Článek
William Stanley Milligan se narodil 14. února 1955 v Miami Beach na Floridě jako William Stanley Morrison. Jeho dětství bylo podle výpovědí rodiny poznamenané násilím a traumaty.
Biologický otec, který se potýkal s depresemi a alkoholismem, zemřel po sebevražedném pokusu, když byly Billymu čtyři roky. Matka Dorothy se později provdala za Chalmere Milligana. Ten Billyho a jeho sourozence adoptoval, takže přijali příjmení Milligan.
Matka, sestra i bratr později tvrdili, že Chalmer Billyho fyzicky i sexuálně zneužíval. Chalmer Milligan tato obvinění až do smrti popíral a nikdy kvůli nim nebyl obžalován.
Podle pozdějších psychiatrických hodnocení se u Billyho měla už v raném dětství rozvinout disociace. Někteří lékaři popisovali, že se jeho osobnost začala rozpadat do oddělených identit už kolem pěti let. K prvním měly patřit bezejmenný chlapec, dívka Christene a chlapec Shawn.
V roce 1975 byl Milligan uvězněn v nápravném zařízení v Lebanonu v Ohiu za znásilnění a ozbrojenou loupež. Na začátku roku 1977 byl podmínečně propuštěn. V říjnu téhož roku jej policie zadržela kvůli únosu, loupeži a znásilnění tří studentek Ohijské státní univerzity.
Jedna z obětí ho identifikovala podle policejních fotografií. Na autě jiné oběti policie našla jeho otisk prstu. Protože při útocích použil zbraň a při domovní prohlídce byly zbraně nalezeny, porušil také podmínky dřívějšího propuštění.
Případ vzbudil mimořádnou pozornost. Oběti popisovaly pachatele jako člověka, který se při jednotlivých útocích choval velmi rozdílně: jednou agresivně, jindy nejistě či téměř omluvně. Pro vyšetřovatele to tehdy nebyl důkaz diagnózy, ale znepokojivý detail, který později získal zcela nový význam.
Výslech, při kterém jako by mluvilo víc lidí
Policista, který Milligana po zatčení převážel na stanici, později vzpomínal, že měl pocit, jako by mluvil pokaždé s někým jiným. Během psychiatrického vyšetřování Milligan tvrdil, že loupeže spáchala jeho identita jménem Ragen, muž jugoslávského původu. Únosy a znásilnění podle jeho verze spáchala Adalana, devatenáctiletá žena.
Lékaři a obhajoba následně popsali deset takzvaných počátečních identit. Patřili mezi ně Arthur, formální Angličan se zájmem o vědu, Allen, mistr manipulace, technicky zdatný Tommy, tříletá Christene, její bratr Christopher a Danny, osobnost údajně poznamenaná strachem z mužů.
Vyšetřování vedla psychiatrička Cornelia Wilburová, známá také svou prací na případu pacientky zveřejněné pod pseudonymem Sybil. Když se podle pozdějších vzpomínek setkala s Billyho hlavní identitou, měl jí říct: „Pokaždé, když se proberu, jsem v nějakých potížích.“
Milligan tvrdil, že se opakovaně probouzel v cizích situacích, aniž věděl, co se předtím stalo. Žalobci byli zpočátku skeptičtí. Bernard Yavitch později uváděl, že během výslechů pozoroval změny hlasu, přízvuku, řeči těla i způsobu sezení, které jej přesvědčily, že Milliganův stav není jen snadno odhalený trik.
To však neznamená, že se všichni odborníci shodli. Už tehdy se vedl spor, zda byly projevy důkazem skutečné disociativní poruchy, nebo zda Milligan dokázal symptomy věrohodně napodobit.
Dne 4. prosince 1978 soudce Jay C. Flowers shledal Milligana nevinným z důvodu nepříčetnosti ve všech devíti bodech obžaloby. Nešlo o prosté propuštění na svobodu. Milligan byl předán do péče psychiatrických zařízení, kde zůstal řadu let.
Šlo o první známý případ ve Spojených státech, kdy byl obžalovaný zproštěn závažných trestných činů na základě tehdy označované mnohočetné poruchy osobnosti. Diagnóza se dnes nazývá disociativní porucha identity.
V Athens Mental Health Center se Milliganem zabýval psychiatr David Caul. Při dalších vyšetřeních popsal dalších čtrnáct identit, takže se celkový počet dostal na proslulých 24. Tento počet tedy nebyl podkladem původního rozsudku, ale výsledkem pozdějších klinických hodnocení.
Podle lékařů byla Billyho hlavní identita sebevražedná a zatížená pocitem viny. Tvrdili, že po dlouhou dobu nebyla „vpředu“, zatímco každodenní život měly přebírat jiné identity.
Případ zaplnil titulní strany novin. Psaly o něm The New York Times, The Washington Post i Time. Mnoho lidí vnímalo verdikt jako nebezpečný precedent. Pozornost veřejnosti se navíc přesunula od obětí útoků k Milliganově psychice a k otázce, zda může člověk nést trestní odpovědnost za činy, které údajně spáchala jiná část jeho vlastní identity.
