaly s transparenty a vlaječkami. A sloužily též armádě: v nenápadné khaki barvě se objevily jako pojízdné dílny, polní zdravotnické vozy či mobilní radiostanice. Byly vidět všude tam, kde režim potřeboval něco nebo někoho dopravit – od bramborářských brigád až po stranické sjezdy.

Autobus Škoda 706 RTO není jen kapitolou v dějinách techniky – je především kulisou mnoha lidských příběhů. Za volanty těchto strojů sedávali muži (a pár žen), pro něž byla práce řidiče posláním. Starší šoféři, kteří strávili mládí křižováním republiky s „erťákem“, dodnes s dojetím vzpomínají na velké volanty, za kterými něco prožili.

Každý z nich má svůj osobní příběh: nekonečné hodiny na silnicích, kamarádství z depo, dramatické chvíle i drobné radosti. Jeden vzpomíná, jak vezl v roce 1965 na svatbu celou vesnici – nevěsta s ženichem seděli vedle něj na předních sedadlech ozdobeného autobusu a ze stropu visely stuhy.

Zvláštní kapitolou jsou cesty do zahraničí. Pro mnoho Čechoslováků znamenal zájezd RTO luxem první dotek světa za železnou oponou. Lidé dodnes vyprávějí o spanilých jízdách do východního Německa, do Jugoslávie či do Maďarska k Balatonu. Autobus se kodrcal celou noc, ale nikomu to nevadilo – sedadla šla sklopit a vepředu hrál tranzistor připevněný gumičkou k palubní desce.

Ráno se zamlženými okny prodrala vůně termoskového kafe a průvodčí rozdávala lázeňské oplatky. Tyhle obrazy zůstávají hluboko v paměti. A někdy dokáže erťák překvapit své pány i daleko za mořem: na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let dostala skupina vynikajících řidičů ČSAD odměnu – zájezd na Kubu.

Po ostrově je provázel moderní americký autobus s klimatizací, ale když dojeli k horám Siera Maestra, museli všichni vystoupit. Průvodce se omlouval, že dál to americký stroj nezvládne a že přijede náhrada. Čeští profesionálové zvědavě čekali, co přijede za zázrak. A přijel starý dobrý známý – Škoda 706 RTO!

Vysloužilý československý autobus, vyvážený kdysi na Kubu, spolehlivě odvezl hosty tam, kam se moderní západní vůz neodvážil. Ten příběh se mezi šoféry traduje s patřičnou hrdostí – erťák obstál i na druhém konci světa.

RTO totiž putoval do mnoha zemí. Od roku 1958 do poloviny 70. let se vyrobilo přes 14 000 kusů, z toho více než 80 % mířilo na export. Československý Motokov expedoval erťáky do východního Německa, Polska, SSSR, ale také do Francie, Turecka, Číny, a dokonce do Ghany, Peru či Barmy.

Kolem roku 1963 byla dokonce Kuba největším odběratelem, brala třetinu produkce. V Polsku se tyto autobusy montovaly licenčně v závodě Jelcz až do roku 1986 – Poláci jim přezdívali „ogórek“, okurka, pro jejich oblý tvar. V mnoha zemích světa tak dodnes vzpomínají na československý autobus, který možná jako jediný viděli: pro obyvatele některých afrických či asijských měst to byl první „moderní“ bus, co kdy přijel.

Jeden exemplář RTO dokonce dodnes stojí v muzeu v Pchjongjangu v Severní Koreji – prý v něm kdysi jel i Kim Ir-sen. Tak daleko se legenda rozjela.

A zatímco ve světě dělal erťák dobré jméno své zemi, doma pomalu stárnul. V polovině 60. let se začal rodit jeho nástupce – nová řada Karosa Š 11 s hranatější karosérií a poloautomatickou převodovkou. Od roku 1965 najíždějí do provozu první vozy Karosa ŠM 11 a postupně přebírají vládu na městských linkách.

Erťáky se stahují na vedlejší trasy, na venkov a do role záložních autobusů. Výroba 706 RTO ve Vysokém Mýtě končí roku 1971 (za tu dobu tam vzniklo přes 15 000 autobusů), ovšem v jiných závodech doběhla až koncem roku 1972. Poslední nový erťák z Holýšova byl dodán ČSAD v roce 1973.

Přesto odkaz RTO v provozu zůstal živý překvapivě dlouho. Ještě koncem roku 1988, tedy 30 let od zahájení výroby, jezdilo v Československu přes 2 000 autobusů této řady, z toho 930 na Slovensku. Na mnoha odlehlých linkách tak lidé i v pozdním socialismu dál cestovali retro autobusem s motorem pod nosy a koženkou na sedačkách, zatímco jinde už dávno dominovaly novější Karosy.

Kdysi všední součást života, dnes vzácný veterán. Osud Škody 706 RTO tím ale nekončí. Po roce 1989 staré erťáky rychle zmizely z běžného provozu – poslední pražský exemplář byl vyřazen roku 1978 a do poloviny 90. let dojezdily i zbývající vozy u ČSAD. Mnohé skončily ve šrotu, jiné chátraly na dvorcích dopravců. Jen pár nadšenců tušilo, že se jednou vrátí na výsluní.

S přelomem tisíciletí přišla v Česku i na Slovensku vlna zájmu o technické dědictví – a řada erťáků zažívá renesanci v rámci boomu silničních veteránů. Zakládají se fanouškovské kluby, které tyto autobusy vyhledávají a pracně renovují. Každý zrestaurovaný kousek je malý zázrak: často se začíná s korozí prožraným vrakem bez motoru, který projde mnohaletou opravou.

Ale výsledek stojí za to. Například v roce 2018 dokončil tým nadšenců renovaci RTO po více než 12 000 hodinách práce – vůz zářil novým lakem a původními detaily. Jiný ikonický autobus s kresbou plachetnice na boku, který sloužil v 90. letech jako pojízdný karavan na cesty k moři, byl nedávno také uveden zpět do historické podoby a stal se ozdobou srazu veteránů.

Dnes už žádný RTO neslouží v ostrém provozu, ale desítky jich brázdí silnice při nostalgických jízdách a srazech. V českých a slovenských městech se konají jízdy historickými autobusy – když se objeví červenokrémový erťák, lidé mávají a s úsměvem fotografují. Dopravní podniky i soukromní sběratelé hrdě vystavují své zrestaurované kusy.

Každý rok se dnes koná několik srazů historických autobusů. Nejznámější je celostátní sraz RTO Klubu, který se pravidelně odehrává například ve Vojenském technickém muzeu Lešany.

V Praze například dopravní podnik čas od času vypraví historický autobus na okružní linku K – a není překvapením, že to bývá právě červený erťák, který veze nadšené zájemce kolem Hradčanské a Strahova, jako by se psal rok 1975.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/%C5%A0koda_706_RTO3

https://www.busportal.cz/clanek/50-1-let-skoda-706-rto-z-archivu-vlastimila-telupila-5404

https://autobible.euro.cz/clanky/denne-v-pohotovosti-10-nejznamejsich-povalecnych-ceskoslovenskych-autobusu/#google_vignette

https://www.idnes.cz/ceske-budejovice/zpravy/dopravni-podnik-den-otevrenych-dveri-skoda-706-rto-veterany-doprava-miloslav-madarasz-historicke-jiz.A250614_141414_budejovice-zpravy_plu

https://rokycansky.denik.cz/zpravy_region/muzeum-dopravy-strasice-setkani-autobusu-karosa-skoda-unikat.html

https://ceautoclassic.eu/a-skoda-706-rto-restoration-which-took-12-000-hours/

https://www.automobilrevue.cz/rubriky/clanky/historie/skoda-706-rto-1-dil-autobusova-legenda_49482.html

https://www.garaz.cz/clanek/auta-historie-karosa-s-jako-nastupce-nadherne-legendy-rto-kvuli-nove-konstrukci-si-vyslouzila-prezdivku-harasito-mela-vsak-i-vyjimecne-luxusni-verzi-21011376

https://www.anvitrade.cz/nase-sluzby/historicky-autobus/zakladni-informace