Útěk o Dni nezávislosti
Dne 4. července 1986, na americký Den nezávislosti, Milligan uprchl z Central Ohio Psychiatric Hospital. Později tvrdil, že se obával o vlastní bezpečnost.
S falešnými doklady na jméno Christopher Carr se dostal do Bellinghamu ve státě Washington. Pomoc mu měl poskytnout bratr Jim Morrison, který žil v sousední Kanadě.
V Bellinghamu si pronajal byt ve stejné budově, kde žil také Michael Pierce Madden, dvaatřicetiletý veterán a student posledního ročníku Západní Washingtonské univerzity. Madden pobíral invalidní důchod od ministerstva pro záležitosti veteránů a chystal se dokončit studium. O skutečné identitě nového souseda zřejmě nevěděl nic.
Michael Madden byl naposledy spolehlivě spatřen 15. září 1986. Jeho domácí jej toho dne viděla u domu v Bellinghamu. Svědci navíc uváděli, že se Madden a Milligan, tehdy vystupující jako Christopher Carr, pohádali.
Když se Madden několik dní neozýval, jeho otec jej 17. září nahlásil jako pohřešovaného. Policie postupně zjistila, že Christopher Carr podává rozporné verze událostí. Vyšetřovatelé jej později označili za posledního člověka, o němž se domnívali, že Maddena viděl.
V Carrově bytě se našly některé Maddenovy věci. Po Maddenově zmizení si Milligan na jeho jméno pronajal poštovní schránku a nechal si na ni přesměrovávat jeho invalidní dávky i šek z programu pro veterány určený na Maddenovo vzdělání.
Několik dní po zmizení navíc prodal Maddenovo stříbrné Audi. Tvrdil, že mu Madden vůz dal jako vyrovnání dluhu a že jej měl právo prodat.
Pak Milligan opustil Bellingham. Krátce nato jej policie zadržela na Floridě a převezla zpět do Ohia.
Za Maddenovo zmizení nebyl nikdy nikdo odsouzen ani obviněn. Policie Milligana považovala za silného podezřelého, ale chybělo tělo, přímý svědek činu i doznání.
Madden se nikdy nenašel. Jeho případ je nadále veden jako podezřelé zmizení. Databáze The Charley Project uvádí, že po něm zůstaly cenné osobní věci a že jeho náhlé zmizení bylo pro rodinu zcela necharakteristické.
Po dopadení byl převezen zpět do Ohia a znovu umístěn do psychiatrické péče. V roce 1988 byl z nemocnice propuštěn na základě posudku, podle něhož již nepředstavoval bezprostřední nebezpečí. Dne 1. srpna 1991 byl definitivně propuštěn z dohledu ohijského systému duševního zdraví i soudů.
Poslední léta v anonymitě
Po propuštění se Milligan na čas vrátil do Lancasteru v Ohiu, kde žil se svou matkou. Pokoušel se vést nenápadný život mimo pozornost médií.
V roce 1996 žil v Kalifornii. Vlastnil produkční společnost Stormy Life Productions a plánoval natočit krátký film, který však podle dostupných informací nikdy nevznikl.
Potom z veřejného prostoru téměř zmizel. Bývalí známí s ním ztráceli kontakt a jeho pobyt byl dlouhá léta nejasný. Muž, jehož případ kdysi plnil celostátní média, žil zřejmě velmi uzavřeně.
Zemřel 12. prosince 2014 v nemocnici v Columbusu v Ohiu. Bylo mu devětapadesát let. Jeho sestra potvrdila, že měl rakovinu.
Milliganův osud inspiroval knihu Daniela Keyese Mysli Billyho Milligana, dokumentární sérii Netflixu Monstra uvnitř: 24 tváří Billyho Milligana z roku 2021 i seriál Apple TV+ The Crowded Room, v němž postavu volně inspirovanou Milliganem ztvárnil Tom Holland.
Lékaři tehdy tvrdili, že Milliganovy identity se lišily nejen hlasem a chováním, ale také dominantní rukou, krevním tlakem či některými výsledky testů zraku. Tato pozorování byla pro psychiatry fascinující, jejich interpretace však zůstává sporná.
Diagnostika disociativní poruchy identity se od sedmdesátých let výrazně proměnila a odborníci jsou dnes opatrní zejména při vyvozování závěrů z jednoho mimořádně medializovaného případu.
Billy Milligan zůstává jednou z nejrozporuplnějších postav americké justiční historie. Soud jej v roce 1978 nezprostil viny proto, že by se nestaly činy, z nichž byl obžalován, ale proto, že jej v době skutků považoval za nepříčetného.
Zdroje:
https://www.upi.com/Archives/1986/07/20/Man-with-multiple-personalities/2129522216000/
https://www.latimes.com/local/obituaries/la-me-billy-milligan-20141218-story.html
https://charleyproject.org/case/michael-pierce-madden
https://www.esquire.com/entertainment/tv/a37693537/billy-milligan-true-story-netflix-24-faces/
https://www.oxygen.com/true-crime-buzz/where-is-serial-rapist-billy-milligan-from-monsters-inside-now
https://www.netflix.com/tudum/articles/monsters-inside-the-24-faces-of-billy-milligan-true-story
